Kotlíci a vlny

Folk už není folk, za ta léta se od významu lidová píseň posunul k písničkaření, a někdy se i pojazzil nebo i popopil a nejčastěji zrockovatěl. A tak potkáváme nové a “autentičtější” názvy jako world či ethno. Neseme my folkaři dost velký díl viny na tom, že hlavně pro mladší se folk stal (nezaslouženě) synonymem zašedlého kotlíkářství. World music je něco, co voní exotikou, něco, co může svou silou obrátit vývoj a začít vytlačovat vyprázdněné tuc tuc božstvo. Vlastně nejde o nějak převratně nové zboží, ale především o nový obal; ten starý už začal být šedivý a potrhaný.

To v mnohém přetrvalo. Projděte se internetové diskuse, ptejte se lidí, kteří jezdí i nejezdí na festivaly: hlavně nic nového. Na každou novinku, na každé vybočení z jejich žánrového vnímání světa reagují podrážděně. Bohužel jsou nejhlasitější a mají tendenci při každé příležitosti nás poučovat, co je a co není folk, co je a co není trampská píseň, co na festival patří a nepatří.

Nadupaní a objevující mladí muzikanti (a někdy už i středního věku) stojí pořád v druhé řadě a přestávají už pomalu čekat na svůj velký den. S novinkami stále přichází i většina z těch, kteří si něco začali s folkem už kdysi.  Ale hudební redaktoři (pokud nějací existují a pokud selektor v rádiu neplní uklízečka po šichtě) nás svým folkovým cítěním vracejí někam do sedmdesátých let. Jen si projděte seznamy nejvysílanějších f&c skladeb na všech rádiích. Prim hrají písně, které vznikly před patnácti až třiceti lety. Ti redaktoři hrají to, co se hraje v jiných rádiích, v jiných rádiích hrají to, co jim podstrčili vydavatelé výběrů z výběrů, píšící novináři se folkem nezabývají, společenské týdeníky a bulvár znají pouze jména Nedvěd a Nohavica. (Možná ještě Eben, ale ten se zase dost blbě bulvarizuje.) Veřejnoprávní televize je pustinou folku a na všech čtyřech televizních kanálech reprezentuje náš žánr Mládkova estráda. (Promiň, Ivoši Cicvárku, začal jsem psát tenhle sloupek ještě v době, kdy všechny televize vysílaly pouze Nadur.) Nedivte se tedy, že folk se jeví těm, co to pozorují z větší dálky, sférou poněkud okoralou. Je na nás, co s tím uděláme.

*

Nevěřím vlnám. (Od loňských tragických Vánoc už vůbec ne.) Především nevěřím módním vlnám. V devadesátých letech byla velmi sledována, obdivována a vyzdvihována new age. Najděte mi dnes psa, který po ní štěkne. Natož pak posluchače, který si pamatuje, co to vlastně bylo.

Michal Jupp Konečný

Co vy na to?