První otázka je nasnadě. Když se podívám na obal nového CD, zjistím, že z Majerových brzdových tabulek se staly MAJEROVKY (psáno výrazněji) brzdové tabulky. Inspiroval ses u Čechomoru (nejdříve I. Českomoravská nezávislá hudební společnost, pak Českomoravská hudební společnost a nakonec Čechomor) a budeš název postupně zkracovat?
Od té doby, co je s námi Alice, jsou Majerovky vlastně II. Českomoravská nezávislá hudební společnost, takže je jasné, že i u nás přichází čas jmenných postřižin. Ideálem je, abychom se nakonec jmenovali jenom M.

Vždycky jsem říkal, že Majerovky mají na svých albech rozházeny špičkové "hity", a že je škoda, že nevydáte nějaké best of. Takže jsem rád, že vyšla Noc ozvěn, na které jsou mnohé klíčové písně zachyceny. Proč jste vlastně zvolili formu záznamu živého koncertu?
On je to asi ten nejčestnější způsob, jak se k tomu “best” výběru postavit. Každý živý koncert kapely je vlastně takovým “best of”. Jít s výběrem do studia znamená jít točit předělávky jednou už vydaných písní – a nabízí se logicky otázka proč? Copak nebyly dost dobré, že je musíte předělávat? Živě nahraný výběr má jasný smysl – k písním studiově natočeným dát živou verzi, zachytit, jak to ta kapela dneska doopravdy hraje. My jsme kromě toho chtěli mít album, které si lidé koupí po koncertě a odnesou si domů nahrávku velmi podobnou tomu, co právě slyšeli. Byl to samozřejmě bobřík odvahy a smekám před Alicí, která s námi měla pár zkoušek, tohle byl její první koncert a rovnou se to točilo.

Ale to není jen Alice, Majerovky zní přeci jen o dost jinak, než v době vzniku starších písní na desce. Zdá se mi, že s bubeníkem Tomášem Makovským některé písničky úplně rozkvetly. Ale staromilci, stýskající si po akustických, tichých MBT, asi budou, že?
Najdou se dokonce i takoví! Dokonce jsme pro jednoho takového milého staromilce – pořadatele nedávno udělali jeden tichý koncert a doufám, že už to nikdy nebudeme muset opakovat. Už to není jaksi ono. Čo bolo, to bolo, terazky sme Majerovky. A dost si to, my staří veteráni, s Alicí a s Tomášem užíváme.

Jak jste vlastně vybírali písničky na desku? Tahle týmová práce mě docela zajímá. Měl někdo právo veta? A vedly se o nějakou píseň velké spory?
Neprobíhalo to vůbec nijak dramaticky. Alice měla přednostní právo výběru a bylo pro nás samozřejmé, že co si z repertoáru vybere, to na albu bude. Vítek měl tři hudební novinky, ze kterých vznikly písničky, a ty měly také jasné místo, protože jsme chtěli, aby album nebylo jen striktním výletem do minulosti. Přízrak z Londonderry jsme zkoušeli nějak vymyslet (vždycky zbytečně blbě složitě) už tak posledních pět let a konečně to vyšlo. A ty zbylé věci se na desku dostávaly tak, že jsme udělali výběr z koncertních playlistů a na zkouškách se dohodli, které fungují nejlíp, to nám docela jde a pokud by náhodou nešlo, nesmlouvavá rytmická sekce Bernard – Makovský učiní rázný konec všem autorským sebeklamům sekce Linhart - Kahle. U dvou věcí pak rázný konec nastal ještě v postprodukčním studiu – zkrátka se nám je nepovedlo zahrát tak dobře, jako ty ostatní.

Udělal jsem si seznam, kolik písní se na Noc ozvěn dostalo z jednotlivých desek Majerovek. Čtyři z Ryby ryb, tři z Gabréty a Pálavy, dvě najdeme na albu Babí Jan, čtyři jsou nové. Vůbec ovšem není zastoupeno první CD Místa častých zjevení. Proč?
Ono není v podstatě zastoupeno ani na koncertech a ani jsme nikdy zvlášť nepřemýšleli proč. Pozdější věci jsou možná nějak jinak - snad líp - napsané a daleko lépe se nám hrajou. A to, jak ty písničky dnes fungují, bylo pro nás jedním z klíčů při výběru. Ačkoliv jistě taková titulní píseň z Míst by si své místo na best of asi zasloužila, tak třeba někdy příště…

Ty aranže na desce se mi hrozně líbí. Máloco si intenzivně pouštím ve sluchátkách, ale tohle si vychutnávám.
Ony nejsou předem napsané, vznikaly přirozeným vývojem. Velký podíl na tom má Tomášův cit pro věc a potom taky dlouholetá sehranost nás ostatních “otců zakladatelů”. Tomášův příchod nás totiž osvobodil od té předchozí, poněkud lopotné a nevyhnutelné nutnosti všemi nástroji tvořit rytmickou strukturu (třeba: mandola = virbl, basa = kopák), takže teď už nám to hraje málem samo.

