Hlavní stránka Folková růže BLOG www.jupp.cz Kniha "S kytarou na zádech"

Rozhovor  
HOME Zpět na seznam

Peter Yarrow: Miluju zpívání.

Setkal jsem se s Peterem Yarrowem během letošního Fóra 2000 v Praze. Měl tak nabitý program, že jediná šance na rozhovor se naskytla během Peterova oběda.

Je mi trochu hloupé takhle rušit od oběda…

To je v pořádku. Jsem zvyklý. Jediné místo, kde nedávám rád rozhovory, jsou toalety. Vše ostatní je OK.

Pane Yarrowe, jednou jste řekl…

Jestli mne nebudeš oslovovat Petře, tak v tom rozhovoru vůbec nebudeme pokračovat.

Dobře, děkuji. Tedy Petře, jednou jsi řekl, že jsme všichni součástí jedné dlouhé cesty vlakem. Co jsou tedy zastávky?

Odkaz folkové hudby, která vzdělává, učí a inspiruje další a další generace. Hudba, která učí jazyku naděje, zájmu o druhé, péče a osobitého zapojení do života. Je přirozeností tohoto odkazu, že generace, která poslouchala folk v období jeho renesance v šedesátých letetch, se nyní sama stala představiteli této hudby. Znovu tak přináší sdělení z té doby, interpretují je z dnešní perspektivy a předávají je dalším generacím. To je mimořádná vlastnost folku, kterou má málokterý další žánr. Podívej se třeba na dixieland – patřil do období, které má svůj začátek a konec. Trochu ovlivnil ostatní žánry, ale to je všechno. Podívej se na pop music – také je často spojena s konkrétní dobou a generací. Folk je přítomný stale – stejně jako jeho odkaz i vize jeho budoucnosti. Je to dárek z minula, který je i odkazem pro budoucnost. My muzikanti jsme jen jakýmisi doručovateli.

Vidíš tedy jako psycholog (Peter Yarrow je vzděláním psycholog, pozn. aut.) folk jako jakousi formu terapie pro společnost?

Ta myšlenka se mi líbí, ale slovo ”terapie” bych nepoužil. Folk je prostě další pozitivní energie, která oslavuje. Není to terapie, je to prostě pozitivní síla – jako láska, péče, přátelství. Není to jen terapie. Je to esence života. Je tu ale i ten terapeutický aspekt, kdy v těžkých dobách společně truchlíme, utěšujeme se. To se hodně dělo v dobách, kdy se probouzelo hnutí za lidská práva. Folk působil jako lék. Ale je ještě něčím víc – pozitivní silou, která nás drží pohromadě. Pomáhá lidem, aby si uvědomili, že jejich srdce jsou propojena se srdci ostatních. Ve světě, v němž je momentálně tolik arogance, je taková síla velmi dobrá a potřebná. Je to síla, díky níž si uvědomujeme, že jsme všichni bratři a sestry.

Což mě přivádí k Tvé myšlence ”nejprve jej naučte být člověkem (Peter se velmi angažuje v oblasti vzdělávání dětí a mládeže. Myšlenka “nejprve jej naučte být člověkemje jedním z ústředních témat jeho úsilí, pozn.aut.)

Ano, ano.

Co se stalo s naším vzdělávacím systémem, že nás učí tolik čísel, pouček a fakt, ale zapomíná nás naučit stát se člověkem?

Lidskou bytostí, ano. To rozdělení, ta fragmentace světa je velmi silně spojena s dominancí peněz, slávy, společenského statutu. Ale opravdová síla, kterou jako lidské bytosti máme, je schopnost užít si svůj život a něco udělat jinak, abychom naplnili svá srdce. A to vůbec nezávisí na penězích ani slávě. Abychom se obrátili k tomu, co je opravdu důležité – přátelství, respekt, služba druhému, musíme to naučit naše děti. Je těžké přijít na to, proč jsme od těchto hodnot odešli. Nebyl bych například překvapen, kdyby vzdělávací systém nacistického Německa záměrně opomíjel dimenzi vzdělávání mladých lidí, která se týkala sociálního, emocionálního a tvůrčího myšlení a součinnosti s ostatními. Více se soustředil na rituály a výlučné získávání informací než na uznání vlastních pocitů, úctu k názorům ostatních – na lidskost, péči o běh světa. K tomu potřebuješ vzdělávací systém, který dítěti umožní uvědomit si hodnotu názorů ostatních, důležitost schopnosti vcítit se do druhých. Respekt. Bez toho vzdělávací systémy učí apatii a vytváří podhoubí pro fanatismus a extremismus. Je potřeba vzdělávat nejen mysl, ale i srdce – a to je úkol pro folk.

