Hlavní stránka Folková růže BLOG www.jupp.cz Kniha "S kytarou na zádech"

Rozhovor  
HOME Zpět na seznam

Vlasta Redl se vrací na pódia

 

Když mi Jupp sdělil, že nadešel čas rozhovoru s Vlastou Redlem, zaradoval jsem se a po šanci sáhl, přestože jsem zrovna byl v rekonvalescenci po operaci oka. Protože mě opravdu zajímalo, co Vlasta dělá, když má takovou dlouhou pauzu. Zavolali jsme si a dozvěděl jsem se, že sbírá houby, kterých je hrozně moc, už jich nasušil nejméně metrák. A tak jsem se domluvili, že si budeme mailovat, a ono z toho něco vznikne.

 

Podle tvých webových stránek máš pauzu v koncertování a kromě jiného finišuješ na knížce. Na jaké, a kdy přijdou ty dvě noci, které chybí k jejímu dokončení? Ještě pořád platí, že by mohla být venku ještě letos?

Dá se říct, že je připravena do tisku, poslední týdny už se zabýváme spíš vybíráním fotek a řazením ilustrací, ale vydavatel mě přesvědčil, že by asi bylo lepší s tím počkat do jara, až se přežene vlna vánočního šílenství. V tomto čase předvánoční obchodní sopečné činnosti vychází v Čechách 70 titulů denně a všichni se snaží dostat své knihy do regálů knihkupectví.

V tomto kvantu by moje dílko mohlo snadno zapadnout, přece jen nejsem v téhle oblasti zavedený autor. Navíc letos nekoncertuju. Na jaře bude přece jen asi snazší tu knížku zpropagovat, v rámci šňůry můžu dělat rozhovory a různé autogramiády, no, nepsal jsem tu knížku pro peníze, to je jisté, ale když už jsem se s tím páral tolik let, záleží mi na tom, aby si to někdo i přečetl.

 

Pauza v koncertování ale neznamená, že jen medituješ a sbíráš hřiby. Vím, že jsi dělal i nějakou tu divadelní hudbu. Slyšel jsem něco o divadle v Plzni a pokud vím, divadelní muziku už děláš léta. Tak se pochlub, kolik jsi jí už složil a co v poslední době.

Divadelní muziky jsem už napsal a nahrál poměrně dost - pokud bychom počítali i práci pro amatérská divadla, bylo by to celkem už asi 15 představení, většinou hudební povahy, ale dělal jsem i dramata, např. pro Mahenovo divadlo v Brně Felliniho Silnici nebo Rok na vsi, což pro mě bylo hodně poučné a musím říct, že i příjemné. Ty jako textař víš, jak dlouho se člověk natrápí než vznikne opravdu dobrý text, a tahle část písně je pro mě opravdu to zdaleka nejpracnější... ostatně sám jsi mi už musel párkrát přispěchat na pomoc, když jsem dokončoval desku a nebyl jsem s to ten text doklepnout v termínu.

Přece jen v těch literárních předlohách divadelních her jsou už většinou texty písní dané, a zhudebnit je pro mě není tak zdlouhavý proces. Ale i tam, kde texty napsané nejsou, píšou se snáze, protože ten děj hry člověku vede ruku s tužkou.

Ale ani bych neřek', že mám na muziku víc nadání, jen ten text je prostě základ všeho, bez něj píseň nemůže být dobrá, zatímco v hudbě je mnohem víc "správných" variant. Nakonec se to ale stejně povede, jen když se sejdou ty "varianty" ideální. Proto mi to všechno tak trvá. Ale zas mě to pak neprudí, když to musím deset let poslouchat z rádia.

 

Co vlastně znamená skládat divadelní hudbu. Nakolik pak můžeš mluvit do její konkrétní realizace v představení?

