Teď je z Volyně většina, to znamená čtyři členové. Dva jsou ze Strakonic a okolí. Ale považujeme se za volyňskou kapelu.

Úplně začátky byly v roce 2000, ale pevnější formaci jsme poskládali o rok později.

Kapela vznikla a za tři měsíce byla Porta, na kterou jsme se hlásili. Museli jsme si tedy vymyslet nějaký název. A jelikož jsem zrovna poslouchal Toma Waitse a jeho píseň Shiver Me Timber, napadlo nás i tohle. A nakonec název Shivers zvítězil mezi dalšími návrhy.

V písničce Toma Waitse to znamenalo rozeznívat dřevo – “sladké dřevo” jako housle nebo klavír. Takže Shivers jsou “rozeznívači” nebo “rozechvívači”. Jinak “shiver” znamená “třást se”, “chvět se”.

Natáčení jsme začali plánovat hned poté, co jsme postoupili na celorepublikovou Portu do Plzně. No a pracovat na něm jsme začali tuším v prosinci 2001. Do studia jsme jezdili asi půl roku a vždycky jsme nahrávali takové krátké kousky.

Přesně tak.

Je to jednak irský buben bodhrán, což je taková velká tamburína, a potom španělský cajón. To je taková bedýnka, která imituje zvuk vozembouchu. Ve výsledku zní jako “šlapák” a “rytmičák” od bicí soupravy. Hraje se na to rukama, sedí se na tom a původně se to používalo při hře flamenga.

Zpočátku jsme neměli rytmiku, a tak kytary plnily rytmicko-melodickou úlohu. Dnes nám stačí většinou jedna kytara a Pavla využíváme na jiné nástroje. Nebo si bere kytaru, když já bubnuju. Takže v novější tvorbě už dvě kytary nepoužíváme.

My jsme na začátku hledali cestu. Náš houslista Jirka Kuchař hraje i v bluegrassové kapele a mně se bluegrass také líbí, viděli jsme jako možnost uplatnit bluegrassové chutě i v naší muzice. Navíc linii keltství vnímáme tak, že Keltové došli do Irska a Anglie a odtud odpluli do Ameriky, kde se promíchali s černošskými rytmy. Výsledkem je, že můžeme keltské motivy slyšet v houslových partech i v country. Mimochodem jedna naše skladba (Bretaňská variace) je prolnutím těchto vlivů. Začíná v Bretani a jde přes Anglii a přes volný přechod po moři (taková námořnická část), až dorazí do bluegrassu.

Ano, postoupili jsme z krajského kola, protože právě touto písní jsme myslím porotu překvapili. Něco takového nečekali, bylo to pro ně nové a nemohli si to zařadit. Ve finále v Plzni jsme už úspěšní nebyli. Ale otázka je, jestli se vůbec dá mluvit o nějaké soutěži, když už samotné finále je přehlídkou. Účast ve finále pro nás představovala takové malinké pošťouchnutí. Prostě někoho naše hudba zaujala po třech měsících existence kapely.

Z Konkursu Zahrady jsme se opakovaně dostali na Folkovou růži v Jindřichově Hradci, kde je to moc krásné. Navštívili jsme také keltský festival Beltine, což je jeden z největších festivalů tohoto typu ve střední Evropě. Hráli jsme mimo jiné také na jednom “probouzejícím se” slovenském festivalu a na výborných skotských hrách na Sychrově.

Já poslouchám world music. Mám rád takové interprety, jako jsou Aziza Mustafa Zadeh, Värttinä nebo Ali Farka Toure. Líbí se mi, když je někde zajímavá rytmická sekce a také zpěvy. Doma mám asi dvanáct alb zajímavých netradičních sborových zpěvů – baskické, rusínské, finské a podobně.

Myslím, že exotické máme už nástroje. Ale určitě, jsem tím ovlivněný. Jeden čas jsme si dokonce v kapele na rozehrání hráli pecku Chan Chan z Buena Vista Social Club, což je kubánská muzika.

Máme. Na desce jsou vlastně naše úplné prvotiny. Je to prvních deset skladeb, které jsme měli připravené původně na demo. Jenže pak jsme sehnali sponzory, a tak jsme rovnou natočili desku. Vyšla vlastním nákladem v počtu 500 kusů, takže teď už si je budeme muset sami množit. Teď máme naplánované soustředění, na kterém by měly vzniknout další autorské skladby, aby příští deska byla z poloviny autorská a z poloviny tvořená tradicionály. Termín natáčení jsme předběžně domluvili na podzim. Pokud všechno dobře vyjde, měli bychom druhou desku začít točit v říjnu. Měla by být rychlejší a po všech těch zkušenostech kvalitnější než ta první.

Milan Tesař (Radio Proglas)

F&C 9/04