S členy příbramské Ginevry jsme na sebe narazili na Zahradě 2008 za náměšťským amfiteátrem krátce před jejich vystoupením na scéně Radnice a před mým moderováním na Zámku. Protože hrozilo, že se ten den už nepotkáme, posadili jsme se a já jsem se začal neuspořádaně ptát. Nad námi sálalo červencové slunce, nicméně já jsem musel začít od nejnovější desky Ginevry. Od té loňské, vánoční…

Loni jste vydali po třech letech nové album, Písně vánoční od Ginevry. Čím se liší od spousty dalších vánočních desek, které vycházejí?
Vašek: Určitě se liší začátkem a koncem. Není hudební, ale herecký. Jde vlastně o takovou raritu, na které jsme se trochu herecky vyřádili na jednom parkovišti u Příbrami. Když si vzpomenu, jak jsme uprostřed vlahého letního večera hráli chudáky promrzlé muzikanty – koledníky, vzpomínám na to určitě s úsměvem. Jinak na desce máme 24 koled a vánočních písní; jedná se o vánoční klasiku, písně umělé i lidové. Jsou tam i skladby, které vznikly za hranicemi naší republiky – něco z Itálie, z Německa, z Anglie… Ale v zásadě jde především o naše tradiční koledy, které jsme připravovali na naše vánoční koncerty v Příbrami.

Já ale s dovolením zůstanu u těch zahraničních. Můžete být konkrétnější?
Milan: Na albu je například anglická vánoční píseň Tři lodě, dále jedna německá, která nám v originále připadla strašně bizarní. Já ji ale samozřejmě zpívám česky. Pak je tam velice pěkná francouzská píseň, taková jemná, a dále slovenská v nějakém východním nářečí Šedzi vrabček na piliri.

Vnímáte Vánoce po natočení tohoto alba jinak než dříve?
Romana: Já jsem vždycky měla Vánoce docela ráda. Jenže vánoční deska, která trvala skoro dva roky (to když se poprvé nahrané koledy nějak vypařily z počítače a museli jsme nahrávat vše znovu), mě o pravou vánoční náladu a atmosféru tak trochu připravila. Takže dnes jsou pro mne koledy spíš jenom okrajovou záležitostí a nějaký pátek určitě bude ještě trvat, než si je poslechnu.

Co dalšího se změnilo za tři roky od vydání předchozího alba? Posunuli jste se nějak v interpretaci autorských písní nebo v přístupu k aranžím?
Vašek: Určitě jsme se alespoň trochu posunuli v autorství písní. V poslední době začal skládat Milan Černohorský a svou trochou do mlýnku přispěla i Eva Čechová. Martin mi nedávno také přinesl nějaké melodie, takže naše tvorba bude zase o něco pestřejší.
Milan: Ale čím dál tím obtížněji se nám dávají písničky dohromady. Přemýšlím, jestli je to tím, že jsou obtížnější, nebo jestli jsme my natvrdlejší. Možná jsme složitější my, a to čím dál tím víc.
Vašek: Když vymýšlíme novou písničku, hledáme něco, co jsme ještě neměli, něco nového. A tím pádem jsou ty věci složitější, není v nich už ta počáteční jednoduchost, a možná i proto nám to trvá o něco déle.
Romana: A někdy se nakonec vrátíme zase k tomu jednoduchému. (smích)

Na aranžích pracuje celá kapela, nebo autor vnutí svou představu ostatním?
Milan: Určitě nejde mluvit o nějakém diktátorství, naopak. Když mluvím s kamarády z kapel našeho žánru, jsou velmi překvapeni, když jim řeknu, že autor u nás písničku přinese, “položí na plac” melodii a text a pak na ní pracuje celá kapela. Vlastně kromě melodické linky je celá píseň kolektivní dílo, které vzniká průběžně. Už tu píseň hrajeme na veřejnosti a potom ji znovu ještě upravujeme. Vždycky ještě někdo na zkoušce přijde s něčím novým. Nutno podotknout, že největší podíl na většině nástrojových a hlasových aranží má ale pořád Romča.

Drží se Ginevra stále svých historických témat, nebo se objevuje něco nového?
Milan: Pokud jde o zaměření textů, je to určitě stále stejné. Občas odbočíme k nějakému neutrálnějšímu tématu, ale pořád nás zajímá hlavně historie, v současné době především česká.

Jaké je současné nástrojové obsazení skupiny? Máte nějaké nové nástroje?
Vašek: Nástrojové obsazení je stále stejné, jen jsme vyměnili některé nástroje za lepší, s jiným zvukem. Jinak se snažíme držet naši tvář. Nástroje vlastně jen obměňujeme – například jsme teď obměnili bubny, které mají opět zajímavější zvuk, klávesy, protože staré již dosloužily, a vedle kornamúzy si Romča pořídila ještě krumhorn, což je replika historického nástroje z čeledi šalmajovitých.

