Pavel Helan

Strýcu hrej, neustále hrej

Pavel Helan letos vyhrál Krtka jako písničkář. Sleduji ho vlastně od písničkářských počátků, takže jsem rád přijal pozvání na jeho domácí půdu. Sešli jsme se k rozhovoru na počátku listopadu. Pole byla pocukrovaná, hospůdka v Moravských Knínicích útulná a jablko horké.

Ty jsi rodák z Moravských Knínic?
 

Ano, žiju tady odjakživa, to je dvacet osm let.
 

Zpíváš v písničce, že tvá babička byla učitelkou hudební výchovy. Opravdu?
 

Ano. Ona učila na základní škole na prvním stupni, tedy i hudební výchovu.
 

Tebe učila muziku taky, nebo jsi hudební vzdělání získal jinde?

Jinde. Na Základní umělecké škole v Kuřimi. Absolvoval jsem první stupeň na klavír, tedy sedm let. Na střední škole jsem chodil čtyři roky k soukromému učiteli Otu Pinknerovi do Brna. Ota je křesťanský rockový hudebník.

Teď už se snažím živit se hudbou, pracuji na čtyřech souběžných věcech. Pavel Helan a Kapela, jak to znáš ty, jsou autorské písničky s doprovodem kapely. Pod stejným názvem funguje i taneční kapela, se kterou hrajeme večírky pro firmy, plesy, atd. Pak hostuji ve formací keltské skupiny Gwalarn jako kytarista. No a nejčerstvěji s brněnskými U2 Stay revival, já mám totiž U2 od srdce rád. A můžu ti říct, že ty čtyři projekty docela stačí. Když mám rozvíjet autorské věci, rozepisovat aranže, naposlouchávat nové písně, cvičit a hrát, zabere mi to vlastně všechen čas.

Tam jsem zpíval dva roky, když odešel basista Martin Ryšánek. Bylo to několik dobrých koncertů, nejvíc jsem prožíval ty s Mladými brněnskými symfoniky pod vedením Tomáše Krejčího. Ten pocit by měl každý zpěvák zažít, stát před symfoňákem a cítit tu energii, když mu za zády spustí housle a violoncella. S kvartetem Alba Mons už dnes nezpívám, taky proto že nejsem bas, spíš tenor-baryton. Uzpíval jsem to, ale přišel jsem na to, že nemám dobrou techniku a začínám bučet, to je když do hloubek tlačíš a předstíráš hřmotný bas (předvádí) a to se pak přenáší i do zpěvu v normální poloze. Tak jsem toho nechal. Ale moc rád na to vzpomínám.

Právě že ne. Jde o to naučit se techniku, tam je pořád co zlepšovat, dechová opora, intonace, volnost hlasu, energie, to jsou stejná pravidla pro jakoukoli muziku.

To přišlo samo. Doma jsem si jen tak z legrace napsal pár písniček, bylo to až na vysoké škole. První byla taková recese O koních, druhá Ó Magdi, kterou hrajeme dosud. Většinou vznikaly jen tak, z dobré nálady. A najednou jich začalo přibývat. No a jednou jsem hostoval ve folkové skupině Ořešák, a zkusil jsem to zahrát a mělo to dobrý ohlas. Tam to asi začalo.

Ano, to začalo fungovat postupně, vlastně to dělám dodnes a pořád mě to baví, zahrát na plese rockenroll, bigbeat, polku, valčík, popík a Včelku Máju, je to široká škála stylů a technik, člověk se naučí na kontakt s publikem a přitom se docela pobaví, četl jsem že Glen Hansard taky začínal v nějaké irské tancovačce, Vlasta Redl myslím taky, i Petr Bende mi říkal, že to hrával. Je to dobrá škola, ale dělat to trvale je velmi náročné.

Já jsem ty muzikanty průběžně potkával, díky tomu jsme zkoušeli různá nástrojová složení, bylo to docela vzrušující, doma u klavíru jsem rozepisoval aranže, dodnes mám nahrávku ze Šelepky 2004 v sestavě: kytara, baskytara, bicí, violoncello, housle, klarinet, cimbál a akordeon, jmenovalo se to P. Helan a Hosté. Dnes už se přikláníme k užšímu obsazení, kde se věci dají podrobněji nacvičit a usadit. Ono se to mění i samo, naše houslistka Katka má teď miminko, zaskakuje Toník Bukovský, když nemůže klarinetista Aleš Krejčík, volám flétnistce Martnině Komínkové (Bétel), na bicí za Petra Šuplera může zaskočit Zbyněk Raušer (Fireballs), u baskytary se vystřídali Ondřej Kroutil (Anniestrip), Tomáš Otevřel (Animé) a Jiří Stejskal (ShowStation).

Do New Yorku jsem jezdil v období studií, do roku 2006, pak jsem nastoupil na městký úřad v Kuřimi a jako úředník jsem nemohl na celé léto zmizet, takže jsem Ameriku zrušil. Pozitivní na tom bylo, že jsem se tím pádem mohl přihlásit do Konkursu.

Asi mi to především potvrdilo, že mám jít dál. Že tu jsou otevřené dveře. Už jsme domluvení s agenturou D.A.N. production na zastupování s natáčením oficiálního alba. Zkusíme to nakopnout. Krtek mi pomohl.

Je možné, že část desky bude studiová a část bude záznam z koncertu, o studiu i místu natáčení live se ještě rozhodne. CD by mělo být hotové na jaře 2008.

Gwalarn, to je keltská hudba z Bretaně, kterou hrával písničkář Yves Gelou s doprovodem Antonína Bukovského, primáše cimbálové muziky Prespolan. Pan Gelou má po operaci a nemůže hrát na kytaru, tak mi Toník říkal, jestli bych jim mohl vypomoct, stala se z toho trvalá spolupráce, v představení mám svůj písničkářský bloček, jako host.

Jiří moravský Brabec
Folk & Country 12/2007

HOME