Hromosvod 

Ondřeje Fencla jsem si do Kuřimi na Medové dny pozval hned dvakrát. Jednak jako člena kapely Mrtvej Brouk hrající revival Beatles a jednak jako frontmana folkrockového Hromosvodu, který si přivezl zbrusu nové CD Zimní čas. Počasí bohužel moc nepřálo, a zatímco předchozí den bylo nádvoří plné, déšť a vlezlá zima způsobily, že v neděli 26. září bylo na nádvoří pár desítek lidí. Obě kapely ale zahrály výborně, lidi vydrželi, na přídavky došlo a my jsme pak s Hromosvodem šli rozmrznout a najíst se do místní restaurace Stará škola. A to byl okamžik, kdy jsem zapnul nahrávání a začal se Ondřeje ptát. Ostatní ho občas doplňovali.

Máte nové album, jak dlouho na něj materiál vznikal?

Nedávno jsem dělal dataci písniček a zjistil jsem, že většinu jsem napsal (nikoliv zaranžoval) v letech 2003-6. Už když jsme vydali předchozí cédéčko Svitavy, dvě z nich jsme naživo hráli. Po roce 2006 jsme přidávali do repertoáru tak tři ročně, nejnovější je loňské Nebe nad Berounem.

Kdo vám to vydává a jak jste to nahrávali?

Vydáváme si to sami a nahrávali jsme po kouskách. Po bytech, ve studiích, všude možně. Nejdřív udělal Jakub Homola pracovní bubny, do nich šla postupně basa, kytary, housle, flétny, pak zpěvy, ty se dělaly u mne doma, pak bicí naostro ve studiu. No a potom jsme to postupně doplňovali. Klávesy, elektrické kytary, mandolina, všelijací hosti, znovu basa v části písniček… Furt se vylepšovalo, zjišťovalo, že něco chceme jinak, že to ještě není ono, že to může být ještě lepší. Trvalo to dva roky.

Na basu vám někde hraje Jaryn Janek, kterého folkaři znají z Benedikty a jinak hraje třeba v MEDu. Jak jste k němu přišli?

Náš Jakub s ním hrál v kapele Chameleon. Dneska Jaryn basuje především u Kamila Střihavky. Už kdysi v Benediktě jsem z něj byl na větvi – takhle má znít basa. Nahrál nám hlavně bezpražcovku. Nějakou basu točil taky Martin Štec z bývalé Vltavy, se kterým hraju u Luboše Pospíšila, něco jazzman Rasťo Uhrík na kontrabas. Je tam i spousta hostů na další nástroje, třeba Roman Lomtadze na bonga.

Autorsky je to téměř stoprocentně tvoje záležitost.

Z devadesáti procent. Výjimkou je jeden George Harrison z postbeatlesáckého období a jeden František Nedvěd z desky Spirituál kvintetu Šlapej dál, ke kterému jsem napsal vlastní text. S Harrisonem byly strašný trable s uznáním OSA a právy dědiců, ale ta píseň za to stojí.

Dospívání v hudbě

Je to vaše třetí oficiální deska. Vy jste začínali jako velmi mladá kapela, což vždycky znamená potíže se starým repertoárem, jak mu odrůstáte a začíná být tím pádem poněkud nedůvěryhodný v podání už dospělých. Co to pro tebe znamená dospět v hudbě?

To je složitá otázka, nevím, jestli to dokážu formulovat, ale stačí si poslechnout starší nahrávky a hned to slyšíš. Dneska mi připadá, že předchozí deska Svitavy je občas zpívaná dost příšerně. Když jsme dělali Svitavy, tak mi připadalo, že je divně smícháno předchozích 17 lízátek. V době Lízátek mi přišlo, že to je zase neskutečný rozdíl, protože jsme poprvé natáčeli ve studiu a předtím to byly jen takové hrátky s dvoustopým kazeťákem. V roce 1999, když jsme jako děti stáli na Konopišti na pódiu Folkového kvítku, jsem měl pocit, že to je největší maximum. To se tak furt posunuje s tím, jak člověk získává zkušenosti a hudebně se vyvíjí.

Ty hraješ v různých kapelách, kde můžeš sbírat zkušenosti od starších kolegů. Zejména od Luboše Pospíšila. Konzultuješ s ním nějak svou tvorbu?

