Hlavní stránka Folková růže BLOG www.jupp.cz Kniha "S kytarou na zádech"

Rozhovor  
HOME Zpět na seznam

držitelky Krtka ze Zahrady 2008

Přelet M.S.:

Nejsme smutná čtyřka

V Divadle Talent-Illusion se už odehrávalo leccos: bývalo tu kino, působí tu Dětská opera, ke konci listopadu se sem nastěhovala Porta. Lépe řečeno její Ozvěny. A pochopitelně nemohly chybět držitelky jedné z letošních cen, dívčí vokální čtveřice Přelet M. S. Se sálem i s umělým dýmem na pódiu se vypořádaly bravurně, takže jsme se v divadelním baru sešli ve výborné náladě.

Pojďte nejdřív představit jmenovitě, kdo tvoří Přelet M. S.

BH: Já jsem Bobina Horvátová.
RT: Romana Tomášková.
JJ: Já se jmenuju Jana Ježková.
RŽ: A já Romana Žežulková.

K tomu máte už jenom kytaru. Jak jsem vás poslouchal – potřebujete ji vůbec? Vždyť by vám samotné hlasy stačily.

RT: To by asi stačily, ale – já vlastně nevím, proč hrajem na kytaru?
JJ: Když ty na ni umíš tak pěkně, to je škoda ji nevyndat.
RT: No, to holky říkají, protože na ni žádná z nich nehraje, ale Romča by kytaru taky mohla vytáhnout.
RŽ: Do našich swingových písniček se to hodí, nám se to tak líbí.

Když jste začínaly, představovaly jste si to právě takhle, tedy čtyři hlasy a kytara?

RT: My jsme na začátku neměly vůbec žádnou představu.
JJ: Tvá představa byla, že budeme všechny čtyři zpívat, a k tomu jsi nás donutila (smích).
RT: Mě lákaly čtyři ženské hlasy, v tom složení jsem ještě nikde nezpívala. Uvažovala jsem, jestli dokážeme udělat dostatečně velký rozsah, a docela jo, Jana zpívá vespod, dva střední hlasy a jeden “ječák” nahoře.

Vyhnuly jste se zcela programově mužským hlasům?

BH: My nepotřebujeme chlapy, máme Janinu a ta to dá všechno (smích).
JJ: Ale na nějakou návštěvu, proč ne?
BH: On by se nám nevešel do auta...
JJ: ...a nerozuměl by nám...
RT: Máme specifický humor a ty typicky ženské věci by ho asi nezajímaly.

Jak jste se našly? A braly jste to od začátku jako kapelu?

RT: Prý za všechno můžu já, tak to povím. My jsme se setkávaly jako kamarádky, protože jsme všechny z Blovic, slavily jsme a tak, vždycky jsem holkám něco zahrála, ony si k tomu broukly, a jak si broukly, slyšela jsem, že by z toho mohlo něco být. Tak jsem je půl roku přemlouvala a nakonec se uvolily, že zkusíme, jestli to bude znít. A v březnu 2005 jsme měly první vystoupení.
BH: A od té doby pořád čekáme, až to konečně začne znít (smích).

Aby to potěšilo

Kde jste na začátek braly písničky? Měly jste nějaké hotové úpravy v notách?

RT: Noty jsme vůbec neřešily, to bylo zbytečné...
JJ: ...protože my s Bobinkou jsme je neuměly.
BH: I když já už teď poznám tu základní oktávu.
JJ: Romča vezme vždycky nějakou písničku, která se jí líbí, buď její, nebo cizí, nebo lidovku, upraví to do čtyřhlasu, nějak nám to předzpívá…

Takže jste žádné připravené čtyřhlasy neměly, třeba nějakou klasiku.

RT: My hotové čtyřhlasé úpravy raději nepokoušíme, protože to jednou už někdo krásně zpíval. Ale kdyby se nám povedla nějaká americká, stará swingová, to by bylo moc fajn.

Podle čeho vybíráš písničky?

RT: Aby to bylo veselé, člověka to potěšilo. Neděláme vážné kusy, nejsme smutná čtyřka. Jiné měřítko na výběr nemám.

