Otázku, zda bych připravil pro FOLK & COUNTRY rozhovor s košickou skupinou Irish Rose, jsem dostal už před více než rokem. Tehdy jsem musel odmítnout, protože jsem kapelu znal jen z doslechu. První setkání naživo na Konkursu Zahrady v Kuřimi letos na jaře však bylo doslova láskou na první poslech. Takzvaných keltských kapel sice znám spoustu, ale málokterá mě čistotou zpracování, kombinovanou s vlastními nápady, zaujala tak okamžitě. Nebyl jsem sám: Na Zahradě 2009 Irish Rose získali Krtka od diváků. Mimochodem málem bych měl psát “získaly”. Jediným oficiálním mužským členem skupiny je kytarista Jozef Szánto, který doprovází čtyři mladé ženy. Se dvěma z nich, s Evou Trembeczkou (zpěv) a Katkou Ivasenkovou (housle, zpěv) jsem se sešel v zákulisí amfiteátru v Náměšti na Hané.

Evka: Bylo to zajímavé první setkání. V rámci vánočního koncertu na chodbách našeho gymnázia jsem zaslechla irskou koledu v podání houslistky Katky, kterou jsem tehdy ještě neznala, a její kamarádky, která ji doprovázela na klavír. Kapela tehdy už existovala asi čtyři měsíce a zrovna hledali zpěvačku.

Katka: Já jsem se nejdříve seznámila s irskou kapelou The Corrs, která se při tvorbě svých písní inspiruje tradičními melodiemi. Ale s pravou irskou hudbou jsem se potkala až po příchodu do kapely Highland Corbies, která se po vzniku Irish Rose rozpadla.

Katka: Jak už jsem řekla, na začátku hráli někteří současní členové Irish Rose v kapele Highland Corbies. Ta zanikla a zůstala jsem z ní už jen já a náš kytarista Jožko. Postupně jsme sbírali materiály v podobě zpěvníků a sborníků dostupných v hudebninách, později i na internetu, a hledali jsme kamarády, kterým se to také bude líbit.

Evka: Ke Katce a Jožkovi se jako první přidal hráč na bodhrán Peťo, který dnes už jen hostuje. Potom si Katka na vánočním posezení našla mě. Poté, co naše první flétnistka Zuzana odcestovala do zahraničí, jsme za ni hledali dočasný záskok, a tak Katka oslovila svou spolužačku z vysoké školy Dušku, jestli by to nezkusila. Nejen že to zkusila, ale zůstala s námi až dodnes. A protože jsme toužili po akordeonu, na doporučení jednoho kamaráda jsme objevili Alenku, která k nám dokonale zapadla po hudební i lidské stránce.

Katka: Ano. Co se týče techniky zpěvu a hry na nástroje, určitě jsme pokročili. Svědčí o tom naše staré demonahrávky, které nám dnes často vyvolají úsměv na tváři (pro veřejnost jsou ale tajně ukryté…). Za naším současným stylem hry jsou roky práce. Hodně jsme poslouchali skotské a irské muzikanty a další původní interprety, a jen tak jsme se dokázali vypracovat. Nejprve jsme zkoušeli spíše tradiční repertoár a až jsme si za pár let k této muzice vytvořili správný vztah, zformoval se náš vlastní specifický styl, ve kterém dnes skladby aranžujeme. Museli jsme se hodně učit, ale je nám jasné, že se možná jednou budeme smát i našim současným nahrávkám.

Katka: Každý z nás má více oblíbených interpretů, kteří dokonale ovládají své nástroje. Kdybychom měly všechny vyjmenovat, zabralo by to nejméně půl strany. Všechny nás určitě inspirují kapely modernějšího zvuku jako Flook, Lunasa, Gráda nebo Malinky, ale také tradičnější The Chieftains, Dervish nebo Altan.

.

Evka: V Česku jste na tom mnohem lépe než u nás. Máte vynikající kapely jako Dún an doras, Marw, Shannon, Taliesyn nebo zpěvačku Katku García. Na Slovensku je bohužel zájem o tuto hudbu stále ještě v plenkách. Nejdéle se u nás keltskou hudbou zabývá skupina Keltieg z Bratislavy pod vedením Romana Kozáka, při níž později vznikla bretonsky laděná kapela Roc’hann.

Katka: Není to jen ve stylu. Pro některé diváky jsou určitě lákadlem čtyři ženy na pódiu. Jsme Irish Rose, a tak nám někteří fanoušci začali říkat “Čtyři růžičky a dva bodláci”. – Jinak se lišíme hlavně důrazem na zpěv. Ostatní kapely se věnují spíše instrumentální složce, zatímco my klademe velký důraz na vokály. Navíc nehrajeme jen irskou hudbu, ale snažíme se vybírat písně i z dalších keltských oblastí, tedy i ze Skotska nebo Walesu.

Evka: Máme doma zásuvky a poličky plné sbírek a zpěvníků irských písní a melodií. V dnešní době k nim přibyl jako pomocník i internet. Čerpat je tedy z čeho. Katka se stará o instrumentální skladby: vybírá je a dokonce i sama skládá. Nám se její nápady většinou líbí, a tak s nimi pracujeme. Každý si aranžujeme svůj vlastní part. Vlastně je pro náš styl charakteristické i to, že každý dá do skladby něco ze sebe. Jinak pokud jde o zpívané písně, ty vybírám já podle toho, jak mě na první poslech osloví. Měly by totiž v první řadě oslovit diváky a nezůstat bez odezvy.