Moc ne. Občas k tomu něco poznamená. Třeba když jsme hráli společný koncert 5P a Hromosvodu, přišel a řekl: „Ta nová písnička, v tom je jasný posun.“ To potěší.

On je interpret, zpívající skvělé texty skvělých textařů. A při poslechu nové desky Hromosvodu jsem měl pocit, že textařsky je tvůj posun velký. Jak na sobě jako textař pracuješ?

Že bych se nějak vzdělával nebo hodně četl, to ani ne. Spíš hltám dennodenně kvanta muziky napříč spektrem a u českých kapel hodně poslouchám texty – Nebřenského Vltava, to je škola řemesla. Nebo přirozenost textů, které zpívá Vladimír Mišík. Anebo skloubení vší dokonalosti u Buty. Já sám jsem si poslední dobou začal víc hlídat, aby to bylo česky, správně přízvuky, vnitřní rýmy a tak. Texty mě napadají dost spontánně, nedokážu je vysedět. Přijde nápad, a pak je to rychle hotový. Maximálně když jdeme nahrávat, tak si to projdu, jestli tam nejsou kraviny. Třeba v písničce Uvařil jsem si čaj se až při nahrávání zjistilo, že mi tam jablka dozrávají, a o pár slok dřív jsme v květnu. Tak jsme to museli předělat. Jeden, dva texty budu mít i na nové desce Luboše Pospíšila. Museli mě k tomu dotlačit, protože mi bylo trochu žinantní dělat texty na desku, kde je má vedle mě taková persona jako je Pavel Šrut. Ale chtěli to, tak to mají. Snad mě kritika neukamenuje.

Z čeho se skládá Hromosvod

Kdo z vás hraje ještě s někým jiným kromě Hromosvodu? Aneb představme si kapelu.

Já hraju s Lubošem Pospíšilem, se Schodištěm neboli Nahoru po schodišti dolů bandem, s Mrtvým broukem, revivaly Lucie a Hudby Praha / Jasný páky. A ještě mám autorský bigbítový projekt Nahoře pes. Takže toho je spoustu, ale naštěstí tomu všemu dělám management, tak se to dá skloubit.

Jakub Homola, bicí, hraje ještě s G-bodem.

Jakub:  To je taková instrumentální kapela kytaristy Petra Henycha. Byly doby, kdy jsem hrál v šesti kapelách, s Vilémem Čokem, chvíli i se Schodištěm… to už je naštěstí pryč. Mám teď jen Hromosvod a G-bod.

Tereza Koucká, flétnistka, teď především uspává malého Kryštůfka. Hraje asi jen s námi.

Tereza: A s Vinohradským symfonickým orchestrem.

Hanka Vyšínská, houslistka, hraje s Ruah a Marcipánem. Čtenáře Folku bude určitě zajímat, že vystupovala na padesátinách Michala DavidaJ.

Jirka Vlasák, baskytara, se mnou působí v revivalu Lucie, dřív i v Uširváči.

Jak dlouho je kdo z nich v Hromosvodu?

Nejdéle Tereza, od roku 2002, Hanka a Jirka pět let, Jakub tři. První osmiletku, to období kinderfolku, nikdo z nich nepamatuje.

Vy jste pražská kapela, proč se vaše druhé album jmenovalo Svitavy?

To se váže k jedné víle ze Svitav. A líbilo se mi i to slovo samo o sobě. Je v něm něco jako svit naděje. Přišlo mi to dobré jako název pro celkem temné album s temnými ilustracemi, aby to nebyl až zas takový pesimismus. Ta tematická linie ještě trochu prosvítá i na novém CD, v písničkách Zákaz vjezdu a Svitavy II.

Provoz po vlasti

Jak moc máte hraní a kde se pohybujete?

