Porty se spojily. Konečně!

O letošní Portě se toho napsalo a namluvilo hodně. Není se čemu divit. Spojení obou Port, o kterém si po sedmnáct let znalci netroufli ani snít, se stalo skutečností. Pravda, manželství je to trochu asymetrické a zatím s velkou dávkou poloautonomie jednotlivých štábů.

Znamenalo to propojení oblastních a krajských kol, leckde se ovšem soutěžilo dohromady už řadu let. (Revoluční změny se většinou odehrávají zdola.) Čekalo se zjednodušení, ale výsledkem byl naopak hypersložitý systém oblasti – kraje – národní Jihlava – mezinárodní  Ústí. Řada aktérů i pozorovatelů se shoduje na tom, že to složité je, že předkolo v Jihlavě je trochu nadbytečné a že to slovenské mezinárodno zatím taky není, jaké by mělo být. 

Do toho všeho přibylo vymezování kompetencí, zmatená veřejnost, organizační nedostatky a minimum diváků v Jihlavě i nepochopitelný posun zavedeného ústeckého termínu. To není výtka, taková uklouznutí průvodním jevem tak radikální změny mohou být.

Zajímá mne ale úplně jiný rozměr spojení obou Port. Kapely, písničkáři i dvojice se donedávna mohly drát nahoru třemi celostátními kanály: Konkurs Zahrady – Jihlavská Porta – Trampská Porta. Když vám to v jednom případě nevyšlo, měli jste pořád ještě dvě šance. Teď se počet možností snížil na 66 procent. (Pro ty, co uznávají jen poroty a ne výběry dramaturgů, dokonce na 50 procent.) Je to neštěstí, zejména pro mladé kapely? Myslím že ne. Jen bude teď postup na Portu o něco náročnější ale tím také prestižnější. Vedle Konkursu Zahrady jsou tu další velké festivaly které vybírají dramaturgicky: Prázdniny v Telči, Mohelnický dostavník. A je tu mnoho dalších festivalů a festiválků, kam můžete být dramaturgicky vybráni a pak si třeba i zasoutěžit.

Porta vykročila správným směrem. Přesněji řečeno: pět minut před dvanáctou se rozhodla, aby ji nečekalo jen vzpomínání na slavnou minulost.

Pro neznalé uvádím, že jsem Portu pomáhal v sedmdesátých letech zmrtvýchvstát, a byl jsem devatenáct let jejím šéfdramaturgem.