Hlavní stránka Folková růže BLOG www.jupp.cz Kniha "S kytarou na zádech"

Rozhovor  
HOME Zpět na seznam

Karel Markytán: Názor (mírně) nadřazený zvukomalbě

Tři tváře svého muzikantského a autorského umění předvádí na pódiích Karel Markytán. Loni se na pódia s velkou parádou vrátil AG Flek, aby oslavil kulaté narozeniny. Koncertovat nepřestává s Odpolední směnou, ve které s Markytánem zpívají Blanka Táborská (též AG Flek) a Pavel Kačes Husár (ex-Fleret). A konečně občas se Karel před diváky převede jako sólový písničkář. Náš rozhovor se točil kolem všech těchto aktivit a nejen kolem nich.

Loni jste s AG Flekem slavili 30 let od vzniku kapely. Skupina se dala znovu dohromady v silné sestavě a koncerty pokračují i letos. Co pro tebe toto obnovení AG Fleku znamená?

Od doby, kdy jsme se dali jako Flek dohromady, se kapela stala součástí mého bytí. Souvisely s ní mé plány, mé rozhodování. A pauzy v hraní a útěky k tomu taky patří, v nich si ujasníš věci - abys pak znovu narazil. Tak tomu prostě je a bude, pokud nejsi ovce ze stáda. Jen když jde v životě do tuhého, pak ti to zakroutí rozumem a ty pak vidíš všecko kolem trochu jinak. Tam teď jsem, a když se ptáš, co to pro mě znamená, říkám “zaplaťpánbu za ty dary!”. Všechno další a malichernější se snažím v sobě umlčet a chci myslet na to, že vůbec máme štěstí, že hrajeme a že to někoho pořád zajímá. Doufám, že to bude chvíli klapat.

Kvůli obnovení AG Fleku musela zřejmě trochu ustoupit do pozadí Odpolední směna. Jak se ti daří skloubit hraní s oběma kapelami?

Jak jsem se už někde dal slyšet, Odpolední směna vznikla z potřeby živého hraní, když Flek nehrál, nějaký rok po mém albu Konec sladkostí. Teď, když jsme to s Flekem obnovili, netlačím tolik na pilu, ale to neznamená, že pro mě Odpolední směna není stále důležitá. I když s Odpolední směnou hrajeme víc pro sebe než před lidmi, má to pro mě stejnou cenu. A tak posílám svůj dík kolegům, že vydrželi… Jinak spíš mi někdy připadá těžší skloubit aktivity, které mají členové mimo tyto dvě kapely.

V obou kapelách zpívá některé tvé texty Blanka Táborská. Je pro tebe hodně těžké psát pro ženu?

Někdy je to těžké, ale je dobré a užitečné i pro život průběžně zapátrat, jak to vlastně ty holky mají, obecně i konkrétně. Tím vůbec neříkám, že je mám přečtené, naopak… Stejně je to vždy i vlastní pohled, a dá se to napsat tak, že je jedno, jestli to zpívá ženská, nebo chlap.

Postavím-li vedle sebe oba tvé mužské pěvecké partnery, bude na mě Ivo Viktorin působit jako rozvážný muž, zatímco Pavel Kačes Husár jako nespoutaný živel. Souhlasíš s těmito charakteristikami? A jak bys stručně charakterizoval sám sebe?

Celkem ano, souhlasím, ale u Iva bych dodal – nespoutaný rozvážný muž. A právě proto, že je každý jiný, je dobře, že oba patří do mého muzikantského života. – A na mě se třeba zeptej těch dvou.

V loňském roce jsi odehrál i několik vystoupení buď zcela sólově, nebo v duu s Rolandem Kašperem. Bereš to jako znouzectnost, nebo tyto písničkářské koncerty vnímáš jako příjemné obohacení svého muzikantského života?

Bylo to v každém případě obohacení mého života nejen muzikantského. Není to lehčí, ale řekl bych, že je to osobnější, jestli rozumíš.

Víš před sólovým koncertem, co a v jakém pořadí budeš přesně hrát, nebo se rozhoduješ intuitivně, například i podle reakcí publika?

To si myslím může dovolit písničkář, který má za sebou zkušenost ze stovek koncertů, kdy nese břímě odpovědnosti, zda se lidi budou bavit nebo ne, sám na svých bedrech. Navíc my introverti…

Loni jsi hostoval na albu Arnošta Frauenberga Rozednívání, na které byly především ze strany mladých písničkářů velmi kladné ohlasy. Jak se tobě Arnoštovo album líbí?