Kromě nezvyklého složení vynikáte ještě jednou věcí, zpíváte na jeden mikrofon. Není to pro tebe, Romano, s hraním na kytaru příliš nepohodlné, zvlášť při delších vystoupeních?

RT: Je pravda, že při delších vystoupeních je to strašně nepohodlné, ale líbí se mi to.
BH: Mně taky. Měli jsme možnost zpívat zvlášť, ale nechceme. Chceme být u sebe.
RT: Vím, že se to líp nazvučí, ale zase si takhle můžeme udělat dynamiku samy.
RŽ: Pro mě je to opora. Sama u mikrofonu bych být nemohla.

Když jste se jako kapela rozjely, měly jste někoho za vzor, nějakou acapelovou skupinu?

RT: Take 6 jsou skvělí, ale z těch si toho moc vzít nemůžeme, my tak leda Take 4 (smích). Mně se líbí ještě ty staré trojice a čtveřice, Andrew‘s Sisters, Mills Brothers...

Sestry Havelkovy?

RT: Jejich nahrávky zrovna nemám, ale “bratři” a “sestry” byla vždycky dobrá uskupení.

Tíhnete tedy k tradičnějšímu pojetí?

BH: Takhle se to nedá říct. Máme rády lidovky, ale stejně tak bychom rády zazpívaly něco modernějšího.
RT: Ovšem naše Šel tudy moc tradiční není, že? Pro nás by asi bylo zatím dost náročné dělat třeba beatbox, ale to se od nás snad ani neočekává.

Výjimečný rok

Letošní rok se vám velmi vydařil, získaly jste interpretační Portu, na Zahradě Krtka. Cítíte to jako nějaký zlom, konečně splnění snů nebo cílů?

BH: Přestože se hlásíme do soutěží, tak výhra není na vystoupení určitě jediným cílem. Ale když se nám letos toho tolik povedlo, máme z toho radost. A už teď si uvědomujeme, že to je výjimečný rok.
RŽ: Bylo to fajn.
RT: To určitě.
BH: Teď už nám chybí jen ten Anděl (smích). A ten se dává za desku, takže nám asi uletí.

A jak to máte s deskou?

RT: Průběžně nahráváme, nějaké kousky už jsou. Když je čas...
BH: Teď jsme jely zrovna na týden, všichni jsme pokecali, zašli do lesa, občas jsme si zazpívaly. Takové soustředění.
JJ: CD bychom rády měly na letní sezónu, ale uvidíme, jestli se to podaří.

Tipnu si – točíte u Samsona, když jste poblíž.

RT: Ne, u Honzy Friedla, to je taky důvod, že tam nemůžeme být každý den. Je to přece jenom dál.

Měly jste během svých soutěžních vystoupeních pocit, že se vám daří a že máte šanci získat cenu?

RT: Na Portě se nám to povedlo, ani jsme nevěděly jak. A to jsme nejely ani v naší stálé sestavě. Myslely jsme, že Portu budeme muset vzdát, protože Romča Žežulková byla mimo republiku. Ještě, že zaskočila Mirka z Tomana a lesní panny.
BH: Na Zahradě, když jsme slezly z pódia, by to žádnou z nás nenapadlo ani ve snu. Jen jsme doufaly, že neskončíme hůř než rok předtím.

Všude je pěkně

U mladé a ryze dámské kapely může být docela náročné vydržet ve stejné sestavě, přece jenom se utkáváte s životními změnami, práce, rodiny...

RT: U nás jsou rodiny zaběhnuté a nepředpokládáme, že by se něco měnilo. Musíme to zaklepat.
RŽ: Doufáme, že ne.
JJ: Známe se od dětství a pořád se rády vídáme.
RT: To jo, to už bude docela dlouho (smích). Holky měly děti jako hodně mladé, takže jim stihly vyrůst a ony teď můžou klidně jezdit po festivalech.

Jenže člověka to z Blovic začne táhnout někam jinam, do Plzně, do Prahy...

