„Hudba je něco, čím můžete nejsnadněji v rádiu vyplnit mezery mezi reklamami.“  Vzpomněl jsem si na tuhle už legendární větu jednoho mediálního koryfeje v okamžiku, kdy jsem seděl s jednou sympatickou hudební partou.

„Oni nás v rádiích nehrají“, naříkali.

„No a co?“, namítl jsem. Čekali, že jim vysvětlím, proč je nehrají: že nemají bicí, že nepodmazali příslušného redaktora, že redaktor tu jejich hudbu nesnáší, že nepodmazali selektor, že se nevejdou do formátu… (Ostatně, kdo z vás tuší, co to je formát radia, zvedněte ruku. Já si stejně myslím, že většina našich rádií je formátu A4: 210 x 297 mm FM.)

Koukali na mě jako Eskymáci na hrocha. K čemu by to bylo, kdyby pouštěli do luftu vaše skladby, když stejně neřeknou, kdo to hraje, jak se to jmenuje, kdo to napsal? Radio je hudební průtokáč a v něm teče jedna skladba za druhou, aniž by to mělo nějaké následky. Posluchač nezná, nepozná, neví, nespojí si. Propagace kapely nula. Proteče to a odšumí pryč.

Hudebních pořadů, které jsou v rádiích O MUZICE (tedy že tam někdo více či méně zasvěceně hovoří o něčem a o někom a pouští k tomu i příslušnou hudbu), je jako šafránu.

Takže znovu: Nehrají vás? No a co!

Nelamentujte a hledejte ty, kteří vás pouštět budou. Jména Tesař, Ošanec, Troníček, Nosek možná znáte a mohl bych v tom seznamu dobrých hudebních redaktorů pokračovat, ale raději ne, abych na někoho nezapomněl.

Teď v lednu to bylo přesně dvaadvacet let, co se začala vysílat Radioporta; pořad který byl O MUZICE, a který si sobotu co sobotu ladilo čtvrt milionu lidí. Nic divného, byl to jediný pořad o folku a country v celé československém totalitním eteru.

Žádné sentimentální ohlížení není na místě. To, jak se tenkrát pořad připravoval, dnes budí úsměv. Taky nebyly žádné průzkumy trhu a peoplemetry a to, jestli to lidi zajímá, mohla naše autorská partička poznat každý týden jen podle napěchované igelitky dopisů. Taky je dnes spousta výborných rozhlasových profesionálů, na rozdíl od nás, co jsme tenkrát amatérsky začínali za pochodu.

Jen mě tak napadlo, že kdyby se dnes pokusil někdo dělat rádio O MUZICE, pravděpodobně by v záplavě hudbou jen vyfutrovaných rádií uspěl. (A kdyby uspěl, inzerce by ho uživila.) Ale co když se mýlím? Co  když už ani posluchače ta samotná hudba vlastně nezajímá.