Hlavní stránka Folková růže BLOG www.jupp.cz Kniha "S kytarou na zádech"

Rozhovor

HOME

zpět na seznam


Jiří Schmitzer má novou Boudu

Ještě před tím, než ke mně nové CD dorazilo, domluvil jsme se s ním na rozhovoru. To jsem netušil, že ochota sice bude, ale čas ne a ne. No, nakonec se přece jen povedlo. Musím ovšem uznat, že ve stručnosti formulací se vypracoval v naprostou kapacitu. I tak doufám, že ho jeho zvláštní humor pobaví.

Jste herec a písničkář, což je kombinace, která není úplně neobvyklá, ale u každého, o kom to šlo nebo jde říci, platí jaksi jiná pravidla: Eben, Stropnický, Jiráň, mám-li jmenovat jen ty, kteří jako vy prošli či procházejí Ypsilonkou. Dovolte mi, abych trošku začal tím herectvím. Pamatujete si ještě na první okamžik před kamerou?
Pamatuji. To mi byly asi čtyři roky. Moje máma se také pokoušela o hereckou kariéru a shodou okolností dostala epizodní roli v televizní inscenaci. V těch ranných televizních dobách neexistoval žádný záznam. Z nedostatku možností mě někam odložit jsem absolvoval i zkoušky a patrně (to si domýšlím) režisér dostal nápad, že by mohl toho chlapečka nějak vy
užít. A tak jsem se nakonec ocitl před kamerami v živém televizním vysílání během prvních let jeho existence. Jste první, komu se s tím svěřuji.

Herec

První skutečně velkou rolí, kterou jste se zapsal do povědomí diváků, je určitě Francin v Postřižinách v roce 1980. Přiznám se, že na mne kouzelně zapůsobily především dvě scény – když s gestem granda darujete manželce Patentní navlékač jehel a pak, když ji před členy správní rady vyplácíte. Připadá mi, že jejich – hrabalovsko-menzlovská poetika má k té vaší písničkářské jak šíleně daleko, tak paradoxně po druhém směru pohybu na kružnici velmi blízko. Jaký byl váš vztah k této poetice, a ke kterému autorovi se cítíte mít nejblíže?
Hrabalovsko-Menzlovskou poetiku akceptuji nejen jako pojem. Pakliže vy nacházíte s tím, co dělám já, nějaký styčný bod, jedině mě to těší. Nejbližší mě autor mi připadá být Stanislav Lem.

Zvláštní je i poetika Ypsilonky. Nemrzí vás, že vlastně většina národa zná tu filmovou, nikoliv tu prchavou divadelní s kouzlem neopakovatelných nuancí v reprízách?
Ani ne, beru to jako fakt.

Říká se, že do Ypsilonky nevezmou nikoho, kdo neumí na žádný hudební nástroj. Jaký instrumentář v divadle ovládáte vy?
To je podivuhodná otázka. Jiří Lábus, dlouholetý člen Ypsilonky neumí hrát na nic. A jestli to vypadá, že umí, pak je to zásluha Mirka Kořínka, který dokázal udělat člena nějakého orchestru v představeních Ypsilonky i z Mirka Vladyky. Já obhospodařuji brnkací strunné nástroje a příležitostně tubu. Ale to, předpokládám, víte.

Ypsilonka je známá i svými improvizovanými večery na přidanou. Vy jste o sobě prozradil, že improvizátor zrovna nejste. Nelámal vás pan režisér Schmid, abyste se to nějak naučil?
Pan režisér Schmid samozřejmě naléhal, abych se v těchto představeních prezentoval i já. A díky tomu, že nepožadoval nic konkrétního, dostalo se mi příležitosti umístit se do tohoto rámce jako námezdní skladatel písní na slova zadaná mi publikem.

V roce 1997 jste se vlastně v zápětí po sobě objevil ve třech “politických” filmech – Zdivočelá země, Bumerang a Báječná léta pod psa, i když tam to nebyla role tak významná. Přitom ve vašich písničkách se vlastně moc politika neobjevuje. Jaký je váš vztah k politickým tématům v umění?
Žádná politická (rozuměno v dnešním slova smyslu) témata, pokud je tak někdo chce záměrně nazývat, neexistují. Podle mě jsou pouze témata lidská.

Za úžasný považuji i váš výkon v roli umrlce v Brabcově adaptaci Kytice. V jednom z rozhovorů jste jej zlehčoval, že jste tam vlastně jen tak ležel a sem tam se pohnul. Existuje něco jako herecký minimalismus?
Nevím.

Vy jste jedním z herců s těžko zaměnitelnou fyziognomií. Znáte světového herce podobné postavy? Nepokusil se vás už třeba angažovat některý ze zahraničních režisérů do nějaké speciální role?
Ano a povedlo se mu to. Hrál jsem hubeného dlouhého muže ve volném zpracování Kafkova “Procesu” , který natáčela BBC v Praze.

