Hlavní stránka Folková růže BLOG www.jupp.cz Kniha "S kytarou na zádech"

Rozhovor  
HOME Zpět na seznam

“Melodie v sobě nesou zprávu”

Sanyland, držitel Krtka ze Zahrady 2007

Sanyland, skupina kolem bratislavského autora a hudebníka Slava Sanyho Gréka, se v roce 2006 po desetileté pauze vrátila na pódia. Jedním z prvních výrazných úspěchů “nového” Sanylandu byl zisk Krtka od pořadatelského štábu na Zahradě 2007. Nejen o této trofeji jsem hovořil s kapelníkem a téměř výhradním autorem repertoáru kapely.

Sanyland fungoval do roku 1996. Pak ve vaší historii následuje skoro desetiletá pauza a teprve po ní obnovení činnosti. Můžeš zrekapitulovat, co se kapele podařilo v jejím prvním období, tedy do roku 1996?

Když se na to dívám s odstupem času, byl největším úspěchem kapely hlavně fakt, že jsme se jako jednotlivci poměrně rychle navzájem našli a začali ve stálé sestavě usilovně cvičit třikrát až čtyřikrát do týdne, což byla naše běžná dávka. Skupinu tehdy (1993–96) tvořili Silvia Josifoska, Ivan Polák, Martin Zajko, Igor Ajdži Sabo a já. Každý měl absolutní svobodu v rozhodování, jak vložit to své do společného hrnce, a pomalu jsme začali cítit, že to začíná přirozeně fungovat. Že jsme se ze sebe a ze své hudby těšili, bylo myslím hlavním důvodem, proč jsme dostali příležitost vystupovat na několika zajímavých akcích. Z nich bych zmínil pořad Noční vtáci live s Jaro Filipem, Apropo se Štefanem Skrúcaným a Miro Nogou, natáčení videoklipu k písni Snowblind a její úspěšné účinkování v soutěžních hitparádách v televizích VTV a ČT. Mezi naše nejkrásnější vzpomínky z účinkování na českých a moravských pódiích patří vystoupení na brněnském Velodromu, kam nás Roman Horký pozval na oslavy 15. výročí působení Kamelotu na hudební scéně. A tou největší zkušeností a zážitkem pro nás bylo odehrání několika společných koncertů s Jaromírem Nohavicou v době jeho mimořádně úspěšného projektu Divné století. Tehdy jsme s jeho kapelou v čele s Vítem Sázavským a Zdeňkem Vřešťálem hráli na několika velkých scénách bývalé federace a vyvrcholením tohoto turné byl závěrečný koncert v pražské Lucerně.

Proč tedy po takových úspěších došlo k té dlouhé pauze? A co jsi ty dělal těch deset let?

Přišli jsme tehdy myslím do bodu, kdy jsme si od sebe potřebovali trochu vydechnout, zkusit něco nového. Dopustit se takových malých hudebních cizoložství. Maťko s Ajdžim a Silvií namířili střelku ke svému srdečnímu blues a jazzu a spolu s Danem Salontayem (Longital) vytvořili skvělý Mr. Band. Krátce nato začali spolupracovat s předními osobnostmi slovenské scény: Richardem Müllerem, Petrem Lipou, Janou Kirschner apod. Já jsem mezitím prošel velkými změnami hlavně v soukromém životě. Změnil jsem zaměstnání, oženil jsem se a když se nám narodila dcerka Linda, zjistil jsem, že se od ní nedokážu odlepit a nejraději bych každý její výdech schoval do zavařeninové sklenice a přidal k ostatním ve spižírně. Den měl najednou málo hodin na to, aby stačil práci, rodině i hudbě. Ta tam však stále ještě, jak jsem podvědomě tušil, stále oddaně a klidně čekala. Mezitím jsem pozoroval hudební cesty svých spoluhráčů a těšil se z občasných setkání. Naše “sanylanďácké” vzájemné spojení jsem stále silně cítil. Potom přišel rozvod, hledání sebe sama a čas potřebný k tomu, aby kal spadl až na dno. A tehdy mi přišla na pomoc hudba.