BH: Ty jo...
JJ: Do lékárny… (smích).
RT: Já v Blovicích opravuju domeček, takže v mém případě New York určitě nehrozí.
JJ: Mně se jinam nechce.

Jak zvládáte ježdění po festivalech? Kolik máte koncertů ročně?

JJ: Loni to bylo kolem padesáti.
RT: Kdybychom zpívaly někde v okolí, bylo by to jednodušší, my ale obvykle zpíváme co nejdál.
BH: Byly jsme i na Slovensku (smích)!

A dá se nějaké místo nebo festival označit za vaši stálou scénu?

RT: Scénu jako takovou stálou nemáme, ale v Blovicích děláme jednou ročně májový koncert, kam zveme muzikanty zvučných jmen, např. Žalmanův starý “spol”, Samsona a tak.
BH: Dost často jezdíme na Příbramský huntík, u Zdeňka Hejkrlíka jsme začínaly.
RŽ: Na Muzice je pěkně...
RT: Na Zahradě je pěkně, v Liberci, Budyni, Plzni, Olomouci, Telči, Jindřichově Hradci...

O Romaně Tomáškové vím, že působí kromě Přeletu i jinde. Co vy ostatní, máte ještě jiné soubory?

BH: Já zpívám s Danem Bártou. Vždycky si ho pustím hodně nahlas, volume doprava, sousedi už ho umí celého.
JJ: Já nic jiného nemám, Přelet mi úplně stačí, už tak mám dost nervy před vystoupením.
RT: U mě Toman a lesní panna i Druhá míza fungují pořád, samozřejmě když je na to čas.

A co děláte, když zrovna nezpíváte?

RT: Já jsem úča...
JJ: ...já taky úča...
RŽ: ...já taky úča, ve školce.
RT: Ty nejsi úča, ale říďa!
BH: Já mám obchůdek s botami, tam chodí nakupovat žáčci holek.

Vrátím se na závěr ještě k tomu úspěšnému roku. Máte pocit, že jste překročily hranici směrem k úspěšným a zaběhnutým kapelám, takže se například už nečeká, že budete dál soutěžit?

RT: Zaběhnutá kapela? To ne, to je jen taková náhoda.
BH: A my už nebudem soutěžit?
RT: Asi si ještě někdy něco dáme, co, děvčata?
RŽ: Určitě.
RT: Je pravda, že letošní úspěch je trochu závazek, cítím, že bychom za rok měly ukázat, že jsme si to zasloužily.
JJ: Příští sezónu nezklamat.
RT: Ale pro mě je stejně největší meta, aby nám spolu bylo dobře a aby lidem bylo dobře s námi.

http://preletms.wz.cz

2005 – v únoru skupina vzniká ze čtyř dlouholetých kamarádek
2006 – první velký úspěch, hlavní cena poroty na Mohelnickém dostavníku
2008 – zatím nejúspěšnější rok, zisk Krtka na Zahradě a interpretační Porta v mezinárodním finále

Honza Hučín
Folk & Country 3/2009
zpět na seznam rozhovorů

HOME

  
 

 

 

Časopis FOLK & COUNTRY/FOLK vycházel jako měsíčník v letech 1991 - 2011.
Webový portál časopisu  FOLK & COUNTRY/FOLK vycházel jako deník v letech 1995 - 2014.
Nyní funguje již jen jako archiv článků. 
Časopis FOLK:  Michal Jupp Konečný - šéfredaktor (jupp@folkcountry.cz),  Veronika Kirschnerová (editor), Pavel Major Vorel (manažer), Hana Konečná (produkce). Grafici: Martin Janda, Lucie Koubová. Spolupracovali: Jiří Moravský Brabec,Tomáš Hrubý, Milan Tesař, Jan Hučín, Petr Sedláček, Milan Plch, Miloš Keller, + Vladimír Vlasák, Václav Müller, Vlaďka Provazníková, Kamila Střeštíková a další. 

Foto: Miloš Truhlář, Bllemby, Veronika Kirschnerová, Michal Jupp Konečný, Katka Esserová, Antonín Volf, Václav Müller  a další.