Hlavní stránka Folková růže BLOG www.jupp.cz Kniha "S kytarou na zádech"

Rozhovor  
HOME Zpět na seznam

Poslouchat world music je normální  

Desítky kapel upravují moravské lidové písně. Některé jen kopírují slavnější sbory, jiné se snaží přinést něco originálního nebo žánr dokonce pomáhají utvářet. K těm, které poznáte na první poslech, patří Moberg Ensemble. Ačkoli má v obsazení africké bubínky i klasickou bicí soustavu, housle, klarinet nebo akordeon, písně staví především na mužských a ženských sborech. A to i poté, co se jeho třicetičlenná sestava smrskla téměř na polovinu. Hlavním důvodem mého povídání s Blankou Laurychovou (aranže, klavír, zpěv) a Jakubem Novotným (zvuk, bicí, zpěv) bylo nové album Dybych věděl…, v diskografii Mobergu druhé. Ale první otázky se týkaly ještě první desky World Music From Prague.

S jakým úspěchem se vaše první album setkalo?  

L: S reakcemi jsme byli hodně spokojeni. Psalo se o nás, že jsme nezařaditelný soubor a že nás nemají s čím srovnat. Když něco tvoříte a sami to nemáte s čím porovnat, nemáte jistotu, zda jdete dobrým směrem. Kvůli tomu byly i v kapele nepříjemnosti, a proto jsem za tyto recenze vděčná nikoli jako za úspěch, ale jako za uznání a potvrzení toho směru.

K jakým změnám došlo v souboru od vydání alba World Music From Prague?

N: Největší změnou byla velká redukce členů souboru – z třiceti před pár lety nás zbylo dnes jen šestnáct. Ta změna byla potřebná, protože organizovat tolik lidí je náročné a cesty na koncerty mimo Prahu nás stály dost peněz. A kromě toho v takhle velkém počtu není každý plně koncentrovaný. Chtěli jsme, aby se každý člen kapely plně soustředil na práci a aby byl v souboru užitečný.

L: Každý člen současného Mobergu má nezastupitelnou funkci. Pokud jeden vypadne, máme s tím problémy.

N: Další novinka je, že jsme přijali akordeonistu Jardu Krasničana, což je výrazná posila pro naši harmonickou složku. A já si poslední dobou troufám hrát na bicí.

Na minulém albu jste čerpali především z Horňácka a ze sbírky Národ v písni Jana Seidela. Použili jste tentokrát jiné zdroje? 

L: Teď už se tolik nezabýváme zdrojem, ale tématem, které nám svědčí. Například jsem našla krásnou slovenskou melodii se slovenským textem, kterému by tady skoro nikdo nerozuměl. A tak jsem použila odpovídající český text. V závěru písně je pak moravský dovětek, který se vztahuje k témuž textu Pod našima okny teče vodička. Obecně má každý ten lidový text ve zpěvnících mnoho různých verzí a mnoho nápěvů. Snažíme se z nich tedy pečlivě vybírat.

Na album jste zařadili také jednu z nejčastěji upravovaných lidových písní Putovali hudci. Dá se vůbec ještě dnes upravit písně tak, abyste neopakovali něčí nápady?

 L: Putovali hudci je jedna z mála základních písní vůbec. Je to pohádka, a proto inspiruje a často se upravuje. Náš soubor je početný, a proto může i být i naše instrumentace bohatší. Můžeme si například dovolit čtyřhlasou sazbu, můžeme pracovat s nástroji více polyfonicky.

Popište obecně proces, jakým vznikají vaše úpravy písní. Snažíte se, aby byly zajímavé v první řadě pro vás, nebo pro posluchače?

L: Určitě pro nás. Když písně vybírám, mám představu, že za nimi musí stát těch šestnáct lidí – každý sám za sebe. Proto musí být zajímavé hlavně pro nás, abychom byli přesvědčiví. Ale výsledek se pak přenáší na posluchače, který to pozná. Píseň se musí líbit celému souboru a musí celému souboru sednout.

Jaké hosty jste si pozvali na nové album?

L: Pozvali jsme si například Irenu a Vojtěcha Havlovy. Ve studiu 3bees jsme totiž současně natáčeli s Petrem Niklem a Lakomými Barkami album Přesletec, na kterém oni také hostují. A tak jsem jim nabídla jednu vhodnou píseň i na albu Mobergu.

