Rangers – návrat ke kořenům

Co mají společného KOA, Spirituál kvintet a Rangers? Vůli pokračovat dál i po nečekané smrti jednoho z klíčových členů. První dvě uskupení si poradila sama, u Rangers se na „záchranných pracích“ významně podílel externista. I když, pravda, Jan Vančura měl už v té době svou patnáctiletou absenci v podstatě zahlazenou.

Proč jste se po tolika letech vrátil do Rangers? Bál jste se, že po smrti Milana Dufka skupina skončí?

Určitě v tom byla snaha zachránit to, co se zdálo, že půjde do hrobu spolu s Milanem. Necítil jsem od stávajících členů žádnou zásadní vůli pokračovat. S Mirkem Řihoškem, což je služebně nejstarší člen kapely, jsme začali věc řešit. Poslední dva tři roky jsem s Rangers stále víc hostoval a s Milanem probíral společné plány do budoucna. Realizace našich představ se už Milan bohužel nedožil.

Říkáte, že nebyla vůle pokračovat, ale vždyť z Rangers vznikly hned dvě kapely: „vaši“ Rangers a Rangers Band.

Možná to nebylo přesné vyjádření – vůle asi byla, ovšem chyběl motor, který by to nastartoval. Nejen hudebně, ale i manažersky, administrativně, marketingově. To byla a je moje parketa. Nicméně mou hlavní touhou bylo nechat dál žít to, co tady bylo čtyřicet let. Že jsem se chopil i produkční stránky věci, už nějak vyplynulo ze situace.

 Znamená váš osobní návrat i návrat k hudebnímu stylu klasické sestavy Rangers? Tedy k vícehlasu a převážně akustickým nástrojům? Vždyť jak se říká, dvakrát do stejné řeky…

I když nemožný dvojí vstup do stejné řeky je léty prověřená pravda, říkáme si, že z pravidel existují výjimky… Vracíme se k původnímu soundu, kterým byli Rangers charakterističtí ve své nejslavnější éře. Tedy vícehlasý vokál a akustické nástroje. Konkrétně Karel Macálka je velká deviza a jeho vokální a instrumentální um v současné sestavě velkým přínosem. Stále však řešíme post precizního zpívajícího kontrabasisty.

 Za kontrabasem jsem, pokud se nemýlím, viděl Jardu Matějů.

Jarda Matějů je pilný a dal si závazek to zvládnout. Není to jednoduché, basa musí zařezávat a táhnout kapelu, pokud za ní není žádná rytmika.

 Stejně se mi ale zdá škoda nevyužít Jardových kytarových schopností. Je kontrabas v jeho rukou definitivní řešení?

Záleží hlavně na něm, jak tuto roli zvládne. Musíme uvažovat i ekonomicky. Kdybychom vzali dalšího stálého člena na kontrabas, je to o jednoho člověka na jevišti víc. Tedy dražší koncert, dražší doprava a podobně. Jsem přesvědčený, že i pro posluchače je atraktivnější, když málo lidí dokáže udělat hodně muziky.

Linii rozšířit, neopustit

Podle čeho jste vlastně stavěli novou sestavu Rangers?

Rozhodně jsme nechtěli za každou cenu se co nejvíc podobat sestavě před 30 lety. Víme, že samotné písně mají velký potenciál a že nám pomůžou úspěšně odstartovat. Vidíme to i na koncertech, kde lidi perfektně reagují a jsou plné sály.

 To znamená, že momentálně hrajete klasický repertoár Rangers.

Ano, jsou to největší pecky z konce 60. a ze 70. let jako Zvedněte kotvy, Colorado, Pole s bavlnou, Smutný psaní, Modrý měsíc a tak dále. To jsou písně, které vlastně zlidověly a oslovily víc generací.

 Budete se snažit i o vlastní tvorbu?

Určitě. Nemůžeme ustrnout a „vařit“ mnoho měsíců jen ze starého repertoáru, i když má svou nespornou kvalitu. Nemyslet dopředu, nebudovat, zakuklit se, to bychom nechtěli, to už tady bylo v 90. letech.

 Poslední řadová deska Rangers Třetí zuby vyšla hodně dávno, už roce 1999. Od té doby samé reedice. Proč se netočilo nic nového? Neexistoval nový repertoár? Nebyl zájem se snažit o něco nového?