Hrajeme tak čtyřicet koncertů do roka. Víc jich ani moc není možné časově zvládnout. Koncertujeme všude od Aše po Jablunkov, snažím se Hromosvod různě přišívat k známějším jménům, třeba jedeme několik štací s Jablkoní, nebo s Vláďou Mišíkem, který už sám celý koncert neuzpívá. Samostatná klubová hraní mimo Prahu jsou problém, v klubech mají dnes často prázdno i muzikanti zvučných jmen. Nejde o to, že by nás nezvali a nezaplatili, ale mně se nechce hrát pro pět lidí a pak klopit oči před pořadatelem, který na tom prodělal kalhoty nebo grant. Tak se snažíme nejdřív v místě zahrát na akci, na kterou přijdou lidi sami od sebe, a pak už ten klub třeba jde. Čili v létě fesťáky, různé slavnosti, nejčastěji se pohybujeme po té nejhorší dálnici. Jezdí se na Moravu, na Hradec, míň jižní Čechy a vůbec nejméně na západ od Prahy. Přitom ta dálnice na Rozvadov je tak příjemná. Jenže pokud ve všech kapelách, kde jsem, odehraju sto padesát koncertů ročně, tak po rozvadovské dálnici jedu stěží desetkrát.

Při všech tvých hudebních a manažérských aktivitách předpokládám, že tě to zcela vytěžuje.

Jsem vystudovaný novinář, takže když zbude chvilka, píšu pro Lidové noviny, E15 nebo Report, abych nezakrněl – většinou po cestách na koncerty s notebookem na klíně. Od vydavatelství mi chodí hodně cd, tak se snažím poslouchat, co to jde. Nenechávám si ujít jedinečné koncerty z domácí i zahraniční produkce a nenechávám si ujít rozhovory se zajímavými lidmi. Letos jsem dělal pro noviny třeba Mišíka, Bobka, Kollera, Jardu Svobodu, Michala Malátného…

Jak zkoušíte?

S Hromosvodem jsme teď byli tak zaměstnáni deskou, zejména já, Jakub a Hanka, že jsme ani nedělali nové věci a měli tak pět zkoušek za rok. Jednu celodenní jsme absolvovali před říjnovým křtem cd, kde byla spousta hostů včetně Vládi Mišíka a hrály se nejen naše, ale i jeho věci. Těším se, až odjedeme podzimní šňůru a začneme pracovat na nových věcech.

Písničky Hromosvodu

Písničky na Zimním času mají rozmanitou stopáž, od dvou do sedmi minut. Nemá někdo v kapele pocit, že sedm minut je dlouhá píseň?

Oni jsou zvyklí. Na Lízátkách měla Beruška přes sedm minut, na Svitavách Konečná pět a půl. Lidi na koncertech mají naše dlouhé písničky hodně rádi.

Jakub: Ony nejsou jednolité, pořád se tam něco mění.

To uteče jako voda. Je pravda, že na festivalech z těch dlouhých zařadíme maximálně jednu.

Přineseš písničku do kapely a co se s ní děje?

Většinou ji napíšu do not, takže základ aranžmá je můj. Občas se něco mění, třeba se zjistí, že dvojzvuk houslí a flétny je vzájemně špatně položený. Na Svitavách jsem aranžoval i bubny, to už se mi nechce a hlavně to není potřeba – Jakub si na to přijde sám. Mám o výsledné podobě písní dost utkvělou představu předem, občas se ovšem ukáže, že ta má představa byla blbá. V posledních letech se aranžérský podíl ostatních zvyšuje, zejména s příchodem Jakuba. A čím dál víc taky do písniček mluví houslistka Hanka, jak nám hudebně roste. Třeba teď u Tanečnice mě přesvědčili, že tam líp sedí úplně jiný rytmus, tomu se přizpůsobila i basa a tak dál.

Začínali jste jako dětská kapela. Rostlo s vámi publikum, nebo jste si našli jiné?

Rostli s námi moje rodiče a ostatní příbuzní. Jinak už tím, že se kapela obměnila, v publiku moc lidí, co chodili v minulém století na Klamovky, není. Od vydání cd Svitavy v roce 2006 se to hodně proměnilo.

Vy jste na pódiu pohodoví a vtipní, ale písniček moc veselých není.

Napsat veselou písničku, pokud není dětská, není jednoduché. Třeba Tanečnice je pojatá vesele, ale vlastně není o veselých věcech. Snažil jsem se tentokrát o větší tematickou pestrost. To znamená, aby písničky nebyly jen na téma, na nějž cílí 99% všech písní světa. Zimní čas je třeba o hodině navíc, která nastane, když se mění čas – vlaky se zastaví a dějí se věci. Nebo Pochyby, to je písnička o depce, která se dostavila, když jsme se v roce 2006 vybourali cestou ze Sázavafestu do Svitav. Nikomu se obrovskou náhodou nic nestalo, jen auto šlo do šrotu… uvědomil jsem si to všechno až druhý den a vznikla píseň. O té nehodě v ní není ani slovo, ani náznak – spíš ten pocit.

