Jirko, naposledy o tobě bylo nahlas slyšet, když jsi vydal svoje první a zatím poslední sólové album. Od té doby uplynulo něco vody a určitě se ve Tvém muzikantském životě stalo hodně zajímavých věcí...

V období po natočení desky jsem jezdil s mladou kapelou, která si říkala Drobky. Ten název jim postupem času i vzhledem ke spolupráci se mnou začal připadat mírně pitoreskní, takže se přejmenovali na Novou generaci. Ta kapela byla - a vlastně stále je - opravdu skvělá, jsou to mladí a vynikající muzikanti, nicméně právě v těchto týdnech jsou tam určité personální problémy, které se snad časem vyřeší. S Novou generací jsme měli řadu velmi úspěšných tuzemských vystoupení, ale hráli jsme společně i v Německu. Vrcholem naší spolupráce byl zatím Silvestr v Česko-slovenském klubu v Londýně... A já doufám, že až se vše vyřeší, ještě spolu odehrajeme pár pěkných koncertů. V poslední době jsem začal spolupracovat s další vynikající kapelou. Je jí jihočeská Šance, kterou jsem objevil jako porotce na Portě ve Strakonicích. Vyhráli tam a postoupili do Plzně, kde bohužel neuspěli, možná proto, že pro některé ze členů poroty byli málo avantgardní. Všiml jsem si, že mnozí z porotců chtějí, aby všechno bylo originální, výjimečné, právě až avantgardní. Já k tomu přistupuji i z té druhé strany, z hlediska toho, že mám agenturu a když pořádám nějaký koncert, musím vybírat kapely takové, aby se lidi bavili. Lidé chtějí přijít na muziku, která se jim líbí. A kapely nebo písničkáři, které vyzdvihují zmínění porotci, většinu lidí nezaujmou.

Šance už je přece jen kapela vyzrálých muzikantů, která na těch našich písničkách vyrůstala a dokáže se do nich vcítit bez problémů. Nová generace, to byli hodně mladí muzikanti, kteří se snažili do písniček, které jsme dělali z klasického rangersáckého materiálu - a ten chtějí lidé stále slyšet - vnášet takového novějšího, moderního ducha. Ale efekt nakonec nebyl takový, takže jsme se postupně vrátili ke klasickému přístupu. Každopádně myslím, že mě spolupráce s Novou generací i Šancí velmi obohatila a dodala mi chuť do další práce.

Nabízí se otázka, jestli připravuješ další sólový projekt.

Nerad bych chrlil desky v době, kdy nejsou ty moje písničky mezi lidmi. A to zatím moc nejsou. Zjistil jsem, že u nás je spousta všelijakých interpretů, kteří neustále vydávají různá cédéčka, ale většina z nich jde cestou nejmenšího odporu. Vezme osvědčený hit, ten znovu nahraje a nazpívá a jde s tím do rádií... Když se vrátím ke svému poslednímu albu, setkal jsem se konkrétně v rádiu Blaník s názorem, že je tam šestnáct hezkejch písniček, ale ani jeden hit. Přitom všichni vědí, že hit se stává z písničky právě tím, že se hraje v rádiích. I z té nejhorší odrhovačky, pokud se bude hrát několikrát denně, se nakonec ten hit stane. Jestliže je ale v našich rádiích praxe taková, že s cédéčkem tam musí přijít patřičný úplatek, aby ty vaše písničky někdo pustil do éteru, a já touhle cestou odmítl a odmítám jít, tak se ty moje věci v rádiích zatím moc nehrají. Naštěstí alespoň na countryových rádiích, tedy Eldorádiu v Českých Budějovicích, nebo na Karolině v Plzni je to jiné, tam se pouštějí poměrně často a vedou si dobře... To ovšem neplatí pro pražské Country radio, kde se zřejmě jistí nejmenovaní, nám však velmi dobře známí lidé postarali o to, že se hrát jaksi “nesmí“. Je to s podivem, ale už jsem se setkal na mnoha místech s tím, že fungují zákazy. Prostě někdo přijde, v tom rádiu zaplatí s tím, že “budete hrát tohle a tohle a tohle ne“. Chápu, ta rádia musejí z něčeho žít, ale až příliš se tímto způsobem ovlivňuje jejich dramaturgie, potažmo vkus posluchačů. Takže, abych se vrátil k tvé otázce - ano, připravuji album, ale rozhodně ho nebudu točit v letošním roce, nejdřív tak za rok.

Půjdeš stejnou cestou jako u prvního alba, tedy seskupením vynikajících muzikantů ve studiu, nebo se přikloníš spíš k úspěšné spolupráci s mladými kapelami?

To je zatím ve hvězdách. Není vyloučené, že bych to tentokrát nahrál už s konkrétní kapelou, ale ať už to bude jakkoli, rozhodně bych se opět spojil s Petrem Kocmanem. To je skutečně vynikající muzikant, má naposlouchanou country muziku a společně bychom pak řešili tu hudební dramaturgii.

