Hlavní stránka Folková růže BLOG www.jupp.cz Kniha "S kytarou na zádech"

Rozhovory

HOME

zpět na seznam rozhovorů


Pohledem čtyř

S trampskými kapelami nejen o festivalových trampech, díře na trhu a “nočních” samplerech.

Mladé trampské kapely - stále více se o nich mluví a stále více o sobě dávají vědět. S některými se setkáte spíše na potlaších a žánrově vyhraněných akcích, jiné jste již mohli vidět na pódiích těch největších festivalů. Jenže na místě, kde si je můžete poslechnout, možná ani tak nezáleží, podstatnější je, že mladým zástupcům žánru, jemuž mnozí prorokovali zánik, nechybí to nejdůležitější, tedy posluchačský ohlas. Ostatně i na poslední Zahradě byli k nepřehlednutí, a to nejen díky dvěma pořadům věnovaným téměř bez výjimky jen jim. O úspěchu těchto odpoledních bloků svědčí i vzkaz od dvou divaček z Olomouce vhozený do “zahradní” bedny: “Trampské scéně a především chlapcům z Falešné karty: jen tak dál!”

V našem povídání zastupuje výše zmíněná Falešná karta skupiny, které spíše než na Konkursech Zahrady nebo Portách hledají své publikum na malých a žánrově jednostraněji zaměřených akcích. (Také o tom vám poví její kapelník Milan Milda Dvořák.) Naproti tomu skupina Magison (pro mnohé hlavní představitel “nové trampské vlny” a jedna z nejvýraznějších nastupujících kapel našich žánrů), zastoupená Vladimírem Šaolínem Konopasem, má na svém kontě již množství prestižních cen od festivalových porot i diváků. Z pódií velkých přehlídek už můžete znát i ostravské Tempo di Vlak, skupinu s velmi dobře fungujícím zázemím, za niž odpovídal Robin Cowboy Hill. Z kategorie “mladých” kapel se možná trošku vymyká pražský Lístek, existující již více než deset let. Má na svém kontě kazetu Náš svět (1994) a CD Skály kvetou (1998). Jeho kapelník Zbyněk Zatloukal však byl osloven nejen proto, že skupina od základu změnila své obsazení, ale především díky netradičnímu a velmi zajímavému zvuku “nového” Lístku, jemuž dominuje panova flétna.

Často slyším, že trampská píseň zažívá jakousi renesanci. Objevují se nové kapely a snad i diváci. Je to jen náhoda, nebo to má nějaké hlubší kořeny?

Vladimír Šaolín Konopas, Magison:
Řekl bych, že nové kapely tady byly vždycky, akorát nebyly moc vidět. A vlastně ani nevím, jestli chtěly být vidět… V polovině devadesátých let taky spousta začínajících kapel doplatila na to, že tu byl hlad spíš po zaběhnutých "hvězdách" let osmdesátých, které byly na tu špici vymrštěny především oněmi obrovskými lochotínskými kotli. Samozřejmě nic proti tomu, protože i za tím byly u drtivé většiny oněch muzikantů léta a léta dřiny. U diváků je to trochu jednoduší. Tam prostě dospěje nová generace, zjistí, že na světě není jenom Ledecký a Csáková, že existujou i folkový festivaly, lesy, řeky a kytary a je to. Určitý procento toho folkovýho publika pak zjistí, že je to víc táhne k těm písničkám o toulání a z těch se pak (zřejmě) rekrutuje to trampský diváctvo, na který ses asi ptal.

Robin Cowboy Hill, Tempo di vlak:
Z naší strany to náhoda asi je, my jsme si nikdy nemysleli že budeme hrát v nějaké kapele, přišlo to tak nějak náhodou a my do toho spadli až po uši. Jsme trampové tělem i duší a proto se to odráží i v těch písničkách. Osobně si myslím, že pokud se v trampských písničkách neobjevují vyloženě trampská slova, jako kanady, maskáče, celty, cancáky a sleziny, jsou pro většinu lidí příjemné, pohodové a můžou se líbit všem lidem bez rozdílu věku, vždyť každej si rád zajde do lesa nebo v létě k rybníku či jen tak na houby.

