Ponožky

Ponožky pana Semtamťuka – to je kapela předlouhé historie, mnoha sestav a ještě více muzikantů v modrobíle pruhovaných tričkách, kteří jimi prošli. Muzika vztahující se k dixielandu, swingu, kabaretu, hospodám, Berounce, zpravidla opatřená chytrými a hravými texty. Kapela, která zvítězila v historicky úplně prvním klání o Krtečky, která byla a pak nebyla, která se rozpadala a zase vstávala z popela, kapela dvou jmen a minimálně tří tváří, které jsou dané třemi alby Ponožek. Stylově čistou Plovárnou plnou crazy songů (Zahradní párty, Plavčík Vydra, Darebák škvor, Hasiči, Kulturista Standa…). Zdánlivě nesourodým Příhodným větrem, kde songy bláznivé (Kráva v povětří) nebo prostě rozjuchané (Dědeček má narozeniny, Když má pívo tu správnou teplotu…) občas pěkně zdrsní (Rozptylová loučka) až jsou pak už jen neúprosně drsné (Anděl bar), někdy navíc i obrovsky silné (Druhej život Franty). A konečně nejnovější deskou dětskou, Máme doma papouška, kde se sice crazy songy z principu věci zase vynořují (některé se dokonce opakují z první desky – Velryba, Slepýš pod koly), ale jsme tu samozřejmě na jiné rovině textové a i díky velikému množství (i zpívajících) hostů také hudební. Která z těch tváří je v současnosti platná? O tom byl mimo jiné náš rozhovor. Sraz s frontmanem a autorem Ponožek Tomášem Suchým jsem si dal stylově v hudební hospodě Na slamníku (minimálně někteří ze současné sestavy Ponožek tam mají dost nahráno) a hodně jsem se na toho charismatického chlapíka těšil. Měl jsem totiž pocit, že se kolem Ponožek vznáší určité fluidum… Tak jsem se na to hned zeptal.

Jestli máš na mysli swing a dixie, tak to vycházelo z “nadšení” kolem takový tý starší muziky, z okouzlení třicátými léty, Havelkou a tak… Tím pak taky v tý době načichl i náš repertoár. Do něj jsme ale chtěli vsouvat svoje vlastní zkušenosti a hlavně si to dělat s vlastníma textama.

Vy jste přece na začátku byli jen tři: už v takovéhle sestavě byl vaším vzorem Havelka?

Ne, ne… původní kabaretně-folkový trio hrálo před tím a souběžně s našimi prvními swingovými pokusy – to bylo takový naše oblastně-folkový období. Tak trochu recese, trošku happening, sem tam písnička, provedení spíš minimalistické, hlavně aby to byla sranda. Z té doby taky pochází náš “humorný” název.

Já k této fázi ocituji vaše webové stránky: “1990-1993 - Ponožky podléhají davovému nadšení, a jako lavina na sebe nabalují další a další hudebníky.” Jak a proč vznikla taková lavina a kde jste vzali ty další hudebníky?

My jsme v té době vystupovali dost sporadicky. Vždycky jsme připravili komponovaný představení, do kterýho jsme angažovali další lidi - zpěvačky, tanečnice, doprovodný orchestr. Párkrát jsme to předvedli, uzavřeli a zase jsme vymýšleli něco nového.

Některé z písniček se ale dochovaly. Český rozhlas v Plzni tehdy totiž pořizoval nahrávky různých regionálních kapel, do kterých jsme jako plzeňští studenti spadali. No a s náma tam tehdy během dvou let, ještě než jsme natočili vlastní desku, natočili asi čtyřicet písniček, který tam ještě dneska někde jsou. To nás bavilo, měli jsme možnost bezplatně natáčet, vymyslet si cokoliv a ještě se to vysílalo. A do svého orchestru jsme angažovali různý muzikanty, kterých bylo v Plzni dost. Někteří se pak ukázali i v našich představeních.

Jo, jo. Sem tam, protože jednou za rok přijde nějaký výpis z OSA a v něm občas figurujou tyhlety prehistorický songy. No a ze studiového kvasu pak nějak vykrystalizovaly ty Ponožky, které se objevily před patnácti lety na Zahradě.

Někdy kolem té naší první Zahrady jsme vyeliminovali z programu všechny vážnější prvky a vlastně jsme to postavili, že to bude trošičku crazy, takový naivní dada. Mládkovská inspirace tam určitě byla, už od dětství, protože naše generace byla Mládkem zasažená. Ale kromě toho je tam všechno, co člověk poslouchal: nějaký Suchý-Šlitr nebo třeba Plíhal… Nic jsme nikdy nekopírovali, aspoň ne vědomě, ale nějaké vlivy tam určitě budou.

Ten přístup, který jsi teď nazval “crazy” nebo “dada” je podle mého k dokonalosti doveden na albu Plovárna. O něm si myslím, že je to dodnes vaše nejlepší deska, ale vy se k ní asi už moc nehlásíte. Nebo se pletu?

