Hlavní stránka Folková růže BLOG www.jupp.cz Kniha "S kytarou na zádech"

Rozhovor  
HOME Zpět na seznam

„Dnešní lůza, to nejsou jen komunisti“

S Jaroslavem Olinem Nejezchlebou nejen o albu Noční lov

Nikdy není pozdě stát se písničkářem. Jaroslav Olin Nejezchleba, violoncellista a baskytarista známý z řady kapel (ETC…, Marsyas, Ivan Hlas Trio, Njorek, Blues Session) si své první autorské CD nadělil k lednovým padesátinám.

Ondřej Bezr ve sleeve-notu CD popisuje, jak se tě mnohokrát snažil „dotlačit“ k sólové desce a jak potom ocenil, že jsi to album vydal „v pravý čas“. Co bylo tedy impulsem k natočení desky Noční lov?

Důvodem byly částečně moje 50. narozeniny. Partička kamarádů, která uspořádala už před asi třemi lety koncert k mým 25 letům v muzice, se rozhodla udělat něco podobného právě k mým padesátinám. A čím dál víc se začaly ozývat hlasy: „Když už budeš mít takový větší koncert, nechceš udělat desku? Už jsme ti to navrhovali spoustu let.“ Já jsem si řekl: Nakonec proč ne, zkusím to, nějak to dopadne. Úžasné také bylo, že vydavatel Šimon Kotek slíbil: „Pokud desku natočíš, tak ji vydám. A bylo by dobré, aby se to stihlo do toho narozeninového koncertu.“ Byl jsem tedy tlačen i časově, což jsem později ocenil. Když totiž člověk nemá konečný termín nějaké práce, pořád to oddaluje a dost se tomu vyhýbá, aspoň u mě to tak platí. Byl jsem tedy nucen pracovat intenzivněji a nakonec to nějak dopadlo.

Jak jsi dával dohromady repertoár? Měl jsi už něco připraveného předem?

Asi dvě písničky byly starší, ale nikde jsem je předtím neprezentoval ani nehrál. Ty zbývající jsem složil až v posledních měsících před vydáním desky.

Teď přijde klasická otázka, ale u tebe mě odpověď zvlášť zajímá. Píšeš nejprve hudbu, nebo texty?

V případě téhle desky jsem většinou psal nejdřív hudbu, kterou jsem posléze otextoval, ale kvůli textu pak často dělám zpětně úpravy muziky. U písně Klamný konec jsem napsal nejdřív text, který jsem pak zhudebnil, u písně Stesk vznikala hudba s textem tak nějak zároveň… Kuriózní situace byla s písní Čekání na sníh. Při procházce Stromovkou jsem na plotě u zchátralé Šlechtovy restaurace objevil krásnou nepodepsanou báseň. Opsal jsem si ji a zhudebnil, snad jako první novou věc na desku. Až při masteringu jsme zjistili, že je to báseň Jana Skácela. A jelikož deska byla už vlastně hotová, my neměli povolení k autorským právům a čas strašně letěl, musel jsem píseň znovu otextovat a nazpívat. Byly to docela nervy…

Úvodní text Něco se chystá napsal Marek Eben. Jak tato spolupráce probíhala?

To je právě jedna z těch dvou starších písniček. Já jsem ji měl připravenou už před asi šesti lety. Marek mi ji tehdy otextoval a já jsem ji chtěl natočit s ETC… Jenže pak jsem z ETC… odešel a ta písnička mi zůstala v šuplíku. Teď jsem si na ni vzpomněl, vyhrabal jsem ten text a zjistil jsem, že se úžasně hodí do dnešní doby. A protože název Něco se chystá je docela fajn pro začátek desky, zařadil jsem ji jako první.

Říkáš, že se hodí „do dnešní doby“. Současnou politickou situaci glosuješ v písni Stesk mimo jiné slovy: „Lůzu volí zase jenom lůza.“ Je ten text tvým příspěvkem k letošnímu volebnímu roku?

Ten text jsem psal už asi před rokem a věnoval jsem jej panu Kešnerovi, což byl táta mé dlouholeté partnerky, nesmírně vzdělaný, inteligentní, chytrý člověk, který bohužel strávil deset let v těch nejhorších bolševických koncentrácích. Opravdu tedy věděl, co jsou komunisti zač a co dokážou. Pobyt v jejich „nápravných zařízeních“ mu hodně podlomil zdraví a kvůli tomu už mezi námi dnes bohužel není. Při psaní té písně jsem na něj hodně vzpomínal. Ale ta dnešní lůza, to nejsou jen komunisti. Já do toho zahrnuju i sociální demokraty, protože způsob, jakým vystupují lidi jako Paroubek a Rath, to je bolševismus ve své nejčistší podobě. Pokud bylo v sociální demokracii pár slušných lidí, tak je buď vyštípali, nebo jim moc neumožňují mluvit. Takže mě v současné době komunisté a sociální demokraté hodně štvou a vadí mi, že půlka národa volí tyto partičky.

