Hlavní stránka Folková růže BLOG www.jupp.cz Kniha "S kytarou na zádech"

Rozhovor  
HOME Zpět na seznam

Radost folku po síti

Pavel Rada je v muzikantských kruzích známý až dost. Pracuje v bohnickém Divadle za plotem, organizuje české finále Konkursu Zahrady, pořádá koncerty i minifestival FolkJam, kdysi spustil první folkový web u nás. Teď provozuje něco, co pesimisté pokládali za předem ztracenou věc: internetové folkové radio. Čtyři roky vysílání Radia Folk přesvědčilo i ty největší škarohlídy.

Byl jsi tvůrcem nejstaršího a hojně navštěvovaného folkového webu InternetFolk, později iFolk. Proč jsi ho vlastně zmrazil, dal k ledu?

To je na dlouhé povídání. Když se z měsíčníku stal deník, bylo nás na psaní článků osm a pak občas i víc. Jenže lidi stárnou, vdávají a žení se, mají děti a už jim na zájmovou činnost, která je v případě pravidelného psaní recenzí a reportáží docela náročná, už nezbývá tolik času. A potom už žádný. Když jsem “zamykal” iFOLK, byli jsme v redakci dva. Staří zkušení skončili a nové se mi nepodařilo naverbovat. A uznej sám, že ve dvou časopis na slušné úrovni neuděláš. Kdyby se teď našli alespoň čtyři slušně píšící redaktoři, není problém iFOLK obnovit.

Pak jsi tedy překlopil svůj zájem k radiovým vlnám, přesněji řečeno k radiovým kilobytům…

Ono se to prolínalo. Rádio Folk jsme spustili 1. května 2005. A iFOLK zveřejnil poslední článek 7. listopadu 2007. Není to tak, že bych si našel novou hračku a iFOLK kvůli ní odepsal. Klidně bych dál dělal obojí. Je ale zajímavé, že pro Rádio se spolupracovníci hledají o něco líp...

O internetových radiích mluvili a dosud mluví terestrýci jako o něčem bezvýznamném, marginálním. Jak to vidíš po těch třech letech, co Radio Folk vysílá.

To je otázka na seminární práci a ne na odpověď v několika větách. A také záleží na úhlu pohledu. Když se na Rádio Folk podívám jako potenciální investor, tak vycouvám, protože tenhle projekt nikdy nebude vydělávat velké peníze – pokud bude vůbec někdy vydělávat. Ale když se na stejné rádio podívám jako člověk, který rád poslouchá folk – a to nejen hvězdy osmdesátých let – tak mi přijde velice zajímavé, protože jinde tuhle muziku prostě neuslyším. Já, a naštěstí i celá ta parta lidí, kteří mi pomáhají rádio dělat, neberu Rádio Folk jako byznys, ale jako koníčka, který snad má nějaký smysl a cenu i pro ty, kteří si každý den Rádio Folk pustí. A nevadí mi, že ho dotuju. A to, že na Rádiu Folk záleží i posluchačům, jsme si ověřili asi před rokem, kdy hrozilo, že přestaneme vysílat, protože odcházel vysílací počítač a na nový nebyly finance. Během tří měsíců posluchači poslali tolik peněz, že jsme pořídili počítače dva a ještě něco zbylo...

Kolik lidí je k radiu přes den průměrně připojeno? Kolik si jich naladí za den?

To se vlastně přesně spočítat nedá. Sice máme nějaké statistiky, ale tam se objeví jen ti posluchači, kteří k poslechu používají online přehrávač AB Radia. Jenže z webu Rádia Folk se dá připojit přímo na vysílání a tyhle posluchače spočítat neumíme. Jeden den v listopadu jsme si udělali takový pokus – všechny odkazy jsme přesměrovali na ten přehrávač – a docela jsme se divili. Místo jednoho tisíce jsme najednou měli ve statistikách skoro pět tisíc posluchačů. Takže řekněme, že si nás naladí denně něco mezi jedním a pěti tisíci lidí.

Kolik lidí je do projektu Radia Folk zapojeno?

Tak to jsi mě zarazil, já to vlastně nikdy nepočítal. Takže vydrž, já jdu sčítat... Ani jsem si to neuvědomoval, ale v současné době se na vysílání rádia podílí ve svém volném čase 15 lidí. A pořád hledáme další, protože nápady na další pořady jsou, ale už je nemá kdo dělat.  Všem těm patnácti bych chtěl moc poděkovat, protože dělat pravidelně – a je jedno, jestli jednou za týden, nebo jednou za měsíc – pořad, to není žádná legrace. Moc si těch lidí, kteří třeba každou neděli věnují tomu, aby bylo co poslouchat, vážím.