Ne, ne. Máme Plovárnu rádi. Dneska mně už ale přijde taková hodně učesaná - po hudební a zvukový stránce - ale prostě ji bereme jako zachycení té doby a ty písničky máme rádi. Zahradní párty hrajeme skoro pokaždé a další dvě věci ještě máme v základním repertoáru. Samozřejmě, už je to pro nás trošičku historie, protože jdeme dál. Ale i písničky na podobný bázi ještě sem tam vznikají, akorát už to není, že bysme chtěli být jenom srandovní kapela. Zrovna tak ale ne ani taková, která má za úkol dělat nějakou závažnou hudbu. Spíš se to prolíná, tak jak to přijde.

My jsme na to v podstatě nebyli připravený. Repertoáru jsme měli spoustu, ale běžná agenturní práce nebo prostě způsob, jak to prodat - to šlo trošičku mimo nás. Když se nás Samson ujmul – jako že vydá desku – tak jsme to brali, že to je výborný, udělali jsme desku a co se náhodou namanulo, do toho jsme šli. Ale postupně se to tak nějak začalo rozpadat, protože někteří členové měli jiný závazky než muziku, nadšení opadávalo, až se to vyslalo do útlumu. Já a Franta Mužík jsme pokračovali dál, dělali jsme divadýlko pro děti, hodně postavený na muzice, ale ne pod hlavičkou Ponožky. No a nakonec byla vlastně ta pauza dobrá, protože jsem se na to mohl posléze podívat z odstupu. Udělal se zlom za koncepcí Plovárny, která mě tehdy už přestala bavit, protože tam vlastně nebyl prostor se dál vyvíjet, prostor pro písničky, které mě tehdy napadaly a které byly výpovědi, ne hříčky. Potom nás pozval ex-člen kapely na svatbu a měl představu, že bysme tam měli zahrát. A protože nás to zas chytlo, řekli jsme si, že bychom mohli znova začít. Začalo se to pomalu znova rozjíždět, přibýval nový repertoár… Teď už můžu říct (klepe na dřevo), že jsme zase stabilní.

V podstatě jsou oba dva důvody správně. V tom mezičase, co jsme dělali divadlo, se musel Franta přeorientovat na harmoniku. Protože se hrálo za jakýchkoli podmínek, všude - na ulici, ve školách, v kulturákách, kde piáno nebylo… Když jsme pak obnovovali kapelu, tak jsme si říkali, že budeme hrát spíš různý hospodský kluby, kde to piáno není všude běžný. Tedy alespoň takový, na který by se dalo hrát.

Dřív ty klávesy nebyly tak dobrý, zvukově to nebylo ono. Dneska už samozřejmě jsou na takový úrovni, že se používat dají... No, prostě z praktických důvodů, ale taky z důvodu soundu, o kterým jsme měli už představu, že by měl jít maličko jinam. Měli jsme připravený písničky, který už nebyly vůbec dixielandový a chtěli jsme, aby se to spojilo dohromady v jeden sound, na který se dá hrát to i to. Nicméně teď jsme dospěli do stádia, že by se mohl klavír na příští desce zase objevit a nějak ideálně se s harmonikou prolínat. Ale uvidíme.

Kdybych se chtěl věnovat věcem, který sypou, tak asi hlavně nebudu natáčet vůbec žádný desky. A kdyby si náhodou někdo myslel že je to zlatej důl, tak… může přijít a já ho vyvedu z omylu. (Smích) O nějaký takový desce jsem přemýšlel už před tím, než jsme začali znova hrát s Ponožkama, v podstatě když jsme dělali to divadýlko. Tehdy na nás neustále všichni útočili, proč nemáme nějakou desku, kde by byly zachycený písničky z představení. Takže na Papouškovi jsou dejme tomu z polovičky písničky, který vznikaly deset let zpátky – a některé i starší – a z půlky voní novotou. Už tehdy jsem si říkal, že jednou takovou desku určitě udělám a jenom se čekalo na správný impuls. Tím byl nový přírůstek do rodiny. Teď jsou mu dva roky, Papouškovi pomalu rok, takže na něm vyrůstá. A doufám, že i spousta dalších dětí na Papouškovi ulítne.

Na té desce je sice napsáno Ponožky pana Semtamťuka, ale vevnitř vůbec není rozlišené, kdo je host a kdo ne. Jak je to myšlené? Je to vaše deska nebo není?

Je. Je tam napsaný Ponožky pana Semtamťuka. Ale možná je to takovej jakoby vedlejší produkt...

Ne, protože z větší části ty písničky nehrajeme běžně na koncertech. Když jsme udělali tu desku, tak jsme z ní nějaký blok dávali: pár písniček, ono taky všechno nejde zahrát, že jo… Spousta těch nahrávek je vyloženě studiových: pozvali jsme si spoustu hostů, protože jsme to chtěli udělat v nějaký podobě “nej”. Prostě jsme si představili, jak by ta písnička měla vypadat, a k tomu jsme chtěli dojít.