Milan Milda Dvořák, Falešná karta:
S tím, že trampská píseň zažívá renesanci se nedá než souhlasit. Proč to tak je? Trampská písnička je víc srozumitelná obyčejnému posluchači na rozdíl od jiných, těžších muzik, které se v posledních deseti letech usadily na folkových festivalech. Těmi těžšími muzikami myslím etnické, folkrockové, rockové, jazzové a jiné. Také mnoho kapel, které hrály měkčí folk za těch posledních deset let, přitvrdilo. Nové kapely, hrající měkký folk, se neobjevují. Lidé, kteří mají rádi jednoduchou, melodickou muziku zahranou na akustické nástroje, možná hledají i v trampských vodách.

Zbyněk Zatloukal, Lístek:
Nic o té “renesanci” nevím. Možná, že si pár lidí opět všimlo, že stále ještě existují muzikanti, kterým voní oheň a toulavé dálky. Ptáš se na hlubší kořeny trampské písně. Myslím, že v naší zemi je obrovská tradice generacemi uznávaná. Vždycky budou lidé toužit po osvobozujícím úniku do přírody z civilizace, která s přírodou není v harmonii. Toužit po dobrodružství, které se ve všedním světě neobjevuje. Tramping takové věci splňuje a jeho písničky o tom zpívají. Zkrátka kořeny jsou hluboko.

Nesvědčí o té “renesanci” i rychlé úspěchy Magisonu, nebo raketový vzestup Tempa di vlak? Tedy když to řeknu nehezky, nebyla tu “díra na trhu"?

Lístek:
Myslím, že trh je stále přesycen a pokavaď se někomu podaří prorazit, tak si to určitě zaslouží. A když ne kapela, tak aspoň ten, který jejich nahrávky prodal. Pak je tu ještě jedna věc. Každá mladá kapela, která se trošku vyšvihne, je rázem objevem, který je žádoucí objevovat. Potom nastane stejně trochu útlum, než dojde (pokud dojde) k druhé vlně.

Tempo:
Díra tu byla a velká, kapely si totiž myslí, že čím budou hrát tvrdší muziku a čím to bude složitější, tím líp. Jenže obyčejný divák (a to není urážka) si přišel na koncert nebo festival odpočinout a k tomu se “obyčejná” trampská písnička bezvadně hodí.

Magison:
Odpovím otázkou: Vašku, čímpak to asi je, že se dostal liberečák do Formule 1? Nebylo to taky nakonec nějakou “dírou na trhu”? Ale vážně: Myslím, že zase taková renesance nenastala. To jenom dvě tři kapely to zkusily jinak, než ty kapely před nima. Jestli líp, nebo hůř, to bych nechtěl posuzovat.

Honza Vyčítal se nelichotivě vyjadřuje o tzv. “festivalových trampech" jezdících za muzikou místo do přírody. Kdo tedy je dnes trampský posluchač? Je možné, že se posluchači trampských kapel stávají i lidé upřednostňující akustičtější polohy folku, který je podle mínění mnohých na ústupu?

Magison:
Kdyby to s “festivalovými trampy” říkal nějaký jiný věhlasný umělec, asi bych mu to moc nevěřil, ale Honzu Vyčítala jsem ještě nedávno na tom Zbirožáku potkával, tak asi ví, o čem mluví. Jinak ale i naše trampská generace poctivě vandruje po lesích, to normálně jede, akorát veteráni typu Velinský nebo Vyčítal jsou vůči tomu lehce skeptičtí. Ale to my jednou budem taky. Trampského posluchače bych dnes asi ani já neviděl jen jako chlapíka s usárnou na zádech, ale spíš jako člověka, kterej má blízko k přírodě, něco o tom ví a kterej se k týhle muzice třeba dostal i přes nějaký jiný aktivity (tábory, brigády, hospody a tak dál). Čím dál víc si totiž myslím, že na koncert Magisonu, Přístavu nebo Lístku prostě chodí lidi, kterým se ta muzika líbí, aniž by nějak řešili, jestli je trampská, nebo ne. Příští týden tyhle lidi prostě mrknou do programu a vyrazí někam na Jarret, na Hradišťan nebo třeba na Chinaski.

