Hořký kafe

…a my jsme si povídali s kafem. S tím Hořkým, které se ze Zahrady vrátilo s Krtkem. Honza Rejhon a Petr Babec, ale to možná už víte z nedávného rozhovoru s nimi. Nedalo mi to a zkusil jsem na to přímo navázat.

Myslíme, že se naše slova potvrdila, u diváků vyhrál zaslouženě XindlX. Objevil se člověk s originálním nápadem a interpretací a dopadlo to, jak to dopadlo.

Asi jsme zaujali, vloni jsme byli třetí, letos ze šesti druzí, i když to nebylo úplně těsně. Tu cenu útěchy, jak říkáš Honzo, jsme získali v konkurenci 15 kapel a 5 písničkářů. Vzhledem k tomu, že spousta z nich byli dobří muzikanti, je Krtek od redakce plnohodnotným oceněním.

To víš že je to naprosto něco jiného než klub pro dvacet lidí, jenže dobrou atmosféru a tvůj spokojený vnitřní pocit po vystoupení nedělá jen velikost hlediště a počet posluchačů. Ano, přiznávám, kdyby byl amfík narvanej k prasknutí a čekal jen na písničky Hořkýho kafe, taky by ta odpověď byla asi jiná, že? (smích)

Tentokrát jsme vůbec neřešili, jestli někdo pije pivo nebo ne. Tak moc jsme se soustředili na rychlé zadrátování a vydrátování podle pokynů, že jsme si nakonec zmatečně ukrátili i vlastní čas. No nic, byla to zkušenost... Myslím že v tomto směru je na co se připravovat. Takže příští rok se těšíme, že si to víc užijeme.

My jsme nikdy neřešili, jakou máme, nebo bychom měli mít nálepku. Když nás ta píseň baví, může být jak drsná, tak i romantická. I nové písně tomu nasvědčují. Máme teď obojího trochu.

...jsou chvíle kdy si říkám že mi už bylo líp...:))

Dost lidí baví poslouchat tu bezpražcovku s lubovkou, to, jak si ty nástroje povídají a jak je to i ve dvou plný a nápaditý. To bychom chtěli zachovat, v tom vidíme i tu osobitost. Taky ještě vlastně máme Honzův zpěv....ehm.

V některých písních slyšíme, že chybí ženský hlas, u některých jsme zjistili, jak je krásný klavír. Ale je pravda, že ten ženský element nepřidá jen ten další hlas nebo nástroj, ale pokud se vytvoří správná atmosféra, tak i jakýsi další rozměr.

Stále platí obojí, je to pro nás i pro holky příjemné zpestření a v neposlední a vlastně v první řadě i pro posluchače.

Úvahy okolo našeho prvního CD mají kořeny daleko staršího data, než je zisk Krtka. Ten nám je určitě nikam neposunul. Jistěže bychom měli rádi nějakou nahrávku na úrovni. Neznamená to však, že jsme stoprocentně přesvědčeni, že je tolik lidí, kteří by si ho koupili, a zároveň víme, že na sobě ještě musíme zapracovat, aby ta nahrávka byla aspoň v našich očích kvalitní. Dělat desku pro kamarády a známé nemá cenu. To hravě vyřeší demo nahrané doma do počítače nebo povedená živá nahrávka.

Nakonec je jedno, v jakém formátu by se nahrávka distribuovala. Protože neočekáváme, že by se nám náklady na CD prodávané za přijatelnou cenu vrátily, tak by se klidně mohlo distribuovat v MP3. Zároveň by to ušetřilo i náklady na lisování a potisk CD a výrobu obalů.

Není to úplně jednoduché, ale v těchto podmínkách, ať už se jedná o práci, děti či bydlení, Hořký kafe vzniklo. Nikdy jsme si nedávali nereálné cíle. Je to jen o té chuti a toleranci.

Myslíš třeba u bran festivalů s kufrem plným CDéček, které nebudeme moct prodat? :)

Ne vážně, těžko předvídat. Budeme spokojení, když nám to hraní bude pořád dělat stejnou radost, přinese dobré nové písně a aranžérské nápady a lidi na nás budou chodit.

Honza Hučín
Folk & Country 1/2009