Sledoval jsem vývoj kapely hodně let, už od doby, kdy umřel Tonda Hájek a kluci byli trochu v „ilegalitě“. Říkal jsem Milanovi, že podle mého názoru to, co dělají, kapelu nikam neposouvá. Milan měl na to svůj názor. Když jsem ale začal hostovat, vraceli jsme se ke starému repertoáru, protože ten nový jsem neuměl. Najednou kluci zjistili jak velká je v tom ohlédnutí zpět síla a potenciál. Tehdejší běžný repertoár mi nepřipadal příliš nosný. Taková výplň, aby bylo co hrát, meziobdobí, žádný velký náboj to nemělo. Pochopil to i Milan a postavil na tom „ediční politiku“ Rangers.

 Jaká by podle vás tedy měla být nová tvorba Rangers? Jak moc podobná stylu 70. let?

Stylově by se nic měnit výrazně nemělo. Linie, ke které jsme se vrátili, se sice dá rozšířit, ale odklonit se, opustit ji nechceme. Karel Macálka  a mnozí jiní mají v šuplíku spoustu krásných písniček.

A co původní členové Rangers?

Tak Milan už není mezi námi a my s Mirkem autorsky nadaní nejsme. Také asi sáhneme do různých stran po věcech, které zapadají do naší představy a posunou kapelu dál. Důležité je, jaká bude konečná forma, jak písně nakonec vyzní.

 Ptám se i proto, že dřívější texty Rangers byly charakteristické jemným a inteligentním humorem, ať už je psal Milan Dufek nebo externisté typu Zdeňka Svěráka. Třeba Trpasličí svatba je typický příklad. Karel Macálka a Jarda Matějů jsou přece jen romantické typy.

Humor by měl určitě zůstat. Bylo to koření, které k našemu stylu vždycky patřilo. Zdeněk Merta, s nímž léta kamarádíme, nám kdysi dávno řekl: „Kluci, vy hrajete tak strašně, ale na jevišti je s vámi taková pr…, tomu nemůže nikdo odolat.“

Tradice a hosté

Z původní sestavy Rangers jsou naživu ještě dva muzikanti stojící dnes opodál: Jirka Veisser a Radek Tomášek. Předpokládal bych, že smrt dlouholetého společného kolegy obrousí hrany a stmelí… Nabídli jste jim spolupráci v nové kapele?

Obávám se, že taková spolupráce už asi není možná. Když jsme uvažovali o různých variantách, co s Rangers po smrti Milana, došli jsme k tomu, že to není reálné řešení. Já osobně nemám ani s Jirkou, ani s Radkem řádný problém. Ale Radek odešel už v roce 1973, to už je opravdu dlouhá doba, dnes má svůj svět a své zájmy. Konflikt mezi Milanem a Jirkou jsem už vůbec neřešil, probíhalo to už za mé nepřítomnosti a odmítal jsem do toho jakkoliv vstupovat – i když se mě oba ptali na můj názor. Ani dneska se k tomu vyjadřovat nehodlám. Stručně řečeno, Jirka není ta pravá osoba, která by zapadala do naší současné koncepce.

 Bylo pro zapadnutí do vaší koncepce potřeba mít inženýrský titul? Rangers přece vznikli jako skupina studentů techniky a později inženýrů.

Tak tady musím opravit jeden mýtus: já sám nemám akademický titul, studoval jsem tehdy střední školu a na vysokou jsem ani nešel. Tudíž já nejsem inženýr, Tonda Hájek taky nebyl inženýr, poněvadž ho vyhodili ve čtvrtém ročníku na strojní fakultě. Tím pádem jsme nevyžadovali ani titul od svých současných spoluhráčů (smích).

 No vidíte, já si myslel, že píseň Inženýrská sedí na všechny.

Kdepak, to byl takový vtípek Karla Šípa a Jaroslava Uhlíře.

 Budete věrni vokálnímu stylu natolik, že secvičíte něco a cappella, jako bývaly třeba nezapomenutelné Cottonfields?

Určitě si troufáme a myslím, že v této sestavě s tím nebude problém. Všichni zpěváci jsou ostřílení a zkušení, vícehlasý zpěv je pro ně běžný. Speciálně bych ale rád zmínil Maxe Pressera, který vedle Mirka Řihoška zbyl z předchozí sestavy. On přišel místo Jirky Veissera a teprve teď se můžou naplno projevit jeho pěvecké schopnosti. Myslím, že Milan Dufek neodhadl dobře jeho možnosti, jinak by mu svěřil i víc než jen basové party ve sborech.