Tempo:
Letos mě velice překvapil festival Jizerská nota, kde ti trampíci vyjeli ve čtvrtek (v pátek byl svátek) normálně na vandr a v sobotu prostě sešli z hor a stali se z nich ne festivaloví trampové, ale perfektní publikum, které poslouchá a vnímá, a třeba si tu naši písničku odnesou sebou zpátky do těch hor a tam si ta písnička začne žít svůj vlastní život bez nás.

Lístek:
Trampskou písničku nemusí nutně poslouchat trampové. Jestli má na sobě někdo maskáč, tak nemusí být ještě trampem. Je mnoho lidí, kteří jezdí na trampy a poslouchají úplně jinou hudbu, než trampskou. Já bych termín festivalový tramp" vůbec nevztahoval k trampingu.


Má smysl oprašovat písně z trampského pravěku? Jaký je váš vztah k jednotlivým vlnám trampských autorů? Tedy od té nejstarší přes Ryvoly, Kapitána Kida a Linharta až po generaci Daňka, Nedvěda, Tomáška a Lenka?

Magison:
Především jsou to všechno písničky. Trampské se jim říká jednak proto, že je napsali autoři, kteří se profilovali jako trampští, a jednak proto, že drtivou většinu z nich vzali za své právě trampové a vespolek je teď zpívají u ohňů, po vlacích, prostě všude tam, kde se to jen trochu hodí. Jestli ses ptal přímo na Magison, jak my to máme, tak i my samozřejmě rostli na Brontosaurech, Daňcích a Žalmanech, ale nezůstali jsme u toho, postupem času šli víc do hloubky a objevili i ten Pacifik, ryvolovky a kidovky a z každýho si něco vzali. Ten úplně původní fond, tedy meziválečnou a poválečnou éru každý z nás asi průběžně objevoval už od malička. Jo, a k tomu oprašování: myslím si, že i ty nejstarší trampský songy prostě patří k našemu kulturnímu bohatství a podle toho bychom se k nim měli chovat, byť jejich texty jsou třeba o poznání naivnější a primitivnější, než jsou texty dnešní. Takže oprašovat. Asi ne houfně někde po Lucernách, ale sem tam si je zahrát a poslat zas o generaci dál.

Tempo:

Určitě má smysl snést nějakou tu odloženou písničku ze zaprášené půdy, poopravit jí natržený rukáv, přišít upadlý knoflík, nebo zalátat díru. Je škoda, aby některé ty krásné, nostalgií vonící písničky upadly v zapomnění, když v novém hábitu můžou zase dělat radost lidem, a proto přece byly napsané. Nesmí jich mít ale kapela v repertoáru příliš moc, měly by to být spíš jen takové perličky pro zpestření. Momentálně je můj vztah nejhezčí k té generaci prvních moderně trampských písniček, což jsou právě ti Ryvolové, ale taky třeba Hop Trop. Staré trampské písničky jsem nikdy moc nehrál, i když je hrozně rád poslouchám, naproti tomu písničky Daňka, Lenka, Tomáška a Nedvěda hraju, ale dnes už je málo poslouchám.

Falešná karta:
Oprašovat písně z trampského pravěku má cenu, ale pouze když se do nich naroubují moderní hudební prvky. Náš vztah je nejvřelejší k autorům moderní trampské písně. Nejradši zpíváme písničky od bratří Ryvolů, Hoptropáků, Kapitána Kida, Žalmana, brněnské swingové trampské vlny (Karabina, Příboj, Rowers, T.E. Band) atd.

Lístek:
Smysl to rozhodně má, ale všeho s mírou. A vztah k trampským autorům? Na jejich písničkách jsem se učil hrát na kytaru. A kytara je pro mě srdeční záležitost. Každý z autorů, jak je zde jmenuješ, mi otevřel v písničce své srdce.

