Načas pro radost

Květnice je hezké místo na kopečku v Praze-Nuslích, a tak jsme pohovořili s kapelníkem skupiny Načas Honzou Komínem právě tady, v příjemné zahradní restauraci. Ve stínu a ve výšce nad spěchajícím městem se dobře mluvilo o tom, že Načas při svém comebacku chce hrát hlavně pro radost.

Načas je už podruhé ve své kariéře ve fázi soutěžení a konkurzů, usiluje o všelijaké Porty a Krtečky. Jaký je to pocit, jít znova stejnou cestou?

Jako když podruhé vstoupíš do stejné řeky. Máš pocit, že znovu zažíváš studentská léta, bezstarostný život. Zvlášť teď, před finále Porty, se to vrací, těšíme se a prožíváme to. Vždyť na festival jedeme opět po třech nebo čtyřech letech!

Když hvězda nezkušeného muzikanta ve studentských letech stoupá, může ho to strhnout a on se pak začne vznášet nad zemí. Anebo zkouší věci, které se ukážou jako slepá ulička, nebo jako příliš odvážné. I když jste tedy ve stejné řece, těžíte z předchozích zkušeností? Vyhýbáte se už předem věcem, které nefungují?

Stále mám na paměti, že jsme amatérská kapela, a přemýšlím o faktorech, které mohou kapelu udržet pohromadě. U profi kapel jsou to mimo jiné peníze, u amatérských vytyčené cíle a pěkné zážitky – ať už to je vydařený koncert, festival, demo či nahrávání desky. Poučil jsem se  rovněž v komunikaci s lidmi. V kapele se snažíme vycházet si vstříc, vzájemně se neprudit v maličkostech. Zkoušku beru jako čas, kdy si přijdeme zahrát. Kdo má čas, ten přijde. Zjistil jsem, že nemá cenu někoho k hudbě přemlouvat.

Jak se liší Načas z roku 1998, kdy získal hned dvě trofeje ve finále Trampské Porty, od toho současného?

Překvapivě jenom v osobě basáka. Vždycky jsme měli problém najít takového basáka, který by spolehlivě hrál a chtěl s námi hrát natrvalo. Takže na Portě s námi byl tenkrát na pódiu Ondra Tichý z Jarabáků a na Zahradě Dušan Okénka, kterého jsme znali z koleje Volha. Dneska s námi hraje Slávek Tyrkas, který se přihlásil na inzerát. Ostatní je při starém: Kuba Horecký – foukačka, Tomáš Komín – kytara, zpěv, Michal Pravec – zpěv, pak taky moje maličkost.

Někdo za Michala? Těžko

Jak a proč jste se tedy zase dali dohromady ve starém složení?

Byl jsem jednou na koncertě Michalovy skupiny Kmotr a Michal mě tehdy požádal o jednorázové vystoupení pro svého odcházejícího kolegu, který byl naším příznivcem. Udělali jsme jednu zkoušku a zjistili, že i po pár letech nám to spolu docela hezky hraje. Pařba se vydařila a cestou domů Michal navrhl, že bychom mohli zase začít spolu hrát. Nebral jsem to původně moc vážně, ale když se ozval druhý den, že to skutečně vážně myslel, rádi jsme se s ním domluvili. Sehnat zpěváka Michalova kalibru je těžké.

Jenže podle zpráv z letošního jara zase Michal uvažoval o odchodu.

Michal zjistil, že kvůli práci nemá na dvě kapely čas, a přednost dostal Kmotr, který existuje souběžně s Načasem. Ovšem po úspěchu v konkurzu Zahrady a na Portách pozměnil názor a dohodli jsme se, že když bude mít volný režim a nebude muset chodit na zkoušky každý týden, můžeme kapelu dál udržet. Zkoušíme po sekcích a celá kapela se sejde jen čas od času.

Shánět lidi, oslovovat, dávat inzeráty, v tom máš praxi. Stalo se někdy, že naopak za tebou někdo aktivně přišel a řekl, že by s vámi hrozně rád hrál?

Za osm let se to nikdy nestalo (smích).

Mluvil jsi o pěkných zážitcích, které motivují lidi ke hraní v Načasu. Asi je to i motivace pro tebe samotného, protože by ses jinak nesnažil neustále kapelu udržovat v chodu, shánět muzikanty, dávat inzeráty… už by ses na to asi jinak vykašlal.

Hudba je pro mě zdrojem kladných emocí. Mockrát jsem si říkal, že už nikoho nebudu shánět a že si budu chodit zahrát jen tak do hospody,  ale pak jdu na nějaký koncert a vždy mi přijde líto, že bych již neměl stávat na jevišti, a vždy ten inzerát znovu vyvěsím.

Kdo je tvou oblíbenou kapelou?

Míval jsem vždycky rád Rangers, Wabiho Daňka, Brontosaury, Hop Trop, Samsona… a z těch mladých nejvíc asi Bonsai č. 3 a Šantré. Mimochodem Dušan Vainer ze Šantré s námi začínal. Mám rád i rockovou hudbu – Mňágu a Ždorp a Chinaski z našich kapel, Beatles a Beach boys ze zahraničních.

