Když nemáš den, tak aspoň večírek

Na východě Moravy vznikla nová kapela hodná pozornosti. Karel Markytán s Blankou Táborskou (ex-AG Flek) spolu s Pavlem Kačesem Husárem (ex-Fleret) založili Odpolední směnu. Dvojici zpěváků a kytaristů a výrazné zpěvačce kryjí záda Josef Vojtášek (basa), Roland Kašper (elektrická kytara) a Marek Šlapanský. Své první album nazvali Večírek a vydali je u dosud prakticky neznámého vydavatelství RGM. Na rozhovor do Brna za mnou přijeli Karel Markytán, duše projektu, a Pavel Kačes Husár, „tahoun a parní válec“ (jak praví vydavatel). První z nich statečně odpovídal na otázky fádní i provokativní, zatímco druhý se snažil činit rozhovor méně fádním a občas provokovat. Prostě se pánové doplňovali podobně skvěle jako na cédéčku.

 Každý z nás měl v minulosti hity…

 Karle, jak Odpolední směna vznikla?

M: S AG Flekem jsme nějaký čas hráli málo, spíš výjimečně, až jsme přestali koncertovat úplně. A protože já hraju docela rád, vznikla nová kapela, postavená převážně z muzikantů, kteří se účastnili natáčení mého samostatného alba Konec sladkostí. Kača tam například zpíval vokály, hrál perkuse. Zpočátku tu byl také Klement Jochymek, který kromě kytar a kláves albu dával ten správný kabát, a v jedné písni si zabasoval Pepa Vojtášek. Třikrát jsme se sešli a pak udělali koncert na Kovárně, což je jedna zlínská hospoda. Potom jsme si řekli, že by tam mohla být taky nějaká zpěvačka, a tak se k nám přidala stále mladě znějící Blanka Táborská…

H: …která mezi námi chlapy působí jako něžné pohlazení…

M: Na „Sladkostech“ mám s Blankou duet… Když potom Klema odešel jinam, ukecali jsme kytaristu Rolanda Kašpera a bubeníka Marka Šlapanského. To je sestava, v jaké hrajeme (i když někdy bez bicích).

 Bubeník a basista byli myslím také členy jedné sestavy AG Fleku. Ve které to bylo době?

 M: To je útok na moji paměť. Myslím, že Marek s Pepou nastoupili na loď s flekovským albem Waltz, což byl jakýsi comeback staré sestavy na konci devadesátých let.

 A jakou minulost má za sebou Roland Kašper?

 M: Roland hrával dlouhou dobu jako barový kytarista (jednu dobu společně s Pepou Vojtáškem). Já jsem s nimi začal spolupracovat už v devětaosmdesátém, kdy jsem je povolal k natáčení Blančina vinylového singlu pro Supraphon a oni tam moc pěkně zahráli. Písničky z toho singlu (Zamilovaná tanečnice a Dopis) se Směnou hrajeme a ta první je v nové verzi i na albu.

 Na prapočátku Odpolední směny byl tedy, Karle, tvůj sólový projekt. Jak dlouhá byla cesta od něj k opravdové kapele?

 M: Nechtěl jsem hrát sám. Jsem hodně společenský (smích), a proto kapela a proto tři frontmani. Blanka i Kačes hostovali na mém albu a já jsem měl od začátku vizi, že budeme hodně zpívat vícehlasy…

H: …což taky děláme…

M: … a jak jsem už předeslal, na tom albu hostovali i Pepa s Markem. Prostě jsme se nemohli nakonec nepotkat v jedné skupině. A cesta k opravdové kapele? Neobejde se to bez chuti zahrát si spolu. Důležitá je snaha se dohodnout a pak vize celkového směřování.

Když se tedy v kapele sešli tři výrazní zpěváci, jakým způsobem aranžujete vokály?

 M: Sejdeme se my tři, protože ostatní říkají, že se máme sezpívat sami. Oni jsou muzikantsky

dost vytížení i jinde a mají málo času.

H: Ale já musím podotknout, že kromě Marka Šlapanského, který hraje na bicí, zpíváme často vokály všichni.

