Hlavní stránka Folková růže BLOG www.jupp.cz Kniha "S kytarou na zádech"

Rozhovor  
HOME Zpět na seznam

Karel Kryl říkal, že Bible se nečte

Karel Vepřek o novém albu a o své oblíbené muzice

Druhé album písničkáře Karla Vepřeka má tajemný název Artinodhás. Žádný orientální jazyk za tím však nehledejte. Jedná se o verš “Sáh do nitra”, psaný pozpátku. Ponořte se tedy do nitra krásných (ale neveselých) písniček na nové desce a třeba si ještě předtím přečtěte následující rozhovor.

Artinodhás je vaše druhé CD u vydavatelství Indies. Zatímco předchozí Nebe dokořán bylo složené ze starších skladeb, tentokrát jde o novou nahrávku. Čím dalším se tato dvě alba od sebe liší?

Hlavní rozdíl mezi těmi dvěma deskami je v tom, že zatímco Nebe dokořán byl výběr z mých demosnímků, druhé album jsme nahrávali ve studiu. Podíleli jsme se na tom tři – Kateřina, Renda a já – a téměř všechno jsme nahráli živě. No a pak se asi liší náladou a skladbou. Písničky jsem řadil tak, aby z nich byl určitý ucelený tvar.

Velkou část alba tvoří zhudebněná poezie, ve třech případech jde o verše Bohuslava Reynka. Jak jste se k jeho poezii dostal?

Bohuslava Reynka znám zhruba pětadvacet let. První jeho básnička, se kterou jsem se potkal, byla Hakeldama. Jim Čert ji zpíval ve své zkrácené verzi s harmonikou. Tu písničku jsem poprvé slyšel někdy v roce 1980 v jedné pražské hospodě a bylo to pro mne úplné zjevení a ohromně silný text. Nic jsem o něm nevěděl a až po čase jsem se zjistil, kdo to vlastně Bohuslav Reynek je. Potom se mi do rukou dostal strojopis jeho nevydané sbírky Odlet vlaštovek a tři básně z pozůstalosti. A jedna z těch básní, Blázen, mě natolik uchvátila, že jsem si ji hned začal zpívat.

Nejste jediný, kdo Reynka zhudebňuje. Nedávno zařadil dva jeho texty na své nové album Vladimír Václavek, dále jeho verše mají v repertoáru písničkář Ondřej Metyš, folková skupina Noi nebo alternativní Kopir Rozsywal Bestar…

Ta poezie je rýmovaná, takže se dobře zpívá, a je o těch nejniternějších věcech člověka, popisovaných velice zvukomalebným jazykem. Myslím, že to je pro zhudebňování ideální.

Dalších sedm skladeb z vašeho nového alba má texty od básníka Pavla Kolmačky. Je to také zhudebněná poezie, nebo se jedná o slova psaná přímo vám na tělo?

Pavel žádné texty přímo mně na tělo nepíše. Všechny jeho verše, které jsem zhudebnil, pocházejí z vydaných sbírek. Nicméně s Pavlem se známe taky už nejméně přes dvacet let a váže nás spolu takové přátelství. Je to mně blízký člověk, takže je mi blízká i jeho poezie. Ale žádné texty přímo pro mne nepíše. Teď momentálně se zabývá psaním románu.

Pojďme si teď něco říct o dalších muzikantech, kteří s vámi účinkuji na desce a které jste už zmínil v úvodu našeho povídání. Na akordeon a flétnu jste si přizval Kateřinu Linhartovou.

Já jsem si nikoho na akordeon a flétnu nepřizval. Vzniklo to naprosto přirozeně tak, že s Kateřinou spolu už dva roky žijeme. No a ona hraje na flétnu a zkouší hrát na harmoniku, a tak jsme udělali pár písniček spolu.

A René Pařez, bývalý spoluhráč Vladimíra Václavka z V. R. M.?

S René Pařezem se od vidění známe asi pětadvacet let. Poprvé jsem si ho všiml, když hrál na Karlově mostě na kytaru něco jako flamengo – to mu bylo asi osmnáct. Hrál výborně i pasáže z desky Friday Night San Francisco, kterou spolu natočili Paco de Lucía, Al DiMeola a John McLaughlin. Pak jsme se s Reném nějaký čas neviděli a já jsem si ho znovu všiml, až když hrál se skupinou Činna a doprovázel Katku Šarközi, ale nikdy jsme se spolu nijak zvlášť nebavili. Stále jsme okolo sebe jen nesměle kroužili. No a loni na podzim jsme se dali do řeči a Renda říkal, že ho baví doprovázet písničkáře. Asi o měsíc později už jsme byli ve studiu u Broni Šmida na Staré pekárně a nahráli jsme tuto desku.