Když jsem se o Noci ozvěn doslechl a nevěděl jaké na ní budou písničky, říkal jsme si, že by bylo hodně zajímavé, kdyby Majerovky zahrály něco ze Sudéty. Nehrajete něco z ní aspoň na koncertech?
Zatím ne. A naopak 29 Saiten nehrajou nic od Majerovek a já pokud hraju sám, zahraju třeba jednu věc na úvod a potom další až třeba jako přídavek. Zatím si myslím, že Majerovky i Sudéta mají mít svoji vlastní oddělenou tvář, ale čas to může pochopitelně změnit.

V komentáři k Noci ozvěn píšeš o písni Pálava, že železná věž na Děvíně, sídlo bohů uprostřed vinic vás propojila s Alicí a s vesmírem. Mě teda nedávno propojila tak nanejvýš se spoustou slušného veltlínu a výborného cabernetu moravia. Jak tedy došlo k "propojení" MBT a Alice Holubové?
To je totiž tak. Člověk pořád něco – a v tomto případě někoho - hledá, snaží se, vymýšlí, zkrátka tlačí na pilu a ono nic. Ještě nenastal ten správný čas, i když není zřejmé proč. A potom to setkání přijde jaksi neplánovaně. Ve chvíli, kdy už jste skoro hodili flintu do žita. V našem případě ta jiskra přeskočila během jednoho neočekávaného dýchánku, kdy se ukázalo, že Alice poslouchá Majerovky. Což byla voda na naše společné mlýny. Ta železná věž na Pálavě pak dohlížela na naše zkoušení v půlce února v Perné. Pokud byla Alice někde na cestách, tak nás dokonce propojovala svými mobilovými anténami. Zkoušeli jsme tak čtyři dny a za dva týdny už jeli do Brna natočit Noc ozvěn. Z čehož plyne, že co se má stát, se stane. Můžou za to Majerovi brzdoví strážní andělé.

Byl jsem na spojení MBT a Alice Holubová opravdu hodně zvědavý. Přiznám se, že ze začátku jsem si musel trochu zvyknout. Ale pak se mi to spojení "pohanské kapely a andělsky čisté zpěvačky" líbilo čím dál víc, a teď si to při poslechu hodně užívám. Jaké jsou na Alici Holubovou v Majerovkách ohlasy?
Jsou především výborné. Pokud vím, všichni vítají návrat ženského hlasu do Majerovek, navíc hlasu takových kvalit, jakým je Alice obdařena. Jen občas někdo propadá nostalgii a srovnává v čase nesrovnatelné, až mi to přijde docela legrační. My už nikdy nebudeme MBT ročník 1996. To už nejde. A je to tak dobře.

Ondřej Bezr ti v recenzi doporučuje, abys spolu s Vítkem Kahle přizpůsobil svůj rukopis zpěvaččinu naturelu. Dáš na jeho radu?
Já si nemyslím, že by ty staré MBT songy šly proti naturelu Alice. Já dokonce pravím, že ty songy díky Alici konečně našly svoji odpovídající interpretaci. Ondřej Bezr je znalcem klasických MBT s Andreou Landovskou a protože je má stejně jako ty naposlouchané a musel si zvykat, tak možná propadá klamu: Kdyby první zpěvačkou MBT byla Alice a až po ní by přišla Andrea, musel by nejspíš asi poctivě napsat, že Andrea bohužel nedosahuje profesionálních kvalit Alice, což se snaží maskovat snahou vypadat pohansky tajemně. Což je situace, kterou bych ani jemu, ani Andree a potažmo ani sobě jaksi nepřál (na vysvětlenou – Ondřej B. chválí profesionalitu AH, ale jaksi u ní postrádá pohanský či tajemný rozměr AL).

Pustil jsem si všechny starší verze písniček zazpívaných nově Alicí Holubovou a zdá se mi, že je v nich najednou mnohem více jakési lehkosti a vzdušnosti. Což jde cítit nejen z jejího zpěvu, ale i z kapely. Vnímáš to taky tak? Je spolupráce s Alicí pro Majerovky a tebe jako autora, novým impulzem?
Jsme jako staré auto, kterému dali nový motor. O brzdových destičkách nemluvě.

Vašek Müller
Folk & Country 10/2008

HOME