Arnošt chtěl, abych mu tam něco fouknul na harmoniku. Album je podle mě osvěžující a povedené a mně sympatické, ale nenahradí ti přímé či osobní setkání s tímto schopným a výřečným živočichem. Arni má osobitý humor a komediální talent. Ale Milane, od hodnocení jsi tu přece ty, to je tvůj džob. Co na to říkáš?

Musím říct, že mě Arnošt příjemně překvapil. Ale pojďme k dalším mladým autorům. Po boku písničkářů nové generace i prakticky neznámých autorů ses objevil na nahrávce Textové dílny Slávka Janouška Vytrženo z konTEXTu. Ty sám můžeš mladým a začínajícím textařům mnoho předat. Ale může být takové setkání inspirativní i pro tebe?

Ta nahrávka měla být myslím živou vzpomínkou pro zúčastněné na “Textovce” na chatě Bábince v Jizerkách… A to si piš, že takové setkání může být inspirativní. Ale v jiném slova smyslu, než máš asi na mysli. Poznávání nových lidí je většinou inspirativní, zvlášť těch kreativních. Jsem rád, že jsem byl přizván do této společnosti (díky, Kubo a všichni), zrovna před dvěma lety na jaře jsem dost potřeboval vypadnout na čerstvý vzduch a potkat někoho, kdo mě pohladí po srsti a ještě mě nepřímo ujišťuje, že vůbec nejsem starý a vyřízený chlápek… Prostě najednou jsem se cítil skoro slavný a oni mě v tom pocitu z nějakého důvodu podporovali. Jestli to něco znamenalo i pro ně, pak je na mé straně potěšení navíc.

Představ si, že bys sám místo Slávka Janouška vedl textovou dílnu. Jaké by bylo první pravidlo, které bys začínajícím autorům předal?

Pozice rozumbrady není moje oblíbená… Líbilo se mi, jak na podobnou otázku odpověděl v dokumentu o sobě fotograf Jan Saudek: Jestli chcete najít poklad, nepřestávejte kopat, může být v tom dalším metru… A teď mými slovy: Já hledám vlastní úhel pohledu na věc, neotřelá slova, dobrý slogan a to všechno nejlépe zvukomalebně. Říkal někdo, že je to lehké?

Zeptám se teď opačně. Myslíš, že je u nás komu co předávat? Jak vnímáš současnou mladou generaci našich písničkářů? Vyrostou z ní silné osobnosti?

To je otázka spíš pro muzikologa. Myslím si, že každá generace má své osobnosti, ale… Všiml sis, že by je někdo hledal nebo podporoval? Tolik se děním na naší scéně nezabývám, abych se cítil na nějaký solidní názor, ale vezmi si, že dnes odhalené kalhotky na pódiu znamenají víc než muzikantský kumšt. A to asi o něčem svědčí… Mimochodem víš, co mě třeba ve folku zaráží? Když mladá kapela hraje úplně stejně jako mladé kapely před čtvrt stoletím. Mají snad už jinou hudební zkušenost, vyrůstaly v něčem jiném… nebo ne? Nebo se nic nezměnilo?

Skutečně si jen tak řekneš, sedneš a píšeš? Nebo jsou tvé písně spíš “vydřené”?

Přiznám se, že jsem v tomto smyslu už dlouho nedřel. Spíš se po nějakém čase k textu nebo písni na chvíli vracím a něco připíšu. V tom lepším případě to dopíšu. Vždycky to nejde, jen tak sednout a psát, je dobré využít příznivé chvíle, kdy se vědomí mírně vznáší. Ale nepíšu lehce, už se taky hůř vznáším.

V poslední době mnohem víc než dřív píšeš jak texty, tak hudbu. Skládáš obojí současně, nebo zhudebňuješ své už hotové texty?

Myslím, že je lepší, když první přijde hudební nápad, ale tím nechci zpochybňovat sílu slova. Dobře poskládaná slova můžou inspirovat k dobré muzice. Pro mě je důležité, jak to spolu hraje dohromady. Ale u slov je u mě názor mírně nadřazený zvukomalbě.

Co starší písničky? Máš je zaryté pod kůží natrvalo, nebo si je musíš někdy opakovat nebo znovu učit?

Myslíš asi texty… Většinou jo, asi bych je skoro všechny z paměti vypáčil, ale někdy je rychlejší si to najít třeba v bookletu.

S AG Flekem jste loni objeli řadu festivalů. Kde se vám těch 30 let slavilo nejlépe?

Ať slavíš nebo neslavíš, nejlíp ti je, když se podaří dobře zavolat do lesa a ono se to z toho lesa dobře vrátí, teda když se povede hraní a přijde euforie. Pak máš pocit, že to všecko k něčemu je. Mrzí mě každý koncert, který jsem si neužil. A každý příští, který si neužiju.