Čím se zabýváš ty, kromě toho, že jsi majitelem a ředitelem?

Jéje, ale to tě hned musím opravit. Toho ředitele dejme tomu můžeme ponechat, i když já se jako ředitel rozhodně necítím, ale majitelem nejsem. Rádio Folk patří do skupiny rádií, která provozuje AB Radio. I jemu patří dík, protože jsem dostal zcela volnou ruku a důvěru a můžu to rádio dělat tak, jak cítím, že by mělo vypadat. Samozřejmě v rámci možností. Ale abych odpověděl na tvoji otázku... Rádiu věnuju tak šest hodin denně. Píšu scénáře některých pořadů, některé pořady nahrávám. Všechny pak vkládám do vysílacího programu. A přidávám další a další písničky, které hrajeme. K tomu jsem zaměstnán a i práce v Divadle Za plotem je časově docela náročná. K tomu sem tam nějaký koncert, pořádám české semifinále Konkursu Zahrady, spolupodílím se na pořádání Dětské Porty... a už teď mám pocit, že by den měl být nafukovací. Když se oteplí, tak se rád toulám přírodou, to si nejvíc odpočinu a přitom vymyslím spoustu věcí, na které u počítače ne a ne přijít.

Technickou nedostatečnost radia dokázala vyřešit finanční sbírka jeho posluchačů. Připomíná to trochu Radio Proglas, které financují dary jeho posluchači. Ale křesťanů je v téhle zemi asi přeci jen víc než příznivců Radia Folk…

No, to rozhodně. Ale Proglas má zaměstnance, kanceláře, studia... My nic z toho nemáme a asi nikdy mít nebudeme. Teď mezi posluchači vybíráme peníze na profesionální mixážní pult. Když se to povede, tak bychom chtěli alespoň pár hodin týdně vysílat živě.

Můžeš přiblížit aspoň nejdůležitější pořady radia?

Pořadů máme v této chvíli 14 a těžko se vybírá, který z nich je nejdůležitější. Já jsem třeba pyšný na pořad “Neseďte doma”, což jsou vlastně obyčejné pozvánky na koncerty. Jenže na rozdíl od komerčních rádií, my po každé takové pozvánce zahrajeme písničku interpreta, na jehož koncert zveme. Takže i ten, kdo nezná, si udělá představu, na co ho to lákáme... Pak mám moc rád pořad “Muzikanti, na slovíčko”. To jsou poměrně dlouhé rozhovory Petry Chmelařové s muzikanty, pořadateli a dalšími zajímavými lidmi. A nejen o muzice. To povídání bývá i dost osobní. V tom pořadu nikoho netlačí čas a Petra umí navodit atmosféru klidu a pohody, která pak je i ve vysílání cítit. No a dál už jen stručně. Nejnovější pořad v naší nabídce se jmenuje “Na slovech záleží” a je o textech, textařích a textařině. Připravují ho mladí a výborní textaři Jakub Horák a Jarda Síbrt a myslím, že je to hodně zajímavé. Pak bych připomněl tvůj pořad “Folkomotiva”, “Zvukové Hrubky” Tomáše Hrubého a ... o těch dalších si může každý přečíst základní informace na adrese www.radiofolk.cz.

Kde posluchači najdou informace, co se v kterém čase vysílá?

Právě na zmiňovaném webu. Programové schéma se moc nemění, největší změny děláme v lednu a o letních prázdninách. Přiznávám, že zpočátku je trošku složitější se v programu orientovat, protože některé pořady jsou týdeníky, jiné čtrnáctideníky a jiné měsíčníky. Ale každý se určitě brzy zorientuje. A úplně nejlepší je samozřejmě poslouchat nás pořád.

Když jsem nedávno byl u vás ve studiu, Radio Folk nevysílalo, protože mu omrzl server nebo co. Místo něj jste šířili do sítě program Radia Country. Tedy nikoliv Country radia, ale internetového Radia Country. Jak často vás podobná neštěstí potkávají a jakým dalším problémům musíte čelit?

