Peter Yarrow: Miluju zpívání.

To je v pořádku. Jsem zvyklý. Jediné místo, kde nedávám rád rozhovory, jsou toalety. Vše ostatní je OK.

Odkaz folkové hudby, která vzdělává, učí a inspiruje další a další generace. Hudba, která učí jazyku naděje, zájmu o druhé, péče a osobitého zapojení do života. Je přirozeností tohoto odkazu, že generace, která poslouchala folk v období jeho renesance v šedesátých letetch, se nyní sama stala představiteli této hudby. Znovu tak přináší sdělení z té doby, interpretují je z dnešní perspektivy a předávají je dalším generacím. To je mimořádná vlastnost folku, kterou má málokterý další žánr. Podívej se třeba na dixieland – patřil do období, které má svůj začátek a konec. Trochu ovlivnil ostatní žánry, ale to je všechno. Podívej se na pop music – také je často spojena s konkrétní dobou a generací. Folk je přítomný stale – stejně jako jeho odkaz i vize jeho budoucnosti. Je to dárek z minula, který je i odkazem pro budoucnost. My muzikanti jsme jen jakýmisi doručovateli.

Ta myšlenka se mi líbí, ale slovo ”terapie” bych nepoužil. Folk je prostě další pozitivní energie, která oslavuje. Není to terapie, je to prostě pozitivní síla – jako láska, péče, přátelství. Není to jen terapie. Je to esence života. Je tu ale i ten terapeutický aspekt, kdy v těžkých dobách společně truchlíme, utěšujeme se. To se hodně dělo v dobách, kdy se probouzelo hnutí za lidská práva. Folk působil jako lék. Ale je ještě něčím víc – pozitivní silou, která nás drží pohromadě. Pomáhá lidem, aby si uvědomili, že jejich srdce jsou propojena se srdci ostatních. Ve světě, v němž je momentálně tolik arogance, je taková síla velmi dobrá a potřebná. Je to síla, díky níž si uvědomujeme, že jsme všichni bratři a sestry.

Ano, ano.

Lidskou bytostí, ano. To rozdělení, ta fragmentace světa je velmi silně spojena s dominancí peněz, slávy, společenského statutu. Ale opravdová síla, kterou jako lidské bytosti máme, je schopnost užít si svůj život a něco udělat jinak, abychom naplnili svá srdce. A to vůbec nezávisí na penězích ani slávě. Abychom se obrátili k tomu, co je opravdu důležité – přátelství, respekt, služba druhému, musíme to naučit naše děti. Je těžké přijít na to, proč jsme od těchto hodnot odešli. Nebyl bych například překvapen, kdyby vzdělávací systém nacistického Německa záměrně opomíjel dimenzi vzdělávání mladých lidí, která se týkala sociálního, emocionálního a tvůrčího myšlení a součinnosti s ostatními. Více se soustředil na rituály a výlučné získávání informací než na uznání vlastních pocitů, úctu k názorům ostatních – na lidskost, péči o běh světa. K tomu potřebuješ vzdělávací systém, který dítěti umožní uvědomit si hodnotu názorů ostatních, důležitost schopnosti vcítit se do druhých. Respekt. Bez toho vzdělávací systémy učí apatii a vytváří podhoubí pro fanatismus a extremismus. Je potřeba vzdělávat nejen mysl, ale i srdce – a to je úkol pro folk.

Ano. Z hudby se stal byznys. Alespoň z mainstreamu. A byznys vytváří vkus, který je velmi široký, aby se líbil co největšímu množství lidí a vydělal dost peněz. Ale je tu internet, který je přirozeným spojencem folku. Folk má rád internet. Folk totiž stejně jako internet komunikuje s lidmi. Díky němu se může znovu dostat na výsluní. Lidé budou hledat zdroje, které dokáží uspokojit jejich srdce a emoce. Nevím to, ale myslím si to.