My jsme se spolu loni setkali na speciálním festivalu k výročí AG Fleku ve Zlíně. Další festiválek pro vás připravili v prostorách pivovaru v Dalešicích. Můžeš ty dvě akce porovnat?

Od porovnávání a hodnocení jsou asi diváci a recenzenti. Já jsem vděčný oběma pořadatelům za spolupráci. Tam i tam vyšlo počasí, přišlo dost lidí, jistě jich bylo dost spokojených a to všechno není samozřejmost. Co tedy víc chtít?

Nováčky v AG Fleku jsou Michael Vašíček a David Velčovský, bývalí členové skupiny Každý den jinak, což ale vlastně byla nástupnická formace Redlova AG Fleku. Jak se pánové sehráli se zbytkem kapely?

Je to jistě šťastné setkání, pánové jsou výborní vyhraní muzikanti a je radost s nimi hrát. A je to i motivace pro mě k tomu, proč bych ze sebe měl i já dostat víc. Pro svůj dobrý pocit..

Co v poslední době sám rád posloucháš?

Před Vánocemi jsem si koupil dvě cédéčka Led Zeppelin, přes které jsem kdysi po vojně – rozhlížeje se z folkového lesa – prozkoumával krajiny bigbítu. Je to jistě taková užitečná nostalgie… Minulý týden jsem se byl podívat na zkoušce romské cimbálovky se symfoňákem (úžasní Romové s konzervatoří) a v autě si teď dávám trochu jazzu – Pat Metheny a Charlie Haden… Je toho dost, co se dá poslouchat, co stojí za to slyšet. Ale spoustu toho už slyšet nemusím. A někdy taky vůbec nic. Jen ticho a třeba knihu.

A co tedy právě čteš?

Obvykle mám rozečtené dvě tři knihy a ne vždy je dočtu, k něčemu se naopak zase vracím. Teď je to Tom Robbins, Martin Amis a kniha o Marku Knopflerovi a Dire Straits.

Jaké jsou tvé hudební plány do roku 2008?

Říkejme tomu přání, i když slovo plány zní odvážněji… Zahrát si dobré koncerty, být uvěřitelný a přesvědčivý a dopsat písně, které budou stát za to.

Milan Tesař
Folk & Country 4/2008

 

Karel Markytán (* 17. 8. 1954)

Zlínský písničkář, původní profesí projektant zařízení staveniště. Jednou z jeho prvních hudebních zkušeností bylo účinkování v kapele Rosa po boku Wabiho Daňka. Po vojně zakládá s Blankou Táborskou, Ivo Viktorinem a Josefem Šobáněm AG Flek. Po původní sestavě, ve které Markytán píše především texty (Viktorin skládá melodie), zůstalo bezejmenné debutové album z roku 1983, v reedici později pojmenované Blázni umírají nadvakrát. Podílel se také na dalších albech Dohrála hudba (1988, už společně s Vlastou Redlem) a Tramtárie (1991, zde též s Radkem Pastrňákem, Milanem Nytrou a Richardem Kroczkem). AG Flek, ve kterém z původní sestavy zbyl pouze Šobáň, Markytán opouští v roce 1992. V roce 1999 natáčí s Viktorinem a Táborskou album Waltz, o dva roky později následuje dosud jediné sólové CD Konec sladkostí. Na začátku nového století zakládá s Pavlem Kačesem Husárem Odpolední směnu, se kterou vydává v roce 2005 album Večírek. Vystupuje také sólově nebo v duu s Rolandem Kašperem. Od roku 2007 hrajes obnoveným AG Flekem.

Další informace: www.markytan.cz

zpět na seznam rozhovorů

HOME

 
 

 

 

Časopis FOLK & COUNTRY/FOLK vycházel jako měsíčník v letech 1991 - 2011.
Webový portál časopisu  FOLK & COUNTRY/FOLK vycházel jako deník v letech 1995 - 2014.
Nyní funguje již jen jako archiv článků. 

Časopis FOLK:  Michal Jupp Konečný - šéfredaktor (jupp@folkcountry.cz),  Veronika Kirschnerová (editor), Pavel Major Vorel (manažer), Hana Konečná (produkce). Grafici: Martin Janda, Lucie Koubová. Spolupracovali: Jiří Moravský Brabec,Tomáš Hrubý, Milan Tesař, Jan Hučín, Petr Sedláček, Milan Plch, Miloš Keller, + Vladimír Vlasák, Václav Müller, Vlaďka Provazníková, Kamila Střeštíková a další. 

Foto: Miloš Truhlář, Bllemby, Veronika Kirschnerová, Michal Jupp Konečný, Katka Esserová, Antonín Volf, Václav Müller  a další.