Jednou z nových tváří na letošní Zahradě bude skupina 999 v čele s Ivou Marešovou. Charakterizovat toto uskupení a její debutové album Na křídlech koní je obtížné. Po boku zpěvačky, která se v minulosti věnovala melodickému poprocku nebo muzikálového zpěvu, totiž stojí muzikanti známí z kapel Každý den jinak, Illustratosphere, Rangers, Kamelot nebo AG Flek. Na albu jako producent a autor spolupracoval Michal Pavlíček a jako textař Jan Sahara Hedl. O tom, jak skupina vznikla, jak funguje a čeho by chtěla dosáhnout v budoucnu, jsem se ptal nejen Ivy Marešové, ale také jejích spoluhráčů Michaela Vašíčka (kytary), Jíry Meisnera (baskytara), Jardy Friedla (kytary), Karla Macálky (klávesy) a Petra Tomana (perkuse).

Iva: Já to celé vnímám spíš jako návrat ke svým kořenům. V 16 letech jsem začínala s klidnou akustickou hudbou a klid, jemné a dynamické hraní je to, co se mnou rezonuje. V průběhu svého života jsem vystřídala mnoho hudebních žánrů, baví mě zpívat to, co mě osloví, a nikdy neřeším, zda je to rock, lidovka nebo country. Díky této cestě jsem si mohla uvědomit, co je mému srdci skutečně nejblíže. A k tomu jsem se vrátila právě s 999. V Deseti očích jsem se snažila o klidnější energii v hudbě, zpěvu i textech, ale kluci v kapele to cítili naopak a přitvrzovalo se. To byl moment, kdy jsme zjistili, že je naše společné hraní u konce. Potom už jsem jen poprosila nahoru a přišlo vysněné setkání s 999 (smích).

Iva: Do divadla Ta Fantastika mě přilákal především autorský tým. Hudbu k muzikálům, ve kterých hraji, skládal Michal Pavlíček a režíroval je například Vladimír Morávek nebo Jiří Pokorný. Všichni jsou to mistři ve svém oboru a pro mne bylo ctí s nimi pracovat. V neposlední řadě to pak pro mě byla obrovská a pro můj život důležitá zkušenost. Jinak do divadla chodím ráda, i když přiznávám, že ne tak často, jak bych chtěla. Přednost dávám činohře. Herectví mě fascinuje, a tak chodím nasávat inspiraci. Naposledy jsem viděla v Činoherním klubu představení Pan Polštář – nádhera!

Iva: Michal Pavlíček mě pozval na konkurz k muzikálu Excalibur. Dostala jsem roli Ginevry a od té doby občas spolupracujeme. Zpívám v dalších jeho muzikálech Obraz Doriana Graye nebo Dáma s kaméliemi, nazpívala jsem Michalovi CD k baletnímu představení Malý princ, byla jsem hostem Na Kloboučku nebo při uvedení Michala Pavlíčka do Beatové síně slávy v Sazka aréně a naposledy s námi spolupracoval právě na našem CD Na křídlech koní.

Michael: Copak já si to pamatuju?

Jíra: Přišel za mnou Karel Macálka, že staví pro Ivu kapelu, jestli s nimi nechci natočit desku a hrát. Ivu a kluky znám, a tak jsem souhlasil a vyšla nádherná deska. Mám radost, že jsem do toho šel.

Jarda: Iva se mě zeptala, jestli bych to zkusil, a já jsem řekl jo. Takže vznik kapely je Ivina práce.

Iva: Měla jsem v hlavě dlouhou dobu sen. Myslela jsem, že je nerealizovatelný, ale splnil se. Oslovila jsem Karla Macálku a Jíru Meisnera, se kterými jsem se potkala při hostování se skupinou Kamelot v brněnském Boby centru. Karel pak řekl Míšovi Vašíčkovi, Míša Rybízovi (Petru Tomanovi) a na jednom z posledních koncertů Deseti očí jsem řekla Jardovi Friedlovi, který s námi tenkrát hrál jako host na steelku. Na všechny kluky jsem se dlouhá léta dívala z pohledu diváka, když hráli s Vlastou Redlem, Druhou trávou nebo Danem Bártou, a toužila jsem po tom, že s nimi jednou budu moci hrát.

Michael: Pokus o nový sound to být nemohl, všechno už je vymyšlené. Když používáme nástroje, které se použily v minulosti už milionkrát, co chceš vymýšlet nového? Snažím se ale vždycky vycházet ze svých zkušeností a ne ze zkušeností kapel, s kterými jsem hrával.