Dva dny jsme opravdu nevysílali. Od nasazení nového počítače a nového odbavovacího programu nás potkal poprvé. Vidíš, já říkám nového a ono už to je přes rok. Ideální by samozřejmě bylo mít ještě jeden počítač, na kterém by byla stejná instalace a který by se v takovém případě spustil, ale to teď není finančně reálné. Jinak vlastně problémy nemáme. Do léta 2008 jsme řešili, kde nahrávat složitější věci, ale podařilo se nám navázat spolupráci s Dětskou tiskovou agenturou – Rádiem Domino, které má docela slušné studio a které nyní využíváme. Takže to studio, ve kterém jsi byl, nebylo naše, ale právě DTA.

Radio Folk je stanicí hudby a o hudbě? Najdou tu posluchači i něco dalšího?

Musel bych chvíli přemýšlet, ale ano, najdou. Každý týden vysíláme “Zamyšlení poutníka Hrocha”. To je asi minutový fejetonek o věcech kolem nás a v nás. Před rokem jsme také měli čtení na pokračování z knih Miloslava Nevrlého. Ale to gró je samozřejmě folk.

Mám na mysli třeba životní styl, který je u folkařů zcela jistě jiný než u vyznavačů metalu…

To asi je, ale životnímu stylu se zatím nevěnujeme. Dokážu si takový pořad v našem vysílání docela dobře představit, ale zatím nikdo s takovým nápadem nepřišel. Nechť to případný čtenář bere klidně jako výzvu. Nápadů není nikdy dost a nějaký ten pořad se nám do programu ještě vejde.

Zaslechl jsem, že radio v dohlednu opustí z mateřských důvodů jeho nejsympatičtější moderátorka…

Teď bych se mohl tvářit, jako že nevím, kterou máš na mysli, protože jsme žádnou MISS sympatie v Rádiu Folk nevolili. A že adeptek by bylo... Ale vím, že máš na mysli Petru Chmelařovou. Péťa čeká miminko začátkem května, takže se bez ní budeme muset na nějaký čas obejít. Ale slíbila, že když bude potomek zdravý, tak v září by se ráda k mikrofonu Rádia Folk vrátila.

Co konkurence?

O tomhle tématu se mi dost těžko mluví. Já si totiž myslím, že vlastně žádnou rovnocennou konkurenci nemáme. Není tady žádné další rádio, které by hrálo stejnou nebo podobnou muziku a dělal ho někdo jako koníčka.

A plány radia do roku 2009, 2010, 2011 a těch dalších?

Plány... Já moc neplánuju, já spíš sním a pak si ty sny snažím splnit. Takže teď sním o tom, že se opravdu povede sehnat peníze na techniku, abychom mohli vysílat živě. Dalším snem je třeba mít tolik kvalitních pořadů, že už nebudeme každý reprízovat 6x, ale jen jednou. Také bych rád dostal Rádio Folk do éteru, pokud se v naší republice někdy rozjede digitální rozhlasové vysílání a pokud se na to najdou peníze... Kupodivu nesním o tom, že by mě Rádio Folk živilo.

Co bude dál, až tě radio omrzí? Bude internetová TV?

Já si přeju, aby mě neomrzelo. Dokážeš si představit folkovou televizi? Já ne. A myslím si, že folkových klipů nikdy nebude tolik, aby naplnily vysílací čas. A už vůbec si neumím představit, že bych se na takovou televizi díval... I když i tady platí “Nikdy neříkej nikdy”.

Děkuji za povídání a přeji maximum posluchačů a minimum přebrebtů.

Já děkuju za pozvání.

Ptal se Jupp
Folk & Country 3/2009

zpět na seznam rozhovorů

HOME

 
 

 

 

Časopis FOLK & COUNTRY/FOLK vycházel jako měsíčník v letech 1991 - 2011.
Webový portál časopisu  FOLK & COUNTRY/FOLK vycházel jako deník v letech 1995 - 2014.
Nyní funguje již jen jako archiv článků. 

Časopis FOLK:  Michal Jupp Konečný - šéfredaktor (jupp@folkcountry.cz),  Veronika Kirschnerová (editor), Pavel Major Vorel (manažer), Hana Konečná (produkce). Grafici: Martin Janda, Lucie Koubová. Spolupracovali: Jiří Moravský Brabec,Tomáš Hrubý, Milan Tesař, Jan Hučín, Petr Sedláček, Milan Plch, Miloš Keller, + Vladimír Vlasák, Václav Müller, Vlaďka Provazníková, Kamila Střeštíková a další. 

Foto: Miloš Truhlář, Bllemby, Veronika Kirschnerová, Michal Jupp Konečný, Katka Esserová, Antonín Volf, Václav Müller  a další.