Několik písní na albu je autobiografických. Bylo to záměrné bilancování v souvislosti s 50. narozeninami?

Já jsem textů nikdy moc nepsal. A když jsem začal poměrně intenzivně pracovat na této desce, zjistil jsem, že nejpravdivější bude psát o tom, co mám v sobě. Takže je tam spousta vzpomínek a názorů na věci, které mě trápí. Z těch textů to nakonec vylezlo jako docela osobní záležitost, až jsem sám sebe překvapil. Možná jsem se otevřel víc, než u mě bývá obvyklé.

Když si tedy zavzpomínáš, co považuješ za největší zlom ve své kariéře?

Pro mě byl zásadní zlom, když jsem se coby student seznámil s Vláďou Mišíkem, Honzou Hrubým a s kluky z Marsyas – Petrem Kalandrou a Pavlem Skálou. To pro mě byly do té doby modly. Jejich muziku jsem měl strašně rád, rád jsem si ji doma pouštěl, chodil jsem na koncerty, a když jsem se s nimi potom seznámil a měl jsem občas možnost si s nimi zajamovat, to byl první zlom. Další zásadní zlom pak nastal v okamžiku, kdy mě vzali do Marsyas a já jsem se stal členem kapely.

Letos v březnu jsme si připomněli nedožité 60. narozeniny Petra Kalandry. Čím byl podle tebe na naší scéně výjimečný?

Hlavně tím, že byl naprosto pravdivý a bezprostřední, nikdy si na nic nehrál. A v době  komunistického marasmu uměl svým životem, svými písněmi a vystupováním dát lidem aspoň na chvíli pocit, že existují i takové věci, jako je svoboda, volnost, radost… Já vždycky říkám, že to byl poslední opravdický hippík, kterého jsem poznal. Žít s ním v rodině asi nebyl žádný med, ale na druhou stranu to byl neuvěřitelně čistý člověk. A byla s ním velká sranda. Moc mi chybí…

Ty jsi měl po konzervatoři nabídku jít do tehdejšího Gottwaldova a měl ses živit klasickou hudbou. Nakonec ses rozhodl pro Prahu a pro bigbít. Přemýšlel jsi někdy o tom, kam by vedly tvé kroky, kdybys dal přednost klasice?

Asi by se nedělo nic zvláštního. Byl bych členem orchestru, kde bych se vždy po pár letech pošoupl o jednu židli dopředu. Do toho bych asi na Moravě hrával s cimbálkou a tu a tam bych se snažil zahrát si nějaký bigbít. Možná bych se tedy stal členem nějaké místní folkové nebo folkrockové kapely, kde bych se vytahoval tím, že se trochu znám s Mišíkem a s Marsyas. A nějak bych to všechno kombinoval dohromady.

CD Noční lov jsi natočil jen ve dvou s Norbim Kovácsem, se kterým jinak hraješ v triu Ivana Hlase. Proč jste se rozhodli pro tuto minimalistickou variantu?

S Norbim jsem měl úžasnou zkušenost, když jsme asi před dvěma lety točili muziku do pohádky Jitky Němcové Křišťálek meč. Strávili jsme spolu spoustu času ve studiu a já jsem zjistil, že Norbi je senzační nejen jako muzikant, ale i jako člověk. Navíc skvěle rozumí, na rozdíl ode mě, nahrávací technice. A protože máme ve spoustě věcí společné cítění, řekl jsem si, že to zkusíme jen ve dvou. Já jsem schopný něco zahrát na baskytaru, mandolu, housle, violu i jiné nástroje, Norbi ovládá všechny možné kytary, banja, mandolíny. Nakonec to dopadlo tak, že jsme to nahráli sami včetně bicích. A když si to teď tu a tam pustím, docela mě ten folkrockový zvuk baví. Ale neměl bych zapomenout na dva hosty, kteří se skvěle zmocnili mluveného slova v písni Hit, a to jsou Marek Eben a Jirka Rašovský.

A na ty bicí hrál kdo?

Na bicí jsem hrál já, ale nepředstavuj si, že by se ve studiu postavila bicí souprava, já za ni sedl a všechno to nahrál. To opravdu neumím. Navíc Norbiho malé studio by to ani neumožnilo, protože by se tam celá souprava nevešla. Playbackovali jsme to tedy po jednotlivých nástrojích.

Proč se album jmenuje Noční lov?