Asi se nevyhneme alespoň zmínce o tvém odchodu od Rangers, nebo spíš tvému vztahu k ostatním členům kapely. Stýkáte se?

S Radkem Tomáškem se poměrně často vídám na různých akcích, s Honzou Vančurou se vídám občas a jsme v pohodě. Nedávno jsme si spolu i zazpívali na jevišti při jedné akci. Bohužel, pánové Dufek a Řihošek - pokud se někde potkáme, tak dělají, že neexistuju. Já bych je i pozdravil, ale ono nejde pozdravit, když se člověk člověku vyhne očima. Letos je to právě čtyřicet let od založení kapely Rangers, u jejíhož zrodu jsem byl a rád na to celé období vzpomínám, bylo velice krásné - a jsem šťastný, že jsem ho mohl prožít. Nedávno jsem byl osloven agenturou Best I.A., zda se zúčastním připravovaného koncertu “40 let Rangers“ a neměl jsem proč říkat ne, vždyť život s Rangers, to bylo pětatřicet let mýho života. Účast jsem přislíbil, samozřejmě ale za předpokladu, že by pánové Dufek a Řihošek konečně připustili, že existuju. A nakonec slyším na Frekvenci 1 v rozhovoru s Milanem Dufkem, že jsem byl pozván, ale odmítl jsem...

To je určitě škoda, že se ani při takovéto příležitosti nedokážete dát dohromady, byť na jediný koncert - byly i drastičtější rozchody kapel a rozbité muzikantské vztahy, a člověk by čekal, že se k tomu všechny strany postaví profesionálně...

Jednak náš rozchod nebyl nijak drastický, protože jsem byl prostě a jednoduše z kapely vyhozen, resp. pět členů kapely rozvázalo uměleckou spolupráci s agenturou Rangers, kterou jsem na jaře 1990 založil, aby se výhradně starala o kapelu Rangers. Protože jsem však odmítl změnit název agentury, stalo se, co se stalo. Po třiceti pěti letech to přijde trošku líto, ale jak se říká, je všechno zlý pro něco dobrý. Určitě bych se jako člen kapely nedokopal k samostatnému albu, nedokopal bych se k dalším věcem, které s tím souvisejí. Tady bych mohl použít citát Michala Prokopa a jeho pořadu Krásný ztráty. Tady ta ztráta svým způsobem byla krásná. Já si žiju velmi spokojeně, veškerý čas věnuji muzice, své agentuře a jejím aktivitám. V kompletním agenturním obsazení, čítajícím celkem dva lidi, připravujeme různé akce...

Milan Jablonský

Jiří Holoubek
programový ředitel

“Někdo přijde a zaplatí” bohužel platí i ve Vašem rádiu. V době, kdy mé album vyšlo jsem se osobně setkal s Vaším panem ředitelem Zilvarem, který mi před svědkem řekl, že by bylo dobré, aby majitel vydavatelství, který má i jiné aktivity, ve Vašem rádiu objednal pro svoji firmu reklamu, a že vše bude průchodnější. Na to si již dnes pan Zilvar nevzpomíná, ale již pan Werich tvrdil, že:” Nepamatovat si, to je nejlépe placené!”

Zcela jednoznačně však musím odmítnout fakt, že se jedná o nekvalitní album. Podobné výpady jsem předem očekával, i když úplně z jiné strany. Právě proto jsem se už při dramaturgické přípravě obrátil na člověka nadmíru povolaného, který v této branži skutečně mnoho dokázal a ve spolupráci s renomovaným spisovatelem a autorem mnohých textů moje album vzniklo. Zpochybňovat kvality Mirka Hoffmanna a Jardy Kratěny Ti opravdu nepřísluší. Totéž platí i o hudebnících, kteří se na nahrávání podíleli. Nechci zde citovat všechna jména, ale co jméno, to pojem. Vyjádřit se o těchto lidech, že pod vedením dalšího skvělého muzikanta, kterým byl Petr Kocman, podali nekvalitní výkon, to je opravdu “silná káva”. Můžeš mít pochopitelně výhrady k mé sólové interpretaci, ale myslím si, že čtyřicet let na hudební scéně také něco znamená.

Závěrem píšeš, že Vám jde především o invenci a kvalitu. Doporučil bych Ti někdy, aby sis udělal čas a souvisle poslouchal, co a jak Vámi “nabouchaný” selektor do éteru vypouští. Velmi často se mi zasteskne po skvělých autorských pořadech, které dokázali vyprodukovat Vaši bývalí moderátoři, jako např. Pavel Fiedler nebo Láďa Pelc. To byla skutečně kvalita! Dnes a denně přicházím do styku s lidmi, kteří měli Vaše rádio skutečně rádi a neposlouchali nic jiného. Ty časy jsou však již zcela nenávratně pryč. Přiznám se k tomu, že mě to docela mrzí.

Country Ranger – Jiří Veisser

Jan Zilvar, generální ředitel Country Radia

Váš názor:

HOME