Politici ve vládě se hádají místo toho, aby zajistili řádný a včasný příchod jara. Pohled z okna je neradostný: zase sněží. Zatímco jindy touhle březnovou dobou vystrkuje hlavu už kdejaká blbá kytka. Když se kouknete přes sklo, které k ránu drnčí mrazem, vidíte Antarktidu, do které někdo přesadil malebné středočeské městečko. Tetka depka klepe na dveře.

Globální oteplování dosáhlo v březnu na některých místech České republiky až mínus 32°C.

Přišel jsem na to, proč vláda příchod jara tak zarputile oddaluje: na konci března se prudce oteplí, přijdou povodně, předseda vlády půjde do maskáčů a jeho záhadné miliony vyšumí. A jestli vám tenhle můj humor připadá příliš černý, tak si ho vybarvěte pastelkami.

V rodině mé pratety s velkou zahradou a množstvím jabloní to fungovalo tak, že se na podzim nejdřív konzumovala ta nahnilá jablka. Mezitím z těch zdravých krásných nahnilo pár dalších, takže tam jedli celý rok jen nahnilá jablka. Možná, že jste podobný příběh taky slyšeli. Tenkrát to tak fungovávalo asi ve více rodinách.

Na seznamech vydaných hudebních nosičů (neodvážil bych se použít slova na trhu) jsou každý rok desítky alb, která vyšla úplně zbytečně. Na šesti koncertech, které kapela během roku má, se prodá třináct kusů, na zbytek nákladu se práší u kapelníka pod postelí. Přitom možná stačilo počkat rok nebo dva a byla na světě bomba.

Dřív úspěchy na významných festivalech otevíraly kapelám cestu do studia. Dnes nosí muzikanti svá vydaná alba dramaturgům festivalů, na nichž by se rádi objevili.