Autoři říkají: vypalujte!
aneb jde hudební průmysl do háje? A obavy Dana Bárty.
Vím,
že stránky http://www.ifpicr.cz/ - mezinárodní federace hudebního průmyslu -
národní skupiny ČR, neslibují žádnou velkou zábavu. Sám bych vám byl schopen
nabídnout několik webů, na nichž se pobavíte mnohem víc (a a ni u toho
nebudete muset přemýšlet). Přesto vám však jejich návštěvu doporučím.
Zajímavá je sekce Hudební
průmysl v číslech (najdete v levé liště). Jak je u hudebního
průmyslu zvykem, konkrétními čísly se všude šetří, přesto však zde
pozoruhodné informace najdeme.
Celoroční výsledky prodejů hudebních nosičů v Česku jsou
ve srovnání s loňským rokem nižší o 13,0% (v počtu kusů). Obrat firem
podílejících se na trhu však pokles o 16,5%. Tento pokles prodejů fyzických
nosičů je částečně kompenzován nárůstem digitálních prodejů, které v
letošním roce činí necelá 2% celkových prodejů.
Sice netuším, který rok mají autoři stránek na mysli,
jestli loňským rokem nazývají 2006 (je možné, že přesná čísla ještě nemusí
být k dispozici) nebo rok 2005, je to ovšem celkem jedno. Pokles je to
opravdu tragický, zvláště když se nad poklesem prodeje hudebních nosiců
lamentuje každý rok, nejméně od konce devadesátých let.
Čísla vyznívají ještě hrozivěji, když si uvědomíme, že
kdykoli otevřeme noviny dozvíme se jak jde ekonomika nahoru a hlavně tržby a
zisky obchodníků. A je to pravda, my všichni, co nás aspoň zčásti živí
maloobchod, cítíme, že nejen ve firmách, ale i mezi lidmi je stále více
peněz. Bylo by tedy logické, kdyby se ty peníze, které mají lidé navíc
(jídlo, bydlení, benzín do auta, mobil apod. vždycky zaplatíte přednostně,
před útratou za zábavu, tedy i za hudbu) projevily i v počtu peněz vydaných
za muziku. Jenže hudební průmysl jde místo očekávaného (a logického) nárustu
spíš do háje. A podle onoho hudebního průmyslu, za to může vypalování.
JAK SE BOJUJE PROTI VYPALOVÁNÍ? A CO SI O TOM MYSLÍ DAN
BÁRTA (KOMICKÁ VSUVKA)
S vypalováním je opravdu těžké něco udělat. Protipirátské
opatření typu, že vám CD za které jste dali pár stovek nejde přehrát třeba v
starších přehrávačích nebo na PC, je úplný nesmysl. Poslouchat hudbu z
počítače je naprosto běžné a když si nebudu moci cédéčko poslechnout v
práci, tak si ho sice asi nevypálím, ale zcela jistě si ho ani nekoupím.
Takže penízky zase nepoputují na konto našich milých prodejců, vydavatelů a
muzikantů. Nehledě na to, že prodávat takový zvláštní produkt je dost divná
věc.
Proti vypalování se tedy bojuje výzvami apelujícími na
naše svědomí (které jsou asi přinejmenším náctiletým dost k smíchu), jenže
bohužel se nikdy z této otázky nedokázal ve společnosti vytvořit PROBLÉM.
Prostě - málokoho tohle zajímá.
Upřímně řečeno, přesvědčila vás třeba kampaň Kopírování
zabíjí hudbu? V jednom z prvních inzerátů této kampaně sděloval svůj
pozoruhodný názor na ilegální kopírování Dan Bárta:
Nejspíš není daleko doba, kdy bude možné okopírovat i
jiné věci, než obyčejné CD. Možná jednou někdo opráskne vaše myšlenky a pod
rukou je střelí dřív, než je stačíte vyslovit. A možná dokonce někdo
okopíruje vaši holku, když se mu bude líbit, a pořádně si to s ní užije.
Nebo vás samé, když mu padnete do oka víc. To asi nebudete tak docela ve své
kůži. Proto by se kopírování mělo zarazit, dokud jde jenom o ty cédéčka...
No, když řekně někdo něco tak hlubokého, hned člověk
vymontuje z počítače vypalovačku a vyhodí ji z okna.
JAK SI NEVYBUDOVAT DOBRÉ JMÉNO
Neznám výsledky téhle kampaně, ale neodhadoval bych to na
nějaký velký úspěch. Navíc se od té doby hudebnímu průmyslu podařilo si
ještě podstatně zhoršit jméno. Což je pro jakýkoli byznys velmi špatné.
Populární hudba a lidé s ní obchodující by prostě potřebovali nějakého
profesionála, který by zlepšil jejich obraz na veřejnosti.
Však posuďte sami, když Jarek Nohavica dal k volnému
stažení Pražskou pálenou, neodpustila si OSA nesmyslně se rozčílit, že si
někdo něco dovolí dát zadarmo. To už chce mít opravdu talent pro
sebezhazování v očích lidí zajímajících se o muziku (tedy potencionálních
zákazníků).
Citát z článku Jaromír Nohavica versus autorské
právo? (http://www.radio.cz/cz/clanek/75643):
Podle Romana Strejčka (OSA) je svět moderních technologií
prostoupen hudbou a za hudbou v kavárně, v obchodě, ve výtahu je třeba vidět
práva autora:
"Za tou hudbou někdo stojí, někdo tu hudbu vymyslel a je
to pro něj práce, je to jeho zaměstnání, živobytí a měl by být odměněn za
to, že se nám jeho hudba líbí. A samozřejmě má taky nárok na mzdu."