Když bychom to tedy shrnuli, co bylo hlavním impulzem ke znovusestavení kapely?

Pochopení sebe sama. To, že jsem si uvědomil, že hudba je mým potřebným prostředkem, kterým vyjadřuji svou duši.

Mám pocit, že Sanyland je dnes spíše volné sdružení a že nemá pevnou členskou základnu. Váš kytarista Andrej hraje například v několika dalších kapelách různých žánrů. Jak je to s ostatními členy skupiny? Kdo je vůbec dnes Sanyland?

Snaha postavit v roce 2006 znovu Sanyland byla potěšující od všech bývalých spoluhráčů a osvěžující byl také příchod mladé zpěvačky Katky Fečové s kytaristou Andrejem Hruškou a bubeníkem Jakubem Hittrichem. Postupně se však věci začaly komplikovat právě velkou vytížeností spoluhráčů v jejich paralelních projektech. Andrej začal hrávat se zpěvačkou Tinou a pracuje i na svém jazzovém triu (www.maf-trio.sk) a kromě toho nahrává a produkuje. Maťko s Ajdžim doprovázejí příležitostně Janu Kirschner, Petra Cmorika, Soňu Horňákovou a Ericha Boboše Procházku a mají i svůj samostatný projekt Slide&Udu. Jakub odchází studovat bicí do USA a Ivana s Katkou pomalu zdolává pracovní vytíženost. Byl bych asi ztělesněným optimistou, kdybych po tomto výčtu nazval Sanyland prototypem klasické kapely. Vzácným poznáním je však fakt, že jsme během těchto dvou let přišli na to, že méně je někdy více a že mé písně se chtějí přimlouvat spíše tichem než přílišným vrstvením nástrojů. To nám potvrdily i reakce na některých loňských koncertech odehraných v triu nebo duu a nakonec zřejmě i zisk Krtka na Zahradě 2007. Všechny tyto skutečnosti mě přivedly k rozhodnutí, že se do budoucna nebudu bránit ani prezentování sebe sama jako písničkáře a ukážu Sanyland takový, jak jej prožívám doma u okna, když se s kytarou odlepuji od reality.

Jsi jediným autorem písní, nebo se na tvorbě písní podílejí i další členové?

Téměř všechny písně Sanylandu jsou mými autorskými díly. Do některých si Katka připsala melodie a anglické texty a spolu s Ivanem a Ajdžim se jim podařilo v zápalu dobré nálady přinést jednu z našich nejoblíbenějších Dreamer. Její zrod je zachycený i v klipu na naší stránce www.sanyland.sk.

Já bych hudbu Sanylandu bez váhání označil jako poetickou. Jak moc duležité jsou pro tebe texty?

Mám pocit, že melodie už samy o sobě v sobě nesou určitou zprávu nebo kód, ve kterém si chtějí povídat. Dešifrovat jej je pro mne taková dobrodružná, mravenčí, hloubková archeologie duše. Odkrýváš nánosy myšlenek, obrazů a slov, až se ti nakonec v tom šťastnějším případně odhalí první záchytná stopa, potom další a další. Nejednou jsem se po sledování falešné stopy dostal téměř k sebelikvidaci hladem a nedostatkem spánku.

Na koncertech hráváte i lidovou píseň Páslo dievča pávy. Čím tě musí písnička zaujmout, abys ji zařadil do repertoáru?

Mí rodiče vždycky rádi zpívali lidové písně. Cítil jsem v nich dlouholetou, obroušenou čistotu a pravdivost. Když jednou Ivan mezi řečí nadhodil právě píseň Páslo dievča pávy, byla to hned láska na první poslech. A určitě to nebylo naposledy.

Jak se vám hrálo loni na Zahradě? A jaká byla tvoje reakce na zisk Krtka?

