Myslíte, že je to něco jako národní povaha?
Myslím, že je to národní povaha. Češi jsou hrdí na svoji osobu, přitom často není na co a proč. V zaměstnání jsme přece placení za práci, tam člověk svoji osobu vůbec nemůže tahat.

Máte pocit, že se to u nás mění?
Teď už se to nemění. Už několik let je to takovej strop a jiný už to asi nebude. Netýká se to přitom jen služeb, ale třeba i designu. V Čechách je snaha přebírat nějaký trendy, přitom tu ale nikdo neví, jak to má ve skutečnosti vypadat. A v hudbě je to podobně.

A co třeba Dominika Applová (mladá česká designérka ze slavného kalifornského studia Ideo, nositelka několika ocenění, která navrhovala mj. interiér marťanského vozítka pro NASA, extravagantní mobily pro Siemens a pracovala i pro tým Billa Gatese)?
 Tohle jméno jsem nikdy neslyšel. V České republice jsem rozhodně nic významného neviděl.

Při svých zkušenostech s chováním personálu v takovém New Yorku – můžete tady vůbec jít do hospody?
To právě nemůžu. Shodou okolností můj kamarád v New Yorku, který je na tom dobře, mě často zve do nejrůznějších restaurací. Když jsem se pak vrátil sem, docela jsem narazil. Nejde jenom o rozdíl v chování personálu, ale třeba i o kvalitu používaných surovin. Ten rozdíl je opravdu veliký – přitom ceny v Praze jsou dost podobné, jako v levnějších restauracích v New Yorku. Ale že by mě někdo sprdnul za to, že se nevyznám v nápojovém lístku, to jsem tam teda opravdu nezažil (smích). Nevím, co na to říct. O čem byste si chtěl povídat?

Dá se teď hudbou uživit?
 Kdybych jenom hrál, tak samozřejmě ne. Určitě to nejde koncertní činností. Mám to štěstí, že pár písniček… on je to vlastně docela dlouhej seznam, když se to rozepíše mezi rádia, tak je to třicet nebo čtyřicet stránek… ale těch hlavních pět, šest věcí se neustále hraje. Z toho se dá celkem přežít. Musí ale přibejvat nový. Jak nepřibejvaj nový písničky na albech lidí, kteří prodávají hodně alb a hodně hrajou, tak příjmy pomalinku klesaj.

Otočme list. Vzhledem k Vašemu jménu se Vás nemohu nezeptat, jestli máte rád Oskara Petersona.
 Mám. Ale už umřel, tak už ho nemám tolik rád. Nevím, jestli bych ho mezi klavíristy jeho doby rozpoznal. Možná bych řekl, že to je on. Moje hvězdy byly až Chick Corea a Herbie Hancock.

Kdybyste si mohl postavit kapelu, bez ohledu na to, zda jsou dotyční ještě naživu, kdo by v ní hrál?
 To je těžký. Asi bych tam chtěl mít Jaco Pastoria na basu, ale ty ostatní členy, to vám neřeknu. Musel bych hodně přemejšlet. Oni by byli o tolik lepší než já, že by to pro mě byla sebevražda (smích).

V jednom rozhovoru s Vámi jsem četl, že základ je přece vždycky písnička…
Jenže u některejch lidí je sice základ písnička, ale taky je tam úžasná instrumentální stránka. Třeba když hrála Joni Mitchell s Jaco Pastoriem a Patem Methenym. Ona většinou s těma muzikantama chodila – nebo s producentama, jak to většinou ty holky dělaj. Nevím, jestli by se chlap dostal k takovejm muzikantům takhle blízko. Možná, že kdyby byl tak dobrej jako Joni Mitchell, tak jo.

Taky jste řekl, že při nahrávání Fabriky Atomicky vás štval přístup muzikantů, kteří nebyli ochotni tvořit písně – chtli se je prostě naučit a přehrát.
To mě hrozně štvalo. Nedokázal jsem je přesvědčit, abychom se sešli u jednoho stolu a prostě si to přehráli, jako to dělával třeba Neil Young se svojí kapelou – přestože s některými bydlíme kousek od sebe. Prostě cvičit vokály třeba doma se dvěma Španělkami. S Marsyas jsme to tak dělali. Myslím, že tohle je dobrej přístup, jak zacházet s písní. Škoda, že to nešlo.

Spousta muzikantů říká, že se v Čechách nedá udělat dobré CD. Že chybí dobrá technika i profesionálové, kteří umí udělat opravdu dobrý mix a mastering. Co Vy na to?
Myslím, že je to adekvátní kvalitě český hudby. Hodně studií je tu dobrech. Já jich teda moc neznám – znám akorát SONO. Některý studia jsou vybavený špičkově, hodně ale taky záleží na materiálu a muzikantech okolo. Je to prostě adekvátní – nejsou tu takový hvězdy, který by musely nahrát něco jako Michael Jackson. Na to tady technika není. Na běžný nahrávání tu technika je.

Když Lucie dostávala v roce 1999 Anděla za Medvídka v kategorii skladba roku, čekal jsem, že pozvou na pódium především autora. Leč nestalo se.
 Nakonec mě tam pozvali kluci z Lucie. To bylo v době, kdy jsem si stěžoval na to, že autoři u nás nejsou moc známí. Přesně už si na to nevzpomínám. Myslel jsem si, že mě tam vůbec nepozvou. To ještě dělal Horáček, kterýmu jsem si stěžoval, že autoři nedostávají svoje ceny a že nejsou dost vidět. Anděla jsem pak klukům nevrátil. Dostali ho totiž oni, ne já. A jak jsem ho držel, tak už jsem ho nepustil a vzal si ho domů (smích). Oni jich mají dost, nebude jim chybět.

Jaká je budoucnost uskupení Fabrica Acoustica s Jirkou Vopavou?
My jsme se tak pojmenovali, protože jsme původně byli tři. Snad bude album. Já už jsem chtěl vloni natočit sám jedno album, ale nevyšlo to – nebylo to dotažené do konce. Teď už bych mohl začít. Budou to nové písničky zhruba z posledních pět let. Trochu mi chybí tlak nějaké vydavatelské firmy. Budu album vydávat sám, takže na mě nikdo netlačí.

Sám s kytarou?
Sám s kytarou. Možná přidám nějaké vokály a basu. A mám srovnaný ještě jedno kapelový cédéčko, ale to už si doma nenatočím. To by fakt chtělo vydavatele.