To je zajímavý. Když bylo před natáčením Plovárny, tak jsme se objevili v nějakým pořadu Ivana Mládka, kde jsme s naším velkým guru podebatovali o muzice a on nám dal několik zásadních rad do života… (Smích) Jedna z nich byla, že je špatný se jmenovat jako někdo už slavnej. Tak jsem si dal pseudonym, což bylo výborný, protože do dneška se mě lidi ptají, kdo ty písničky vlastně napsal. (Smích)

Hlavně nebejt vidět, měnit název kapely… (Smích) Z toho jsme už vyrostli, no... O čemž svědčí to, že jsme nakonec vylezli znova pod tím samým jménem. Když jsme totiž obnovovali kapelu, tak jsme to brali, jako že Ponožky jsou uzavřený a že nastoupíme úplně pod jinou značkou. Ale neměli jsme to ještě promyšlený a lidi, kteří přišli na náš koncert, to brali, jako že Ponožky pokračujou, protože jsme hráli některý z těch starých věcí. Chvilku jsme o tom přemýšleli a pak už jsme to hodili za hlavu. Ta značka už prostě někam patřila a patří. Přiznali jsme úplně všechno, všechny svoje občanský jména a pod těma, myslím, už budeme vystupovat až do skonání.

K tomu došlo tak, že na Příhodný vítr, jsem měl připravenou písničku Husopaska. S Janou jsem se vůbec neznal, a když jsem ji slyšel zpívat, tak jsem si říkal, že to je přesně ono. Takže jsem za ní normálně šel, na koncertu Trabandu, a zeptal se, jestli si s náma nechce zazpívat. Dal jsem jí cédéčko s nahrávkou, ona řekla, že jo, že to je bezvadný… a tak jsme vlastně začali spolupracovat s Janou. No a pak během natáčení Příhodného větru si některé skladby o tubu přímo říkaly, takže Jana přivedla Roberta Škardu a zkrátka… zůstal u nás.

Ten s náma hraje už taky druhým rokem stabilně. S Trabandem hrál předtím na baskřídlovku - on teda hraje snad úplně na všechno - a kvůli nám si vlastně koupil trubku. Myslím, že už by ji za baskřídlovku nevyměnil.

Takhle: já si myslím, že nějaký společný pojítko určitě mají. Každopádně pozitivní náboj. Včetně těch našich “nejdrastičtějších” songů je to furt o pohodě. Začínáme připravovat další desku. Nechceme ji uspěchat, ale děláme si jasno, jak bude vypadat a ty písničky tak nějak postupně krystalizujou. Pokud – doufám - zůstaneme ve stejným složení, jako jsme teď, tak bysme chtěli co nejvíc vyjít z toho, co se momentálně děje na pódiu. Nevylučuju, že se tam objeví nějaký host, sem tam ťuk, ale spíš by to mělo být zaznamenání současnýho stavu. Takže - a tím odpovím na tvoji otázku - chtěli bychom navázat na naši předminulou desku, Příhodný vítr. Vzhledem k tomu, že velkou část repertoáru, kterej teď hrajeme, tvoří písničky z Příhodného větru, a ty nové, co vznikají, se s nimi nějakým způsobem pojí.

Co bys vzkázal posluchačům, kteří na vás mají nejradši nějaký jiný aspekt, než písničky z Příhodného větru?

Já bych jim chtěl vzkázat, ať si nás hlavně najdou. Samozřejmě, setkali jsme se s různými reakcemi - že už to není tolik veselý nebo tak... naopak! Teď je to prča. Akorát tam ten úsměv od ucha k uchu není tak úplně na první pohled vidět. Můžou si nás najít v Balbínce, což je místo, kam se pravidelně vracíme, někde na festiválkách, kde se taky objevujeme, u vody… No a doufám, že vydrží ta parta, která je teď.

Tomáš Hrubý
Folk & Country 11/2009
 

1988 – Tomáš Suchý, Vladimír Franta Mužík a Milan Voráček vyrážejí na své první pouliční turné pod názvem Vypitej lokál
1989 – první vystoupení Ponožek v sestavě Suchý (kytara) – Mužík (klavír) – Voráček (baskytara) na oblastní Portě v Rakovníku
1994 – Ponožky Framáše Sužíka získávají Krtečka na Zahradě a poté se přejmenovávají na Ponožky pana Semtamťuka
1995 – album Plovárna (Lenkow)
1998 – po řadě personálních obměn se Ponožky rozcházejí
2002 – první koncert obnovených Ponožek
2006 – album Příhodný vítr (Hnízdo Records)
2007 – počátek současné sestavy kapely: Tomáš Suchý (zpěv, 4str. banjo, kytary), Franta Mužík (akordeon, zpěv), Jakub Schmid (trubka), Robert Škarda (tuba), Jiří Hudec (bicí, perkuse)
2008 – album Máme doma papouška (Hnízdo Records)

více na www.ponozkypanasemtamtuka.cz

HOME