Tuším asi zatím poslední vaší velkou rolí byla ta v Lesních chodcích. Dost zvláštní film, nemyslíte? Nakolik bylo jeho téma i vaším a nakolik jste se s dost podivínskou postavou ztotožnil?
Bohužel, při uvedení filmu jsem už tolikrát odpovídal na podobně formulované otázky, čímž se stalo, že má schopnost zaujmout jakékoli stanovisko se vyčerpala.

V jednom kole

Nezlobte se na mne, ale trochu nechápu, jak jde stihnout všechna vaše angažmá zároveň. Divadelní role, film, písničkaření. V čem právě vystupujete na jevišti?
Vystupuji v tom, co mě připraví kostymérka, a ostatní je jen otázka těsnopisu.

Máte nějakou filmovou práci nebo nabídku?
Musím se pochlubit, že ano, ale jsem značně pověrčivý, takže mám problémy mluvit o tom, co bude, ze strachu, aby to bylo.

Kolik koncertů k tomu všemu ještě přidáte za sezónu?
To prosím není otázka pro interpreta, to je otázka pro agenturu.

Jedna z možností, jak to všechno zvládnout, je udržovat se v dobré fyzické kondici. To asi děláte, vím, že poměrně pravidelně parašutíte. Je to správné slovo? Existuje na to jednoslovný český výraz?
Mám dojem, že je to padákání.

Jenže ono to udržování kondice je zase časově náročné, takže mi to pořád nevychází. Musím se ale přiznat, že si dosud pamatuji naše první setkání, které jste vy jistě dávno zapomněl. Bylo to někdy asi v roce 1988 v Plzni. Přijel jste, měl jste jít na pódium asi za hodinu, natáhl jste se v šatně na lavičku, požádal mne, abych vás deset minut před tím, než půjdete hrát vzbudil, omluvil se, že jste unavený a za minutu spal jako brouček. Dokážete opravdu tak rychle přepnout do relaxačního provozu?
Ano. Jsou na to svědci i svědkyně.

Písničkář

Je to pro písničkáře výhoda nebo nevýhoda, že vás má publikum předem zafixováno v úplně jiné roli?
To nemohu posoudit. Rozhodně se ale snažím přesvědčit ty návštěvníky, kteří se evidentně spletli, že peníze, které dali za vstupné, nevyhodili oknem.

Dovedu si nakonec představit, že stihnete hrát divadlo a písničky. Ale kdy je stihnete psát?
Já už nic nepíšu. Jen velmi příležitostně.

Kolik už jich je?
Nevím.

Vždy uvádíte, že jste vlastně začal jako rocker, a že to je na vašich písních znát. Můžete prozradit něco ze své hudební minulosti. Letopočty a názvy kapel, jestli některá hrála i před živými lidmi a jestli v některé bylo i nějaké jiné známé jméno než vy?
Nemám hudební vzdělání. Poslední verze kapely, ve které jsem hrál na baskytaru, se jmenovala The AWE. Jediný letopočet, co si pamatuji, je 1968, kdy mě coby studenta střední školy vstup vojsk Varšavské smlouvy nejspíš zachránil před totálním propadnutím z ruštiny. Hráli jsme na tancovačkách všude možně, takže jsme hráli před lidmi živými z počátku, a kolem půlnoci i mrtvými.

Hrajete jen na dvanáctistrunnou kytaru? Uvažujete i o tom střídat ji na pódiu s klasickou “šestkou”?
Ne. Občas se mi stává, že hraji na jedenáctistrunnou kytaru, ale to jen v případě, když mi praskne struna.

K vašemu image patří neopakovatelný jevištní projev. Občas odšumlovaný text, občas mluvená vsuvka uprostřed písně, někdy dokonce píseň nedohraná. Kupodivu to funguje úžasně dobře. Jako by se tím víc zaostřovala pozornost vašeho publika. Publikum vám fandí, má dětinskou radost, když se nakonec na závěr té písně dostanete. Opravdu to vzniklo přirozeně?
Myslíte, že se to dá upřímně vykalkulovat?

Já vím, že člověk nemá měnit to, co funguje, ale nechtěl byste dosáhnout toho, že koncert odehrajete bez přebreptů a všechny vaše věty budou mít podmět i přísudek? Myslíte si, že by to publikum akceptovalo?
Jestli si snad přejete vidět takovou profesionální přesnost, pak nechoďte na můj “recitál”, ale běžte se podívat (budete-li trvat na tom, že musíte vidět zrovna mě) do divadla Ungelt. Na hru “Hra o manželství”. Tam vám garantuji podmět, předmět, přísudek, zájmeno, podstatné jméno, číslovku, citoslovce atd., atd.

a jeho Bouda

Jsem asi jedním z mála lidí, kteří mají vaši úplnou diskografii. Od toho vinylu, který jsem koupil v roce 1991 na Frýdštějně, přes Recitál až po Šílence. A teď se chystám na Boudu. To je zvláštní název. Nepůjde o trampské písně?
Ne. Přesvědčte se.

