Poslouchat world music je normální  

Desítky kapel upravují moravské lidové písně. Některé jen kopírují slavnější sbory, jiné se snaží přinést něco originálního nebo žánr dokonce pomáhají utvářet. K těm, které poznáte na první poslech, patří Moberg Ensemble. Ačkoli má v obsazení africké bubínky i klasickou bicí soustavu, housle, klarinet nebo akordeon, písně staví především na mužských a ženských sborech. A to i poté, co se jeho třicetičlenná sestava smrskla téměř na polovinu. Hlavním důvodem mého povídání s Blankou Laurychovou (aranže, klavír, zpěv) a Jakubem Novotným (zvuk, bicí, zpěv) bylo nové album Dybych věděl…, v diskografii Mobergu druhé. Ale první otázky se týkaly ještě první desky World Music From Prague.

S jakým úspěchem se vaše první album setkalo?  

L: S reakcemi jsme byli hodně spokojeni. Psalo se o nás, že jsme nezařaditelný soubor a že nás nemají s čím srovnat. Když něco tvoříte a sami to nemáte s čím porovnat, nemáte jistotu, zda jdete dobrým směrem. Kvůli tomu byly i v kapele nepříjemnosti, a proto jsem za tyto recenze vděčná nikoli jako za úspěch, ale jako za uznání a potvrzení toho směru.

K jakým změnám došlo v souboru od vydání alba World Music From Prague?

N: Největší změnou byla velká redukce členů souboru – z třiceti před pár lety nás zbylo dnes jen šestnáct. Ta změna byla potřebná, protože organizovat tolik lidí je náročné a cesty na koncerty mimo Prahu nás stály dost peněz. A kromě toho v takhle velkém počtu není každý plně koncentrovaný. Chtěli jsme, aby se každý člen kapely plně soustředil na práci a aby byl v souboru užitečný.

L: Každý člen současného Mobergu má nezastupitelnou funkci. Pokud jeden vypadne, máme s tím problémy.

N: Další novinka je, že jsme přijali akordeonistu Jardu Krasničana, což je výrazná posila pro naši harmonickou složku. A já si poslední dobou troufám hrát na bicí.

Na minulém albu jste čerpali především z Horňácka a ze sbírky Národ v písni Jana Seidela. Použili jste tentokrát jiné zdroje? 

L: Teď už se tolik nezabýváme zdrojem, ale tématem, které nám svědčí. Například jsem našla krásnou slovenskou melodii se slovenským textem, kterému by tady skoro nikdo nerozuměl. A tak jsem použila odpovídající český text. V závěru písně je pak moravský dovětek, který se vztahuje k témuž textu Pod našima okny teče vodička. Obecně má každý ten lidový text ve zpěvnících mnoho různých verzí a mnoho nápěvů. Snažíme se z nich tedy pečlivě vybírat.

Na album jste zařadili také jednu z nejčastěji upravovaných lidových písní Putovali hudci. Dá se vůbec ještě dnes upravit písně tak, abyste neopakovali něčí nápady?

 L: Putovali hudci je jedna z mála základních písní vůbec. Je to pohádka, a proto inspiruje a často se upravuje. Náš soubor je početný, a proto může i být i naše instrumentace bohatší. Můžeme si například dovolit čtyřhlasou sazbu, můžeme pracovat s nástroji více polyfonicky.

Popište obecně proces, jakým vznikají vaše úpravy písní. Snažíte se, aby byly zajímavé v první řadě pro vás, nebo pro posluchače?

L: Určitě pro nás. Když písně vybírám, mám představu, že za nimi musí stát těch šestnáct lidí – každý sám za sebe. Proto musí být zajímavé hlavně pro nás, abychom byli přesvědčiví. Ale výsledek se pak přenáší na posluchače, který to pozná. Píseň se musí líbit celému souboru a musí celému souboru sednout.

Jaké hosty jste si pozvali na nové album?

L: Pozvali jsme si například Irenu a Vojtěcha Havlovy. Ve studiu 3bees jsme totiž současně natáčeli s Petrem Niklem a Lakomými Barkami album Přesletec, na kterém oni také hostují. A tak jsem jim nabídla jednu vhodnou píseň i na albu Mobergu.

N: Mne jejich účast na naší desce velmi potěšila. Když jsem slyšel, co udělali s písní Bystra voda, musel jsem smeknout. Něco tak zvláštního – v dobrém slova smyslu – jsem ještě neslyšel.

L: V téže písni zpívá také paní Feng-yün Song, která vystudovala v Číně divadlo a nyní hraje například v divadle Archa. Dalším hostem je David Göttlich, který pracuje ve studiu 3bees a hraje v kapele Timudej. A ve skladbě Vyletěl slavíček hraje na saxofon František Kop.

Existuje v Moberg Ensemblu instituce kapelníka?

N: Funkci kapelníka jsem si přivlastnil před pár měsíci tak trochu já. V Moberg Ensemblu působím zhruba dva roky, od natáčení jejich první desky, na které jsem spolupracoval jako zvukař. A někdy před létem jsem měl pocit, že kapela potřebuje pevnější vedení.

L: Když soubor vznikal, byli jsme všichni přátelé. A musím přiznat, že mě ostatní až tak neposlouchají.

N: Já jsem ze studia zvyklý lidem říkat, že mají něco zkusit znova a upozorňovat je na chyby. Je to moje práce, a tak mi nedělá problém ani uvnitř kapely někomu říct, že hraje mimo nebo že je falešný. Neberu to osobně a doufám, že to tak lidi vnímají.

A kdo rozhoduje o výběru repertoáru?

L: O výběru repertoáru rozhoduju já se svým mužem Petrem, ale se zbytkem kapely se bavíme o „filosofii skladeb“, tedy například o tom, že by v nich měla být zachovaná polarita mezi mužstvím a ženstvím apod.

Jak se díváte na módu world music? Je fúzování lidové hudby s dalšími styly dlouhodobým trendem, nebo podle vás brzy pomine?

N: Určitě to je svým způsobem módní trend, který se objevil na konci 20. století. Ale i když je ta obliba dobová, myslím si, že spousta těch prvků v muzice zůstane.

L: Každý směr získá určitou popularitu a na to se nabalují další lidé. Mne však na world music zajímá jiná věc. Je pro mne velice bolestivé, když u nás koncertují umělci proslulí ve světě v tomto žánru a já o nich čtu, že jsou to vyděděnci ze svých zemí. Že jim třeba doma hrozí trest smrti. Když tito lidé emigrují, setkávají se s novými vlivy a novými umělci, a tak vznikají ty fúze. Není to tedy vždycky umělá věc. Někdy je to hluboké a to zůstane.

N: Dnes je normální slyšet finské lidové popěvky v kombinaci s elektrickými kytarami nebo zpěvy jihoamerických indiánů. A to vnímám jako pozitivní.

L: Mimochodem říká se, že prvním skladatelem world music byl Béla Bartók a po něm Leoš Janášek.

Jaké jsou nejbližší plány Mobergu ?

N: Nejdřív bychom se měli pořádně naučit nové písničky, abychom je mohli hrát na koncertech.

L: Chtěli bychom dál prohlubovat a zkvalitňovat provedení písní. A rádi bychom se v létě podívali na nějaké festivaly.

Diskografie:
World Music From Prague, Black Point 2003
Dybych věděl…, Black Point 2006

Internetové stránky:
www.mobergensemble.cz

Milan Tesař

HOME