Načas – sázíme na internet

Honza Komín, kapelník skupiny Načas, která letos na Zahradě ulovila již dospělého Krtka, je příkladem spolehlivosti a stálosti nejen hudební. Místo střídání kapel neúnavně budoval tu svou, stále bydlí na opačné straně Nuslí než já a stále učí ve stejné základní škole. Jenom jsme se tentokrát sešli na území sousedních Vinohrad.

Během toho roku jsme získali druhého Krtečka, tedy vlastně teď už Krtka, bubeník Matouš se už v kapele otrkal, kapelu pojal za svou a začíná se angažovat i organizačně. A vychází nám třetí deska. Personálně se nezměnilo nic.

Výhoda bicích je, že udrží kapelu krásně v rytmu, nemusím se o to starat já s doprovodnou kytarou. A Matouš hraje kultivovaně, je pro nás určitě přínosem.

Když si kapela na bicí zvykne a bubeník musí nějaké vystoupení vynechat, může se pak bez rytmiky cítit nesvá a zní nevýrazně. Nebojíte se, že se to stane i vám?

Od Krtečka ke Krtkovi

Prvního jsme získali v roce 1998, takže devět let.

Stejné bylo napětí při očekávání výsledků, stejná byla radost, stejná byla i oslava. My oslavujeme všechna ocenění, ať jsou jakákoliv.

Prožívali jsme to stejně jako dřív. Ale v budoucnu už soutěžit nechceme. V internetových diskusích o folku zaznívá, že kapela by měla vědět, kdy má uvolnit soutěže jiným. S tím souhlasíme.

Já osobně jsem počítal s kapelou My3.avi, která se mi moc líbí. Skončili nakonec čtvrtí.

Burana Orffchestr. Do té doby jsem je neznal a tudíž ani neměl zařazené v seznamu svých favoritů. Když jsem je pak slyšel, bylo mi jasné, že jejich nadupaná hudba diváky zaujme.

Je to pořád koníček

Hrajeme už deset let, proto je na čase se přestat cítit jako začínající kapela. Ve folku se už cítíme jako zavedená kapela. Ale nečekám, že by nás kvůli Portám a Krtkům pořadatelé někam přehnaně zvali. Jsme amatérskou kapelou a bereme hudbu jako koníček, nevadí nám, když nám akce nepřinese finanční efekt, ale dotovat mimopražské akce se nám už nechce. Takže do budoucna sázíme na samostatně organizované koncerty v Praze.

Po celou dobu existence kapely to bylo tak, že jsme si pokryli náklady a občas něco zbylo. Poslední rok jsme mírně v mínusu, to je pravda, ale díky několika sponzorům a jejich darům jsme to dorovnali.

O to se nebojím. Vše máme spočteno. Desek necháváme vylisovat přiměřené množství, cena 150 korun je lidová a věřím, že naši věrní posluchači si ji pořídí. Navíc prvních sto desek vlastnoručně podepíšeme a na křtu bude možné za dvě stovky pořídit dohromady Tmavanu i Tanečnici.

Měl by psát i brácha

Poměrně snadno. Něco přinesl Michal z Kmotra, něco já z  Načasu 3 a zbytek jsme s Michalem společně dopsali. Písničky vznikaly po dobu tří let. Na začátku jsme měli vybraných šestnáct písní a nakonec jsme je i všechny nahráli. Do budoucna bych byl rád, aby začal psát i Tomáš, má dost dobrých hudebních nápadů a já se poslední dobou cítím vyčpělý, znavený, vysátý...

Basu a bicí jsme nahráli v ústeckém studiu Českého rozhlasu Sever, využili jsme volné hodiny, které jsme dostali jako cenu za zisk Porty. Zbytek jsme téměř celý dotočili ve studiu D na Bílé Hoře, některé kytarové stopy a některé harmoniky jsme nahráli doma do počítače.

Hrajeme v běžné sestavě, pouze ve třech písních jsme zvuk obohatili o perkuse, ale jinak je to Načas, jak ho lidi znají. Byli jsme v tom v kapele při přípravě desky v podstatě za jedno.