Folkoví superstar a kouzlo diskuse.

Na konci května volal do redakce člověk. Je písničkářem a s kamarádem by si chtěli zahrát na Zahradě. Byli jste v Konkursu? Ne. Tak se do konce ledna přihlaste. Ale my chceme hrát letos. Proč? Příští rok jedem na turné do Francie. Na turné? No… na takovej hudební vandr. Tak nashledanou. Ale my chcem na Zahradě hrát. Proč? Protože jsme strašně dobrý. Kde jste zatím vystupovali. Nikde. Tak proč chcete hrát rovnou na Zahradě? Protože je největší. A protože by to máma fotila. Proč by to fotila? Abychom si to mohli dát do alba. Ale Zahrada už je plná. Tak někoho vyřaďte a my budeme hrát místo něj…

V takové fázi se už ve vás převaluje podivná míchanice naštvanosti, srandy a soucitu. Možná to byl vtípek kamarádů. Nebo jsem si to celé vymyslel. Nebo se 27. května 2004 ve 14:35 ten rozhovor skutečně konal. Na tom nezáleží.

Samozřejmě vynecháme-li vtipálky a celkem neškodné psychopaty, zůstanou ve hře muzikanti s hypertrofovaným sebevědomím, kteří by se chtěli rychle a bez práce stát folkovými superstar. Neobtěžují se ani prolistovat si časopis nebo se podívat na web, jak na to. Zajet si někam na předkolo a dozvědět se, jak to funguje. Oni ale zřejmě ani nehodlají soutěžit nebo se hlásit do nějakých Konkursů. Jim jde o to nějak to obejít, ošvindlovat, dostat se nahoru rychle a bez práce. Prostě to jenom zkoušejí. Někdo – maminka, kamarádi, fanynky – jim totiž namluvil, že jsou “fakt nejlepší”. Uvedený rozhovor, který skutečně proběhl, je jen živou nadsázkou. Podobných hovorů mám před festivaly desítky. Někteří to jenom zkusí, jiní jsou vytrvalí jako klíště. Co byste taky chtěli v zemi, kde nahrávají alba příslušníci hvězdné pěchoty?

*

Každý šéfredaktor kteréhokoliv z mnohých folkových webů bezpečně ví, že seriózními referáty o koncertech a recenzemi moc kliků nenahoní. Krví internetu jsou diskuse. Taková recenze desky mladé kapely, kterou autor načrtne sekáčkem na maso, si diskusi samozřejmě žádá. Postižená skupina ostře protestuje, ozvou se fanynky a nickové, sdělující že autor je kretén a hudební ignorant. Potěšený kretén živě reaguje u vědomí, že s naskakujícími příspěvky a kliky rostou i jeho procenta na celkovém úspěchu webu. Ozvou se i redakční kolegové a redakční nickové a šála diskuse utěšeně dlouhne. (Úspěšná je také strategie, kdy autor pod cizí přezdívkou o sobě prohlašuje, že je kretén a vzápětí reaguje.) Krvelačné recenze mají samozřejmě svoje meze: zkuste napsat, že Křesťan nemá hudební sluch a další desku k recenzi už si budete muset koupit za své.

Není-li dost cédéček, určených k popravě nedonošených kapel, jsou tady Sloupky. Začal s nimi autor této stati a rozmnožily se jako houby po dešti. Po jeho vzoru došlo mnohým, že nemá cenu trpět v hledišti osmihodinového koncertu, když se vám dostane jen toho, co už dávno znáte a mockrát jste to slyšeli. Tak se zabýváte úvahami, kam to všechno spěje, proč to tak je a co z toho bude. Pro jednodušší povahy zbývají náťuky: tam jsem byl, to jsem nestihl, atmosféra byla zajímavá, kapela vystoupila nekompletní, tamten napsal na jiném webu tamto, hehehe.

A zas je dost prostoru pro diskusi. Zatímco v tištěném mediu vám anonymní příspěvek otisknou těžko, na internetu máte pré. František Vonásek by se pod svůj názor v životě nepodepsal, ale Přítel trampů má zelenou. A v tom je půvab internetu. Nemusíme se pod svůj názor podepisovat a nemusíme za ním stát. Jen se bojím, kdy ztratíme přehled, kdy jsme se svým postoji ve virtuálních světě internetu a kdy jsme přestoupili do světa skutečného, kde věci, s nimiž by se dalo narazit, neříkáme.