 Takže on bude ve vašem sboru tím, co byl Antonín Hájek v klasické sestavě.

Stoprocentně. To nemyslím tak, že byl jakýmsi náhradníkem za Tondu, protože každý je jedinečný, každý je samostatná osobnost. Ale pokud jde o zpěv, tak určitě. Jde už jen o to, aby se rozvinulo jeho charisma směrem k divákům, na tom už musí pracovat sám.

 Další charakteristikou Rangers byla čistě pánská sestava – kromě krátkého období s Jarkou Hadrabovou. Neochuzovalo to kapelu v něčem?

Je pravda, že dobrá zpěvačka vždycky vokál rozsvítí, ale díky mému vysokému hlasu jsme měli i tak ve sboru velký rozsah. Mezi sebou jsme se shodli, že se zpěvačkami jsou potíže. Bývají náladové a mužská část musí neustále brát ohledy. Pak to mezi ní a některým pánem zajiskří – nebo si to někdo aspoň myslí – nedejbože to případně zajiskří mezi více členy a zpěvačkou a je zle. Zpěvačka v kapele je prostě rozvratný živel (smích).

Nechyběla vám ovšem potom romantická poloha?

O romantický prvek se nás staralo víc. Byli jsme tři hlavní sólisté, Milan, Tonda a já, a každý z nás měl víc romantických písní: Mám radost, Vysočina,…

Dneska se ovšem zpěvačkám tak zásadově nevyhýbáte, na fotce z Frýdku-Místku jsem mezi vámi viděl nějakou dámu.

To ano, v našem současném turné „Poutník s kytarou“ s námi jako host vystupuje Iva Hajnová, bývalá členka Schovanek. Ta už také s Rangers v dřívějších letech několikrát hostovala.

Nevyhýbáte se ani přiznání, že repertoár ještě není dokonale v hlavách – na fotografiích z téhož koncertu před vámi stojí stojánky s papíry…

My staří ostřílenci stojánky nemáme, v hlavě je to natolik zafixované, že ani po dlouhé odmlce člověk nezapomene. V momentě, kdy  píseň zazní, se všechno vybaví – text i part hlasu. Karel a Jarda si zatím pomáhají různými taháky.

A do třetice k fotografiím z vašeho webu: na koncertě v Jihlavě Jarda Matějů jen zpívá, zatímco na kontrabas v pozadí hraje někdo cizí.

To je Franta Raba.

Opravdu? To stíhá vedle svých dvaceti projektů i vás?

Jsme za to hrozně rádi, je momentálně naším stálým hostem. On je naprosto excelentní, toho těžko plnohodnotně nahradit.

Má ale kreativní jazzman Františkova typu dostatek prostoru v hudbě, která není tolik harmonicky bohatá a kontrabas využívá jen jako podklad?

Franta si najde místo a prostor pro svou exhibici v jakémkoliv žánru. Naopak teď, když si je jistý schématy písní, začíná to různě obohacovat a s Karlem Macálkou se muzikantsky hecují, takže z toho vycházejí úžasné věci.

Ven z kapely a zase dovnitř

Pojďme teď opustit Rangers a povídat si o vás. Odešel jste v roce 1987 a začal se vracet až po patnácti letech. Co jste celou tu dobu dělal?

Spoustu věcí. Hlavně to byl byznys. V roce 1987 jsem udělal velký životní skok: rozváděl jsem se, znovu jsem se ženil, měnil jsem profesi. Nastoupil jsem u jedné německé firmy dovážející výpočetní techniku jako obchodní zástupce. Už se mi nechtělo tolik cestovat, byla tady nová rodina, dítě na cestě.

Přestala vás bavit hudba?

Nikdy. Bylo to jen jakési odskočení do jiného světa a nutno říct, že velmi poučné. V roce 1994 jsem se oženil potřetí – konečně se mi splnilo mě přání mít tchyni mladší než já (smích). S mojí třetí manželkou máme dva senzační kluky a prožíváme prima rodinnou idylu. K muzice jsem se vrátil v roce 2000 s novými projekty.

Co to bylo?

Nejdřív několik jednorázových akcí. Dále členství ve dvou kapelách, v obou případech plánovaně na omezenou dobu. Pak jsem se setkal s Karlem Macálkou, dělali jsme spolu něco ve dvojici, něco ve třech s Michalem Vašíčkem. Celkově to bylo komerčnější období, snažil jsem se nějak vpravit zpátky na scénu a oťukat si, jaké jsou možnosti.