Jenže dnešní pop uznává bohatství a moc jako nejdůležitější hodnoty…

Ano. Z hudby se stal byznys. Alespoň z mainstreamu. A byznys vytváří vkus, který je velmi široký, aby se líbil co největšímu množství lidí a vydělal dost peněz. Ale je tu internet, který je přirozeným spojencem folku. Folk má rád internet. Folk totiž stejně jako internet komunikuje s lidmi. Díky němu se může znovu dostat na výsluní. Lidé budou hledat zdroje, které dokáží uspokojit jejich srdce a emoce. Nevím to, ale myslím si to.

Můžeš být skvělý kytarista. Lidé si tě na internetu najdou. Ale je to “jednosměrka”. Teprve když lidé získají pocit, že hraješ “jejich” píseň, že vyprávíš příběh jejich srdce, pak to má smysl.

V roce 1969 ve Washingtonu jsi hrál na protiválečné demonstraci (kterou Peter Yarrow spoluorganizoval, pozn. aut.) pro půl milionu lidí. Sice jsem nemohl přijít...

Žil jsi tenkrát tady, v Čechách?

Nebyl jsem na světě.

Aha… Měl ses narodit dřív (směje se).

… ale teď přijíždíš do České republiky a dalších zemí v rámci projektu Petera Gabriela “Small Places Tour”. Znamená to, že dnes potřebují velké myšlenky komornější publikum?

Myslím si, že myšlenka “Small Places Tour” je velmi dobrá a velmi důležitá. Tehdy v roce 1969 jsme potřebovali silné sdělení. Jako spoluorganizátor si na tu akci velmi dobře pamatuju. A nějak intuitivně cítím, že naléhavost folku – nebo obecně hudby srdce – jako hudby, která se vyjadřuje k událostem a naléhavostem světa a neslouží k pouhé zábavě, přirozeně žije právě v malých místech (pozn.aut.: Small Places Tour je projekt Petera Gabriela na podporu lidských práv, v jehož rámci vystupují světově uznávaní hudebníci bez nároku na honorář na menších koncertech a festivalech na podporu lidských práv. Do češtiny lze název projektu přeložit jako “Šňůra po malých místech”). Je to skvělý koncept.

Každý rok se koná v České republice velký folkový festival – jmenuje se Zahrada. Mají Tvoji čeští fanoušci šanci, že Tě na něm uvidí?

Vážně? Kdy je ten festival?

Začátkem července.

(Obrací se na svou manažerku) Rachel, přijedeme sem příští rok v červenci?

Rachel: Nevím.

Peter: Ona neví. Ale já bych rád přijel. Uvidíme.

Vím, že na konci šedesátých let jsi čelil mnoha výhrůžkám zabití. Jak se Ti hrálo, když jsi věděl, že v publiku může být někdo, kdo Ti usiluje o život?

