Deset let Koa

Když jsem vás letos na konci srpna zažil naživo, měl jsem radost. Kapela hrála výtečně, publikum to dokázalo ocenit a i v zákulisí bylo poznat, že vám je spolu dobře. Přesto se chci zeptat: neměli jste někdy po Zuzanině odchodu pocit, že by Koa mohla zaniknout?
F: Naopak, cítili jsme velkou potřebu dál hrát a být spolu.
O: On na to ani nebyl moc čas. Franta celkem brzy volal, že si s Máriem říkali, že bychom hráli dál. No a v současnosti dokončujeme druhou desku.

Lidi mají rádi jednoduché příběhy a my novináři je někdy spoluvytváříme. Jednoduchý příběh o Koa zní: parta výtečných muzikantů, které dala dohromady Zuzana Navarová. Nakolik je to pravda, aneb odkud se kdo z vás zná s ostatními?
F: Myslím, že tahle otázka je už trochu mimo mísu. Vždyť KOA už existuje 10 let. Je ale pravda, že nás dohromady dala Zuzanka.

Jak často vystupujete?
F: Koncertujeme v průměru čtyřikrát až šestkrát do měsíce.
C: Jak nejvíc to jde.

O některých z vás vím, že mají i jiné hudební aktivity. Takže, co kdo z vás dělá, když zrovna nehraje s Koa?
F: Camael, Workshopandmore, Golem, Karel Gott, Jitka Zelenková... K tomu hudební produkce, režie, aranžmá a studiová práce.
O: To je hodně různé. Hraji například s kapelou Amirante, což je orientální taneční hudba. Na Vánoce se chystáme s doprovodnou skupinou Septet plus na koncerty s Marií Rottrovou.
C: Všichni se pohybujeme v různých partách a hudebních aktivitách, které jsou více či méně na obživu.
M: Hraju s Therne Čhave a s Romano trajo.

Slovo world music má stále neurčitější obsah. Ale přesto, použili byste jej pro vaši mnohobarevnou hudbu? Nebo dáváte přednost jinému označení?
F: Nikdy jsem nebyl příznivcem škatulkování hudby.
O: Klidně použili, world music je všechno.
C: World music je trochu prvoplánový výraz, ale pro nás nejvýstižnější.
M: Naší hudbou se prolínají růstné styly, tak bych si ji dovolil nazvat world music.

Musí s písničkou souhlasit všichni?
F: Samozřejmě.
O: Ano.
C: Nemusí. Pakliže většina cíti, že skladba ještě nedozrála, dá se odpočinout (odležet).

Je někdo z vás kapelník?
F: Ne.
C: Nemáme určené toto výsostné postavení, většinou se domluvíme. Pro mě je určující tah a ten má Franta a Mário.

I když hlavním zpěvákem kapely je Mário, zaujalo mne i to, jak s nadhledem zpívá František. Nedostane víc příležitostí?
F: Myslím si, že prostoru mám dost.
C: Uvidíte, kolik písní má Franta na novém CD. Rýsuje se tu český Chris Rea!

Vy jste všichni čtyři individuálně velmi dobří muzikanti. Znám kapely, pro které to je prokletí, protože se usólují k smrti. Jak vy hledáte vyváženost mezi předvedením individuálních kvalit a týmovou soudržností?
F: Snažíme se vzájemně co nejvíc poslouchat, inspirovat a respektovat.
O: My tu vyváženost ani moc nehledáme. Myslím, že dobrý muzikant písničku respektuje. Usólovat k smrti se můžeme třeba v jazz klubu.
C: Pořád se snažíme zachovat formu písně. Na sólové exhibice máme každý jiné projekty.
M: Doufám, že máme natolik hudebních zkušeností, že dokážeme hudbě sloužit.

Vydání desky bývá spojeno se zvýšenou aktivitou – křty, šňůry. Takže jak to máte připravené?
F: Šňůra koncertů k novému CD bude na jaře.

Vím, že jste vyhledávaní jako studiový muzikanti. Nenapadlo někoho najmout si do studia Koa jako celek? A jak byste reagovali?
F: KOA není kapela k pronajmutí, takže komplet bychom nahrávat asi nešli nikomu.
O: To sice jsme, ale Koa není studiová kapela.
C: Koa není studiová kapela, jinak se sami individuálně ve studiích často pohybujeme.

Když kapela vydá desku, posílá se do rádií. Víte, která rádia vaši muziku hrají? A která posloucháte?
F: Víme, kdo nás hraje, už podle výpisů z OSA a Intergramu. Já osobně poslouchám rádio jen v autě a vybírám si podle toho, co zrovna pouští.
O: Nevím, mám rádio jen v mobilu a to děsně šumí.

Máte nějaké oblíbené štace, kde hrajete pravidelněji a je to tam vždycky výborné?
F: Za všechny budu jmenovat třeba ostravský klub Parník, českobudějovický klub Velbloud a bohužel již neexistující Malostranskou Besedu.
O: My v podstatě hrajeme jenom na těch místech, kde se nám takhle moc líbilo. Samozřejmě, pokud někde nejsme poprvé.
C: Jednoznačně Parník v Ostravě.

Kdyby vám někdo nabídl, že peníze nejsou problém a rád by udělal dvojkoncert, kde jednou kapelou budete vy, koho byste k sobě vzali na druhou půlku koncertu?
F: Sting.
C: Já bych rád s Pat Metheny Group společně s Annou Marií Jopek.
M: Steve Wonder.

Osoby a obsazení:

Mário Bihári - akordeon, zpěv (klávesy, klavír). * 28. 12. 1977 v Malackách, Absolvent Konzervatoře Jana Deyla (2000), dvojnásobný žákovský mistr Evropy v běhu nevidomých z roku 1991 a 1992.

František Raba - kontrabas, zpěv. Nejstarší v kapele. Absolvent pražské Státní konzervatoře v r. 1987. Působil v Pražském symfonickém orchestru FOK, jazzových, pop i folkových formacích.

Omar Khaouaj – kytara. * 4. 7. 1977 v Mladé Boleslavi (babička z tatínkovy strany byla Turkyně a dědeček Čerkes), od svých pěti let vyrůstal v Alžírsku. Do Čech se vrátil, když mu bylo  jedenáct. Vystudoval elektrickou kytaru na Ježkově konzervatoři.

Camilo Caller – perkuse, bicí (narozen v Praze, ale babička je z Peru). Vystudoval na Státní konzervatoři Praha bicí. Hrál například s kapelami Šum svistu, Laura a její tygři, vystupoval i s Kamilem Střihavkou v !No Guitars! a s Čechomorem na Proměny tour.

Diskografie:
Skleněná vrba (Navarová-Gutiérrez-Koa, Indies Records, 1999)
Zelené album (live, Navarová-Gutiérrez-Koa, Indies Records, 2000)
Barvy všecky (Indies Records, 2001)
Jako Šántidéví (Indies Records, 2003)
Koa (Indies Scope, 2006)
Dobře nám (Indies Scope, 2008)

www.koa.cz

HOME