Doprovázel jsem třiadvacátého října svou ženu Hanku do Malostranské besedy. Křtila tam Miláčka. Miláček je nové album Bokomary, mimochodem dost dobré. Bylo tam fajn, ostatně v Besedě nikdy není nedobře. A příjemné bylo vidět v hledišti fůru muzikantů, třeba Jirku Suchého nebo Petara Introviče. Nešikovné bylo akorát to datum: na druhém konci Prahy křtil svou albovou novinku Cop a v Aréně T-mobile vystupoval Bob Dylan. Vypadalo to, že tuzemské kapely vezmou Dylana do kleští, ale cizinec to nějak ustál. Naopak v Malostranské besedě nebylo diváků přespříliš, ale katastrofa se nekonala.
Ale zpátky k Miláčkovi. Bokomara úspěšně přestála odchody Šany a basáka Tomáše Vunderleho jako už v minulosti přestála ledacos. Luboš Javůrek se už před dávnem obklopil nejlepšími textaři, co tuzemský folk má, a sám s nimi coby skladatel dobře drží krok. (Nechtěl bych, aby tohle konstatování vyznělo jako vychvalování vlastního peří, protože čtyři ze šesti textařů Miláčka najdete také podepsané pod články v časopise FOLK & COUNTRY.)
Luboš Javůrek v útlém muzikantském mládí spíš se svou harmonikou pomáhal přátelům a moc nechybělo, aby si ho folková veřejnost zafixovala jako věčného sidemana. Teď Luboš dotváří vlastní muzikantský profil a usilovně stoupá s formací Bokomara k vrcholkům. Je na čase, aby mu přátelé spláceli dávné dluhy. Ne všichni to dostatečně chápou. Ženy jsou v tomhle poněkud vnímavější. A tak na Miláčkovi defiluje deset zpěvaček, z nichž nejmíň polovina zpívá první folkovou ligu. Kdekdo by takové nakupení osobností využil k nějakému odpudlivě sešitému leč prodejnému sampleru. Bokomara z toho vytěžila album přesvědčivé a kompaktní, celistvé v rozmanitosti.
Album se křtilo šampaňským, to už je taková tuctová tradice, zatímco po koncertě kolovala skvělá slivovice, což je neodmyslitelný doplněk jakékoliv návštěvy Moravanů v Malostranské besedě. Coby řidič jsem musel s díky a lítostí odmítnout. Firma BMG si může vedle Redla, Schmitzera či Jíšové a Milcové připsat další úspěšný bod. Ostatně právě BMG svou současnou dramaturgií narušila už málem pravdivý mýtus o tom, že velké firmy nemají o český folk zájem.

*

Přemýšlel jsem, proč tolik trampské poezie i prózy je věnováno zimě, jaru, podzimu, zatímco létu skoro nic. Pak jsem na to přišel: v létě vandráci přece netrampují, to odlétají na Kanáry.

*

Mějte se nepodzimně a choďte vzpřímeně, aby vám neublížily přízemní mrazíky. Ostatně jestli pak jste už letos byli pouštět draka?
Jupp

Vaše názory a vzkazy:

HOME