Hlavní stránka Folková růže BLOG www.jupp.cz Kniha "S kytarou na zádech"

Rozhovor  
HOME Zpět na seznam

Nestíháme: Lepší než nic

Před třemi roky je znali jen jejich kamarádi. O rok později se o nich vědělo na předkolech různých soutěží, ze kterých loni začali postupovat do finále a letos sklízet první úrodu úspěchů. Duo Nestíháme jsou dva kluci kolem dvacítky: Petr Ovsenák a Honza Řepka.

Mužské duo, to býval před lety na české folkové scéně častý jev, ze světa také známe slavné dvojice, například Simon – Garfunkel. Proč jste se dali dohromady vy? Věřili jste, že dohromady uděláte víc muziky a každý zvlášť jste se báli? Nebo to bylo jinak?

Petr: To byla z nouze ctnost. My jsme oba hráli na kytaru, oba zpívali, tak jsme si řekli, proč to nezkusit spolu.

Stejně byste se ale každý mohl prosazovat sám.

Honza: My jsme nejdřív kamarádi, až pak duo. Známe se odmalička, tak jsme to nemuseli řešit. Jsme dva a nemáme – zatím – třetího takového do party. Zpočátku jsme hráli cizí písničky, ale potom jsme se začali zajímat o to, kde se dá hrát. Tak jsme se dostali k soutěžím a konkursům, a tam se vyžaduje vlastní tvorba. To ale nebyl jediný důvod, proč jsme začali psát svoje písničky. Teď už jich máme víc než třicet, takže koncertní program stavíme výhradně ze svých písniček.

Říkáš “vlastní písničky”, kdo z vás je většinovým autorem?

Petr: Často se stává, že přinesu písničku a Honza ji skoro celou přetvoří a upraví. Opačně to nebývá, Honzovy písničky hrajeme většinou beze změny.

Honza: Ale všechno je značka Nestíháme, na pódiu to nerozlišujeme. Ono to lidi vlastně nemusí vůbec zajímat.

Neříkejte, že každý z vás nemá vlastní individualitu? Třeba jeden víc romantik a druhý drsňák nebo podobně.

Honza: Určitě jsme každý jiný, to lidé cítí taky. A je to dobře. Ovšem žádný kalkul v tom není, nestylizujeme se předem. Až na tento rozhovor… (smích)

Písničku utáhne i jeden

Stačí vám a vašim písničkám pořád dvě kytary a dva hlasy, nebo vážně uvažujete o obohacení zvuku a založení kapely?

Petr: Kapela, to nás docela láká, aspoň bicí a basa. Písním, zvlášť některým, by to prospělo.

Honza: Ale zatím to nevypadá, tedy jistě ne v příštích týdnech a měsících. Když je písnička dobrá, utáhne ji i jeden, vždyť na tom stojí písničkářská tvorba.

Považujete se za písničkáře, u kterých je důležitý text, kouzlo okamžiku, sdělení, anebo za muzikanty, kteří jdou po rytmu a po melodii?

Petr: Myslím, že to je rovnocenné, aspoň já to tak cítím.

Honza: Nosné sdělení, zasazené do dobré formy…

Petr: …dobré melodie.

Honza: Když píšu písničku, přistupuju k tomu jako písničkář. Pak se aranžuje pro duo, přibude druhý hlas, tím se získává něco navíc. Ten pravý tvar stále hledáme.

Co posloucháte?

Petr: Všechno možné, já nejvíc metal. Jsem spíš na tvrdší žánry, to mě mimořádně uspokojuje a dodává mi energii.

Honza: Konkrétní jména říkat nebudeme, posloucháme opravdu leccos a v písničkách to je určitě znát.

Když se přidržím třeba toho metalu, nacházíte v něm inspiraci natolik, že využíváte například některých postupů ve své tvorbě?

Petr: No, použití metalových riffů ve folkové písničce, to je docela originální a málokdo to dělá. Zajímavé jsou také metalové texty. Inspiraci hledáme ale i jinde, například naše písnička PF 2001 si vypůjčila motiv od jistého nesmrtelného hudebního skladatele.

O čem má smysl dneska písničky psát, aby zaujaly?

Petr: Myslím, že písničky o vztahu dvou lidí mají tu moc zaujmout vždy a všude.

Je to i váš případ?

Petr: Asi jich není většina, ale pár se jich vyskytuje. V dnešní době je spousta témat, o kterých se dá psát.

Honza: Denně se nám valí do hlavy tolik informaci, že je člověk není ani s to vstřebat. Jak tu nabitou realitu nasáváme, občas se to podaří přetavit do písničky. Myslím, že tematicky je náš repertoár docela pestrý.

A které z těch témat máte v oblibě nejvíc?

Honza: Čas. To je víc než téma písničky, čas je fenomén, který pociťuje každý.

Petr: Honza je časem úplně posedlý (smích).

Takhle se mi jeví, že vaše písničky jsou především pocitovky s přemýšlivými texty.

Honza: Asi se o nich nedá mluvit jako o celku. Máme jich na to málo. Zatím je každá dost odlišná a to je dobře. Málokterému posluchači se líbí úplně všechny, ovšem každý si najde něco.

Chceme se představit…

Umíte kromě kytar hrát na jiné hudební nástroje?

