Vy nemáte u vás ve vsi festival?

Spirituál kvintet existuje přes padesát let a stále má takovou sílu příznivců, že dokáže vyprodat Lucernu nebo hradní nádvoří.

Folkové dění se všemi žánrovými a stylovými odnožemi je tu s námi přes čtyřicet let. Proti první dvacetiletce je možná kapel o trochu míň, ale jejich kvalita pro všech stránkách nesrovnatelně vzrostla.

Folkového publika neubylo. Jen už není festivalů pět jako za minulého režimu, ale doslova stovky. Časy, kdy jsme každoročně vítali na Portě 30 000 lidí a na Svojšickém Slunovratu 12 000, se už nemohou vrátit. Folkový festival je v každé druhé vesnici. Lidé už nedojíždějí za muzikou přes celou republiku, času je míň, jsme pohodlnější a benzín i České dráhy podražily. No a nakonec z většiny plakátů na nás vykukují pořád stejná jména. Pak se nedivme, že některá folková hlediště zejí. Přiznám se, že mít za sucha v amfíku čtyřicet diváků, hanba by mne nutila chodit kanály. Někteří pořadatelé to ovšem považují za úspěch.

Co ale žánru šlape na krk je jiná věc: za poslední dvě desítky let vznikla obrovská síla výborných kapel a písničkářů. Hrají skvěle, hrají už dlouho, ale mají mizerný prostor k uplatnění. Kluby buď nejsou, nebo je nikdo nepodporuje. Před nedávnem otcové měst dávali prachy spíš na zadarmová na náměstí, teď úporně šetří.

Dámy dramaturgyně kulturních domů zase znají jen pár jmen z nejvyššího a nejstaršího patra folku, jména dalších výborných kapel jim nic neříkají.

A pořadatelé menších festivalů taky nasadí jednu hvězdu (která zahraje ve třináct nula nula, protože musí stihnout ještě další dva festivaly) a pak několik kapel z okolí, protože a) jsou to kámoši, b) byli tam už v minulých letech, c) na muzikanty z větší dálky pořadatel prostě nemá.

Udeřila krize (ano, milánkové, krize v kultuře teprve teď naplno začala a potrvá ještě dlouho). Některé festivaly už zanikly, jiné právě zanikají, další zkracují počet dní, přeskupují program a s omluvami ruší smlouvy nejdražších těles. A i ty největší a nejvěhlasnější akce už se začínají viklat.

A se zánikem festivalů je zase míň příležitostí pro formace středního doletu. Ale možná právě krize je platformou pro zamyšlení pořadatelů, jak využít obrovského potenciálu písničkářů a kapel a přitom s festivalem nepřijít na buben.

Jenže ouha! Diváctvo rozdělené půl na půl na ty, co chtějí slyšet nové a na ty, co naopak nic nového nepřipouští, bude pro hledajícího pořadatele pořádný oříšek. Znám to z vlastní zkušenosti: vedle spousty pochvalných a nadšených ohlasů po každé Zahradě přicházejí i kritické. Půlka, že to nebylo víc žánrově pestřejší a půlka, že by se tam to, co není folk, nemělo vůbec objevovat.

A tím se dostáváme k vůbec nejfrekventovanější otázce, která je tu s námi už přes čtyřicet let. Co je to folk?