N: Mne jejich účast na naší desce velmi potěšila. Když jsem slyšel, co udělali s písní Bystra voda, musel jsem smeknout. Něco tak zvláštního – v dobrém slova smyslu – jsem ještě neslyšel.

L: V téže písni zpívá také paní Feng-yün Song, která vystudovala v Číně divadlo a nyní hraje například v divadle Archa. Dalším hostem je David Göttlich, který pracuje ve studiu 3bees a hraje v kapele Timudej. A ve skladbě Vyletěl slavíček hraje na saxofon František Kop.

Existuje v Moberg Ensemblu instituce kapelníka?

N: Funkci kapelníka jsem si přivlastnil před pár měsíci tak trochu já. V Moberg Ensemblu působím zhruba dva roky, od natáčení jejich první desky, na které jsem spolupracoval jako zvukař. A někdy před létem jsem měl pocit, že kapela potřebuje pevnější vedení.

L: Když soubor vznikal, byli jsme všichni přátelé. A musím přiznat, že mě ostatní až tak neposlouchají.

N: Já jsem ze studia zvyklý lidem říkat, že mají něco zkusit znova a upozorňovat je na chyby. Je to moje práce, a tak mi nedělá problém ani uvnitř kapely někomu říct, že hraje mimo nebo že je falešný. Neberu to osobně a doufám, že to tak lidi vnímají.

A kdo rozhoduje o výběru repertoáru?

L: O výběru repertoáru rozhoduju já se svým mužem Petrem, ale se zbytkem kapely se bavíme o „filosofii skladeb“, tedy například o tom, že by v nich měla být zachovaná polarita mezi mužstvím a ženstvím apod.

Jak se díváte na módu world music? Je fúzování lidové hudby s dalšími styly dlouhodobým trendem, nebo podle vás brzy pomine?

N: Určitě to je svým způsobem módní trend, který se objevil na konci 20. století. Ale i když je ta obliba dobová, myslím si, že spousta těch prvků v muzice zůstane.

L: Každý směr získá určitou popularitu a na to se nabalují další lidé. Mne však na world music zajímá jiná věc. Je pro mne velice bolestivé, když u nás koncertují umělci proslulí ve světě v tomto žánru a já o nich čtu, že jsou to vyděděnci ze svých zemí. Že jim třeba doma hrozí trest smrti. Když tito lidé emigrují, setkávají se s novými vlivy a novými umělci, a tak vznikají ty fúze. Není to tedy vždycky umělá věc. Někdy je to hluboké a to zůstane.

N: Dnes je normální slyšet finské lidové popěvky v kombinaci s elektrickými kytarami nebo zpěvy jihoamerických indiánů. A to vnímám jako pozitivní.

L: Mimochodem říká se, že prvním skladatelem world music byl Béla Bartók a po něm Leoš Janášek.

Jaké jsou nejbližší plány Mobergu ?

N: Nejdřív bychom se měli pořádně naučit nové písničky, abychom je mohli hrát na koncertech.

L: Chtěli bychom dál prohlubovat a zkvalitňovat provedení písní. A rádi bychom se v létě podívali na nějaké festivaly.

Diskografie:
World Music From Prague, Black Point 2003
Dybych věděl…, Black Point 2006

Internetové stránky:
www.mobergensemble.cz

Milan Tesař

zpět na seznam rozhovorů

HOME

 
 

 

 

Časopis FOLK & COUNTRY/FOLK vycházel jako měsíčník v letech 1991 - 2011.
Webový portál časopisu  FOLK & COUNTRY/FOLK vycházel jako deník v letech 1995 - 2014.
Nyní funguje již jen jako archiv článků. 

Časopis FOLK:  Michal Jupp Konečný - šéfredaktor (jupp@folkcountry.cz),  Veronika Kirschnerová (editor), Pavel Major Vorel (manažer), Hana Konečná (produkce). Grafici: Martin Janda, Lucie Koubová. Spolupracovali: Jiří Moravský Brabec,Tomáš Hrubý, Milan Tesař, Jan Hučín, Petr Sedláček, Milan Plch, Miloš Keller, + Vladimír Vlasák, Václav Müller, Vlaďka Provazníková, Kamila Střeštíková a další. 

Foto: Miloš Truhlář, Bllemby, Veronika Kirschnerová, Michal Jupp Konečný, Katka Esserová, Antonín Volf, Václav Müller  a další.