Petr: Hrál jsem kdysi na housle, ale to nestojí za řeč.

Honza: Na našich koncertech dostane brzo místo další nástroj. Jmenuje se cuatro a pochází z Venezuely a určitě na to tady nikdo nehraje. Nejsme žádní excelentní hráči, ale v tomhle budeme originální.

Vaše minulá sezóna byla velice úspěšná, začalo se o vás mluvit s respektem. Zaskočilo vás to? Překvapilo? Potěšilo?

Honza: V porovnání s některými našimi vrstevníky jsme pořád naprosto neúspěšní (smích). Nějakou tu cenu jsme získali a hlavně jsme se dostali na větší festivaly. V obecnou známost jsme však zatím zdaleka nevešli.

Petr: Největší odměnou pro nás je, když posluchač po první písni neodejde.

Jaký máte cíl v nadcházející sezóně?

Petr: Hrát na víc akcích než loni.

Honza: Chceme se představit divákům, kteří nás ještě neznají, a těm, kdo nás znají, se chceme představit v lepším světle, než nás slyšeli naposledy. Rádi bychom je přilákali na naše samostatné koncerty – hlavně do Prahy, tam jich máme nejvíc.

Našli jste si už stálou scénu na hraní?

Petr: Od loňského dubna hrajeme pravidelně v Kavárně pod Vesuvem. Je to v Sokolovské ulici kousek od stanice metra Křižíkova, vchází se pizzerií Vesuv. Účinkujeme vždycky poslední čtvrtek v měsíci od osmi večer a zveme si tam různé zajímavé hosty. Třeba v lednu přijede Jiří Konvrzek.

Honza: Kolem Zahrady písničkářů je skupina lidí, kteří se navzájem navštěvují, hrají spolu, postupně se to otáčí, ale my bychom rádi šli trošičku jinak. Zvát si jiné lidi, třeba i známější jména.

A zve si někdo vás?

Honza: Zve a velmi nás to těší. Během posledního roku jsme měli tu čest hostovat na některých vybraných koncertech skupiny Neřež. Pánové Vřešťál a Sázavský jsou velká jména a ohromná škola – to, že s nimi můžeme hrát na jednom pódiu, je nenahraditelná zkušenost. Pár koncertů proběhlo už v říjnu, teď nás čeká ještě společný vánoční koncert 21. prosince v Ústí nad Labem.

Petr: Rádi přijedeme kamkoli, kde o to budou stát.

Při vašem vzestupu začne být brzo aktuální otázka na regulérní cédéčko.

Petr: Máme zatím demáč, jmenuje se Nestíháme: Nic a je hlavně propagační.

Honza: Protože je to ale víc než rok, uvažujeme o nahrání dalšího dema. Máme už název…

Petr: …ano, to už můžeme zveřejnit. Bude se jmenovat Nestíháme: Lepší než nic.

Honza: To je zatím všechno, co o něm víme.

Petr: Na našich internetových stránkách visí všech šest písní obsažených na prvním demo snímku.

Honza: Do prázdnin se tam zřejmě objeví nové. Živé vystoupení ovšem nenahradí.

Chcete nahrávat zásadně jen ve dvou, nebo obohatíte zvuk hosty?

Petr: Máme dvě nesourodé ideje: natočit živák jen s dvěma kytarami, anebo naopak album s bohatšími aranžemi a víc nástroji. Je zajímavé, že na české scéně se živé nahrávky interpretů moc nenosí, to jsou výjimky.

Honza: Demo by mělo znít tak, jak skutečně hrajeme, tedy dvě kytary a dva hlasy, nanejvýš sem tam s hostem.

Petr: My ale postupujeme ještě jinak. Vydali jsme si zpěvník s dvaceti písničkami, abychom šířili naši tvorbu živě. Možná že už jste něco zaslechli u táboráků (smích).

Honza: Jasně, budeme vydávat radši zpěvníky než cédéčka. Ostatně, jsme živá kapela.

Honza Hučín

web: http://nestihame.wz.cz
tel: 271 736 577 (Honza), 728 163 111 (Petr)
mail: nestihame.nic@quick.cz

zpět na seznam rozhovorů

HOME

 

 

 

 

Časopis FOLK & COUNTRY/FOLK vycházel jako měsíčník v letech 1991 - 2011.
Webový portál časopisu  FOLK & COUNTRY/FOLK vycházel jako deník v letech 1995 - 2014.
Nyní funguje již jen jako archiv článků. 

Časopis FOLK:  Michal Jupp Konečný - šéfredaktor (jupp@folkcountry.cz),  Veronika Kirschnerová (editor), Pavel Major Vorel (manažer), Hana Konečná (produkce). Grafici: Martin Janda, Lucie Koubová. Spolupracovali: Jiří Moravský Brabec,Tomáš Hrubý, Milan Tesař, Jan Hučín, Petr Sedláček, Milan Plch, Miloš Keller, + Vladimír Vlasák, Václav Müller, Vlaďka Provazníková, Kamila Střeštíková a další. 

Foto: Miloš Truhlář, Bllemby, Veronika Kirschnerová, Michal Jupp Konečný, Katka Esserová, Antonín Volf, Václav Müller  a další.