 A jak vznikají aranže nástrojů?

 H: Je to kolektivní práce, ale největší podíl na ní má Karel. On je takový ten motor zkoušek, protože on strašně rád zkouší. (smích)

M: Nezlob, Kačo… ale jo, dá se to i tak říct. Já si rád zahraju. Na zkoušce i před lidmi. Ale ptal ses na aranže. Je pravda, že já ostatním vnucuji svoji vizi toho, jak má píseň vypadat. Je to taky asi tím, že na to nejvíc myslím. Ale není to tak striktní, jsem rád, když se k písničkám sami muzikanti staví tvůrčím způsobem.

 Vrátím se ještě ke zpěvu. Ne všechny vaše písně stojí na vícehlasech.

M: Každý zpěvák by měl na koncertě mít také svou parketu a takto je koncipováno i album Večírek.  Každý z nás měl totiž v minulosti své hity, které si zaslouží, aby nezapadly. A tak jsme udělali takové „coververze vlastních věcí“, nebo jak to vyjádřil jeden člen reklamního týmu „vzrušující událost zrození nových písní ze starších kousků“. Tož tak nějak by to mělo vypadat!

 Takhle rychle jsem ještě nikdy nehrál

 Dostáváme se tedy k vašemu prvnímu albu Večírek. Obsahuje „něco od Fleretu, něco od AG Fleku, hodně z Karlových Sladkostí“. Hraje Odpolední směna vůbec něco jiného?

 H: Taky máme něco od Rumpálu.

M: Já jsem měl s Blankou kdysi roztočenou její samostatnou desku, kterou jsme z různých důvodů nedokončili, takže pár písní zůstalo ležet. A pak je tu ten již zmíněný singl.

H: To je vlastně tem singl, který jsi jí teď dal k narozeninám…

M: Přesně tak. Nechal jsem to digitálně ošetřit na CD, má to nový obal a je to limitovaná edice, asi čtyři kusy. (smích) Na nové desce je taky skladba Valčík, kterou jsme dříve dali dohromady se Samsonem, pak jedna píseň od brněnských Květů. A minimálně dvě písně na albu jsou úplně nové – titulní Večírek a Namaluj mi romanci.

 Ty tedy vznikly přímo pro Odpolední směnu?

 M: Jasně, Večírek jsem měl rozepsaný už chvíli, a tak jsem jej dopsal. Úplně čerstvě jsme společně s Petrem Chmelou dodali Namaluj mi romanci.

 Úplně nejvíc mě na vašem albu překvapil Pasáček ovcí od kapely Květy. Jak jste se dostali k němu?

 M: Písničku Pasáček ovcí jsme si mimochodem zvolili za první singl k této desce. Já jsem kdysi dostal od kamaráda Tomáše z Brna výběr z nahrávek Indies Records a na něm tato písnička byla.

H: A Karel se do ní úplně zamiloval…

M: No, víš… Ten text je krásná milostná zkratka a my jsme potřebovali na koncert nějakou rychlou pecku. Já jsem ji sice třeba někomu pustil, on mi říkal: Karle, já nevím, pro vás…?

H: …ale jak jsme ji zkoušeli hrát, tak byla jasná. (smích)

M: A já musím říct, že jsem se u té písničky naučil hrát rychle. Protože takhle rychle jsem nikdy předtím nehrál.

 Měli jste možnost seznámit se s Květy i osobně?

M: Já jsem si s Martinem Kyšperským, autorem Pasáčka, mailoval ohledně té písně, ale osobně jsme se bohužel ještě nesetkali. Ani s ním, ani s kapelou. Znám jeho hlas z bravurního autorského podání té písně, viděl jsem jej na obrázku v novinách a od Kačese vím, že je to vzrůstem jeden z největších chlapů z celého Brna. Už teď ho mám rád…

H: Já jsem se s Martinem sešel v brněnské podzemní hospůdce a při pivečku jsme osobně stvrdili dohodu ohledně Pasáčka.

 Na Pasáčka ovcí jste natočili i klip. Jak je pojatý?

