Se členy pardubické kapely Modrá kref jsem si povídal ve studiu Radia Proglas. U jednoho stolu se mnou seděli Radek Novák (12strunná kytara, zpěv), Přemek Dolan (6strunná kytara, zpěv), Tomáš Moravec (banjo) a Michal Horký (mandolína, zpěv).

Od koho přebíráte skladby?
P: Jádro tvoří odkaz slavné americké newgrassové skupiny New Grass Revival, kterou máme nejradši. Něco málo hrajeme i s českými texty. Třeba text písně Když se jaro vrací napsala Petra Hedvičáková. Jinak ale nemáme problémy se zpěvem v originále.

Vy sami pro Modrou kref neskládáte?
P: My moc neskládáme.
R: Zatím jsme se k tomu nedostali, ale Tomáš pořád slibuje…
T: Připravuju se na to. Určitě v budoucnu se dočkáte.
M: Tomáš se nám jeví tak, že by snad z šuplíku něco vytáhl.
P: Bereme to jako závazek.

Kam se řadíte, co se týče žánru. Hraje bluegrass, nebo nehrajete?
R: Já osobně, pokud můžu mluvit za sebe, bluegrass moc nemusím. Takže doufám, že to není bluegrass. Pokud se s někým bavím, říkám, že jsou to písničky, které se nám líbí, hrané na typicky bluegrassové nástroje, jako je například dvanáctistrunná kytara… (smích)
M: Protože tady máme takového “echt nebluegrassového” člena, to zařazení se nám tak nějak toulá, potácí a motá. Ale právě proto je asi Modrá kref tak zajímavá, že nehraje jen tradiční bluegrassové věci. A myslím, že jsme zatím nenarazili na nějaký vážnější problém, že by něco nešlo.
T: Jestli k tomu můžu něco dodat, tak já jsem vlastně z tohoto důvodu ke Krvi šel. Nenastoupil bych do kapely, která by hrála tradičně založený bluegrass, protože by mě to nebavilo.
M: Vidíš, a my jsme se do toho zrovna chtěli pustit…

Jakmile začne Tomáš skládat své písničky, posune se někam styl kapely?
R: Vzhledem k tomu, že jsme to ještě nikdo neslyšeli ani nečetli, těžko můžeme posuzovat, jestli se to někam posune.
M: Určitě se to někam posune. Ale kam, to nikdo neví.
P: My opravdu hrajeme, co nás baví, a na té muzice je to znát. Většina z nás tu kapelu měla jako druhou, což se odráží na takové uvolněnosti. Děláme to pro zábavu a tomu odpovídá i repertoár.

Mimochodem proč píšete slovo “kref” s “f” na konci? Má to nějaký hlubší smysl?
R: My jsme ten název vymýšleli v restauraci v Pardubicích. A vlastně ani nevím, kdo ten název takhle zkomolil.
P: Možná to zkomolil Láďa Růža.
T: I to je možné. Ten už toho zkomolil víc.
R: My možná ani nevíme, proč se tak jmenujeme.

Název tedy vznikl v Pardubicích. Vy jste všichni z Pardubic, nebo jste z různých koutů východních Čech?
P: Jsme převážně Pardubáci, jen Jindra se nám odstěhoval do Vysokého Mýta a Tomáš žije v Chvaleticích.
T: Bohužel pro ně. Občas mě musejí dovážet.

Jak tedy fungují zkoušky kapely, pokud vůbec někdy někde zkoušíte?
R: No musíme někdy zkoušet, nedá se tomu prostě vyhnout. Musíme ty nástroje někdy vytáhnout a naladit. Většinou se předtím hodně dlouho svoláváme, pak to různě přesouváme a někdy výjimečně i zkoušíme.

Cédéčko jste tedy natočili v tom skladišti?
R: Nebylo to přímo v tom skladišti, přesunuli jsme se vedle do dílny.
T: Ty motyky mají totiž takový ostřejší zvuk.

Kolik jste měli koncertů od toho roku 2000, kdy jste vznikli?
R: Přesně to nevíme. Mnoho jich nebylo, ale o to byly zajímavější.
P: Tak pár desítek.

O vašem úspěchu na Zahradě v letošním roce jsme už mluvili. Předcházely zisku Krtečka úspěchy na nějakých menších festivalech?
M: Jeden rok jsme zkoušeli hrát na Portě, kde jsme prošli nějakými koly. Ale protože se Porta se Zahradou konaly ve stejném termínu, nemohli jsme se rozdvojit. A ani nejsme tak rychlí, abychom to zvládali přejet, protože tenkrát Porta ještě byla v Plzni. Dále jsme byli na Mohelnickém dostavníku, kde jsme obdrželi druhé místo. A pak už se to s námi nějak táhlo.
R: V Jablonci jsme vyhráli nějakou cenu, kterou jsme si ani nevyzvedli.
M: To bylo posvícení, kde se hraje o pečenou husu.

A neposlali vám ji potom?
M: Ne, celé pondělí nám jen posílali esemesky s pozdravy, že mají mastné pusy a že jim ta husa moc chutná. Tak to byla naše vítězství.

Takže husu jste si asi nikam nevystavili. Co jste udělali s Krtečkem?
M: Musím se přiznat, že jsem Krtečka postupně všem členům kapely ukázal a pak jsem si ho vystavil doma já.

Závidíte vy ostatní Michalovi?
T: My jsme tam ještě dostali lišku od stavební spořitelny a já jsem tam na ni chytil jednu dobrou holčinu, takže nezávidím.
M: Na Krtka bys asi nikoho nechytil.

Jaké máte po Krtečkovi ambice? Co dalšího byste chtěli ještě získat?
R: Nevím, jestli budu mluvit za všechny, ale na festivalech bych si přál získat další přízeň diváků. Víc než ceny potěší, když vám lidi zatleskají nebo když vám přijde někdo říct, že ty naše písničky rád poslouchá.

Ale Krteček přece byl od diváků.
T: Přesně tak. O to víc ta cena, potěší, když o ní nerozhodují dva tři členové poroty, ale diváci.
M: Je to opravdu valuta.

Na závěr jsem se zeptal, kdy se dočkáme oficiální desky Modré krve. Plány prý mají zatím jen “velmi hrubé rysy”. Může totiž nastat autorskoprávní problém, pokud by kapela chtěla na album zařadit přetextované převzaté skladby. Ale Přemek Dolan tvrdí: “Okolnosti nás donutí.” Těšme se tedy, že si muziku Modré krve budeme brzy moci koupit na cédéčku.

Milan Tesař
(autor je hudebním redaktorem Radia Proglas)

HOME