Závěrečná píseň Nebe nad Berounem má podtitul Plíhalovka. Připusťme, že kytara v ní je taková plíhalovská. Plíhal tě zajímá?

Samozřejmě, je to jeden z nejlepších tuzemských autorů a zajímá mne i jako kytarista. Poslouchal jsem ho, stejně jako Nohavicu od malička, protože ho poslouchali rodiče. Plíhalovku jsem složil vloni v říjnu, bylo to po inspirativním víkendovém mejdanu v Koněprusích u Berouna, kde jsme hráli na kytary mimo jiné Plíhala. Když jsem v neděli večer napsal text, okamžitě mi k němu naběhl kolovrátek, který zněl fakt plíhalovsky, což se mi zdálo, že nemůže projít. A tak jsem napsal Karlovi, jestli by nám k tomu kytaru nenahrál. Přišlo mi, že by to byla ta nejlepší legalizace. Zkoušel jsem mu i volat, jenže on měl nějaké období, kdy nereagoval. Já ho osobně neznám, ale Petr Fiala z Mňágy mi řekl, že Plíhal má občas takové období třeba rok. Rok jsme čekat nemohli. Tak jsem to nakonec zapidlikal já a poprosil jsem Michaela Vašíčka, aby tam nahrál dobro, ať se to trochu pohne jinam. Přidal se Rasťo Uhrik na kontrabas a myslím, že se to povedlo. Písnička se našemu zvuku vymyká, což je charakteristické pro celých posledních deset minut desky Zimní čas. Tam se dějí věci.

Jevištně máte výhodu, že jsi nejen frontman z logiky věci, ale i vizuálně. Takové to dlouhé hubené uprostřed. A kolem tebe dvě pohledné holky, blondýna a bruneta. To vyšlo od přírody, nebo jste je přesvědčili k přebarvení?

Od přírody. A je pravda, že mi to od začátku přišlo vizuálně dobré.

Jakub: Stejně řešíme i záskoky. Houslistky blond, flétnistky tmavovlasé.

To je pravda. Každopádně to, že v kapele jsou holky, je náhoda. Hromosvod nevznikl programově jako kapela s holkou, ale vždycky tam nějaká byla. Vytváří to dobré pnutí, na šňůrách je veselo, princezny kvovají, tetřevi tokají.

A neláká tě napsat pro ně nějaký text?

Nějak nenalézám odvahu nebo se mi spíš prostě nechce, protože nevím, kde začít. Ptala se mě na texty i Pája Táboříková, která bubnuje u 5P a krásně zpívá – jako Joplinka. Když už pro někoho, tak bych napsal písničku pro ni, protože znám její rozsah, charakter hlasu a taky duši. Možná k tomu někdy dorostu. Teď když napíšu dobrej text, je mi líto ho někomu dát. Nechám si ho radši chamtivě sám.

Píšeš napřed muziku nebo text? Jak vzniká tvoje písnička?

Když vezmu do ruky kytaru, začnu něco náhodně hrát. Do toho mi přiběhne nevím odkud melodie a napadne mne slovo. První slovo. Když neudělám text, tak to zapomenu, takže pokud mám pocit, že ten nápad je dobrý, dělám na něm. Nikdy nevím, kam mě text přivede. I proto mi přijde těžké psát pro někoho jiného. Třeba u Zimního času mě napadlo nejdřív „jako když utne, vlak se v poli zastavil“. A z toho se ta myšlenka vyklubala. Někdy si v tom lidi najdou i to, co tam podle mě není. Myslím, že takhle tvoří třeba David Koller. Používá zajímavá a náladotvorná slova a spojit si je lidi nějak dokážou, i když v tom textu to přímo není. Příběh si k nim najde cestu sám. Já se snažím, aby tam nějaký příběh ve finále byl, i když je to třeba jenom příběh deštivého dne.

Dát o sobě vědět

Pro tebe je Hromosvod kapela číslo jedna, z těch, kde hraješ. Ale nebojíš se, že aby ses uživil, budeš muset hrát s těmi revivalovými?