To je otázka dohody a kompetencí, které si člověk vymíní předem. Já jsem vždycky pracoval s režiséry, kteří si mě sami vybrali, takže neměli důvod nenaslouchat mým připomínkám, naopak, v té fázi, kdy se vymýšlí rámec a "ksicht", který to bude mít, jsem dostal vždycky naprostou svobodu ve volbě prostředků, takže jsem to představení často dost ovlivnil. Jednou jsem například vymyslel postavu potulného muzikanta, který tu a tam vstupoval do děje, a když se nám podařilo takového herce - houslistu najít a obsadit ho do role, nechal jsem ho v určitých prostředích a situacích, ať si hraje, co ho napadne a pokaždé, když jsem se přišel do divadla na ten kus podívat, vymýšleli jsme, co ještě kam by se hodilo přidat.

To je jinak věc v divadle víceméně neslýchaná, tam ta tvůrčí část práce, kdy se staví jednotlivé výstupy a scény končí premiérou, pak už se to musí hrát podle určitého daného mustru, jinak by se v tom ti herci ztratili. Je třeba si uvědomit, že ve velkém divadle ten realizační tým tvoří vedle herců desítky dalších lidí, osvětlovači apod. a ti prostě nemůžou improvizovat. 

 

Návrat na pódia

Slíbil jsi vystoupit na koncertě k dvaceti letům časopisu FOLK (& COUNTRY) v Lucerně. Jak se na to těšíš a připravuješ?

No, mám z toho trochu i trému už teď, přece jen jsem letos vůbec na jevišti nestál, ale věřím, že to bude příjemná akce a taky že se potkám se spoustou kamarádů a kolegů, které jsem dlouho neviděl.

 

Mně se kdysi taky stalo, že jsem dva roky nevystupoval. Takže vím, jak je to divné vracet se na prkna. Jaké z toho máš teď pocity?

Já už jsem si jednou rok koncertní pauzu dal, takže vím, co mě čeká. Nejtěžší není to zase zahrát, ty písně nezapomeneš, největší problémy po pauze jsem měl na jevišti s logistikou - kam si co postavit, jak daleko přesně, odkud kam si co podat a tak. Nenamotat si nohy do káblů, a když, nenuceně se z nich vytančit. Tohle ale doma nenacvičíš.

 

Tvoje kapela už vlastně asi tři roky nehraje. Uvažuješ o tom, že ji nějak dáš znovu dohromady, nebo chystáš nějakou jinou sestavu?

Kluci jsou trochu na štíru s volným časem, Pepa a David prodávají nábytek a jsou v obchodech od rána do deseti do večera. Karel hraje s Rangers... no, na ten pracovní model, na jaký jsme byli zvyklí, už asi nikdo čas mít nebude. Když jsme třeba točili album Dopisy z květin, zavřeli jsme se v únoru do studia a vypadli jsme odtud v listopadu, domů jsme jezdili párkrát za měsíc, pro čisté hadry... to je už minulost. Ale rýsují se jiné personální možnosti. Během podzimu bych chtěl otestovat několik lidí, se kterými jsme si taky sedli do noty, a pokud všechno dobře dopadne, na jaře vyrazíme na šňůru. Nechci to zakřiknout a tak si ta jména zatím nechám pro sebe, ale jsou to všechno elitní hráči zvučných jmen.

Jsem si plně vědom, že lidi by mi asi neodpustili, kdybych udělal stejně dobrou kapelu, a proto se budu snažit dát dohromady skupinu lepší. Věřím, že s lidmi, které jsem si vyhlédl, to možné je, i když taková partička, jako byla naše bývalá kapela, vzniká dlouhá léta, takže je možné, že to už v tomto životě nezažiju. Uvidíme. Tam, kde je radost ze společné práce, se tyhle procesy hodně urychlují. Takže se nechme překvapit.  

 

Loni jsi jezdil jako sólista s dopomocí Luboše Javůrka a Swetji. Jak ten projekt vznikl, jak tě bavil a bude mít pokračování?

