Hlavní stránka Folková růže BLOG www.jupp.cz Kniha "S kytarou na zádech"

Rozhovor  
HOME Zpět na seznam

Písnička má svou osobnost

Styl australského muzikanta Jamisona Younga by se dal popsat jako citlivý mix bluesového folk-rocku a industriální elektroniky. Jeho samotného nejlépe vystihují výrazy potulný kovář písniček a dobrodruh. Před lety opustil slibnou kariéru ve světě financí a vydal se na nejistou cestu profesionálního muzikantského života. Loni v červnu si sbalil batoh a vypravil se přes půl zeměkoule, aby se o svou tvorbu podělil s Evropou. Nepodporuje ho žádná velká agentura ani drsný manažer s ostrými lokty. Přesto má za sebou stovky vystoupení v Austrálii, v Paříži a Praze.

Pokud vím, trávíš teď spoustu času v Evropě. Kdy jsi byl naposled v Austrálii?

Minulý červen. Prvních šest měsíců v Evropě jsem strávil v Česku, pak tři měsíce v Paříži a teď jsem zpátky tady.

Takže se ti u nás líbí?

Je to tu skvělé. Pro umělce je těžké žít v západní Evropě, protože je tam všechno hrozně drahé. Navíc lidé ve střední Evropě jsou mnohem víc v pohodě než Evropané na západě. Nejsou tak zaměření na obchodní úspěchy.

Proč sis vybral právě Českou republiku?

(vzornou češtinou) Protože Praha je srdcem Evropy.

Takže ses rozhodl pro Prahu, když sis v průvodci přečetl, že je srdcem Evropy?

Takhle rychlé to nebylo. V Austrálii je těžké dělat muziku kvůli vzdálenostem. Navíc je moje hudba dost neobvyklá a v Austrálii pro ni není tolik posluchačů. Nemohl jsem se posunout nikam dál. V Evropě jsou lidé zvyklí na rozmanitost a nové vlivy. Co se týče Prahy, byl jsem tu poprvé v osmnácti a líbilo se mi tu. Takže jsem se rozhodl vrátit se a zkusit to s muzikou nejdřív tady. Kdyby to bylo nevyšlo, jel bych do Berlína.

Splnilo se ti to, co sis od příjezdu do Evropy sliboval?

Mohl jsem se víc zaměřit na umění. Pro mě není obchodní úspěch tak důležitý, jako pocit vnitřního uspokojení a naplnění z toho, co dělám. Chci skládat písničky a hrát a zpívat. Nepotřebuji pořádat velká představení. A tenhle přístup je vidět i na hudebnících v Česku. Jsou mnohem spokojenější. Dokonce i v Paříži jsou muzikanti motivovaní hlavně snahou vydělávat peníze a mají pocit, že musejí být obchodně úspěšní. Východoevropské země jsou v tomhle směru unikátní.

Bylo těžké zaujmout posluchače, když jsi přijel do Evropy? Kde jsi začínal?

Nějakou dobu jsem se tu usazoval. Nikam jsem nespěchal, takže jsem měl dost času na to, abych se seznámil s lidmi, složil pár písniček… V Paříži jsem si koupil vlastní hudební elektronickou sestavu, takže jsem mohl prostě přijít do baru a začít hrát.

Znáš hodně zdejších hudebníků?

Potkal jsem jich tu už spoustu při nejrůznějších příležitostech a postupně získávám víc a víc kontaktů. Na mých webových stránkách jsou živé nahrávky, které jsem v Praze natočil loni na podzim. Kytaristu, který se mnou hrál, jsem potkal večer předtím v tramvaji. Nabídl jsem mu, aby se mnou nahrával a on souhlasil. Výsledek, myslím, stojí zato.

Kdy ses rozhodl stát se profesionálním hudebníkem?

Původně jsem pracoval na finančních trzích. Ale věnoval jsem se hodně hudbě a psal jsem písničky. Pak jsem pochopil, že být muzikantem je pro mě důležitější než vydělávat peníze. Takže jsem asi před deseti lety obchod opustil a začal se věnovat jen muzice. Ale hudba mě vážně zajímala už ve škole. Naučil jsem se pár akordů a začal zjišťovat, že se k nim dá i něco povídat. Byla to docela úleva.

Podporovala tě v tvém snažení rodina?

Má rodina je trochu konzervativní. Podle ní bych jako hudebník měl vydávat desky a vydělávat velké peníze. Moje hudba je ale hodně originální a osobní. Kdybych se začal přizpůsobovat vkusu širšího publika, ztratil bych možnost vyjádřit sám sebe.

Je nějaký muzikant, na kterého hodně rád vzpomínáš? Někdo, kdo tě hodně naučil?

Každá hudba, která člověka osloví, je inspirující. Když uslyšíš písničku, která tě vnitřně rozvibruje, stane se pro tebe ten konkrétní interpret důležitou osobou. Je hodně lidí, kteří na mě měli vliv jako umělci. Mohl bych sepsat dlouhý seznam.

Víš o někom, koho jsi ty sám inspiroval?

O tom jsem nikdy nepřemýšlel. Řekl bych, že muzikanti inspirují každého, koho svou hudbou vnitřně osloví nebo změní. Na mou hudbu nejvíc reagují mladí lidé, ale to je asi normální. Čím mladší člověk je, tím snadněji přijme a stráví všechno, co je nové.

