14. (11.12.2003)
Kam se kutálí cédéčka a kam naše koruny?

Stane se to vždycky, když to nejmíň potřebujete; třeba při uzávěrce časopisu. Můj milovaný počítač zatuhl a po restartu už neožil. Ani nestačil vydat smrtelný chrapot. Odpojil jsem ho od přístrojů, jak se to nebožtíkům dělá, vzal ho do náruče a odjel s ním do nejbližšího počítačově-nápravného zařízení. To naše nejbližší je nejen porodnicí a resuscitačním zařízením pro počítače, ale také krámem se vším potřebným. Koupíte tu hry, myši, notebook, reprosoustavy a taky čistá cédéčka. Příslušný odborník nad mým počítačem vzdychl a pustil se do práce. Zůstal jsem při něm v naivní víře, že se něco přiučím. Porucha byla banální a i tak mu to trvalo celou hodinu. Ne proto, že by byl nešikovný, ale protože musel co chvíli odbíhat k prodejnímu pultu. Do provozovny se trousili mladí lidé od osmi do třiceti; někteří si přivedli maminku jako svůj bankovní ústav. Nekupovali ani myši ani notebooky. Úplně všichni nakupovali prázdná cedéčka. Nepočítal jsem ty návštěvníky, počítal jsem ta CD. Bylo jich 59. Jedno za minutu v malém městečku ve středních Čechách. Uvědomil jsem si, že bych byl v téhle zemi hodně nerad vydavatelem hudebních nosičů.

*

Tak nám parlament schválil rozpočet s nejvyšším schodkem v dějinách této země. Neřešme, kdo to jednou zaplatí – po nás potopa! A aby toho nebylo málo, prosadili si jednotliví poslanci pár stovek miliónků navrch, aby byli ve svém volišti pěkní. Tu na basebalové hřiště (typicky český národní sport, že), tu na prvoligový trávník. Pokládám za rozumné, aby se z mých daní platily nemocnice nebo školy (i když se zdá že jedněch i druhých máme zbytečně příliš). Zvykl jsem si že část mých daní jde na policii, která mne sice neochrání před kapsáři a násilníky, ale občas mne na silnici zdvořile zbuzeruje. Ale proč se má, do prdele, platit z mých daní nějaký prvoligový trávník?

Michal Jupp Konečný

Co si o tom myslíte vy?

HOME