Zakletý příběh Jarretu 

Kolega Vašek Müller si krátce po skončení letošní Zahrady posteskl směrem k dramaturgům ostatních přehlídek: „Kdy se už Jarret konečně stane hvězdou festivalů hrající v nejlepších časech na hlavních pódiích? Chytré, rozpoznatelné a melodické písničky, výborně zazpívané.“ Je pravda, že málokterý z někdejších držitelů Krtečků si dokáže tak dokonale omotat publikum kolem prstu a přitom zůstává svůj, originální a v rámci žánru novátorský. Se dvěma pilíři Jarretu, kapelníkem a kytaristou Michalem Kadlecem (K) a baskytaristou a hlavním kapelním bavičem Markem Štulírem (Š) jsem se sešel samozřejmě na Zahradě – v zákulisí náměšťského amfiteátru.  

Krátce po natočení vašeho minulého alba Unikat z Jarretu odešel zpěvák a autor většiny repertoáru Bohouš Vašák. Jaká byla v kapele tehdy situace? Nehrozilo, že úplně skončí?

Š: Že by kapela měla skončil, to je snad jediná věc, která nás vůbec nenapadla. Až mě to teď zaskočilo, když jsem si to uvědomil. Bohouš přišel na první zkoušku po Novém roce 2003 a řekl nám, že už nemůže dál – důvodem byla práce a únava. My jsme řekli: „Nedá se nic dělat, rozmyslíme se, co bude dál. Jen potřebujeme, abys nám ještě nějakou dobu pomáhal.“

K: Měli jsme dilema, jestli brát, nebo nebrat někoho nového. Nakonec jsme se rozhodli, že nikoho nevezmeme, zkusíme vydržet rok a až potom se rozhodneme definitivně. Kdyby k nám nastoupil někdo nový, byl by srovnávaný s Bohoušem, a to jsme nechtěli.

V čem tedy měla spočívat pomoc z Bohoušovy strany?

K: Měla to být samozřejmě pomoc autorská. I na naši novou desku ještě Bohoušek napsal většinu věcí.

Říkáš, že na ni „ještě“ napsal většinu věcí. Budoucnost tedy bude jiná? Budou skládat současní členové?

Š: Budoucnost je nejistá (smích). Nikdo nic nevíme. Bohouš má nějaké věci rozepsané, ale jestli z nich něco bude, to se neví.

K: To se neví už deset let.

Š: Poté, co přinesl první písničku, řekl, že už žádnou jinou nenapíše. A to nám říká celou dobu, co se známe.

Pojďme si tedy povídat o aktuální desce Vztahem zapni! Jsou na ní samé nové písničky?

Š: Stala se nám taková věc, která mě teď moc mrzí. Náš záměr byl vytvořit celistvý příběh, který do té desky „zaklejeme“. A tomu jsme podřídili úplně všechno – výběr repertoáru i řazení písniček. Zatímco kluci chtěli ten záměr prozradit, já jsem trval na tom, aby zůstal utajený. A teď se musím kát. Ten příběh jsme totiž do desky natolik „zakleli“, že ho tam nikdo nemůže najít. Celé album je ucelený projekt, od začátku až do konce. Každá slabika má svůj význam. Je tam například starší písnička Nedávno, která byla už na naší první desce Hic non sunt leones, a to proto, že jsme ji do toho příběhu nutně potřebovali. Mimochodem ten příběh se dá vysledovat z obalu, jenže ten si musíte hodně pozorně prohlédnout. Když teď čtu recenze, jsem hrozně nešťastný z toho, že si toho nikdo nevšiml!

K: Já doplním, že většina písniček je na albu opravdu nových – Bohouš je psal během uplynulých tří let. Ale je tam taky píseň Sto kroků samoty, kterou složil někdy ve dvaceti letech. My jsme si s ní dlouho nevěděli rady a až teď přišel její čas.

Jednu píseň, Michale, napsal taky tvůj bratr Martin (jinak polovina dua Disneyband)…

K: Přesně tak. On nám Martin vždycky nabízí nějaké písničky a nám dlouho trvá, než si s nimi poradíme. Píseň Co se děje v seně nám dával už v době, kdy jsme točili desku Unikat. Až teď se nám ale hodila. – Kromě toho je na desce taky jedna písnička od Jakuba Nohy (Zvěrokruh) a jedna (Vidět Everest) od Pavla Havlíka, což je liberecký rodák a můj šéf.

Určitě bychom měli zmínit také postavu producenta…

Š: Album produkoval Martin Ledvina, bývalý člen Druhé trávy a současný spoluhráč Lenky Dusilové. Práce s ním byla do určité chvíle moc příjemná, potom už jenom příjemná, protože jsme měli hrozné časové problémy. Myslím si ale, že Martin té desce hrozně moc pomohl.

