Větrné mlýny?

Na Silvestra 2009 zanikl v České televizi pořad Na moll, poslední z řady folkových, country a etno magazínů, které za posledních dvacet let veřejnoprávní medium zdobily. Připomeňme si aspoň jejich jména: Aport, Zahrada - Folková setkání, Sešli se, Country Expres Praha - Nashville, Folkomotivy, Na moll, Sólo pro…, Blues ze Staré pekárny. Ostatní žánry na tom nejsou lépe a tak jsme se v ČT po stránce hudební konečně dostali před Listopad 89.

Poslední likvidační událost probudila jinak poklidnou folkovou veřejnost. Hodně se diskutovalo, ještě víc plakalo a nadávalo. Až konečně muzikant Kuba Horák napsal otevřený dopis a poslal ho řediteli a Radě České televize.

Byl to krok na úrovni boje s větrnými mlýny, ale nakonec Don Quijote je dodnes mnohem slavnější než zalezlí příslušníci mlčící většiny. Přidalo se pár dalších folkařů svými podpisy. Z medií – pokud vím – kromě  časopisu FOLK a webu Folktime dopis neotiskl nikdo. (Polovina médií se zabývá Pandury a druhá půlka Ivetou Bartošovou.)

Cestu takového dopisu budovami ČT si lze snadno představit. Paní v podatelně ví, že takovou prkotinou nemůže zatěžovat ani generálního ředitele, ani Radu a už vůbec ne šéfku programu. List tedy putuje do dopisového oddělení, a protože i Kuba Horák má doma elektroměr a tudíž platí poplatky ČT, vedoucí dopisů mu pošle zdvořilou odpověď. ČT má málo peněz a na čtyřech kanálech taky málo časoprostoru. Aby to nebylo tak pesimistické, slibuje, že možná uvidíme Věru Martinovou a Rangers. (Celý text odpovědi najdete na Folktime v diskusi pod článkem.) Nic, co by překvapilo.

Co udiví, je přístup samotných členů folkové komunity. Z diskuse se dozvídám, že ČT vlastně k ničemu nepotřebujeme, že folk se nehodí pro vizuální prezentaci a hned zase, že od toho tu máme You Tube, lidi, choďte na živou muziku a kapely, proč byste se prezentovaly v televizi, když na to stačí festivaly…

Tak za prvé: televizi potřebujeme a ne že ne. Ono totiž nejde jen o to přesvědčovat přesvědčené. Lidé, co o folku nic nevědí, těžko pojedou na festival nebo zajdou do klubu. Leda tak na Nohavicu. A televize je jedním z mála cest, jak naši hudbu přiblížit „širokým masám“ a najít nové příznivce žánru. Bez nich bude publikum postupně řídnout.

Komerční televize nám nabídnou zase jen v uvozovkách tu Martinovou a Rangers. Ale veřejnoprávku si platíme a ohání se prací pro menšiny (jestli se tedy dá o nás jako o menšině mluvit).

Názor, že někteří z folkařů na obrazovce neobstojí, mohu vyvrátit vlastní praxí. Sedm let jsem v devadesátých letech dramaturgoval pořad Zahrada – Folková setkání. V každém dílu vystoupila jedna hvězda, jedna formace středního doletu a jedna kapelka na startovních blocích. Přestože se pořad točil naživo před publikem, nikdo z těch cca 400 kapel a písničkářů.  co za ta léta pořadem prošli, nezklamal. (Kuriózní byl konec pořadu: jistý Josef Tornádo Pecl poslal vedení ČT dehonestující a pomlouvačný dopis a ČT Folková setkání zrušila.)

Tak nevím, Kubo Horáku. Není třeba před útokem na obry nejdřív porazit větrné mlýny ve vlastní zahrádce?