Vedle Reného nebo Kateřiny jste v minulosti intenzivně spolupracoval například se Svatoplukem Karáskem. Jste spolu nadále v kontaktu?

Jo, se Sváťou pořád hrajeme, asi tak čtyřikrát do měsíce v kapele Pozdravpámbu.

Když se o vás mluví jako o písničkáři, souhlasíte s tím? Považujete se za písničkáře?

Písničkáři jsou mi blízcí. Asi jo, asi bych se mohl považovat za neznámého písničkáře. Pod pojmem písničkář si většinou představuji jednotlivce, samotného člověka s kytarou nebo s harmonikou, který si sám skládá písničky a sám si je i zpívá. To u mě ale v současnosti platí jen částečně, nebaví mě hrát samotnému, chci na pódiu mít někoho vedle sebe, aby mi tam nebylo smutno.

Jaká hudba se vám líbí?

Líbí se mi třeba hudba skupiny Traband, písničky Jardy Svobody. Pak se mi líbí třeba to, co dělá Petr Nikl, i když to je spíš výtvarník. Dále Oldřich Janota, Vlasta Třešňák. Existuje spousta pěkných písniček, i když u většiny interpretů se mi z celé tvorby líbí třeba jen jedna písnička. Jinak poslouchám spíš hudbu zahraniční. Miluju arabskou muziku, nedávno jsem se úplně zbláznil do pro mě do té doby neznámé hudby jakéhosi Arména Gasparjana – něco mezi world music a meditativním jazzem.Mám rád Neila Younga… No bylo by toho určitě ještě hodně, co by se dalo zmínit.

Máte zásobu písní na více než dvě desky. Schováváte si je všechny pro sebe, nebo některé z nich třeba nabídnete někomu ze svých kolegů?

Nevím, jak jste přišel na to, že mám písní zásobu na několik desek, zatím jsem vydal jenom dvě. A nepočítám s tím, že bych své písničky někomu jinému nabízel.

Měl jsem na mysli vaše starší demonahrávky jako Čekání na zázrak, Píseň sen nebo Sestřičko, nezavírej vrátka a další. Vy jste z nich vybíral už na předchozí album Nebe dokořán. Dočkáme se někdy oficiálního vydání některých dalších písní z nich?

To za mě musí udělat ti druzí. Tak na první CD Nebe dokořán vybíral písničky Jaromír Kratochvíl z Indies, a na druhé se vybraly nějak samy tím, že mi Kateřina třeba řekla: Tuhle písničku mám moc ráda. Díky těmhle signálům jsem schopen vůbec něco z těch věcí vybrat. Takže pokud bude nějaké příště a Kateřině a Rendovi se budou ty starší písničky líbit, určitě se někde objeví. Ale už ne v té původní podobě, zřejmě budou nově zahrané a jinak zaranžované.

Loni jsem byl na vašem koncertě ve Staré pekárně v Brně, ze kterého se původně měla pořizovat živá nahrávka. Jak to s ní nakonec dopadlo?

Ten koncert na Staré pekárně se příliš nepovedl, i když by se z něj tak šest nebo sedm písniček vybrat dalo. Původně měly být právě tyto písničky na té nové desce, ale nakonec jsme od toho ustoupili. Koncertní nahrávky se skupinou Lyrika Putika si zatím schováváme a zřejmě je vydáme časem.

Ve vašich vlastních textech se často odráží biblická inspirace (Žalm 2. 3. 2002, Zesinal Kain). Čtete Bibli pravidelně?

Bibli nečtu nijak pravidelně. Občas se do ní samozřejmě podívám, ale ty doby, kdy jsem Bibli četl pravidelně, již minuly. Karel Kryl říkal, že Bible se nečte. Bible se studuje, k Bibli se utíkáme, když je nám nejhůř.

Milan Tesař

zpět na seznam rozhovorů

HOME

 

 

 

 

Časopis FOLK & COUNTRY/FOLK vycházel jako měsíčník v letech 1991 - 2011.
Webový portál časopisu  FOLK & COUNTRY/FOLK vycházel jako deník v letech 1995 - 2014.
Nyní funguje již jen jako archiv článků. 

Časopis FOLK:  Michal Jupp Konečný - šéfredaktor (jupp@folkcountry.cz),  Veronika Kirschnerová (editor), Pavel Major Vorel (manažer), Hana Konečná (produkce). Grafici: Martin Janda, Lucie Koubová. Spolupracovali: Jiří Moravský Brabec,Tomáš Hrubý, Milan Tesař, Jan Hučín, Petr Sedláček, Milan Plch, Miloš Keller, + Vladimír Vlasák, Václav Müller, Vlaďka Provazníková, Kamila Střeštíková a další. 

Foto: Miloš Truhlář, Bllemby, Veronika Kirschnerová, Michal Jupp Konečný, Katka Esserová, Antonín Volf, Václav Müller  a další.