13. – 1.12.2003
Černé rámečky a demokratické medium.

Že už jsme tady s folkovou a country muzikou docela dlouho, naznačují množící se černé rámečky v časopise. Odcházejí průkopníci a občas nejenom oni. Před časem Michal Tučný, Wabi Ryvola nebo John Denver, teď Johnny Cash a Jiří “Nashvillský” Brabec. Se svými odchody berou i naše jistoty. Hudba zůstává, ale postupně se mění hodnoty. Vydat před dvaceti lety album, to byla (většinou nedosažitelná) životní meta a obrovská společenská událost. Dnes? Vydáte cédéčko a doufáte, že o tom nějaké okresní noviny ztratí aspoň tři řádky. Budeme ještě chodit na koncerty nebo už se budeme všichni potkávat jenom na internetu? A nezapomeneme my posluchači hudby nakonec zpívat?

Jsou to nepříliš veselé úvahy pro začátek roku. Tak jinak: zaskočte si někdy na nějakou dětskou hudební soutěž. Zjistíte, že nové generace folkáčů stále dorůstají a že minimálně technicky jsou na tom mnohdy o dost líp, než oni průkopníci a zakladatelé tenkrát. Na druhou stranu - většině těch náctiletých ona nahoře napsaná jména možná nic neřeknou. Ale to je prostě život. Co vy třeba víte o prusko-rakouské válce?

Na druhé straně nám internet plíživě bere to, co jsme si budovali od nejrannějšího dětství: naši identitu. Na webových diskusí a na chatech si můžete zvolit identitu jakoukoliv; stačí vymyslet svůj nick čili přezdívku a můžete se pustit do diskuse s lidmi, které nevidíte, ale kteří tam jsou. Většina z nich tam samozřejmě taky existuje pod jinou identitou. Když jste najednou někdo jiný, nejen že napíšete věci, které byste pod vlastním jménem nikdy nevypustili z úst natož z počítače. Ale taky si dáváte pozor, aby vás nikdo neodhalil. Začínáte se vyjadřovat jako vaše druhé já, myslíte a reagujete jako ono. Máte-li neomezené připojení k internetu a setrváváte ve své druhé identitě pravidelně a delší dobu, můžete se jí nakonec stát. Říká se tomu rozdvojení osobnosti. Uznávám, že když se takhle rozdělíte, můžete prožívat současně různé životy a vaše existence je dost pestrá. Třeba ve folkové diskusi se stanete špičkovým muzikantem, ačkoliv jste ve svém základním životě zvládl umrněných šest akordů. Ještě lepší je to na nějakém erotickém serveru. Můžete si změnit pohlaví, stát se půvabnou blondýnkou s ideálními mírami a svoji několikadenní absenci vysvětlíte tím, že jste měla své dny. Na detaily se vás asi nikdo ptát nebude.

Ačkoliv v normálním životě bereme anonymy jako něco odporného a zavrženíhodného, co nejkratší cestou putuje do koše, na internetu to tak nějak tolerujeme a do omrzení si s anonymy povídáme. Vyvracíme jejich útoky, lži a sprosťárny místo abychom je prostě ignorovali. Už to tak je: internet je velmi demokratické medium, a blbec, hajzl a prasák tam mají stejný prostor jako my ostatní normální a podepsaní. Ale je nezbytné se s tím smířit?

Michal Jupp Konečný

Co si o tom myslíte vy?

HOME