1. - 3. 6. 2003
Na skok v Brně
Našel jsem první letošní houbu. Nebyla moc dospělá a vypadala velmi samotářsky. Přesto se mi z lesa moc nechtělo. Když máte za dopoledne napsat tři články a texty čtyř inzerátů a vysype se na vás sedmdesát mailů a mobil zběsile zvoní v tříminutových intervalech, není nic přirozenějšího, než že se odpojíte a na chvíli přestanete být periferií počítače. Do lesa to mám sedm metrů a veverky nechtějí vědět, v kolik budou hrát na Zahradě a proč si tam nemohou postavit stánek s podprsenkami a kdože se to tam teda fakt bude ženit. Je zajímá spíš prognóza letošní úrody ořechů, a o tom si zase moc nepokecáte s muzikanty.
V lese je fajn i tři dny před startem našeho prvního festivalu, ale ve tři odpoledne musím být v Brně, protože tam točím Aport. A to je za… proboha! Za běhu se převlékám do televizního, rychlá kontrola, že mám všechno, co potřebuji (jednou jsem takhle dojel do Radia Proglas bez peněženky a bez kapky benzínu v nádrži) – a jedu.
Nebudu vás unavovat úvahami o tom, že když musíte být ve tři v Brně, nelze striktně dodržovat dopravní předpisy. Ale přesně ve tři už se radostně zdravíme s režisérem Vojtou Fatkou v interiéru hodně ponuré tovární haly. Nový dramaturg Ivo Cicvárek dal dříve až dost poklidnému Aportu nový směr tématických bloků a dnešní téma je protestong. To vážně existuje?, ptám se Ivoše s pocitem, že mi ve stovkách vyslechnutých cédéček a vystoupení kapel mi ještě cosi drobného unikalo. Před kamerou se mezitím potí Honza Burian. Ano, říkám si pro sebe, je-li protest pohled člověka, jehož názory nesplývají s obecným proudem mínění, je Honza ten dobrý příklad.
Ale protestující písničkář už je dokamerován a střídáme ho společně já a Zdeněk Schwager, protože další rubrika je na téma Porta a Zahrada. Ještě před nedlouhým časem by to znělo Porta kontra Zahrada. Cosi se změnilo a bývalí lidé od Porty, co na mě podávali trestní oznámení za to, že máme úspěšnější festival, se odebrali někam do věčných lovišť. (Dokonce jsme nedávno u kafe probírali s Tornádo Peclem jména bývalých, které oba považujeme za škůdce věcí.) Cosi se změnilo a zdá se, že na otázky moderátora Pepy Prudila oba hledáme odpovědi, co mají ty dva festivaly společné a co je odlišuje. Stejné je vyhledávání talentů a posunování žánru, protože bez mladé krve by byla folková a country scéna už dávno něčím do muzea. Porta se podle Zdeňka víc zaměřuje na ty mladé a objevované, Zahrada je větší, stylově mnohem rozmanitější, plná hvězdných osobností a i kapely, co se hlásí do Konkursu už jaksi něco znamenají.
Letos s přestěhováním Porty i s časovým posunem obou festivalů snad i ubude přejíždění kapel, i když ty, co chtějí být všude, nějaký ten benzín propálí.
Je natočeno, ještě jedna verze na jistotu, jak se to v televizi dělává. Loučím se a za chvíli už jsem zase na dálnici. Slunovrat je za tři dny, ale já už víc myslím na Folkovou růži. Jaký asi bude jubilejní ročník nejkrásnějšího festivalu na světě? A když ne na světě, tak aspoň nejkrásnějšího v mé duši…
Jupp

HOME