Carmen se v rozhovoru na InternetFOLKU vyjadřuje o Zahradě jako o komerčním festivalu, na kterém už by nechtěl ztrácet svůj čas. Jako její protipól uvádí Jizerskou notu. Z tohoto pohledu by se mohlo zdát, jako by trampská odnož do celého toho folkového kolotoče ani nepatřila. Nejsou však akce typu Horního Jelení přeci jen příliš uzavřené do sebe? A pokud se dají některé skupiny na festivalech označit jako komerční, můžou trampské kapely působit (když to přeženu) jako takový očišťující prvek?

Magison:
To, co říká Carmen, je nesmysl. Zahrada není a nikdy nebude komerčním festivalem v pravém slova smyslu. Carmen je samorost. Je to tramp, který kromě toho, že vyznává svou trampskou víru, taky trochu pomáhá mladým, převážně trampským kapelám. Zahrada je pro něj akorát moc veliká, je tam až příliš mnoho věcí, kterým prostě nerozumí. Já si naopak myslím, že proto, aby trampská - chceš-li moderní - píseň zůstala i dál tím, čím vždycky byla, tj. odrazem své doby, mělo by čas od času docházet ke konfrontaci i s ostatními proudy v žánru. Zahrada, Porty, všechny ty Telče a Mohelnice jsou podle mne právě tím nejlepším místem, kde se to dá uskutečnit. Pak teprve můžou přijít ty Jizerský noty a Jelení, kde si do publika sednou dvacetiletý holky a kluci a vydrží si tam lebedit třeba šest hodin v kuse. A to proto, že i ta trampská muzika bude různorodá, že tam vedle bílých peřejí a černých sombrér narazí i na klepající diesel, prokletej stop, nemocnej les nebo kroužící Jumbo jet. A to samé platí o harmoniích těch songů. Trampská muzika prostě není hudební styl sám o sobě, který by se mohl vyvíjet odděleně. Trampská muzika vždycky hudební styly přebírala, a tak to bude fungovat i dál, ať se to Carmenovi líbí nebo ne. Navíc, trampský kapely na těch velkých festivalech plní i úlohu akviziční a já jsem moc rád, že jim Jupp dal letos na Zahradě takovej prostor. Možná i díky tomu tě právě napadla otázka č. 1.

Tempo:
Zatím mě tedy nenapadlo, že by nás mohl někdo používat místo ”mýdla”, a doufám, že to tak není, prostě lidi to přijímají, a tak se tomu přizpůsobují i pořadatelé. I ti pořadatelé a dramaturgové asi nejsou nadšení z přibývajících folkrocků a jim podobných bigbítových skupin. Pestrost programu je taky dost důležitá a v kontrastu s tvrdší kapelou pak třeba i trochu diletantsky hrající kapela zaujme třeba pěkným vokálem.

Falešná karta:
Na tuhle otázku nemůžeme s klukama asi moc zasvěceně odpovědět, protože velkým festivalům se snažíme vyhýbat. A když už se na nich vyskytneme, jako letos na Zahradě v Šaolínově Trampském odpoledni, tak se snažíme rychle zmizet. Nejradši jsme na festiválcích, kde se hraje trampská muzika (Horní Jelení, Trampská nota, Olešnická kytka, Bystřické banjo atd.)
Je pravda, že jsou tyto festivaly trošku v izolaci od ostatní muziky podobných žánrů.

Lístek:
Trampové se nebudou moc hrnout na masový festival, neboť jim ve své velikosti vždycky připomene svět, ze kterého utíkají. Osobně jezdím rád na Notu, ale také jsem zvědav, co je na Zahradě nového. Myslím, že je dobré, kolik různých festivalů je v republice. A očištující prvek? To je pouze hezká písnička. Velmi mnoho záleží na pořadatelích, co lidem ve svém festivalu nabídnou. Od toho se odvíjí, jaký festival je a jaká ho čeká budoucnost. Návštěvníci se podle toho také chovají. Dalo by se také říct, jaký pořadatel, takový návštěvník.

V Portýru vyšla pochvalná recenze na trampské samplery ve stylu “To nejlepší od táboráku 38”. (Mašinka, Don diego…) Jaký je váš názor na podobné samplery a vůbec celý ten “trampský byznys” (dle vzoru: K albu Trampská abeceda dostanete pravé trampské karty zdarma)?