Myslím si, že myšlenka “Small Places Tour” je velmi dobrá a velmi důležitá. Tehdy v roce 1969 jsme potřebovali silné sdělení. Jako spoluorganizátor si na tu akci velmi dobře pamatuju. A nějak intuitivně cítím, že naléhavost folku – nebo obecně hudby srdce – jako hudby, která se vyjadřuje k událostem a naléhavostem světa a neslouží k pouhé zábavě, přirozeně žije právě v malých místech (pozn.aut.: Small Places Tour je projekt Petera Gabriela na podporu lidských práv, v jehož rámci vystupují světově uznávaní hudebníci bez nároku na honorář na menších koncertech a festivalech na podporu lidských práv. Do češtiny lze název projektu přeložit jako “Šňůra po malých místech”). Je to skvělý koncept.

Rachel: Nevím.

Peter: Ona neví. Ale já bych rád přijel. Uvidíme.

Mám ve vzpomínkách obraz sebe sama, jak hraju v Grand Parku v Chicagu, kde byly všechny důvody pro to, aby mi někdo minimálně rozbil hlavu. Je to velmi zvláštní. Kdyby se tu vedle nás začali lidi prát, dostanu strach. Ale tam na pódiu jsem žádný strach neměl. Naprosto jsem důvěřoval tomu, že se mi nemůže nic stát. Buď to byla moje hloupost, nebo… Už nežiji v nebezpečí. Zaplatil jsem za pár věcí, ale dneska nemám strach. Znal jsem dobré lidi, které zabili. Mám přátele, kteří po desetiletí nemohli sehnat práci kvůli McCarthyho vyšetřování. My jsme měli velké štěstí. Měli nás na mušce, ale přežili jsme bez úhony – a zase zpíváme. Třeba minulý týden v Hartfordu ve státě Connecticut. Mary byla skvělá – je po chemoterapii, a byla skvělá. Ale než půjdeš, chci Ti říct ještě něco, byť to neodpovídá na žádnou Tvojí otázku. Věřím, že existuje silné spojení mezi folkem a vzdělávání srdce. Když podpoříme to, aby se ve školách hrály a zpívaly dobré písničky, a aby si děti povídaly, co při tom cítí a co si o těch písních myslí, vytvoříme velmi silnou komunitu míru. Proto věnuji poslední desetiletí svého života podpoře takových projektů. Je to jedna z mých priorit. Mám tu schůzky se zástupci ministerstva školství, mluvil jsem s exprezidentem Václavem Havlem.

Petr Sedláček
foto: Marek Smejkal
Folk & Country 1/2009

Peter Yarrow, * 31.5.1938 v New Yorku, zakládají člen slavných Peter, Paul and Mary. Je potomkem ukrajinské židovské rodiny, která na počátku století přišla do USA. Tam si změnili příjmení z “Jaroševič” na “Yarrow”. Vedle své hudební kariéry je Peter také ústřední postavou dvou festivalů, které dávají příležitost začínajícím nebo méně známý, avšak kvalitním autorům a interpretům: Newport Folk Festival a Kerrville Folk Festival. Peter se také aktivně a hlasitě vyslovoval k aktuálním kontroverzním politickým a společenským tématům, což mu (a jeho kolegům) vyneslo několik výkružek zabitím. V roce 1963 se s Peter, Paul and Mary podílel na pochodu s Martinem Lutherem Kingem, v roce 1969 se podílel na organizaci Pochodu na Washington na podporou ukončení války ve Vietnamu, jehož se účastnilo půl milionu lidí. Byl vůdčí postavou v kampani na osvobození sovětských Židů. Stál u zrodu programů “Operation Respect” a “Don´t Laugh At Me (Nesměj se mi)”, které si kladou za cíl podporu lidskosti a předcházení konfliktů (www.dontlaugh.org). Vedle Peter, Paul and Mary vystupuje také se svou dcerou Bethany a cellistou Rufusem Cappadociou v triu Peter, Bethany and Rufus. Je mimo jiné nositelem ceny Tikkun Olam, kterou uděluje Židovská federace v Miami “za nápravu světa”.

HOME