Všichni jsme z Polabí – z Roudnice nad Labem, ze Štětí, z Mělníka a z Hradce Králové. Jako Navostro hrajeme asi dva roky. Na počátku byla skupina Rhodesia, která působí ve Štětí a jejímiž členy jsou všichni z Navostro kromě mě. Ta hrála na svatbě mé sestry, kde jsem byl samozřejmě i já se svými dudami. Zkusili jsme si zahrát něco společně, fungovalo to, a tak jsme si řekli, že bychom mohli vytvořit nějaký společný projekt. Vznikla formace, která si říká Navostro a ve které právě skotské dudy hrají nezaměnitelnou roli.

My jsme vícegenerační kapela a každý z nás je odkojený jiným žánrem. Bubeník a kytarista jsou dříve narození a k jejich největším inspiracím patří Beatles, Deep Purple, Pink Floyd a podobné kapely. Potom je tu další generace, což jsou fanoušci například Queenů, Mikea Oldfielda, U2 atp. Houslovou sekci zastupuje Jirka Pusa Panchartek, odkojený klasickou hudbou, kterou se dokonce i živí. No a nejmladší generaci zastupuji já a můj spolužák Marek. A my jsme vyrůstali mimo jiné na Spirituál kvintetu, na folku a na folkloru. Navostro hraje keltský bigbít a vzniklo spojeních všech těchto vlivů. V repertoáru máme tedy skotskou, irskou i českou hudbu v bigbítovém kabátě.

Na různých festivalech se setkáváme s kapelami, které se inspirují keltskou kulturou a musím říct, že tato scéna se začíná krásně vybarvovat. Přímou vazbu máme například na kapelu Czeltic, jejímž frontmanem je Vašek Rout, v současné době můj učitel a vzor ve hře na skotské dudy. Mezi další kapely patří Bran, Shannon, Irish Dew, Katka García se skupinou, ze Slovenska Irish Rose. Setkáváme se s mnoha muzikanty z nichž někteří jsou například naši spolužáci z Ježkovy konzervatoře nebo z  DAMU nebo jsou to muzikanti, kteří si prošli jinými kapelami a hudebními žánry stejně jako my.

Muzikanti v kapele jsou hodně vyhraní, ale celý život se věnovali především převzatému repertoáru. Proto jsme se rozhodli, že jako Navostro budeme dávat přednost vlastním písničkám, tedy autorským melodiím i textům. Občas si ale samozřejmě vypůjčíme nějaký tradicionál nebo text ve starém skotském nářečí, to prostě k naší hudbě patří. Zpíváme irsky, skotsky, anglicky a česky. Do češtiny původní “písně z ostrovů” občas překládáme a přebásňujeme.

Na aranžování a skládání vlastních textů a melodií se v současné době podílí vesměs všichni z kapely. Na prvních skladbách Navostra jsem se autorsky nejvíc podílel já a Petr Cukr Novák.

Na našem prvním CD, které se jmenuje také Navostro, můžete slyšet tradicionály – Scotland The Brave, Amazing Grace či Whiskey In The Jar, naše autorské písně, jako jsou Whisky pít, Mary, Je? Není!, Albion a monumentální instrumentální skladbu Highland Cathedral.

Původně jsem hrál ve folklórním souboru Jarošovci z Mělníka na české dudy. Moje sestra potom nějaký čas žila ve Velké Británii, já jsem tam za ní přijel a právě ve Skotsku uzrála myšlenka, že bych si mohl vyzkoušet i dudy skotské. Mimochodem mám zrzavou hlavu a vousy, takže možná mám ve Skotsku a Irsku nějaké předky (smích).

Hodně věcí je podobných a hodně je toho jinak. Skotské dudy jsou fyzicky náročnější. Do českých dud se například nefouká ústy (takže můžete ke hře zpívat, což je pěkné, ale ne nejjednodušší), zatímco do skotských se fouká, a to hodně. Hraní je náročné nejen na dech, ale i na práci paží a také na ušní bubínky. Zvuk je totiž mnohem silnější než u českých dud a říká se, že skotské dudy jsou prý slyšet až šest mil do dálky.

Celá kapela zatím na ostrovech společně nebyla. Ale nedávno jsme se dohodli, že v září do Skotska vyrazíme. Máme to už napevno naplánované. Uděláme si pánskou jízdu v šesti nebo sedmi a vyrazíme jen tak na Skotskou vysočinu.

Určitě si vezmeme kilty, abychom načerpali tu správnou atmosféru. Můžeme si vzít i dudy, protože to je akustický nástroj. Ostatní nástroje jsou závislé na elektřině, takže ty si vzít nemůžeme. Jedině že by ostatní muzikanti vymysleli nějakou akustickou alternativu, uvidíme. Jinak chceme skotskou kulturu poznat nejen z prostředí hospody, kde je stále živá, ale rádi bychom se seznámili i s tamní krajinou, protože i to k tomu patří.