Magison:
Jak tak občas na tu televizi v pozdních nočních hodinách koukám (nebo mi spíš jen tak běží jako kulisa), tak jsem si až nedávno uvědomil, že by se mě vlastně jako trampa měly tam nabízené samplery nějak týkat. Jenže jsem zjistil, že mě to nechává úplně chladným. Jediný, co mě na tom vždycky zaujme, je ta neuvěřitelná stupidita, s jakou jsou ony reklamní spoty natočeny. Jenže to není vůbec věc mé trampskosti nebo netrampskosti, ale obyčejného vkusu reklamního tvůrce. Čili, ať se ty desky klidně nahrávaj, když je někdo chce. Mladý trampové ale asi sotva.

Tempo:
Ty samplery, které jsem měl možnost slyšet (spíš jen z reklamy), mě děsí a připadá mi, že do těch písniček nedávají muzikanti, kteří je nahráli, kus svého srdce. To je v písničkách hrozně slyšet, a v trampských zvlášť. My v Tempu, když oprašujeme nějakou písničku, tak to trvá i několik měsíců, než se to dá dohromady, každý detail se musí dotáhnout do konce. Na těch deskách je to jak když se sejde parta v hospodě, jedna písnička jako druhá, a to je škoda.

Falešná karta:
Samplery, o kterých mluvíš, nemám rád. Ale ani ne tak výběrem písniček, ale stylem podání a instrumentální a vokální kvalitou. Proti písničkám nemůžu říct nic, i když se tam pořád opakují ty samé. Kdyby ty všechny Zlatokopy Tomy, Montgomery a já nevím co ještě, nahráli nějací špičkoví muzikanti (třeba někdo z Brněnské svingové trampské školy), určitě bych si to s chutí poslechl. Jsem přesvědčen, že tyto kazety si nekupují trampi, kteří mají přehled v trampské písničce, ale obyčejní lidi, kterým se vedle dechovky líbí i trampská písnička.

Lístek:
Nemohu se zbavit dojmu u tohoto, jak ty říkáš “trampského byznysu”, že se tu chce pár lidí snadno obohatit. Jestli si to někdo chválí, tak v tom rozhodně není ten správný vztah k trampingu a k trampské písni vůbec. Píseň Mašinka mluví za vše....


Vzala by vaše kapela nahrávání třeba Trampské hospůdky 25 nebo něčeho podobného?

Magison:
My už jsme to jednou udělali, nahráli jsme na nějaký sampler Shortyho a Joa. Bylo to ale spíš kamarádské gesto, protože producentem toho projektu byl Tony Linhart. Navíc šlo o přímé pokračování veleúspěšného Vandru do padesátejch, a taky jsme se nejdřív přeptali, kdo vedle nás bude na desce účinkovat.

Falešná karta:
Naše kapela by do toho určitě nešla.

Lístek:
Zapojit se s kapelou do tohoto byznysu? Hrát písničky, které jsou momentálně více prodejné? Snažit se být za každou cenu prodejný? To nepřináší dobro nikomu a já bych se necítil moc příjemně, kdybych měl hrát z tohoto důvodu.

Je tedy (nebo měla by být) trampská muzika součástí popmusic se všelijakými Českými slavíky, Čundrcountryšou apod.?

Magison:
Ale vždyť ona je její součástí! Kdyby Kiďák Tomáško natočil objektivně nejlepší desku roku (promiňte mi tu sci-fi), tak jí určitě nikdo z nominace na Gramy nevyškrtne jenom proto, že je náhodou trampská...

Lístek:
Trampové a jejich hudba by měli zůstat svobodní a neměli by se nechat ovlivňovat komercí. To platí asi všeobecně. To aby se zachoval zdravý lidský rozum.

Falešná karta:
Trampská kapela, která se bude často objevovat ve všelijakých pořadech typu Binga, Rozjezdů pro hvězdy, Horoskopičin, Novot se totálně odcizí trampům. Bude populární, nahrabe si hodně peněz, ale mezi trampama skončila (viz Nedvědi). V Českým slavíkovi klidně být může, to s kapelou moc nesouvisí, to je hlasování lidí.