Taky by to vzhledem k vašemu divadelnímu angažmá mohl být odkaz na první české divadlo v Praze. Takže proč Bouda a je to váš návrh, nebo manažérský tah BMG?
Je to téměř kompletní text první písně.

Vaše poetika je tragikomická. Je to poloha, ke které máte asi bytostně blízko a právě na té hraně dokážete podle mého soudu najít někdy tak úžasný úhel pohledu, že vteřinový smích přejde v dlouhé a slastné mrazení. Ale přesto, jsou zde různé nuance. Máte rád ironii? Sarkasmus? Nonsens? Co pro vás každé toto slovo znamená?
Promiňte, v této oblasti se necítím příliš vzdělán. Spíš se orientuji v anihilaci, konjunkci a hadronech.

Prozraďte ještě něco o nové desce. Kdy a kde vznikla?
V Osečnici na jaře. Ta je u Jesenice. Taky na jaře.

Kolik je na ní písniček?
Šestnáct.

Vystačil jste si za mikrofonem sám, nebo jste měl nějaké hosty?
Hosté za mikrofonem byli Marek Eben, malá Zdeňková, velký Zdeněk a pan Mucha.

A autorsky?
Jednou přispěl Zdeněk Zdeněk.

Dovedl byste si k některé své písničce představit nějaký klip? Mohl byste načrtnout jeho scénář?
Ne, já už jsem, co si dovedu představit, dal. Teď už to není na mně.

Komu novou desku pouštíte jako prvnímu?
Rodině.

Zajímají vás spíš názory přátel, publicistů, kolegů z divadla nebo cizích lidí?
Od každého kousek toho lepšího.

Do úplného vyčerpání

Mám obavy, že vaše písničky asi moc rozhlasových stanic hrát nebude. K čemu je popularita v mediích?
Aby jste ji vyměnil za peníze a pak si za ně koupil soukromí.

Když s Ypsilonkou jezdíte po světě, hrajete ještě občas jen tak pro potěchu kolegů?
Občas, ale to opravdu musím být hodně ožralý.

S kým na těch zájezdech spíte v hotelech v jednom pokoji?
Do toho vám, vážený pane, nic není. Jinak jsem ubytován s Mirkem Kořínkem.

Bratři Ebeni vás pozvali k hostování na jejich zatím poslední desce. Nebylo dobré jim to oplatit?
Už se stalo na desce Bouda.

Tak mne napadá, že vlastně už máte taky tři desky stejně jako oni. Vypovídá o něčem počet vydaných desek?
Neznám odpověď.

Koho z našich písničkářů nejradši posloucháte?
Sám sebe.

Vaše písničky na deset slov jsou ukázkou brilantní rychlé práce s textem. Píšete i básničky? Pokud ano, můžete nám nějakou nabídnout?
Já už nemůžu.

O reklamní strategii každé desky rozhoduje vydavatel a jeho odborníci. A sám autor někdy ví, že píseň, ke které má nejhezčí vztah, nemusí být potenciálním adeptem na hit. Ale přece: Kterou písničku ze Šílence považujete subjektivně za nejlepší? A kterou z Boudy?
Já už vážně nemůžu.

Uvěřil jsem a poděkoval za spolupráci.

Jiří moravský Brabec

zpět na seznam rozhovorů

HOME

 

 

 

 

Časopis FOLK & COUNTRY/FOLK vycházel jako měsíčník v letech 1991 - 2011.
Webový portál časopisu  FOLK & COUNTRY/FOLK vycházel jako deník v letech 1995 - 2014.
Nyní funguje již jen jako archiv článků. 

Časopis FOLK:  Michal Jupp Konečný - šéfredaktor (jupp@folkcountry.cz),  Veronika Kirschnerová (editor), Pavel Major Vorel (manažer), Hana Konečná (produkce). Grafici: Martin Janda, Lucie Koubová. Spolupracovali: Jiří Moravský Brabec,Tomáš Hrubý, Milan Tesař, Jan Hučín, Petr Sedláček, Milan Plch, Miloš Keller, + Vladimír Vlasák, Václav Müller, Vlaďka Provazníková, Kamila Střeštíková a další. 

Foto: Miloš Truhlář, Bllemby, Veronika Kirschnerová, Michal Jupp Konečný, Katka Esserová, Antonín Volf, Václav Müller  a další.