S kolika lidmi jsi jako hudebník spolupracoval?

Se spoustou. Jen na mé desce se podílelo asi třicet různých lidí. Bylo to skoro jako tvořit elektronickou symfonii.

Co plánuješ do budoucna?

Co nejvíc vystoupení, kdekoli to bude možné – tady i v západní Evropě. V červnu pojedu na pár týdnů do New Yorku a pak uvidím. Není pro mě tolik důležité, jestli budu mít úspěch. Hodně lidí to s muzikou vzdává, protože dost nevystupují a nedostali se do televize. Podle mě je úspěšný hudebník ten, který najde v hudbě naplnění a vnitřní uspokojení. Není nutné, aby ho posluchači vnímali jako hudební ikonu.

Skládáš si hudbu i píšeš texty. Jsou i nějací další skladatelé nebo textaři, kteří by pro tebe psali písničky?

Jsou další muzikanti, kteří se na produkci podílejí, ale texty a akordy jsou vždycky moje vlastní.

Jakým způsobem tvoříš? Necháváš to na inspiraci nebo píšeš pravidelně a disciplinovaně?

Písničky možná vůbec nepatří nám, prostě přicházejí odněkud a my je jen zapisujeme. Mají svou osobnost, identitu a touhu být zaznamenány. Dost často bývají dílem okamžiku. Proto většina písničkářů mívá po kapsách zápisník plný kousků papíru s divnými poznámkami. Já taky. Dřív jsem to dělal tak, že jsem prostě přišel domů a zaznamenával si úplně všechno, co mě napadlo. Mám doslova tisíce nahraných úryvků a písniček.

Je něco, co tě za všech okolností spolehlivě inspiruje? Třeba místa, lidé, pivo a whisky…?

Pivo a whisky rozhodně ne, dávám přednost čajové kultuře před pivní. Pivní průmysl jsem opustil před šesti lety. Musel jsem úplně převrátit svůj společenský život, což byla zajímavá zkušenost v životě i v muzice. Když je člověk nadopovaný a nasátý alkoholem, prožívá většinu věcí úplně jinak a jeho písničky se mění. Za střízliva už možná nebudou znít tak drsně a syrově, ale hudba, kterou vytvoří, získá úplně jinou kvalitu.

Jakou muziku posloucháš?

Obvykle se hodně obracím k hudbě, když procházím v životě něčím těžkým a složitým, takže poslouchám muziku spíš melancholickou, smutnou a ironickou od interpretů a autorů jako jsou Elliot Smith, Tom Waits nebo J. J. Cale. I přesto, že Elliot Smith spáchal sebevraždu, hudba Toma Waitse je výraz alkoholismu a J.J. Cale napsal píseň “Kokain”.

Máš nějaký rituál, který provádíš před vystoupením?

Odkládám peněženku a klíče. Opouštím tak materiální svět a nořím se do hudebního.

Chtěl bys něco vzkázat českým muzikantům?

Pro české muzikanty je těžké se prosadit, protože lidé tady chtějí víc slyšet písničky v angličtině. Dokonce i vaše rádia hrají spíš americký než český folk. Proto bych chtěl českým muzikantům vzkázat, aby se drželi české kultury a tradice, aby si uchovali svou identitu. Aby nepodléhali cizím vlivům jen proto, že je pravděpodobnější získat tak nějaký příjem. Když jsem byl v Paříži, byl jsem hrozně zklamaný, protože spousta lidí zpívala anglicky. To je škoda.

Za chvíli máš vystoupení, tak bych se ráda zeptala, co si australští muzikanti vzájemně přejí, když jdou jejich kolegové na scénu? U nás je zvykem neděkovat, když ti někdo před vystoupením popřeje hodně štěstí, protože to prý přináší smůlu.

U nás si muzikanti nepřejí hodně štěstí. U nás si přejí "zlom si nohu".

Takže díky za rozhovor a zlom si nohu.

V.S.

Jamison Young vystoupí na začátku července na festivalu Zahrada.

Další informace o Jamisonu Youngovi s ukázkami živých nahrávek z pražských i pařížských klubů najdete na: www.jamisonyoung.com
zpět na seznam rozhovorů

HOME

  
 

 

 

Časopis FOLK & COUNTRY/FOLK vycházel jako měsíčník v letech 1991 - 2011.
Webový portál časopisu  FOLK & COUNTRY/FOLK vycházel jako deník v letech 1995 - 2014.
Nyní funguje již jen jako archiv článků. 
Časopis FOLK:  Michal Jupp Konečný - šéfredaktor (jupp@folkcountry.cz),  Veronika Kirschnerová (editor), Pavel Major Vorel (manažer), Hana Konečná (produkce). Grafici: Martin Janda, Lucie Koubová. Spolupracovali: Jiří Moravský Brabec,Tomáš Hrubý, Milan Tesař, Jan Hučín, Petr Sedláček, Milan Plch, Miloš Keller, + Vladimír Vlasák, Václav Müller, Vlaďka Provazníková, Kamila Střeštíková a další. 

Foto: Miloš Truhlář, Bllemby, Veronika Kirschnerová, Michal Jupp Konečný, Katka Esserová, Antonín Volf, Václav Müller  a další.