Karel: Myslím, že aby vznikl úplně nový sound, musí každý přinést zkušenosti ze svých dalších projektů. Kupříkladu píseň Málo věřím je moje zkušenost z Rangers… (smích) Dělám si samozřejmě legraci. Spíš je to tak, že jsme se za ty roky snad trochu naučili jít po samotných písních. Každá má nějaké svoje kouzlo a když je pozorně posloucháš, samy ti napoví, kudy na ně.

Jarda: Já jsem nic speciálního nevymýšlel, jen jsem se snažil ctít muziku a snažil jsem se, aby byl výsledek pěkný. Jestli něco zajímavého vzniklo, je to spíš tím, že každý hrajeme, jak umíme, a ono se to docela pěkně doplňuje. A to taky díky mixu, který dělal Michal.

Petr: Já jsem se snažil hlavně zprostředkovat společnou energii, o které si myslím, že spíš teče než stříká. Byl jsem už trochu unaven tím “stříkáním” všude okolo a kolegové z 999 naštěstí taky spíš tak příjemně plynou.

Michael: Michal Pavlíček je hodně vytížený, takže jsem se s ním osobně sešel asi dvakrát. Spíš jsme řešili věci po telefonu nebo mailem. Písničky, které nám dal, jsme si upravili podle svého. Michal nám nechal volnost a měl připomínky hlavně až ve finální fázi, kdy se míchalo. Respektoval, že hudba, kterou hrajeme, musí souznít hlavně s námi, ale naše představa o tom, jak by měly písničky vypadat, vyhovovala i jemu. Spolupráce tedy byla příjemná určitě pro obě strany.

Iva: Šest skladeb nám napsal Michal Pavlíček, většinu z nich otextoval Jan Sahara Hedl. Další písničky jsme dělali společně. Některé jsem přinesla já – tři z nich jsme dělali ještě s kytaristou Deseti očí Milanem Krasnym. Další písně přinesl Karel Macálka a s 999 jsme je pak na zkouškách dávali dohromady. Z původních nápadů toho často ani moc nezbylo, každý se na písních podepsal dost značnou měrou. Na aranžích jsme pracovali také všichni společně. Texty dělal kromě Sahary Karel Macálka, Veronika Boušová a já. Jak jsme se spolu sžívali, tak se postupně měnila i tvář všech písniček. Když vše uzrálo, vydali jsme Na křídlech koní.

Iva: Je to trochu složitější, ale jde to. Věřím tomu, že když jsme dostali možnost se spolu setkat, bude nám dopřáno i to hraní. Zatím se nám to vždy podařilo. Například v době, kdy Jíra Meisner hraje s Kamelotem, s námi místo něj vystupuje skvělý basista Jaryn Janek.

Karel: Barack Obama podpořil výzkum klonování. V tom vidím naši velkou šanci.

Iva: Na naše koncerty chodí velmi rozmanité obecenstvo. Myslím, že vůbec nerozhoduje věková hranice. Jedině mohu říci, že se většinou jedná o vnímavé a citlivější lidi, kteří si dokážou užít energii hudby a nepotřebují k tomu decibely. Na koncertech je vždy uvolňující a velice příjemná atmosféra – takže z toho usuzuji, že se na nás dívají příjemní lidé (smích).

Karel: Mám za to, že aby někoho naše hudba chytla, musí ten někdo být hodně vnímavý a velmi vybíravý s rozmlsanýma ušima. Určitě si v tom najde svoje každý od trampa po rockera.

Petr: Myslím, že náš typický posluchač je člověk, který si i dnes je schopen uvařit kafe nebo čaj, sednout si a poslechnout si hudbu a trošku se uklidnit. Zkrátka ohrožený druh…

Iva: Slovo projekt ve spojení s jakýmkoliv uměním, ať už je to hudba, malování nebo psaní knih, nemám ráda. Evokuje to ve mně něco vymyšleného, vykalkulovaného a vykonstruovaného. My jsme spolu proto, že spolu chceme být. Je nám dobře, když spolu hrajeme nebo když jdeme na pivo. Ctíme naprostou svobodu, a to nejen v naší hudbě, kde se každý může projevit tak, jak potřebuje a cítí. Slovo projekt se pro nás nehodí. Jsme kapela 999. Jak řekl Michal Vašíček v jednom rozhovoru: “Projekt je na chvíli, ale my to máme nafurt.” Intuitivně cítím, že další CD v budoucnu určitě bude, ale myslím, že bychom teď měli věnovat svou energii tomu aktuálnímu, které jsme pokřtili teprve nedávno – Na křídlech koní.