A když se vrátíme k panu Nohavicovi: pokud se umělec
rozhodne, že navzdory tomu všemu nepotřebuje další příjem a rád dá hudbu
zdarma, proč by mu to nemělo být umožněno?
"On v podstatě má možnost takto postupovat, jednou z
možností, což je velmi krajní řešení a my bychom samozřejmě byli neradi, on
se může vzdát svého členství a poté tedy nakládat se svými hudebními díly,
jak jemu bude nejlépe vyhovovat. My samozřejmě chceme znát motivy, proč se
pan Nohavica rozhodl k tomuto kroku a rádi bychom našli v tomto ohledu
nějaké společné řešení, které by tuto celou záležitost vyřešilo."
JAK SI POKAZIT DOBRÉ JMÉNO
Mám firmu zabývající se mimo jiné i prodejem kopírek a
tiskáren. Zmíněných zařízení prodáme tak kolem stovky za rok a od té doby,
co se k nim připočítává položka nazvaná autorské odměny (vypisuji ji na
faktury), jsem již snad stokrát odpovídal, co to teda vlastně je. Věřte
tomu, že třeba ve velké firmě provozující autodopravu, kde je šest, sedm
výkonných kopírek se velmi diví, proč by měli odvádět tak nesmyslný poplatek
někomu, s nímž nemají vůbec nic společného. Nad druhým fakturovaným
poplatkem - na likvidaci elektroodpadu se dosud nikdo nepozastavil.
JAK SI DEFINITVNĚ POKAZIT DOBRÉ JMÉNO
V MF Dnes vyšel nedávno článek jistého matematika, který
se rozčiloval, proč by měl nějaké "zpěvuli" odvádět poplatek z každého
čistého nosiče (CD, DVD atd.). Vždyť podle této logiky by se měl z každého
zařízení na kterém se hudba nahrává nebo prodává odvádět autorský poplatek i
jemu, bez matematiků a techniků by přece nikdy nevznikly. Ale o tomto
nesmyslu zde již podrobněji psal Jupp v zamyšlení s příhodným názvem
Presumpce viny.
Zmiňuju to zde proto, že po přečtení mnoha internetových
diskusí se domnívám, že teď už lidem nelegálnost kopírování pomocí morálních
výzev nevysvětlí vůbec nikdo. Třeba si na Aktualne.cz můžete projít diskusi
pod tímto článkem: http://aktualne.centrum.cz/ekonomika/cesko-a-ekonomika/clanek.phtml?id=349270
Vybírám několik typických příspěvků:
Titulek: Konečně!
Je to výborné, když platím poplatek, tak logicky smím naprosto legálně
kopírovat vše co mi přijde pod ruku.
Titulek: Re: Konečně!
A nejen po jednom kuse, protože mám předplaceno u všech kousků které
koupím
Titulek: Re: chi
Pánové, tu vyhlášk incializovali naši milovaní umělci né úředníci, ti z
toho mají malé prebendy. Wánger, Janda a třeba i ten úředníček složí báseň
či text, vydá ho předepsaným způsobem, přihlásí se do OSA a hned má zdroj
příjmů. je jasné, že výše jmenovaní na něj nezapomenou, jmenovaní a jejich
neplodní kolegové zůstávají však v konečné fázi největšími spotřebiteli těch
poplatků.
Titulek: Re: Eu...Bobík
Samozřejmě že to prosadili UMĚLCI, kteří mi můžou být čím dál víc
UKRADENÍ.
Titulek: Jsou to svině když mám platit za nic !
Používám CD / DVD na zálohu vlastních fotek a svý práce a ty k...y
chtějí vydělat na všem !!! Nechodil bych na žádné koncerty, nekupujte žádné
DVD a CD ať si to z....í umělci všechno sežerou.
ZTRÁTY Z VYPALOVÁNÍ. NEVODÍ NÁS TAK TROCHU ZA NOS?
Ano, opravdu asi kdekdo po zjištění, že má kopírování
poplatkem tak trochu předplaceno, bude ještě více imunní ke slovům o
odpornosti kopírování.
Ale ještě jednu obavu bych rád zmínil, jsou ztráty za
kopírování opravdu tak velké, jak se často dozvídáme? Tyto astronomické
částky jsou opravdu zajímavé, protože jinak se třeba v tuzemsku ani
nedozvíte kolik prodaných cédéček znamená které místo na žebříčku
nejprodávanějších alb. Čísla se přísně tají, to asi z obavy, že by
nepůsobily moc impozantně.
Jak jsem z mnohých nářků pochopil, zmíněné výpočty
vznikají přibližně tak, že se bere v potaz hlavně odhad vypálených cédéček.
Jenže to má jeden háček, a to ve skutečnosti, že když si někdo cédéčko za
pár korun přepálí, ještě to zdaleka neznamená, že pokud by si ho
neokopíroval, skutečně by si ono CD koupil. To je přeci naprosto mylná
představa.
NEVÝHODA HUDEBNÍHO PRŮMYSLU
Ano, jedno vypálené cédéčko se ani zdaleka nerovná
jednomu nově prodanému nahranému. I proto, že hudební průmysl je zaměřen na
skupinu lidí, která má nejhlouběji do kapsy. Přeci jen zájem o hudbu je
největší u mladých. A pro ty jsou ušetřené peníze za zkopírovanou desku
ještě podstatnější. Tím pádem je ještě méně pravděpodobné, že se dá z
jednoho okopírovaného cédéčka počítat ztrátu za jedno neprodané.
VYHLÍDKY
Podle všeho výše řečeného a s přihlédnutím ke
skutečnosti, že mladí hudební fandové se zřejmě čím dál více orientují na
"nové hudební formáty" a hudbu získanou z Internetu, nevidím vyhlídky
hudebního průmyslu nijak zvlášť v růžově. A vy?
Vašek Müller |