Druhá půlka července je takové folkové bezčasí, tedy ne že by se nic nedělo, ale místo dvaceti festivalů a festiválků za víkend je jich tak maximálně sedm. Teda těch, co se o nich ví.

Minulou sobotu se v Ratajích nad Sázavou konal Sekwoyfest. Mrholilo až lilo, ale stejně jsme tam s Hankou vyrazili. Máme to jen kousek proti proudu řeky. A taky proto, že tuhle a spoustu dalších letních akcí pořádá náš kamarád Ota Kmínek (co pamatuje, jak jsme začínali budovat folk v v Malostranské besedě v roce 1971). Skupina Sekvoj, co si ten festiválek vymyslela, jsou taky naši kamarádi, své počátky si odehráli v téže Malostranské besedě, ještě než mne otamtud soudruzi ideologicky vyprovodili.

Jak jsem se zmínil, z nebe teklo, ale v sále bylo útulno a taky narváno. V sále, který byl někdejším kinem a ještě někdejšnějším pivovarem, vytvořil Ota prostředí, v němž bydlí pohoda. Nečekejte popis koncertu, nepřijeli jsme na reportáž, ale potěšit se. Navíc nabouchaný koncert končil ve tři ráno, což pro mne už dávno není hodina, kdy bych se vrhal do sejšnování. Jiní ano a končili prý v sedm. Inu někteří staří trampové jsou mladí.

*

Na folkové mapě letos neubyla jen Zahrada, ale mizejí i středně velké festivaly. Nejsou sponzoři, lidi šetří, hvězdy jsou drahé, manažerům ještě nikdo neřekl, že je krize. Folková růže byla letos bez hvězd. V minulosti jsme na rozpočet Růže nekoukali, co finančně nevyšlo, přesunulo se ze Zahrady. Teď už nebylo přesunovat odkud, a nový pořadatel – na rozdíl od nás v minulosti – nesměl prodělat. Tak jsem stavěl dramaturgii jinak a všichni jsme měli trochu strach z návštěvnosti. Vyšlo to. Diváci přijeli NA FESTIVAL a neodehnalo je ani nevhodné počasí. Přijeli a poslechli si nové hvězdy. Já osobně jsem padl do záklonu hlavně z Epy de Mye, Bezefšeho a Žambochů.  Děkovat Pavlu Jarčevskému, že převzal pro letošek štafetový kolík a vzal na sebe rizika je nadbytečné; on si totiž před devatenácti lety společně se mnou ten festival vymyslel.

*

Abyste neupadali do chmur, když nějaký folkový festival zmizí z mapy, řekněme si na rovinu, že je to problém všech žánrů. Ty rockové to letos docela obnažilo; odříkávali sponzoři na poslední chvíli (to známe důvěrně) rušily se zahraniční kapely, a když skáplo jako v Hradci Králové, byl malér na spadnutí. Rozhodně mají potíže Rock for People, Trutnov i Sázavafest. Festivaly jsou velký byznys a tak se požírají navzájem. Největším žralokem byl letos Colours. Některé jeho útoky v píár článcích byly fakt dost nevybíravé.

Ostatně můj přítel Vladimír tvrdí, že i kulturní kapitál se koncentruje a za nějakých deset dvanáct let už všechny festivaly zaniknou a zbyde tu jenom Pražské jaro, filmový festival ve Varech a Colours Ostrava. Jo a vlastně ještě Jiráskův Hronov.

Michal Jupp Konečný