Jedna z písní na desce se tak jmenuje. Napadlo mě, že ten název by se mohl hodit i pro desku. Muzikanti většinou žijí v noci, po návratu z hraní se vám před usnutím honí v hlavě spousta věcí spojených s muzikou, se vztahy v kapele, s různými problémy, lovíte si své představy a zároveň jste jimi loveni… Vlastně ten název může mít víc vrstev významů, to mám docela rád.

Existuje už koncertní verze tohoto projektu?

Nejdřív jsem si říkal, že na živé hraní asi nedojde, protože jsem poměrně dost vytížený v kapelách, ve kterých hraju Ale hodně známých, kteří slyšeli desku, se mě ptalo, jestli s tím vyjedu i živě. Nakonec jsem se tedy rozhodl. Domluvil jsem se s Norbim a také s Šimonem Kotkem, který je nejen vydavatelem desky a manažerem hudebně spřízněných kapel, ale hraje také výborně na bubny, na klarinet a na kytaru. Řekli jsme si, že nacvičíme repertoár, jehož základem budou písně z desky, a zkusíme si tu a tam zahrát. Mimochodem, z legrace jsme začali naší nové skupině říkat Rollinpig. Jsem zvědav, jak to nakonec s názvem dopadne…

Bude nějaká další autorská deska?

Desítky let jsem se natočení vlastní desky vzpouzel. Teď jsem ale zjistil, že to jde a že to možná i má nějaký smysl. Pokud tedy bude nějaký impuls a najde se opět vydavatel, možná časem zase něco udělám. Ale rozhodně to nebude v nejbližší době. Teď se chci věnovat živému hraní.

Můžeš tedy na závěr zrekapitulovat, se kterými projekty a kapelami momentálně koncertuješ?

Nejvíc hraju s Ivan Hlas Triem, ale nesmím zapomenout ani na kapely Blues Session a Njorek. Občas hostuju s Vláďou Mišíkem – s ETC… nebo s ČDG. Na podzim se chystá společná šňůra s ETC…, Vláďou Mišíkem, Petrem Skoumalem a naším novým Rollinpigem. Na to se těším, snad to ve zdraví přežijeme… Mimochodem všechny mé koncertní aktivity můžete se spoustou jiných informací najít na mých nových webových stránkách www.olinnejezchleba.cz. Napište, budu rád. 

                                                          

 

Jaroslav Olin Nejezchleba

Narodil se 10. ledna 1960 v Kyjově. Vystudoval hru na violoncello na brněnské Státní konzervatoři. V době studií hrával s cimbálovou muzikou Písečan. V roce 1981 odešel do Prahy, kde nastoupil na post baskytaristy ve skupině Marsyas. Odtud přešel k Vladimíru Mišíkovi do ETC…, kde zůstal 18 let do roku 2003. S Vladimírem Mišíkem v té době hrával (a dosud hraje) ve volném akustickém sdružení Čunderground, po boku Petra Kalandry se objevoval v Blues Session a spolupracoval s celou řadou dalších hudebních osobností (Čechomor, Vlasta Redl, Petr Skoumal, Jan Burian, Michal Prokop, Ivan Hlas, Nerez, Jiří Bílý, Anna K., Radůza, Vlasta Třešňák a další). V současné době hraje v Ivan Hlas Triu, je frontmanem obnovených Blues Session, své moravské kořeny zúročil ve skupině Njorek a občas hostuje s ETC... Jeho hudební kariéru mapuje výběrové 2CD 25 let v tom…, které v roce 2008 vydalo Indies Happy Trails. V lednu 2010 vydal label 100PROmotion Olinovo první studiové CD s názvem Noční lov. (Podle www.olinnejezchleba.cz)

Milan Tesař (Radio Proglas)
Folk 7-8/2010
foto: Katka Esserová a Ivan Bllemby Krejza

zpět na seznam rozhovorů

HOME

 
 

 

 

Časopis FOLK & COUNTRY/FOLK vycházel jako měsíčník v letech 1991 - 2011.
Webový portál časopisu  FOLK & COUNTRY/FOLK vycházel jako deník v letech 1995 - 2014.
Nyní funguje již jen jako archiv článků. 

Časopis FOLK:  Michal Jupp Konečný - šéfredaktor (jupp@folkcountry.cz),  Veronika Kirschnerová (editor), Pavel Major Vorel (manažer), Hana Konečná (produkce). Grafici: Martin Janda, Lucie Koubová. Spolupracovali: Jiří Moravský Brabec,Tomáš Hrubý, Milan Tesař, Jan Hučín, Petr Sedláček, Milan Plch, Miloš Keller, + Vladimír Vlasák, Václav Müller, Vlaďka Provazníková, Kamila Střeštíková a další. 

Foto: Miloš Truhlář, Bllemby, Veronika Kirschnerová, Michal Jupp Konečný, Katka Esserová, Antonín Volf, Václav Müller  a další.