 M: Je kombinovaně animovaný a hraný, je akční, protože vzhledem k tempu to jinak ani nemůže být. Je čerstvě dokončený a líbí se mi.

H: Je velice zábavný a myslím si, že nejen pro nás

 Stejně mi to pořád vrtá hlavou, proč jste si za pilotní píseň vybrali skladbu (aspoň podle mě) pro vás velmi netypickou. Nemáte strach, že to může některé posluchače odradit?

 M: Svým balkánským duchem je v našem repertoáru výjimečná. A víš sám, že o singlu nerozhoduje jen kapela. Nakonec jsem si o té písničce říkal: Je mírně agresivní, ta se neztratí. A tak jen doufám, že nás nikdo nezatratí. (smích)

 Radost a nové písničky se nevylučují!

 Přibude v budoucnu k „vlastním“ či jiným coververzím i nějaký opravdu nový repertoár? Nebo chcete hrát spíš pro radost to, co jste už kdysi hrávali?

 H: Ale vždyť to se nevylučuje.

M: Jasně, radost a nové písničky se nevylučují.

H: Ani radost a staré písničky se nevylučují. Je dobré hrát pro radost!

M: Radost je krásná věc. (smích)

 A jaký tedy ten nový repertoár bude? Budete skládat každý sám, nebo vzniknou například skladby tvůrčího tandemu Markytán–Husár?

 M: No jak já znám Kačese, on ten život spíš žije, než by o něm psal. Na to už mu nezbývá čas. Bude to asi na mě, ale nechci mluvit za něj.

H:  Zatím skládám jenom muziku. Napsat pořádný text, na to musím dozrát.

M: Teď si uvědomuju, že mám pár tvých demáčů ve svahilštině…

 Desku jste natočili velmi brzy po vzniku kapely. Skoro mi to připadalo, jako by Odpolední směna byla zpočátku převážně studiovým projektem?

 M: Ne, už chvíli spolu hrajeme a jak rád předesílám, kapela vznikla z potřeby živého hraní. Loni v létě jsme měli mimo jiné dobrý koncert v Zelenáčově šopě ve Zlíně a tam si nás všimli zástupci nového vydavatelství RGM.

H: Jim se to líbilo, a tak nám nabídli, že nám umožní natočit desku.

M: A je natočená… Nahráli jsme ji ve studiu tak živě, jak je to jen bylo možné…

H: …a agentura RGM nás nyní i zastupuje.

 Mluvil vám vydavatel do podoby alba? Měl třeba možnost rozhodovat o výběru repertoáru?

 M: Dal nám dost velkou svobodu. Vybral si nás na základě toho, co předvádíme, a tím to bylo už dáno.

H: Ale byl nám při nahrávání užitečný. My jsme měli ve studiu dost času, ale vydavatel se tam občas mihl a poradil nám.

M: Jo, občas přinesl občerstvení, a pak vnější pohled. Prostě jsme si do toho do jisté míry nechali mluvit, ale většinu jsme zvládali sami.

Představte hosty, kteří s vámi album nahrávali.

 M: Měli jsme tam pár hostů na nástroje, které nikdo z nás neovládá. Jsou to například tahací harmonika (Pavel Březina) nebo flétna (Evka Křížová Burešová).

H: Do čardáše Na stromě jsem přizval cimbalistu Dalibora Kotačku a houslisty Víťu Klabačku, Tomáše Zindlera a Libora Večeřu.

M: Ale z 99 procent jsme desku natáčeli v základní šestičlenné sestavě.

 Já bych přece jen u hostů ještě chvíli zůstal. Smyčce hrají výraznou roli v písni Namaluj mi romanci. Proč jste se pro toto aražmá rozhodli?

 M: Autor nápěvu písně Namaluj mi romanci měl svoji představu a taky si do toho nenechal moc mluvit. Jednoho dne jsem přišel do studia a byli tam chlapi z filharmonie a už to tam hrnuli. Romance se vymyká, proto je to bonus.

 A ještě jeden dotaz na nástrojové obsazení. Nechybějí vám klávesy?