Zůstaly vám dnes vedle Rangers ještě nějaké vlastní projekty?

Momentálně ne. Nahrál jsem tři cédéčka, ale nic z toho nebyl dlouhodobý projekt, který by přetrval.

 A jsme zase zpátky u Rangers. Jako člověk, který prožil řadu let mimo kapelu a teď se vrátil, aby ji postavil na nové sestavě, asi můžete říct, jestli vám nová sestava splňuje všechny vaše ideály.

Záměry se plnit mají, v tom jsem bytostný optimista. Vím, že si často dávám vysoké cíle, ale myslím, že to není na škodu. Současné turné se daří nad očekávání dobře, podle reakcí a rozhovorů po koncertech soudím, že start je velmi nadějný. Možná ještě nějaké nesplněné sny a cíle jsou, ale budu o nich mluvit, až se začnou naplňovat..

 Jedním z nesplněných snů může být deska. Takže?

Už jsme mluvili o tom, že během posledních let Rangers vycházely samé reedice a výběry. Jsme moc rádi, že je o ně zájem, však nám to vyneslo několikátou zlatou desku a k další se schyluje. Příprava řadového alba je mnohem náročnější, chce to dost času, musí se vybrat repertoár a ohrát. S tím mám osobní zkušenost – deska Bílá místa se mi líbí hudebně, skladatelsky, aranžérsky, ale ke svému zpěvu mám výhrady. A to právě proto, že nebyl čas písničky ohrát a ozpívat. Ale jak se říká, doba už je těhotná k tomu, aby se nová deska Rangers začala připravovat.

Kde vás v létě uvidíme?

Teď už je dohodnutá naše účast na Zahradě, pojedeme na Starý dobrý western, bude Country Lodenica v Piešťanech, Mohelnický dostavník… Akcí je hodně a pořád přibývají.

Diskografie Rangers:

na CD a DVD:
Plavci představují The Rangers, 1991, ITA Records
21x Rangers, 1991, Panton
Country show live, 1992, Panton
Druhá míza, 1992, Panton
To nejlepší z Minstrels, 1993, Panton
21x Plavci, 1993, Panton
...Nejde zapomenout, 1993, Panton
Rangers - Plavci - Rangers Live, 1994, Panton
Promovaní inženýři, 1994, Supraphon
Rangers - Plavci potřetí... 21x, 1995, Panton
Stalo se na Západě, 1996, Bonton Music
The Rangers, 1996, Bonton Music
Rangers 1970, 1997, Bonton Music
Rangers, 1998, Bonton Music
Třetí zuby, 1999, BMG Ariola
Plavci, 1999, Sony Music / Bonton
21x Minstrels, 1999, BMG Ariola
Rangers na cestách, 2000, DJ World Plus
Chvála písni / Country Our Way, 2000, Sony Music / Bonton
Největší pecky RANGERS, 2002, Universal / Venkow Records
Trpasličí svatba, 2003, František Rychtařík
To nejlepší z Rangers, 2004, Supraphon
To nejlepší z Rangers-Plavců  1967-1973, 2004, Bestia
To nejlepší z Rangers-Plavců  - Luděk Nekuda, 2004, Bestia
To nejlepší z Plavců, 2005, Supraphon

na LP:

The Rangers (I.), 1969, Panton
Rangers 1970 (II.), 1970, Panton
Rangers (III.), 1971, Panton
Plavci (IV.), 1973, Panton
Plavci (V.), 1974, Panton
Sláva, 1975, Panton
Country Our Way, 1975, Panton
Chvála písni, 1977, Panton
Plavci, 1978, Amiga
Plavci na Poříčí, 1978, Panton
On The Country Road, 1980, Panton
Otvíráme plovárnu, 1980, Panton
Erb toulavého rodu, 1984, Supraphon
Galaportrét, 1984, Panton
Výzkumný Ústav Vodních Radostí, 1986, Supraphon
Country Grass Band, 1987, Supraphon
Plavci představují The Rangers, 1991, ITA Records
Nejde zapomenout, 1991, Panton
Country Show Live, 1992, Panton
Druhá míza, 1992, Panton
To nejlepší z Minstrels, 1993, Rangers 

30 EP a SP v letech 1968–1990

3 LP special v letech 1970–1973

http://www.rangers-plavci.cz/

Honza Hučín

F&C 06/2006

HOME