Objevil jsem přihlášku na internetu a řekl jsem si, že to zkusím. Kluci to ani nevěděli, těm jsem to potom oznámil. Já jsem si prošel folkovým dětstvím a scénu stále sleduji. A tak jsem měl pocit, že se tvář Zahrady hodně proměnila a že se sem dostává čím dál víc nových žánrů. Tím pádem jsme snad měli šanci najít zde své publikum. Říkal jsem si, že Čechomor přece taky dělá písničky, které mají lidový původ, a slaví úspěchy na rockových i folkových festivalech. A přesně o to jde i nám – oslovit co nejširší publikum, získat opravdu své posluchače a v našem případě i diváky.

Byli jsme jiní. Podařila se nám jedna důležitá věc – opravdu diváka oslovit. V dnešním světě je asi nejtěžší získat něčí pozornost. Člověk je přesycený, a proto dává přednost osvědčeným kvalitám. Když se setkáte s něčím novým, dáváte tomu poměrně málo času k prezentaci. Buď vás to za 20–30 sekund zaujme, nebo jdete dál. Popravdě už se našlo pár závistivců kteří nám vytkli, že nosíme kilty, abychom lidi oslnili. K naší muzice to však patří a nás to baví. Baví nás provokovat přímočarou muzikou, kiltem, názvem Navostro i tou představou, že kilt a “navostro” má něco společného. Baví nás provokovat posluchače, diváka, kritika, konkurenta, novináře i nějakého toho závistivce. Muzika, která je v současnosti označována za “keltskou”, bývá dost často temperamentní, rytmická a skočná, a nutí tudíž diváka a posluchače k akci. Začíná to jemným podupáváním, tleskáním a končí většinou tancem či jinou podobnou pohybovou kreací. A věřte, že tím pádem ani my nezůstáváme v pozoru a bez pohybu. A to je Navostro – s tepem 120, s propocenou košilí a s pocitem nádherné muzikantské euforie. Kytarista z AG Fleku za námi po jednom koncertě přišel a řekl: “Kluci, vy hrajete jako čerti.”

Samozřejmě že ne. Všechno je to spontánní. Do budoucna máme připravené nějaké efekty, protože dnes se na koncertech běžně používají i vizuální prvky. Nechceme jezdit se dvěma kamiony a se světelným parkem, ale dokážu si představit například taneční složku nebo nějaký oheň na pódiu. Ale nebudu předbíhat, ať se nechají posluchači překvapit. Všechny zveme na naše koncerty. Ale především a hlavně děkujeme úplně každému člověku, který nám hodil hlas v soutěži o Krtka 2009. Děkujeme.

Ze Zahrady jsme po soutěžním vystoupení museli odjet a kluci, kteří jsou tvrdí bigbíťáci, nejdřív pořád opakovali: Hlavně abychom to nevyhráli, protože pak bychom se museli vracet… Ale přitom jsem sledoval, jak jim to v hlavě šrotuje a jak si v duchu asi říkají: Co když to opravdu vyhrajeme? Když jsme se o vítězství dozvěděli, bylo samozřejmě vidět, že jsou šťastní. Protože jsou to tvrdí chlapi, nedávají to znát, ale jsou úplně nadšení. Pro takové publikum jako na Zahradě totiž nikdy nehráli. Musím říct, že za ty dva roky jsme se změnili a zlepšili v souhře a diváci nás naplňují. Zatím nás všude přijímají s nadšením a my bychom byli rádi, kdyby to tak zůstalo.

Naší prioritou je dostat se do povědomí posluchačské a divácké veřejnosti. Jelikož nejsme úplně zařaditelní, rádi bychom navštívili různé žánrové festivaly, kde se dnes naštěstí úplně nelpí na “škatulkách”. Bezvadné je, že můžeme vystoupit na rockovém, keltském, folkovém, folklorním či etno festivalu a také například na divadelních nebo multižánrových přehlídkách. Jinak teď právě točíme klip k písničce O Johny a časem se chceme vrhnout na další filmové zpracování našeho hudebního materiálu. Rozhodně také chceme natočit druhé CD. Mezi další plány patří i divadelní představení, jehož součástí bude nejen naše hudba, ale i my osobně. Letos na začátku května jsme uspořádali koncert v centru Mělníka, kde jsme pokřtili naše prvorozené CD. Položili jsme tak základní kámen tradici, ze které bychom rádi vytvořili svůj vlastní festiválek, na který si budeme zvát nejen hudební hosty.

Milan Tesař (Radio Proglas)
Folk & Country 9/2009