 A co tě na nich zaujalo?

Melodie. Dokážou mě zaujmou krátké, hodně melodické písničky a o melodičnost se snažím i v našich písničkách.

Už si to ohlídáme

Skládáš jen muziku, nebo celé písničky?

Píšu jen melodie a s bráchou vymýšlíme aranžmá. Texty píše Michal, v poslední době i jiní autoři (Dana Sedláčková, Kuba Moravec), dívám se i na různé textařské dílny a zajímavé autory oslovuji s nabídkou spolupráce. Takhle už vzniklo hodně věcí. Návrhy melodií a textů si posíláme e-mailem. S jedním textařem jsem napsal už 3 písničky, ale doteď nevím, o koho se jedná – říkám mu tajemný Hub-in.

Kolik nových písní vzniklo od obnovení Načasu?

Máme už 18 písní a začínáme přemýšlet o nahrání nové desky. Musíme vyřešit, zda to vydáme  vlastním nákladem, nebo zda budeme hledat někoho, kdo by nám s vydáním pomohl. Máme zkušenost s první i s druhou variantou. Je to víceméně o množství peněz, které na to budeme mít.

Říkáš, že nahrávání je jedna z věcí, která může kapelu motivovat, ale často se právě při práci ve studiu vyhrotí rozpory a kapela se rozpadne. I vám se to vlastně stalo u desky Tanečnice.

Rozpad hrozil už před nahráváním a bylo nám jasné, že pokud desku nenahrajeme teď, už asi nikdy. Ve studiu to bylo zpočátku velmi pohodové, spory nastaly až ke konci.

Nebojíš se, že se historie bude opakovat?

Ne, u třetí desky k tomu nedojde (smích). Jsme o něco starší a doufám, že i rozumnější, takže si ohlídáme, abychom se nehádali.

Jste čistě pánská sestava, když pominu přechodné období s Mirkou Janovskou. Bráníš se ženskému elementu?

Když je teď s námi Michal, není důvod mít zpěvačku. Mirka s námi zpívala, protože mé hlasové dispozice nejsou takové, abych táhl celou kapelu. Tehdy se nám nedařilo sehnat zpěváka a s Mirkou jsme se znali z koleje, navíc dobře zpívá. Občas si s námi na koncertě zahostuje.

Stoupneš si, kam chceš

Skupiny, která už v minulosti Krtečka získala a vrací se v téměř stejné sestavě, se asi každý bude ptát, zda si myslí, že ho získá znovu. Co by byl pro vás v soutěži na Zahradě úspěch?

To se nedá odhadnout. Záleží na mnoha faktorech, třeba na pořadí, kolikátí půjdeme na scénu. Je rozdíl hrát na začátku, uprostřed nebo na konci. Záleží na tom, jaká bude ten den sestava kapel. Klidně se může stát, že se nezadaří, dobrých kapel je mnoho. Byl bych naprosto spokojen, kdybychom uspěli v jedné ze tří soutěží, o kterých jsem mluvil. Nemusí to být zrovna Zahrada.

Načas má svůj hudební projev a styl velmi stálý, to je vidět i z toho, že se obnovil v téměř stejné sestavě. Nepřemýšlel jsi ale přece jen o obohacení zvuku? Bicí, elektrické kytary, dechové nástroje…

Přemýšleli jsme o tom, dokonce jsme nějakou dobu s bicími hráli. Ale docela rád jsem se vrátil zpátky. Těžko říct, zda to bylo s bicími lepší nebo horší, mně to přišlo jako slepá ulička. Náš typický zvuk je bez nich. Rytmiku by naše hudba snesla, ale nikoho jsme nesehnali, protože najít někoho, kdo je ochoten hrát  pokornou rytmiku, navíc zadarmo, je těžké.

Co tebe na akustické hudbě nejvíc oslovuje?

Dá se hrát unplugged, to je na tom výborné. Můžeš si stoupnout, kam chceš, kde procházejí lidi, Michal to hlasem utáhne, kombíčka přizvučíme přes akumulátor a můžeme hrát. Hráli jsme tak na Zahradě pokaždé.

Je podivné ptát se na cíle, když teď stoupáte podruhé podobnou cestou, ale zkusím to jinak: Jak podle tebe bude hrát a vypadat Načas za tři roky ode dneška?

To nevím, ale za třicet let ode dneška, o tom mám docela jasnou představu. Budeme staříci a jednou za měsíc se sejdeme a zahrajeme si pro radost a pro kamarády, kteří na nás chodili po celou dobu (smích). Když kluci budou chtít hrát dál, budeme pokračovat, když nebudou… tak se nedá nic dělat a kapela zanikne. I když hezké zážitky máme, cíle také a vzájemné toleranci jsme se snad již naučili.

http://www.nacas.cz

Diskografie:
Housenka – CD, vlastním nákladem 2000
Tanečnice – CD, Good Day Records 2003

Honza Hučín
FOLK & COUNTRY 11/06

HOME