Učme se jinde
Málo
sledujeme svět popmusic, abychom se mohli pro praxi v našem žánru poučit.
Jen letmo se kolem nás míhají střípky, které stačíme zachytit: co zrovna
nosí Sámer, s kým se rozchází Savka a že Helenku shledal majitel licence na
muzikál Miss Saigon příliš mladou na to, aby mohla svůj výkon procítěně
prodat už v premiéře.
To podstatné nám uniká: který vizážista je nejlepší,
které novináře je třeba podplatit a kteří jsou úplatní i zadarmo, do které
televize má hvězda chodit už ráno a do které stačí přijít až do pořadu o
vaření.
Málo víme o tom, že středně slavná hvězda má kromě
dalšího štábu svého manažera, mediálního manažera a road manažera a jen
matně se dohadujeme, co by ti lidé vlastně mohli dělat. Tak road manažer
musí včas přistavit umyté a vytopené vozidlo, stihnout být včas na štaci, i
když hvězda zaspí, a dbá na to, aby hotelový pokoj byl na západ a v koupelně
voňavý sprchový gel značky Babie‘s Gladys.
Mediální manažer domlouvá v týdnu, kdy vyjde album
titulní stránky od časopisu Spy až po Rádce včelaře, dávkuje bulvární
skandály a na večírcích dbá, aby fotografové byli u toho, když se hvězda
líbá s jinou celebritou, s kterou by se de facto líbat neměla.
Hlavní manažer je muž s ustaranou tváří, který dojednává
termíny, aby je později libovolně měnil, je nesmlouvavý pokud jde o
astronomickou výši honoráře (páč jede na procenta), a předkládá pořadatelům
smlouvy, v nichž organizátorům koncertů hrozí padesát dva sankcí za
nedodržení některé z podmínek, zatímco hvězdě ani jedna. Samozřejmou
součástí takových smluv jsou počty žlutých a červených limonád v šatně a
značka toaletního papíru.
Kluboví pořadatelé vypadávají ze hry. Snad proto, že
neumějí odpovídající toaletní papír zajistit. Na festivaly hvězdy nejezdí,
aby se nemusely v zákulisí potkávat s těmi, kteří by jim příliš připomínali,
odkud vyšly. Zbývají domy kultury; jejich programátorky pobíhají se
skřípěním zubů, aby vše zajistily, protože manželka starosty si právě tuhle
hvězdu přeje, a radnice přece rozhoduje o dotacích, které kulturáku přidělí.
Skutečný hvězdný byznys ale ve skutečnosti probíhá jinde:
na podnikových večírcích velikánských firem, kde se hraje patnáct minut na
playback za pětimístný honorář. Na volebních mítincích politických stran. Na
prezentacích nového automobilu nebo značky kosmetiky. A samozřejmě v Gogošou
a porotách Doremi.
Zajímavé je, že v našich kruzích se to ještě příliš
nerozvinulo. Snaha by byla a řada náznaků už se taky objevila, jenže je to
všechno pořád takové nedotažené. Věřili byste, že existují folkové kapely, které
nemají vlastní ochranku? A nedávno jsem viděl významnou osobnost – nesla si
kytaru na jeviště sama!
Já osobně sním o tom, že bych dělal road manažera třeba takovému Jardovi
Urbánkovi. V časném odpoledni bych přistavil nablýskaného Trabanta, postaral
bych se, aby mohl v klidu povečeřet své oblíbené utopence ve společnosti
starosty a místních novinářů a pak bych mu popřál dobrou noc v hotelu
s výhledem na dětské hřiště s prolézačkou. Ale jeho to zatím nenapadlo a já
sám si mu to netroufám navrhnout v obavách, že by mne mohl odmítnout. Ale
vejvar by to teda byl.
Michal Jupp Konečný