Hlavní stránka Folková růže BLOG www.jupp.cz Kniha "S kytarou na zádech"

Rozhovor  
HOME Zpět na seznam

Banjo je limitovaný nástroj

S Lubošem Malinou o úpravách Bacha, Mozarta, Smetany a Beatles

Skupině kolem Roberta Křesťana poskytl na krátký čas i jméno. Nyní se Druhá tráva vrátila ke svému osvědčenému názvu, Luboš Malina v ní dál hraje na banjo (a občas i na dechové nástroje) a zároveň se hlásí se svou třetí sólovou deskou. Nazval ji Afterparty.

Ta deska vznikla z potřeby zarchivovat věci, které jsem si kdy upravil pro banjo. Není to tedy deska autorská, obsahuje spoustu převzatých věcí. Já jsem je nikdy neměl možnost nahrát, protože se mi na dvě předchozí cédéčka (Naper se a pukni a Zákusek – pozn. autora) nehodily.

Výjimkou, která už na CD vyšla, je skladba Mezi řečí s Daliborem Štruncem…

Takových skladeb je tady víc. Ale já jsem je na Afterparty zařadil proto, že jsou to všechno duety. Například V nevysokých horách a Gejza a Berta už taky vyšly na jiných deskách. Ale jelikož je občas hráváme i jako duety, říkal jsem si, že to může být zajímavé třeba i ze studijních důvodů.

Mluvíš o duetech. Nakolik je v nich tvé banjo dominantní a nakolik jde o skladby dvou rovnocenných partnerů?

Myslím, že jde většinou o rovnocenné partnerství dvou nástrojů.

Než se dostaneme k tvým dvěma pěveckým partnerům z nového alba, připomenu, že na tvých předchozích sólových deskách zpívala vedle Roberta Křesťana a dalších také například Blanka Táborská.

Blanku jsem měl vždycky hrozně rád ještě z dob, kdy hrála v původním složení AG Fleku s Viktorinem, Markytánem a s Pepou Šobáněm. Kdysi jsem viděl jejich koncert na Portě v Sokolově a ten mě hodně oslovil. Takže tím, že mi Blanka nazpívala písničky na předchozích deskách, jsem si splnil takový svůj sen.

Teď jsi však objevil novou zpěvačku…

Ano, Katku García. Potkal jsem se s ní na natáčení živého cédéčka Teagrassu. Já jsem byl totiž spoluzakládajícím členem, takže mě Jirka Plocek pozval na oslavu narozenin své kapely. Katka tam zpívala jednu píseň a tam jsme si také řekli, že bychom spolu mohli v budoucnosti něco dalšího natočit.

Takže skladba The Parting Glass je jednou z prvních vlaštovek budoucí spolupráce?

Je úplně první, když nepočítám tu píseň kterou jsme nahráli tehdy na živé CD Teagrassu Večírek. S touto písničkou přišla Káťa. Je to píseň na rozloučenou a většinou se zpívá bez doprovodu. Vzniklo to nějak spontánně, že jsem začal hrát old-time stylem na banjo a myslím si, že to docela dobře zafungovalo. Takže jsme ji takhle ve dvou i natočili.

Teď s Katkou připravuješ i celé cédéčko, že?

Připravujeme je už asi rok, ale velmi pomalu. Zrovna teď mám hodně práce s Druhou trávou, takže mi nezbývá moc času na další projekty.

A víš už aspoň, jak to album bude vypadat?

Už před rokem jsme ve Zlíně natočili tři demosnímky s kapelou, ve které hraje na baskytaru Petr Vavřík, na klávesy Ivo Viktorin a dále by tam měla být akustická kytara a bicí. K tomu Luboš Novotný na dobro a já na píšťaly a na banjo. Takhle bychom to tedy chtěli natočit.

Vraťme se k albu Afterparty, kde hraješ jenom na banjo. Vlastně na banja…

Všechno je to pětistrunné banjo, ať je to Gibson nebo – většinou – Průcha. Ty Gibsony jsou tam jen proto, že jsem v té době ještě neměl nástroj od Jardy Průchy, na který teď hraju.

Na koncertní desce Teagrassu, kterou jsme zmínili, jsi hrál také na tarogáto. Tady jsi neměl chuť v nějaké skladbě banjo vyměnit za dechy?

Ne, Afterparty jsem chtěl natočit čistě jako banjovou desku.

Mimochodem jen v jedné jediné skladbě na té desce hrají dvě banja, v Tureckém pochodu.

