Valravn
Hořím uvnitř a nemohu s tím nic dělat
 

Jmenují se po havranech, kteří v severských legendách získali nadpřirozené schopnosti pojídáním masa mrtvých bojovníků. Vtahující účinek hudby navyšují naprosto ojedinělým hlasem na podiu temperamentně tančící zpěvačky Anny Katrin Egilstrød. Zvuk akustických nástrojů a šamanských bubnů zdůrazňují elektronikou a efektními světelnými obrazci, což vede k domněnce, že se na koncertě dánské skupiny Valravn účastníte jakéhosi magického rituálu, v němž se starobylost mísí se současností. Jazyku Anny Katrin sice nerozumíte, ale nebude to první případ, kdy se slova ukazují být zbytečná.

O poslední desce skupiny Koder På Snor  jste si mohli přečíst v prosincovém čísle a týká se jí také následující rozhovor.

Na otázky odpovídá bubeník, hráč na niněru a programátor Juan Pino a zpěvačka Anna Katrin.

Vaše první album jste naplnili tradiční baladami. Nové už vlastním skladbami, ale i ty jsou ovlivněné starobylou tradicí. Jako byste chtěli pořád zůstat spojeni se svými hudebními kořeny.

Juan Pino: „Naše hudební kořeny představují startovní čáru. Prvopočátek všeho. Nepřestávají ale růst a spojovat se s jinými. Vzdálený Sever se pak u nás setkává se zbytkem světa.“

Anna Katrin: „Připomíná to stavbu domu. Může klidně vypadat jako práce šílence, ale základy musí mít stabilní a silné.“

Anna pochází z Faerských ostrovů, kde se zpívají krvavé balady kvsedi, připomínající prý horory Stephena Kinga. Na ostrovech jsou ale zároveň populární satirické humorné písně taettur. Čemu dáváte přednost? Sranda k Valravn moc nesedí.

Anna Katrin: „Jasně že mě ty balady ovlivňují, navíc všechny staré příběhy stojí na skvělých metaforách, což je dělá pořád aktuálními. Nevyhýbám se jim ani když píšu vlastní texty, ale přece jenom používám víc modernější abstrakce a dnešní jazyk. Psát postaru bych stejně neuměla a je otázka, jestli by mě někdo rozuměl. Podobně s humorem. Na ten nejsem vůbec expert. Víte ty satirické písničky dokáží být někdy hodně kruté. Co jiného byste ale od Seveřanů mohli čekat.“

Během staletí z Evropy prakticky vymizely z hudby tranzovní rytmy. Valravn dnes během koncertů buší do velkých bubnů a vaše hudba připomíná podivný rituál. Má to něco společného se severskými šamany?

Juan: „ Jde spíš o nepřímý a intuitivní záměr připojit k Valravn atmosféru šamanismu. Hrajeme a najednou, aniž bychom si toho byli vědomi cítíme, že nás rytmy vedou do transu. Ale to samozřejmě nemá nic společného se šamany, nikdo z nás neumí čarovat s duchy. Víte dobře, že dnešní techno party a rockové koncerty vlastně představují jistou verzi moderního rituálu aniž by s tím na začátku kdokoliv počítal. Přijde to samo.“

Hudba Valravn kombinuje zvuk houslí, niněr a akustických kytar s elektronikou. Je to o ohledání rovnováhy mezi minulostí a současností? Mezi přírodou a technologií?

Juan: „Určitě, i o tom nebo také o směsi extrémů, které se navzájem nevylučují.  Věříme, že je lze přirozeně propojit, dát jim srozumitelný význam, vždyť na světe je vlastně úplně všechno nějakým způsobem propojené. Nemyslíte?“

Anna Katrin: „Ano, minulost prezentuje budoucnost. Z čeho se skládá dnešek? Z vizionářských technologií a starověkých přírodních moudrostí! A když je správně vybalancujete, mohou vaše písně dostat magické kouzlo.“

Zpíváte v severských jazycích, kterým posluchači jinde nerozumějí. Přesto je dokážete uhranout. Chápou sílu vašeho sdělení. O čem vaše texty pojednávají?

Anna Katrin: „ O lásce, životě a smrti, stínech a světle. Najdete v nich všechno, bez čeho se nikdo z nás neobejde. Pro mne je zpěv v jazyce, kterému jiní nerozumějí obrovskou výzvou. Hlasem, expresivitou a zvukomalebností lyriky zkouším najít universální jazyk, takže zatímco významu slov nerozumíte, ony se mezitím přetvářejí v obrazy, otevírají prostor pro vaši fantazii. Víte, že mám zkušenosti s lidmi, kteří dánštině a faerštině nerozuměli a přesto vytušili, co v písních nastane. Kdy přijde nějaký zvrat. To je zvláštní, nemyslíte?“

Juan: „My opravdu nepřinášíme žádnou zásadní životně důležitou zprávu pro lidstvo. Nabízíme pouze příběhy, obrazy, city a víru, které se pokoušíme vyjádřit skrze mytologické legendy. Myslím, že lidé dokáží cítit a vidět krásu i bez porozumění jazyka. Hudba má takovou moc.“

Anny často přirovnávají k Björk. V jednom rozhovoru řekla, že když slyší Björk zpívat, uvědomuje si své tělo. Proto Anny na koncertech tak emotivně tančí? Aby se její tělo stalo součástí hudby?

Anna Katrin: „Tančím na podiu protože se mnou hýbe hudba. Hořím uvnitř a nemohu s tím nic dělat. A to co se mě nepodaří posluchačům sdělit zpěvem, dopoví můj tanec. Nikdy opravdu dopředu nevím, jestli budu večer stát a jen zpívat nebo se roztančím. Vám se nikdy nestalo, že byste se při poslechu nějaké hudby dal do tance?“

Jiří Moravčík
Folk 10/2010

Foto. Yvetta Stránská a archív

http://www.castlefest.nl/2008/pix/valravn.jpg  

HOME