Zahrada pro nás byla neopakovatelným zážitkem. Kopec příjemné hudby, setkání se staronovými přáteli, pohoda, slunce i déšť, jablečná a skořicová vodní dýmka, půlnoční setkání s lovcem motýlů… K tomu dokonalá profesionalita celého organizačního štábu a mistrovství zvukařů byly myslím pro všechny účinkující obrovskou podporou. A jako třešnička na dortu pro nás přišlo ocenění poroty v podobě Krtka, z čehož jsme měli velkou radost.

Pomohla vám cena k něčemu?

Každý projev přízně potěší srdce a podpoří chuť jít dál. Tu chuť určitě mám. Krtek sedí u mě doma na polici, má krásný výhled na Karpaty se špicatou televizní věží Kamzík, která je jako gramofonová jehla zapíchnutá do nebe.

Která další festivalová vystoupení považujete za svůj úspěch?

Spíše než festivalový úspěch bych připomněl naši spoluúčast na sympatickém projektu Víta Sázavského a Jiřího Sedláčka, určeném hlavně dětem, s názvem Havěť všelijaká 2. Tam jsme mezi děti vpustili naše Modlivky (Kudlanky), které žerou lásku doslova, přes žaludek.

Zahráli jste si živě také v pořadu Jak se vám líbí na Radiu Proglas. Bereš to jako zajímavou zkušenost?

Do rádia jsme přijeli jako duo s Andrejem a opět se nám potvrdilo, že takováto jemná komunikace nám přináší velké uspokojení. Doufám, že to tak vnímali i posluchači. Uvažujeme, že bychom písně z tohoto programu použili případně i jako live nahrávku na CD.

Vím, že pomalu dokončujete i první studiové album Sanylandu. Co na něm posluchači najdou?

Budou tam starší i úplně nové písně, všechny oblečené v novém šatě. Vydavatelem bude bratislavská firma Slnko Records, která patří Shině z dua Longital, a já doufám, že se deska k posluchačům dostane už letos na jaře.

Jaké má Sanyland další plány a přání do roku 2008?

Přejeme si, aby se toto naše už téměř hotové debutové album dostalo mezi lidi a potěšilo je minimálně tak, jako potěší i nás. A abychom se co nejdřív ve zdraví a lásce potkali v nějakém příjemném hudebním klubu nebo na letním festivalu kdekoli pod Mléčnou dráhou.

Milan Tesař
Folk & Country 3/2008

Sanyland:
I když je Sanyland volné sdružení hudebníků kolem autora Slava Sanyho Gréka, na svých internetových stránkách www.sanyland.sk uvádí následující složení:
Slavo Sany Grék – zpěv, akustická kytara
Katka Fečová – zpěv
Ivan Polák – zpěv, baskytara
Andrej Hruška – elektrická kytara
Martin Zajko – zpěv, elektrická a akustická kyt
ara, mandolína
Igor Ajdži Sabo – zpěv, bicí, perkuse
Jakub Hitrich – bicí

zpět na seznam rozhovorů

HOME

 
 

 

 

Časopis FOLK & COUNTRY/FOLK vycházel jako měsíčník v letech 1991 - 2011.
Webový portál časopisu  FOLK & COUNTRY/FOLK vycházel jako deník v letech 1995 - 2014.
Nyní funguje již jen jako archiv článků. 

Časopis FOLK:  Michal Jupp Konečný - šéfredaktor (jupp@folkcountry.cz),  Veronika Kirschnerová (editor), Pavel Major Vorel (manažer), Hana Konečná (produkce). Grafici: Martin Janda, Lucie Koubová. Spolupracovali: Jiří Moravský Brabec,Tomáš Hrubý, Milan Tesař, Jan Hučín, Petr Sedláček, Milan Plch, Miloš Keller, + Vladimír Vlasák, Václav Müller, Vlaďka Provazníková, Kamila Střeštíková a další. 

Foto: Miloš Truhlář, Bllemby, Veronika Kirschnerová, Michal Jupp Konečný, Katka Esserová, Antonín Volf, Václav Müller  a další.