Tempo:
Zatím se trampské skupiny drží mezi těmi slavíky a je to fajn, třeba takový Wabi Daněk, Brontosauři, Hop trop a jiní. Jak to bude do budoucna, záleží jen na lidech.

Může obsahovou úroveň trampských textů hodnotit někdo, kdo nikdy neměl s trampingem nic společného?

Magison
:
Po technické stránce určitě, jsou prostě jistá pravidla, která dobrý text (ať se to někomu líbí, nebo ne) musí dodržovat. To je taky důvod, proč například Moravský Brabec může porotcovat Trapsavce. Pak je ale stránka obsahová, a tam bych o tom samozřejmě pochyboval.

Falešná karta:
Muziku rozhodně, ale texty, který jsou velmi úzce spjatý s tr
ampingem asi pochopit nemůže. Ale je spousta textů, který hrajou trampský kapely a který souvisí s trampingem velmi vzdáleně.

Lístek
:
Myslím si, že ano, může je hodnotit třeba rocker. Každá písnička by měla být srozumitelná a zajímavá.

Tempo
:
Na první pohled se zdá, že by asi takový člověk trampské texty hodnotit neměl, ale na druhou stranu pokud to hodnotí s
 citem, tak může dosáhnout i jisté objektivity a nezaujatosti. Třeba již zmiňovaný Jirka Moravský Brabec dokáže hodnotit jakýkoli text, je to ale podmíněno tím, že dokonale ovládá skladbu českého jazyka a jeho zákonitosti, které si normální člověk neuvědomuje, jako je pořádek ve větách, přízvuk atd. Neměl by se ale asi pouštět do obsahu písně.

Zde všeobecně chválený publicista se vyjádřil, že se těší, až uslyší v trampské kapele saxofon. Budou se do trampských kapel v blízké budoucnosti dostávat nějaké pro tento druh hudby netradiční nástroje? Vzali byste ten saxofon?

Magison:
Ani nevíš, jakou práci nám zpočátku dalo rozmluvit Luďovi Žofákovi jeho nápad, že by v Magisonu měl hrát někdo na trumpetu…

Tempo:
Třeba Lístek teď začal s panovou flétnou a myslím si, že je to skvělé a báječně to do Zbyňkových písniček zapadá. Přitom trampskost z toho nevyprchala. My sami žádný netradiční nástroj neovládáme, a tak zůstáváme u tradic. Teď mě napadá, že ta naše zobcová flétna taky není pro trampskou muziku úplně klasická. Prostě každý používá to, co má a na co umí hrát. Přerovští Špunti zase mají příčnou flétnu no a od toho už je hodně malý krůček k saxíku. Ostatně mám pocit, že na Trampské Portě se saxofon objevil, ne sice v trampské kapele, ale objevil.

Falešná karta:
Netradiční nástroje si v trampské muzice rád poslechnu. Ve své době bylo například hodně netradiční použití příčné flétny na deskách Hoboes a u skupiny Scarabeus. Ve Falešné kartě se ale tyto nástroje v nejbližší době neobjeví.

Lístek:
Trampská písnička se bude určitě vyvíjet tak, jak se mění svět. Možná se změní i samotný název, tak jak se mohou změnit i nástroje. Ať to bude jakákoli změna, vždycky bude mít vztah k přírodě. Já osobně bych se netradičních nástrojů v aranži rozhodně nebál. O saxofonu jsem už také párkrát uvažoval.

Prý není dobré označovat se za trampskou kapelu, údajně to snižuje okruh potencionálních posluchačů.

Magison
:
A jsme u toho. Totiž, jak ses ptal na ten boom trampských kapel, tak ten se de facto nekonal. To se jenom kapely, který vznikly koncem devadesátých let, nebály označit za trampské, na rozdíl od kapel z poloviny devadesátých let, který byly vystrašený právě tou fámou o snížení okruhu posluchačů a styděly se říct nahlas, že hrajou trampskou muziku. Označily se za folkové a taky na to (kromě jedný) všechny dojely, protože ostatní folkový kapely je vokálně i instrumentálně převálcovaly.