Mám ve vzpomínkách obraz sebe sama, jak hraju v Grand Parku v Chicagu, kde byly všechny důvody pro to, aby mi někdo minimálně rozbil hlavu. Je to velmi zvláštní. Kdyby se tu vedle nás začali lidi prát, dostanu strach. Ale tam na pódiu jsem žádný strach neměl. Naprosto jsem důvěřoval tomu, že se mi nemůže nic stát. Buď to byla moje hloupost, nebo… Už nežiji v nebezpečí. Zaplatil jsem za pár věcí, ale dneska nemám strach. Znal jsem dobré lidi, které zabili. Mám přátele, kteří po desetiletí nemohli sehnat práci kvůli McCarthyho vyšetřování. My jsme měli velké štěstí. Měli nás na mušce, ale přežili jsme bez úhony – a zase zpíváme. Třeba minulý týden v Hartfordu ve státě Connecticut. Mary byla skvělá – je po chemoterapii, a byla skvělá. Ale než půjdeš, chci Ti říct ještě něco, byť to neodpovídá na žádnou Tvojí otázku. Věřím, že existuje silné spojení mezi folkem a vzdělávání srdce. Když podpoříme to, aby se ve školách hrály a zpívaly dobré písničky, a aby si děti povídaly, co při tom cítí a co si o těch písních myslí, vytvoříme velmi silnou komunitu míru. Proto věnuji poslední desetiletí svého života podpoře takových projektů. Je to jedna z mých priorit. Mám tu schůzky se zástupci ministerstva školství, mluvil jsem s exprezidentem Václavem Havlem.

Poslední otázka. Říká se, že aktivisté většinou procházejí třemi fázemi: od aktivismu přes pesimismus k alkoholismu. Jak se Ti podařilo zůstat celý život v první fázi?

Protože zpívám. Miluju zpívání. Když děláš něco, co miluješ, je to pokaždé jako znovuzrození. Když jsi aktivista, má to také svoje fáze: nejprve tě ignorují, pak se ti vysmívají, pak se tě snaží zabít – a pak jsi vyhrál!

Petr Sedláček
foto: Marek Smejkal
Folk & Country 1/2009

 

Peter Yarrow, * 31.5.1938 v New Yorku, zakládají člen slavných Peter, Paul and Mary. Je potomkem ukrajinské židovské rodiny, která na počátku století přišla do USA. Tam si změnili příjmení z “Jaroševič” na “Yarrow”. Vedle své hudební kariéry je Peter také ústřední postavou dvou festivalů, které dávají příležitost začínajícím nebo méně známý, avšak kvalitním autorům a interpretům: Newport Folk Festival a Kerrville Folk Festival. Peter se také aktivně a hlasitě vyslovoval k aktuálním kontroverzním politickým a společenským tématům, což mu (a jeho kolegům) vyneslo několik výkružek zabitím. V roce 1963 se s Peter, Paul and Mary podílel na pochodu s Martinem Lutherem Kingem, v roce 1969 se podílel na organizaci Pochodu na Washington na podporou ukončení války ve Vietnamu, jehož se účastnilo půl milionu lidí. Byl vůdčí postavou v kampani na osvobození sovětských Židů. Stál u zrodu programů “Operation Respect” a “Don´t Laugh At Me (Nesměj se mi)”, které si kladou za cíl podporu lidskosti a předcházení konfliktů (www.dontlaugh.org). Vedle Peter, Paul and Mary vystupuje také se svou dcerou Bethany a cellistou Rufusem Cappadociou v triu Peter, Bethany and Rufus. Je mimo jiné nositelem ceny Tikkun Olam, kterou uděluje Židovská federace v Miami “za nápravu světa”.

zpět na seznam rozhovorů

HOME

 
 

 

 

Časopis FOLK & COUNTRY/FOLK vycházel jako měsíčník v letech 1991 - 2011.
Webový portál časopisu  FOLK & COUNTRY/FOLK vycházel jako deník v letech 1995 - 2014.
Nyní funguje již jen jako archiv článků. 

Časopis FOLK:  Michal Jupp Konečný - šéfredaktor (jupp@folkcountry.cz),  Veronika Kirschnerová (editor), Pavel Major Vorel (manažer), Hana Konečná (produkce). Grafici: Martin Janda, Lucie Koubová. Spolupracovali: Jiří Moravský Brabec,Tomáš Hrubý, Milan Tesař, Jan Hučín, Petr Sedláček, Milan Plch, Miloš Keller, + Vladimír Vlasák, Václav Müller, Vlaďka Provazníková, Kamila Střeštíková a další. 

Foto: Miloš Truhlář, Bllemby, Veronika Kirschnerová, Michal Jupp Konečný, Katka Esserová, Antonín Volf, Václav Müller  a další.