Šelmičky z Nymburka

Se skupinou Surikhata Trio o death metalu, obouručním tappingu a jablkách plujících prostorem

Když jsem na Zahradě 2007 slyšel v řadě soutěžících kapel nymburské Surikhata Trio, do té doby pro mne naprosto neznámé, zpozorněl jsem. Zajímavé harmonie, příjemný ženský hlas, nápadité aranže a v rukou jednoho z muzikantů neobvyklý nástroj Chapman stick. Z Náměště jsem odjížděl s vědomím, že právě skupina pojmenovaná podle malé šelmy z čeledi promykovitých bude mým letošním objevem na české folkové scéně. Když jsem si pak doma pustil profesionálně vypravené CD Světla a stíny, lichotek na adresu kapely přibývalo. Jednotlivé písně mi připomínaly silné momenty z akustické alternativní hudby a zároveň nikoho nekopírovaly. Surikhata hraje experimentálně a přitom nezatracuje písničku jako základní útvar folkové hudby. Na to, kdy a jak se středočeská šelmička vynořila a jak se v jejích třech hlavách honí hudební nápady, jsem se ptal celého tria: Jitky Fabiánové, Jirky Vetešníka a Petra Svobody.

Letos jste poprvé přijeli soutěžit na Zahradu, a to hned s hotovým, profesionálně zpracovaným albem. Co mu předcházelo?

Jirka: Na začátku všeho byla snaha zhudebnit Jitčiny básničky, které recitovala na poetických večerech Zrcadlení duší v Nymburce. První zkoušku jsme měli o vánočních svátcích roku 2005 a v únoru 2006 jsme absolvovali první koncert. Hned třetí vystoupení bylo na středočeském kole Porty v Nižboru, odkud jsme k našemu velkému překvapení postoupili do finále v Jihlavě. Mezitím jsme v domácích podmínkách natočili promo CD, které jsme rozeslali do světa, mimo jiné i na Konkurs Zahrady 2007. Protože nadšení bylo veliké a písní přibývalo, rozhodli jsem se natočit regulérní CD ve studiu. Na albu jsme zvuk kapely obohatili o několik hostů. Vylisovaná CD se nám podařilo získat den před zahájením Zahrady 2007.

Jitka: Na začátku byla moje návštěva ZOO v Praze, kde jsem na tahle zvířátka vydržela koukat snad hodinu. Původně jsem název této šelmičky chtěla použít jako přezdívku ve své e-mailové schránce, ale nebyla jsem první, koho to napadlo. Tak jsme přidala H a už to šlo! Název kapely jsme vymýšleli pod tlakem blížícího se koncertu. Nápadů bylo hodně, ale na žádném jsme se nemohli všichni tři shodnout. Tak jsem navrhla Surikhatu a klukům se to líbilo. Přidali jsme ještě slovo “ trio”, aby bylo jasné, kolik nás je, a mohli jsme hrát.

Jitka: Mě nikdo k poslechu kvalitní hudby v dětství nevedl, takže jsem konzumovala rádiové hity typu Michal David, Pavel Horňák apod. Folková scéna mě oslovila až v posledních letech. Nejraději poslouchám Radůzu, Sestry Steinovy, Nerez, Neřež, Zuzanu Navarovou, Martinu Trchovou a podobné.

Petr: Já jsem začínal na punku, od kterého jsem přešel na death metal. Byl jsem pod silným vlivem svého staršího bratra metaláka. Poté mě začaly zajímat instrumentální výkony kolegů basáků, a tak jsem spadl do jazzu a později do folku.

Jirka: Dodnes poslouchám rockovou hudbu. Nejraději mám Pražský Výběr, Led Zeppelin, Coldplay, Radiohead. Z folkové scény je můj favorit Karel Plíhal.

Jirka: Abychom se přiznali, jméno Zuby Nehty nám sice něco říká, ale jejich hudbu prakticky neznáme. Děkujeme za tip, určitě si je poslechneme. Je těžké se srovnávat s ostatními, snažíme se jít svojí cestou. Naše hudba není prvoplánová, je postavená hlavně na textech a vyžaduje přemýšlení.

Petr: Chapman stick je strunný nástroj, vyvinutý pro hru obouručním tappingem. Hraje se příklepem levou rukou basový part a pravou part kytarový. Nástroj vyrábí pan Emmet Chapman v Kalifornii. Můj má dvanáct strun, šest basových laděných do kvint a šest kytarových laděných do kvart. Umožňuje prakticky hrát dva party současně, tak jako třeba klavír. Proto když jsem ho prvně přinesl na zkoušku, bál se Jirka o své místo kytaristy. Ne ve všech písních ale stick využívám, hraji také na baskytaru.

Jitka: K poezii jsem přičichla jako dítě školou povinné, když jsem se účastnila různých recitačních soutěží. Tenkrát to byl Seifert, Kainar, Žáček, Vysockij. Dnes na čtení poezie nemám moc času, ale líbí se mi třeba Václav Hrabě.

Jitka: Všechny moje texty byly původně básněmi. Delší zhudebňujeme, kratšími písně prokládáme. Většinou spolu nálada básně a následující písně souvisí. Má to i praktický význam, nemusím vykládat vtipné historky, když si kluci vyměňují nástroje. Na albu se objevují pouze dvě krátké básničky, které vystihují celkovou náladu alba.

Jirka: Vystupujeme převážně ve středních Čechách a vycházejí nám tak dva koncerty do měsíce. Za dobu naší existence jich máme za sebou skoro 40. Poté, co se Jitce a Petrovi narodil syn Šimůnek, jsme měli dvouměsíční pauzu, ale teď opět začínáme koncertovat. Za náš největší úspěch považujeme vystoupení na letošní Zahradě.

Petr: Po absolvování Konkursu v Praze jsme vůbec nedoufali v postup; tolik skvělých kapel jsme pohromadě snad neslyšeli. O to větší byla naše radost, že jsme byli vybráni nejenom na Zahradu, ale i na Folkovou růži. Jelikož to byla naše první návštěva Zahrady vůbec, byli jsme uneseni atmosférou a velikostí festivalu. Na Zahradu se určitě příště hlásit budeme a pokud bychom nepostoupili do finále, jistě navštívíme Náměšť jako diváci.

Surikhata Trio:
Jitka Fabiánová: texty, hudba, zpěv, recitace, perkuse
Petr Svoboda: hudba, Chapman stick, baskytara
Jiří Vetešník: hudba, kytary, zpěv
 

Diskografie:
Světla a stíny (vlastní náklad 2007)

Internetové stránky:
www.surikhata.ic.cz.

Surikata:
Latinsky Suricata suricatta. Jihoafrická šelma z čeledi promykovitých, dlouhá asi 30 cm. Žije ve skupinách. Zatímco někteří jedinci se shánějí potravu nebo vykonávají jinou činnost, jiní stojí na blízkém vyvýšeném místě a kontrolují, zda se neblíží nebezpečný dravec. Surikaty patří k nejoblíbenějším chovancům našich zoologických zahrad.

HOME