Lístek:
Je to tak. Většinou když pořadatel pozve nějakou kapelu jako trampskou (a začínající), tak to zní, jako že přijel sbor pěvců z nějaké trampské osady a že se už předem ví, o čem se bude zpívat, a že není nutno je slyšet. Že to jsou prostě kotlíci. Z posluchačů zůstávají většinou trampíci a jim podobní lidé a samozřejmě příznivci kapely.

Falešná karta:
My se budeme označovat trampskou kapelou, protože jsme trampskou kapelou. Ať si okruh potencionálních posluchačů dělá, co chce. Ale každopádně je to pravda.

Tempo:
Taky si to někdy uvědomuji, ale přívlastku “trampská” se asi nevzdáme. Sám vidím, že na naši hudbu dobře reaguje rozličná sorta lidí, a cítím, že když třeba uvidí na plakátě nápis “trampská”, že je to může odradit. Většina lidí považuje trampy za odlišnou a samostatnou skupinu lidí a třeba si i sami mohou myslet, že by se na ten koncert nehodili. Poslední dobou i vyloženě trampské skupiny, jako třeba Pacifik, bývají označené jako folkové. Pořadatelé mají zřejmě pocit, že folk zahrnuje větší okruh posluchačů.

Pokud by se anketa o největší trampský hit konala za deset let znovu, vyhrají to opět ty samé písně, nebo se objeví nová Rosa na kolejích, Bedna od whisky?

Magison:
Vyhrají, deset let je totiž v historii trampské písně moc krátká doba na vznik odrhovačky, kterou budou znát i ty tetky a strejcové, co se hlavně takových anket zúčastňují. Nedělej si iluzi, že trampský hit století vybrali trampové.

Lístek:
Chci věřit tomu, že to opět budou příjemné písně, které mají lidem co říct.

Falešná karta:
Asi to znovu vyhrajou tyhle starý hity. Teď už nejsou takový příznivý podmínky pro to, aby se nějaká písnička od nové kapely tak masově rozšířila mezi lidi. Rosa na kolejích a Bedna od whisky jsou písničky, který se staly hitama těch starých Port kde bylo 10 až
20 tisíc lidí - a co je hlavní: trampských písniček na deskách se vydávalo málo, a tak všichni hráli tyhle písničky. Dřív nebylo problém, aby měl člověk všechny desky, který v tom roce v trampským žánru vyšly, teď to možný není. V dnešní době se to rozmělnilo. Nějaká písnička, kterou zná úplně každej už se asi nevyskytne.

Tempo:
V poslední době se nové písničky derou nějak hůř do světa. Média je nějak moc neberou. Dřív třeba po finále Porty vyletěly nové písničky okamžitě mezi lidi a nebyl snad člověk, kterej by ty písničky neznal. Dneska skončí Zahrada nebo Porta, a tím to končí. Nevychází už deska, kterou si koupili tisíce lidí. Takže v té další anketě pořád budou kralovat ty hity, co předtím.

Připravil Václav Müller

 


zpět na seznam rozhovorů

HOME

Časopis

 

 

Časopis FOLK & COUNTRY/FOLK vycházel jako měsíčník v letech 1991 - 2011.
Webový portál časopisu  FOLK & COUNTRY/FOLK vycházel jako deník v letech 1995 - 2014.
Nyní funguje již jen jako archiv článků. 

Časopis FOLK:  Michal Jupp Konečný - šéfredaktor (jupp@folkcountry.cz),  Veronika Kirschnerová (editor), Pavel Major Vorel (manažer), Hana Konečná (produkce). Grafici: Martin Janda, Lucie Koubová. Spolupracovali: Jiří Moravský Brabec,Tomáš Hrubý, Milan Tesař, Jan Hučín, Petr Sedláček, Milan Plch, Miloš Keller, + Vladimír Vlasák, Václav Müller, Vlaďka Provazníková, Kamila Střeštíková a další. 

Foto: Miloš Truhlář, Bllemby, Veronika Kirschnerová, Michal Jupp Konečný, Katka Esserová, Antonín Volf, Václav Müller  a další.