S Lubošem jsem hrával už "za komančů", je to člověk, který na jevišti nikdy nic nepokazil a dovede být příjemnou "dvojkou", navíc mi vždycky nachystal jeviště a zvuk, takže jsem o tom ani moc nepřemýšlel, prostě jsem se s ním vrátil k tomu, co už jsem měl vyzkoušené. Swetia je taky vhodný kumpán na cesty, a tak jsme se na šňůře nikdy nenudili, přece jen ty šňůry jsou taky o dlouhých týdnech času, stráveného v autě a po hotelích. Ty dva roky společně strávené, to byla dobrá volba, hodně jsme se nasmáli a večer jsme se do dobré nálady nemuseli dostávat žádným švindlem.

Je ale jasné, že jestli začne jezdit kapela, některé věci budou muset jít načas stranou. Ale s tím kluci počítají.

 

My tři a já

A ještě jeden projekt čeká asi na restart: Janoušek, Lenk a ty. Bude?

Určitě. Ona ta knížka My tři a já je spíš o nás a o našem letitém kamarádství, ty historky ze společných cest jsou spíš jen takové pozadí, na kterém jsem se to snažil vykreslit. Jak si se svými knížkami poradí kluci, to přesně nevím, i když tuším, protože hodně jsme si toho dali navzájem přečíst. No, ten kdo si to přečte, pochopí, že tahle trojice se asi bude vždycky znovu a znovu scházet, na jevištích i v letištních halách, a možná i pochopí proč.

 

Co múzy? Lítaly kolem Tramtárie? Kdy jsi naposledy napsal písničku?

Včera, musel jsem nechat na stole večeři, která se mi, mimochodem, moc nepovedla. Parafrázoval jsem pak Franka Zappu, který dvacet let po té nešťastné události komentoval okolnosti vzniku megahitu Smoke on the Water - bída, že musí shořet tak krásná budova, aby vznikla píseň. No, to je ten rozdíl mezi světovými velikány a námi, prostými hudebníčky z malých českých poměrů - já jsem pouze připálil vejce.

 

Máš představu, jak by mohla vypadat tvá příští deska? Jestli se nějak posune zvukem, formou? A myslíš si, že vůbec má smysl ještě hovořit o deskách, nebo se doba vrací k tomu, že lidi si budou z webu vyzobávat jednotlivé písničky?

To nevím, strávil jsem teď skoro rok výhradně psaním, i když jsem na jaře nahrál hudbu k dvoudílné dramatizaci Lišky Bystroušky pro Karlínský rozhlas... Ale když zavane dobrý vítr, proč ne. Já už jsem těch desek natočil fakt poměrně dost, tak už nemám takové ambice si něco dokazovat. Potřebuju nějaký silný motiv. Myslím, že ta věc se odvine od nových tváří. Určitě teď ale budu nějaký čas nahrávat, hlavně věci, které mám hotové už dávno a nikam se mi nehodily, a možná máš pravdu, že je budu vypouštět via net, jednotlivě, jen tak pro radost ze sdílení, ale kdyby se v těch nesourodých nahrávkách našla nějaká společná nit, klidně bych to i vydal na albu, kdyby o to někdo stál. Ale to teď neřeším. Zato uvažuju, že bych mohl dostříhat cca dvacetiminutový film z naší australské výpravy a přibalit ho k té knížce. Jak vidíš, potřeboval jsem si už vážně od toho Redla trochu odpočinout... Nevěřil bys, co je to za kládu, nosit to monstrum pořád na hřbetě! (smích)

 

Předpokládám, že jsi pauzu využil i k poslouchání muziky. Co tě zaujalo v poslední době nejvíc?

Ani ne, já poslouchám pořád své staré oblíbence, Prokofjeva, Haydna, a pak všechny ty bigbítové klasiky. Nového už jsem dlouho neslyšel nic vzrušujícího, i když pardon - poslouchám celkem dost nových desek, ale to je všechno folklór, hlavně Balkán - Rumunsko, Makedonie, Albánie... To je peklo.

 

A z ostatní kultury?