Posunul Martin někam vaše písničky?

K: Já osobně si myslím, že ne.

Š: Na to jsou různé názory. Já si možná paradoxně myslím, že nás Martin táhl zpátky k akustickým kytarám. Já jsem měl o té desce nějakou představu a výsledek je akustičtější, než bych čekal.

K: Když jsme točili Unikat, říkalo se, jak nás tehdy Michal Němec ovlivnil. Ale on nás hlavně hlídal. A podobně to vnímám i teď: Martin nás hlídal a jen nám trochu poupravil některé party a sehnal hosty. To hlavní však pochází z Jarretu jako takového. Určitě nás netlačil k popu nebo něčemu jinému.

A představíte mi ty hosty?

K: Na desce nám hraje David Landštof na perkuse, Beata Hlavenková na fender piano, Marcel Bárta na sopránsaxofon, Luboš Malina z Druhé trávy na banjo a David Babka na steel kytaru. Pomáhala nám taky skupina Voxtet.

Š: A ještě tam s námi hraje můj bráška Honzík Provazník alias Mr. Ropeman.

Beata Hlavenková, kterou jsme zmínili, je zástupkyně mladé progresivní jazzové scény. Jak se s ní spolupracovalo?

Š: Jak se s ní spolupracuje, netušíme. Ale vím, že se s ní dobře pije. Ona své pasáže natáčela v době, kdy jsme my ve studiu nebyli. A potkali jsme se s ní až na křtu desky. Tam se ukázalo, že Beata je moc příjemné děvče. K celému projektu měla jen jedinou výtku, a sice že jsme těch kláves na albu nakonec použili málo.

Podařilo se vám aspoň jednou dostat všechny ty hosty na pódium?

Š: To se asi nepodaří nikdy.

K: My jsme to pojali jinak – pozvali jsme si jiné hosty. Na křtu například vystupoval 25členný dívčí sbor nebo dechová sekce.

Marku, před chvílí ses zmínil o nějakých časových problémech. O co šlo?

Š: Deska původně měla vyjít až v roce 2007. My jsme totiž zatím alba natáčeli po pěti letech a navíc jsme si s Michalem chtěli udělat dárek ke třiatřicátinám. Martin Ledvina ale přišel s nabídkou, že existuje neuvěřitelná šance točit s americkým zvukařem Sebastienem Richardem, který pracoval například s Foo Fighters nebo s Tomem Waitsem a který přijede v roce 2005 do Evropy. My jsme mu tedy poslali muziku a on odpověděl, že se mu to líbí. V srpnu přijel, my jsme natočili desku a někdy v lednu mělo být album smíchané, aby všechno vyšlo do plánovaného květnového křtu. Nějakým řízením osudu se to však nepodařilo a Sebastienovi nezbýval čas na dokončení práce.

K: Navíc strašně vázla komunikace přes oceán. Sebastien přestal komunikovat s Martinem Ledvinou a Martin coby producent zase neřekl včas: Takhle to nejde, uděláme to jinde. – Původně jsme měli časovou rezervu, ale tu jsme brzy vyčerpali a vypadalo to, že deska vyjde až na podzim.

Š: A v této situaci zasáhli Indies, kteří nám nabídli neuvěřitelné podmínky. Řekli, že desku maximálně podpoří, že si můžeme vybrat jakékoli studio a jakékoli lidi.

K: Nakonec tedy album míchal Andrej Lažo ze studia Sono a hodně práce jsme si taky udělali sami.

Š: Mastering probíhal u Petra Vavříka ve studiu V. A já musím ještě dodat, že právě s Andrejem a Petrem všechno domluvil Martin Ledvina.

Na závěr se vrátím k otázce, na kterou jste mi neodpověděli. Rodí se v kapele nový autor?

K: Pokud vím, tak ne. Ale my máme jeden dluh vůči posluchačům. Spoustu starších písní hrajeme živě, ale nikdy jsme je nenatočili. Po Unikat měla přijít koncertní deska, ale právě kvůli Bohoušově odchodu jsme ji pozdrželi. Nechtěli jsme, aby se říkalo: Bohouš odešel a oni nevědí, co dělat, a tak vydávají živou desku. Ale teď bychom koncertní album rádi udělali, a tím pádem můžete zatím další autorské CD odkládat.

Š: To jsi neměl říkat. To kdyby slyšeli Indies, ti by nám dali…

Milan Tesař
foto Katka Esserová

HOME