Já jsem tu skladbu pro dvě banja upravil už asi před patnácti lety. V té době jsme se (já a Robert Křesťan) kamarádili s dalším banjistou Robertem Braunem. Řekli jsme si, že po vzoru Trischky, Bély Flecka a Billa Keithe uděláme taky pár skladbiček jenom pro banja. A já jsem při té příležitosti upravil právě Turecký pochod a zjistil jsem, že Mozart jej klidně mohl napsat pro dvě banja. Prostě levá ruka, pravá ruka – jedno banjo, druhé banjo. Teď jsem tuto skladbu oprášil a nahrál ji s banjistou z Copu Martinem Fridrichem.

Je podle tebe jakákoli skladba upravitelná pro banjo?

Zdaleka ne. Měl jsem ale jedno období, kdy jsem se v těchto klasických věcech trošku “šťoural” a hledal jsem nějakou skladbu, která by se pro banjo dala upravit. Myslím, že mě k tomu tenkrát inspiroval Trischka, který s kapelou hrál něco od Dvořáka. A já jsem si tehdy vzpomněl, že ještě jako vojenský muzikant jsem hrával na klarinet Skočnou a napadlo mě, že právě ta by se upravit dala. Tak jsme ji s Poutníky upravili a později jsme ji nahráli i s Druhou trávou. Vzpomínku na Plzeň od Bedřicha Smetany jsem zase původně hrával na piano a potom jsem ji upravil pro banjo a pro kytaru. Na desce ji se mnou hraje můj brácha Pavel.

Další “klasika” na desce je Bach Medley.

To je úprava z Bachových sonát a partit pro sólové housle. To hraju sám. – Vždycky se jedná o věci, které jsem někde slyšel a napadlo mě, že by se daly upravit pro banjo. Někdy to ale byla hodně krkolomná práce, protože banjo je hodně limitovaný nástroj, který nemá tolik oktáv jako housle, takže jsem třeba někdy musel přeskakovat z oktávy do oktávy.

Zatímco ale u Bacha jsi “jen” přepisoval partitury z jednoho nástroje (houslí) na druhý (banjo), v případě Beatles Medley (směs písní Yesterday a Here, There And Everywhere) musí banjo zastoupit celou kapelu.

To jsem taky upravoval dávno, asi před patnácti lety. Opět to bylo na popud Tonyho Trischky, který také hrával takové skladbičky upravené pro banjo.

Máš vůbec možnost tyto skladby hrát na koncertech?

Nemám. Jedinými výjimkami jsou Big Mon, případně V nevysokých horách, které hrajeme občas ve dvou s Lubošem Novotným.

Jak se deska natáčela?

Až na jednu výjimku je všechno nahrané během jednoho roku. Natáčel jsem to v Praze ve studiu Jiřího Maška ve volných dnech mezi koncerty s Druhou trávou. A nahrávali jsme to vždycky dohromady.

Na albu se objevuje také hlas Jiřího Suchého. Jak ses dostal ke spolupráci s ním?

Já jsem si podle pianového partu upravil skladbu Ezop a Brabenec. Jiří Suchý natáčel svou desku ve stejném studiu a když jsem já začal přemýšlet o duetech, napadlo mě, že by bylo skvělé, kdyby to právě on mohl zazpívat. No a on s tím souhlasil.

Na závěr se tě zeptám, co si sám doma rád pouštíš za muziku?

Já si muziku pouštím spíš v autě než doma. Často jsou to nějaké rumunské nahrávky nebo world music, kterou mi doporučí Jirka Plocek.

Vracíme se tedy k tomu tarogátu?

Nejenom tarogáto, ale také housle, klarinet, saxofon, hodně mě teď zajímá cimbál. To je myslím nástroj dost příbuzný banju.

Mimochodem cimbál se na albu také objevuje, a to nejen ve skladbičce Mezi řečí, kterou jsme zmínili už v úvodu rozhovoru. Já děkuji Luboši Malinovi za povídání a vám doporučuji album Afterparty k poslechu.

Milan Tesař (Radio Proglas)

zpět na seznam rozhovorů

HOME

 

 

 

 

Časopis FOLK & COUNTRY/FOLK vycházel jako měsíčník v letech 1991 - 2011.
Webový portál časopisu  FOLK & COUNTRY/FOLK vycházel jako deník v letech 1995 - 2014.
Nyní funguje již jen jako archiv článků. 

Časopis FOLK:  Michal Jupp Konečný - šéfredaktor (jupp@folkcountry.cz),  Veronika Kirschnerová (editor), Pavel Major Vorel (manažer), Hana Konečná (produkce). Grafici: Martin Janda, Lucie Koubová. Spolupracovali: Jiří Moravský Brabec,Tomáš Hrubý, Milan Tesař, Jan Hučín, Petr Sedláček, Milan Plch, Miloš Keller, + Vladimír Vlasák, Václav Müller, Vlaďka Provazníková, Kamila Střeštíková a další. 

Foto: Miloš Truhlář, Bllemby, Veronika Kirschnerová, Michal Jupp Konečný, Katka Esserová, Antonín Volf, Václav Müller  a další.