 M: Jistá syrovost je záměrem, a navíc – už je nás stejně dost. (smích)

 Na metalový festival nepojedeme

Blíží se léto, budete se snažit objíždět spíše folkové festivaly, nebo budete dávat přednost multižánrovým akcím?

M: Ty chceš, abychom se někam zařadili? Chceme oslovit, bavit a nehrát blbé písně. Pojedeme tam, kde nás budou chtít, člověk si nemůže moc vybírat. Na metalový festival ale samozřejmě nepojedeme.

H: Ono se to teď hodně promíchává – rockoví muzikanti hrají na folkových akcích a naopak.

M: Už se to nebere jako dřív, jako když AG Flek kdysi spustil s bicími a s elektrikou na Lochotíně a zatvrzelí trampové začali pískat.

H: Dneska už je to jinak. My nejradši hrajeme po klubech a na akcích, kde jsou lidi hodně nablízko. Tak nejlépe jiskra přeskočí!

M: Tak pravil Kačes… A až skončí festivaly, plánujeme na podzim nějakou větší šňůru.

 Bude to šňůra k propagaci této desky, nebo už budete hrát nové písně?

 M: Myslím, že jsme s touto deskou a s tímto projektem ještě nepronikli ke všem, které by to mohlo zajímat. Ale kromě písní na albu máme v repertoáru ještě nejméně stejný počet dalších. A teď chystám dvě čerstvé skladby pro Blanku a Kaču, jen k nim musím dopsat texty. Nové písně, to je nová krev do žil. Kéž by se ta infúze dala pěkně naplánovat.

 Ty jsi, Karle, před chvílí zmínil jistého člena reklamního týmu. Máte vy sami nějaký reklamní slogan, kterým byste chtěli pozvat posluchače na svůj koncert?

 M: Přijďte se podívat, až budeme poblíž. Bude večírek!

Milan Tesař
Foto Dalibor Michalčík
FOLK & COUNTRY 11/06

 Karel Markytán

Zakládající člen skupiny AG Flek, ve které od počátku tvořil jako textař tvůrčí tandem se skladatelem Ivo Viktorinem. Pro první (původně bezejmenné) album, natočené v roce 1983, napsal například texty Nechte jen balóny vzlétnout nebo Blázni umírají nadvakrát. Další texty psal pro album Dohrála hudba, zatímco na CD Tramtárie už přispěl i jako skladatel (Můžeš mě holka, Bílá čára, Na konci léta). V roce 1999 spolu s Viktorinem a Blankou Táborskou „starý“ AG Flek obnovili a natočili výborné album Waltz. O dva roky později se představuje s nedoceněnou sólovou deskou Konec sladkostí. Jeho skladby nebo texty mají v repertoáru Věra Martinová, Lenka Slabá, Luboš Novotný, P+L, Fleret, MMS, spolupracoval také se skupinou Laputa.

 Blanka Táborská

Také zakládající členka AG Fleku, jedna z nejvýraznějších zpěvaček českého folku. Kromě první desky své mateřské kapely a comebacku v podobě alba Waltz (1999) ji můžeme slyšet na albech Oborohu (Žalmy, Marah), Luboše Maliny (Naper se a pukni!, Zákusek), Slávka Klecandra (Protější břeh), Bokomary (Miláček) nebo na společném projektu tria Lenk–Redl–Janoušek (Zůstali jsme doma). V roce 1996 se podílela spolu s dalšími přáteli ze Zlína na albu Betlém a koledy. Hostuje na sólových deskách svých bývalých kolegů z AG Fleku Karla Markytána (Konec sladkosí) i Ivo Viktorina (Vlna za vlnou).

 Pavel Kačes Husár

Od roku 1983 člen skupiny Fleret (baskytara, zpěv), ve které působí do poloviny 90. let. Stál u comebacku kapely (Symfonic) Rumpál, které se na konci roku 1995 začal věnovat naplno a kvůli které odešel z Fleretu. Později hraje se skupinou Hakuba a hostoval také na albu Karla Markytána Konec sladkostí.

HOME