Chodím do kina, čumím na televizi, čtu knížky. Na živé koncerty už radši moc ne, po tom, jak mě zprudili zvukaři v Praze na Claptonovi, si radši pouštím koncerty doma z DVD. Ale byl jsem na konci léta skoro měsíc zašitý na Horehroní, najal jsem si tam takovou drevenicu, bez televize, bez internetu, aby se mi tam v klidu psalo a seznámil jsem se tam s několika horaly, se kterými jsem chodil po kopcích a poslouchal, jak zpívají. Taky docela hustý.  

 

Sleduješ, jak si vede tvá dcera Lucie? A co na její tvorbu říkáš? Myslíš si, že se společné geny projevují i v něčem z toho, jak a co hraje?

No, ta muzika se asi geneticky nešíří, nevím o tom, ale jsem rád, že ji to baví. Můžeme se spolu bavit jako kamarádi a kolegové, což je mi takhle mnohem bližší, než kdyby se třeba živila modelingem. Jsem její otec, takže ji nejsem schopen vnímat nějak soudně, a i kdybych byl, asi bych ji veřejně nekritizoval, ani kdybych k tomu našel nějaký důvod. Ze zákona mám právo odmítnout svědectví, protože je to osoba blízká, a tak řeknu jen to, že jsem na ni pyšný, protože ona je ze všech mých dcer ta úplně nejšikovnější.

 

Rok 2011 už klepe pomalu na dveře. Dáváš si do nového roku nějaká předsevzetí?

Ne. Rád bych jej nepromarnil.

 

Kolik vystoupení, jakých a s kým by pro tebe bylo pro nadcházející rok ideální?

Budu hrát, uvidím, jak to půjde. Když ta kapela bude fakt dobrá, budu se snažit hrát co nejvíc.

 

Kdybys chytil zlatou rybku a ona ti nabídla splnit tři přání, jaká by to byla?

Aby se přání mohlo splnit, nesmí se prozradit, takže chápeš...

 

Aha, tohle pravidlo jsem nevěděl. A já pořád, proč se mi přání neplní. Tak si budeme do nového roku něco krásného tajně přát. Děkuji za rozhovor.

 

web: www.redl.cz

Základní diskografie:
2006  Vlasta Redl, Slávek Janoušek a Jaroslav Samson Lenk - Barvy domova
2004  Vlasta Redl a KDJ - Dopisy z květin
2000  Vlasta Redl - Pecky téměř všecky 
1998  Vlasta Redl & Každý den jinak
1997  Vlasta Redl o kolo zpět 
1995  Vlasta Redl, Slávek Janoušek a Jaroslav Samson Lenk - Kde domov můj
1995  AG Flek - Dohrála hudba + 1 
1994  Vlasta Redl - AG Flek & Hradišťan - Jiří Pavlica
1992  Vlasta Redl - Staré pecky
1991  AG Flek - Tramtárie 
1990  Vlasta Redl - Na výletě
1990  Vlasta Redl, Slávek Janoušek a Jaroslav Samson Lenk - Zůstali jsme doma 
1989  AG Flek - Dohrála hudba

Jiří moravský Brabec
foto: Miloš Truhlář
Folk  12/2010 

zpět na seznam rozhovorů

HOME

 
 

 

 

Časopis FOLK & COUNTRY/FOLK vycházel jako měsíčník v letech 1991 - 2011.
Webový portál časopisu  FOLK & COUNTRY/FOLK vycházel jako deník v letech 1995 - 2014.
Nyní funguje již jen jako archiv článků. 

Časopis FOLK:  Michal Jupp Konečný - šéfredaktor (jupp@folkcountry.cz),  Veronika Kirschnerová (editor), Pavel Major Vorel (manažer), Hana Konečná (produkce). Grafici: Martin Janda, Lucie Koubová. Spolupracovali: Jiří Moravský Brabec,Tomáš Hrubý, Milan Tesař, Jan Hučín, Petr Sedláček, Milan Plch, Miloš Keller, + Vladimír Vlasák, Václav Müller, Vlaďka Provazníková, Kamila Střeštíková a další. 

Foto: Miloš Truhlář, Bllemby, Veronika Kirschnerová, Michal Jupp Konečný, Katka Esserová, Antonín Volf, Václav Müller  a další.