Když přijde nabídka pro Hromosvod, neohlížím se na to, že bych mohl hrát jinde za dvacet litrů s revivalem a vezmu automaticky Hromosvod. Ten vývoj je takový dávno. Hodně hrajeme s Lubošem Pospíšilem, s Hromosvodem a Schodištěm a jenom tohle by mě jakž-takž uživilo. Revivaly jsou bonus, i když příjemný, snažím se ale mít je jen jako doplnění. Proto taky třeba Lucie revival ročně odehraje třicet štací a dalších třicet odmítne, i když je to rito.

Co bude tím nejdůležitějším způsobem, jak o sobě může dát vědět kapela typu Hromosvod, aby o ní lidi věděli?

Koncerty. Nám se CD neprodávají kdovíjak, teď to trochu stouplo s vydáním Zimního času –

uvidíme, jaký bude další vývoj. Každopádně, čím víc máme koncertů, tím víc cd prodáme. Drtivá většina lidí, kteří si na slavnostech přijdou pro desku, nás vidí poprvé. Sem do Kuřimi, pokud vím, přijeli záměrně na Hromosvod tři. Skok k tomu prosadit se je pořád veliký.

Myslíš, že návrat folkových pořadů na ČT může něco změnit?

Když jsme s Lubošem hráli v Noci s Andělem, tak nás viděla spousta lidí a návštěvnost se pak trošku zvedla. Ono taky záleží, jestli v té televizi jsi večer nebo v jednu v noci. Nejvíc by nám prospělo, kdyby nějakou písničku nasadila rádia v pravidelné rotaci. Ale to je u tohoto žánru spíš iluze.

Je nějaký rozdíl v tom, jestli festival dělá někdo přes dvacet let, nebo ho dělají mlaďoši?

Myslím, že se to spíš odvíjí od celkového charakteru toho kterého open-airu, od toho, jestli to je sponzorsky vymodelovaná akce, kde někdo dostal balík, tak udělá fesťák, nebo jestli jde o akci, které vznikla zespoda, na první ročník přišlo sto lidí, na druhý tisíc, na třetí deset tisíc – takhle funguje třeba Sázavafest, který je dneska obrovský, ale hrajeme tam moc rádi. Stejně tak máme oblíbené malé festivaly, které dělají nadšenci, co na tom prodělají boty. Před čímž smekám. Většinou jim je přes třicet, už mají rodinky a dělají si radost.

Na jaký slogan nabízíš Hromosvod?

Posílám pravidelně koncertní nabídky a do médií tiskové zprávy. Chválím v PR materiálech kapelu jako celek, aby to nepůsobilo tak samožersky, ale prostě v momentě, kdy je manažer a muzikant jedna osoba, skromnost jde stranou – nesmí se stydět nabídnout sám sebe a cpát se, kde to jde. Pořadatelům píšu, že Hromosvod koncertně funguje všude, že je to živé, energické… Sousloví „neotřelý folkrock“ už se nám zprotivilo. Uvedu spíš, že jsme hráli před Mišíkem, Jablkoní, Druhou travou, Nerezem a jejich publikum nás i jako předkapelu vytleskalo k přídavkům.

Dovedeš si představit, že jednou si budete předkapelu vybírat vy?

Z mého dětského snu, že budeme slavní zrovna s Hromosvodem, už slevuju. Já nevím, jestli to dneska ještě vůbec jde. Stačilo by mi ke štěstí, kdyby na nás pravidelně chodilo třeba sto, dvě stě lidí jako na samostatnou kapelu do klubů po celé republice. Jestli se to jednou stane, tak si pak určitě vzpomenu, jak jsem loudil u známějších kolegů, ať nás vezmou sebou a budu podobně vstřícný k potenciálním předkapelám Hromosvodu.

Tak díky, že jste k nám přijeli, zkusím příště objednat lepší počasí. A ať vám to funguje.

Web: www.hromosvod.cz

Diskografie:
CD Zimní čas 2010 – vydáno vlastním nákladem
CD Svitavy 2006 – vydáno vlastním nákladem
CD 17 Lízátek 2004) – Indies Records

Hromosvod tvoří:
Ondřej Fencl - kytary, zpěv (klávesy, harmonika, mandolína)
Tereza Koucká - příčná flétna, zobcová flétna, vokály
Hanka Vyšínská - housle, vokály
Jakub Homola - bicí nástroje
Jiří Vlasák - basová kytara

Jiří moravský Brabec
foto: archiv
Folk 1/2011

HOME