Katka: Určitě nás jiné kapely inspirují, ale většinou jsou aranže naše vlastní a často vznikají spontánně na zkoušce. Někdo z nás přinese skladbu, všichni společně ji hrajeme, někomu se něco zajímavého podaří a ostatní se toho chytí. Tak se postupně propracujeme k výsledným aranžím. Někdy finální verze vznikne za jednu zkoušku, jindy se s písničkou trápíme půl roku, dokud nedostane podobu, se kterou jsme spokojení.

Obě: Asi kytara a housle.

Evka: Vzhledem k tomu, že jsme se před určitým časem nechtěně ocitli bez bodhránisty a neměli jsme za něj náhradu, uvědomili jsme si, že tento nástroj sice výrazně podporuje rytmiku, ale není pro nás nevyhnutelný. I proto na něj můžu občas hrát i já (smích).

Katka: To sama nevím. Většinou je to jen náhoda. Není to tak, že bych si řekla: Teď si sednu a vymyslím písničku. Je to přesně naopak, většinou si jen tak hraju, dostanu nápad, a tak vznikne píseň. Moje skladby jsou samozřejmě inspirované nahrávkami, které slýchám, kapelami, které se mi líbí.

Evka: Nikdo z nás se tanci nevěnuje a ani se do toho nezkoušíme pustit. Na tanečnících, kteří občas vystupují na našich koncertech, sledujeme, jaká je to dřina. A nikdo z nás nemá takovou pevnou vůli a takovou kondici, že by se vedle hraní začal ještě věnovat tanci.

Evka: Výraz, který té které písni dám při interpretaci, se samozřejmě odvíjí i od myšlenky vyjádřené v textu. Nemůže se stát, že bych nevěděla, o čem v konkrétní písni zpívám, a proto ráda diváky před zpěvem stručně provedu dějem příběhu.

Evka: Asi narážíte na informaci z našich internetových stránek (smích). Abych to uvedla na pravou míru, keltské jazyky studuji pouze v rozsahu dané písně. To znamená, že jde o účelové porozumění textu a nastudování fonetické stránky písně. Nejtěžší je asi vyznat se ve spleti mnoha výslovnostních zvratů a souhlásek. Žádnou z keltských řečí se tedy plynule nedomluvím… ale ráda bych se toho jednou dožila. Zatím se jen snažím, aby to znělo aspoň trochu důvěryhodně.

Katka: Zatím jsme takovou možnost neměli, ale rádi se tam jednou vypravíme.

Evka: Průřez naším hudebním vkusem vystihuje pohled do přihrádky se starými magnetofonovými kazetami v Jožkově autě, kterým cestujeme na festivaly. Takže “frčíme” například na Pink Floyd, Stingovi, Alanis Morrissette, U2, z “domácích” je to Jarek Nohavica, Jana Kirschner nebo No Name. Ale Duša a Peťo nás rádi zásobují i něčím tvrdším, například metalem.

Katka: Máme z toho radost. Je to pro nás důkaz, že hudba, kterou děláme, divákům něco přináší.

Evka: Nevím, ale už tady na Zahradě jsme se potkali s jedním pořadatelem ze Slovenska, který si nás na základě tohoto úspěchu všiml a požádal nás o kontakt. Ale to je asi zatím jediný dopad. Jinak nevím, necháme se překvapit.

Katka: Soutěž jsme sledovali každý podle možností. Některé kapely jsme znali už z Konkursu, kde nás například zaujala skupina Zhasni. Ale prsty jsme drželi i kamarádům z I.C.Q. nebo kapele Jananas. To je taková pohodová záležitost s vtipnými nevtíravými texty a dobrými aranžérskými nápady.

Katka: Chválabohu už to teď funguje tak, že mnoho netelefonuji, protože organizátoři obtelefonovávají a přesvědčují spíše mě (smích). Ale když si někde chceme zahrát, většinou tam pošleme naše CD a kontakt a čekáme, jestli z toho něco bude.

Evka: Na obou festivalech se nám hrálo stejně dobře. Je těžké srovnávat, protože každý má něco do sebe. Zahrada je jeden z nejlépe zorganizovaných festivalů folku a country, na jakém jsme kdy měli možnost hrát, a je zde cítit na každém kroku přátelská atmosféra. Protože je to akce věnovaná hlavně žánrům příbuzným keltské hudbě, publikum umí ocenit i naši muziku. Pro nás je ale určitě lákavější a srdci bližší Beltine nebo kterýkoli jiný keltský festival. Máme možnost se na něm nejen zabavit, ale i potkat podobně “nakažené” lidi, jako jsme my, ať už jde o diváky-fajnšmekry nebo o samotné muzikanty.

Katka: Určitě bychom se chtěli dostat víc za hranice a vystupovat tam na keltských festivalech. Na Slovensku se keltské festivaly nekonají a v Česku jich taky moc není. Chtěli bychom tedy zkusit zahraniční pódia.

Evka: Stránku jsme ještě nestihl doplnit o radostnou informaci, že jsme letos všechny čtyři úspěšně ukončily studium, a teď většinu z nás čeká vstup do pracovní reality. V našich snech by bylo určitě ideální prací působení na hudebním poli, ale bohužel v keltské hudbě se to asi u nás zatím nedá realizovat.

Irish Rose
Eva Trembeczká – zpěv
Katarína Ivasenková – housle, zpěv
Dušana Mantičová – flétna
Alena Budziňáková – akordeon
Jozef Szánto – kytara
Peter Holodňák – bodhrán (jako host)

Oficiální CD
Roses’ Dream (vlastní náklad 2009)

HOME