V roce 2001 jste vyhráli na Zahradě soutěž o Krtky. Když se po letech za tímto úspěchem ohlédnete, byl vám Krteček k něčemu?
Eva: Myslím, že nám vítězství na Zahradě pomohlo,tedy alespoň našemu sebevědomí. Pak jsme se také stali známějšími mezi lidmi, a nakonec to byla obrovská motivace do naší další činnosti.

Jak vypadá v současné době koncertní život Ginevry? Jak často a v jakých prostředích vystupujete?
Vašek: Přes sezónu, která nám začíná v dubnu, koncertujeme poměrně dost – na to, že jsme všichni ještě zaměstnaní. Rádi máme charakteristické scény, jako jsou hrady, zámky nebo městské slavnosti s nádechem starodávna nebo historična. Líbilo se nám například na konci června na městských slavnostech v Ledči nad Sázavou, kde lidé přišli ne na nějaký festival, kde se kapely střídají, ale na akci s historickým zaměřením. Takoví posluchači nepřijdou jen proto, že tam někdo hraje, ale přijdou přímo na nás, zpívají si s námi a poslouchají nás.

Přizpůsobujete svůj repertoár charakteru akce, na které hrajete?
Romana: Určitě, to je nutnost. Právě na festivalech je spousta lidí, kteří nás třeba ještě neslyšeli, takže tam se snažíme zaujmout spíše skočnými písněmi, na které si mohou lidé podupávat, ačkoli je neznají. Na druhé straně na klubové a naše samostatné koncerty přijdou lidé, kteří jdou za námi a chtějí slyšet vedle těch bujarých písní třeba i pomalejší balady, písně k zamyšlení.

Na Příbramsku se také pravidelně účastníte charitativních akcí…
Vašek: Celá kapela se snaží v těchto věcech pomáhat. Děláme již osmý rok koncerty v našem příbramské divadle pro Dětskou odbornou léčebnu v Bukovanech. Loni začala také naše opětovná podpora léčebny, ale i Svaté Hory, a to při první Příbramské svatohorské šalmaji. V léčebně používají naše příspěvky převážně na nákup inhalačních přístrojů pro nemocné astmatické děti, u Svaté Hory šlo vloni o příspěvek na obnovu varhan a nyní to bude příspěvek Nadaci na obnovu svatohorských schodů. Termín akce je 20. září přímo na nádvoří Svaté Hory u nás v Příbrami. Snažíme se tedy nějak pomoci druhým, i když se to samozřejmě nedá dělat pořád. Ale když nás někdo osloví a my víme, co je to za akci, snažíme se podle svých možností vyhovět.

Co další řadové album? Pracujete na nových písničkách?
Milan: My jsme poslední CD natočili poměrně dávno, nepočítám-li ty zmíněné koledy. Letos na jaře jsme začali dělat tradičně u Honzy Friedla ve Vyšším Brodě nové album s tím, že je výhledově chceme dokončit někdy v příštím roce. Natočených máme šest kousků, ale upřímně, nějaké písně již máme napsané a teď záleží na tom, jak rychle se je naučíme. Času není nikdy tolik, kolik potřebujeme.

Jaké jsou další plány Ginevry?
Vašek: Kdyby mi bylo dvacet, možná bych říkal, co bychom chtěli dokázat. Proto jsem dnes s koncerty kapely spokojený. Myslím si, že lidi jsme zaujali, i když hrajeme žánr, který nemá obrovské publikum. Pomalu se dostáváme mezi naše posluchače, do jejich domovů. A našich fanoušků každý rok přibývá. To je pro nás taková odměna. A na něco dosahovat? Chceme hrát. Dokud to bude lidi bavit, bude nás to bavit taky.
Romana: Měli jsme teď rozjednané “mezinárodní turné”. Už třetím rokem jedeme do Chorvatska na festival Růže Vinodolu a tentokrát k tomu mělo přibýt i Slovensko a Maďarsko. Bohužel se to ale z organizačních důvodů nedotáhlo do zdárného konce, a tak je mým přáním zahrát si třeba příští rok právě na Slovensku. Tam by nám totiž lidé navíc i rozuměli a vlastně i ze Slovenska nám občas přicházejí dotazy, jestli tam nebudeme hrát.
Milan: Vašek zmínil koncert v Ledči nad Sázavou.A to je pro mě ukázka toho, co bych si přál. Když slezeme z pódia a říkáme si: To bylo pěkný! A všimli jste si, jak ti lidé zpívali? Kdyby toto ještě nějaké roky vydrželo, byla by to pro mě ideální volba.

Milan Tesař
Folk & Country 10/2008

Na otázky odpovídali:
Vašek Plecitý (kytara)
Milan Černohorský (kontrabas, akordeon)
Romana Plecitá (flétny, kornamúza, xylofon, zvonkohra)
Eva Čechová (buben, konga, perkuse)

Přihlíželi:
Jana Handlová (klávesy, fanfrnoch)
Martin Skala (kytara)