Nestíháme: Lepší než nic

Petr: Často se stává, že přinesu písničku a Honza ji skoro celou přetvoří a upraví. Opačně to nebývá, Honzovy písničky hrajeme většinou beze změny.

Honza: Ale všechno je značka Nestíháme, na pódiu to nerozlišujeme. Ono to lidi vlastně nemusí vůbec zajímat.

Honza: Určitě jsme každý jiný, to lidé cítí taky. A je to dobře. Ovšem žádný kalkul v tom není, nestylizujeme se předem. Až na tento rozhovor… (smích)

Petr: Kapela, to nás docela láká, aspoň bicí a basa. Písním, zvlášť některým, by to prospělo.

Petr: Myslím, že to je rovnocenné, aspoň já to tak cítím.

Honza: Nosné sdělení, zasazené do dobré formy…

Honza: Když píšu písničku, přistupuju k tomu jako písničkář. Pak se aranžuje pro duo, přibude druhý hlas, tím se získává něco navíc. Ten pravý tvar stále hledáme.

Petr: Všechno možné, já nejvíc metal. Jsem spíš na tvrdší žánry, to mě mimořádně uspokojuje a dodává mi energii.

Honza: Konkrétní jména říkat nebudeme, posloucháme opravdu leccos a v písničkách to je určitě znát.

Petr: Myslím, že písničky o vztahu dvou lidí mají tu moc zaujmout vždy a všude.

Honza: Denně se nám valí do hlavy tolik informaci, že je člověk není ani s to vstřebat. Jak tu nabitou realitu nasáváme, občas se to podaří přetavit do písničky. Myslím, že tematicky je náš repertoár docela pestrý.

Honza: Čas. To je víc než téma písničky, čas je fenomén, který pociťuje každý.

Petr: Honza je časem úplně posedlý (smích).

Honza: Na našich koncertech dostane brzo místo další nástroj. Jmenuje se cuatro a pochází z Venezuely a určitě na to tady nikdo nehraje. Nejsme žádní excelentní hráči, ale v tomhle budeme originální.

Honza: V porovnání s některými našimi vrstevníky jsme pořád naprosto neúspěšní (smích). Nějakou tu cenu jsme získali a hlavně jsme se dostali na větší festivaly. V obecnou známost jsme však zatím zdaleka nevešli.

Petr: Největší odměnou pro nás je, když posluchač po první písni neodejde.

Petr: Hrát na víc akcích než loni.

Honza: Chceme se představit divákům, kteří nás ještě neznají, a těm, kdo nás znají, se chceme představit v lepším světle, než nás slyšeli naposledy. Rádi bychom je přilákali na naše samostatné koncerty – hlavně do Prahy, tam jich máme nejvíc.

Honza: Kolem Zahrady písničkářů je skupina lidí, kteří se navzájem navštěvují, hrají spolu, postupně se to otáčí, ale my bychom rádi šli trošičku jinak. Zvát si jiné lidi, třeba i známější jména.

Petr: Rádi přijedeme kamkoli, kde o to budou stát.

Honza: Protože je to ale víc než rok, uvažujeme o nahrání dalšího dema. Máme už název…

Petr: Na našich internetových stránkách visí všech šest písní obsažených na prvním demo snímku.

Honza: Do prázdnin se tam zřejmě objeví nové. Živé vystoupení ovšem nenahradí.

Honza: Demo by mělo znít tak, jak skutečně hrajeme, tedy dvě kytary a dva hlasy, nanejvýš sem tam s hostem.

Petr: My ale postupujeme ještě jinak. Vydali jsme si zpěvník s dvaceti písničkami, abychom šířili naši tvorbu živě. Možná že už jste něco zaslechli u táboráků (smích).

Honza: Jasně, budeme vydávat radši zpěvníky než cédéčka. Ostatně, jsme živá kapela.