Nenechat se dlouho přemlouvat

Mezikontinentální rozhovor s Katkou García a Lubošem Malinou o novém albu Before Dawn

Katka García je majitelkou jednoho z nejkrásnějších hlasů na naší scéně. Dokazovala to jako členka skupiny Dún an doras, jako pěvecká partnerka Pavla Bobka v písni Mé září i na debutu kapely Garcia, kterou založila s Lubošem Malinou. To je pro změnu nejen úžasný banjista, ale také (vystudovaný) hráč na dechové nástroje a čím dál vytíženější producent. Jejich druhé album Before Dawn, které právě vychází na značce Indies Happy Trails, je odpovědí na otázku, zda Garcia zůstane jednorázovým projektem, nebo zda půjde o plnohodnotnou kapelu. Naštěstí platí druhá alternativa a výborné CD Woven Ways má následovníka. K rozhovoru jsme se s oběma protagonisty sešli… Ale ne, nebudu si vymýšlet, nesešli jsme se. Album bylo ve fázi dokončování, uzávěrka časopisu se blížila, Luboš Malina odcestoval na měsíc za oceán a Katka García si mé otázky přečetla v Irsku, kde už delší dobu působí a kde se také nedávno provdala. Náš rozhovor tedy vznikal po internetu mezi Spojenými státy, Irskem a Brnem.

Na novém albu čerpáte z několika oblastí: Fine Flowers In The Valley pochází ze Skotska, Con Tomillo y Romero ze Španělska, Peata Beag Do Mháthar pro změnu z Irska. Mají všechny ty lidové melodie něco společného? 

K: Všechny tyto tři písně pocházejí z oblastí, které se hlásí ke keltskému dědictví: ukolébavka Con Tomillo y Romero pochází z Asturias v severním španělsku a Fine Flowers In The Valley a Peata Beag Do Mháthar ze Skotska a Irska. Všechny tři se nějak vztahují k dětem, i když je pravda, že Fine Flowers je spíš písňový horor než písnička pro děti. Jinak si myslím, že v sobě mají určitou tajuplnost, která je společná více skladbám na této desce. 

K jinému než keltskému okruhu svým názvem odkazuje další tradiční melodie na albu, Ancice, Mori Dusice. Jak jste se dostali k ní? 

L: To je docela dlouhá historie… Já jsem ji poprvé slyšel někdy před patnácti lety na albu Sensual World od Kate Bush, kde její část zazněla jako mezihra v titulní písni. Ta melodie mě okamžitě uhranula svým zvukem, kdy spolu s kavalem hrál unisono na irské dudy Davy Spillane. Byl to pravděpodobně nápad skladatele Billa Whelana použít do písničky fragment této makedonské lidovky. O něco později se mi totiž dostalo do rukou CD Andyho Irvina a Davyho Spillanea East Wind, které produkoval, a na něm zazněla v plné parádě pod názvem Antice. Sám jsem ji začal hrát, když jsem si pořídil první tarogáto. A když jsme pak začali hrávat s Katkou, zařadili jsme ji do našeho repertoáru. Poté, co nás Honza Klíma z kapely Gothart upozornil, že Antice je vlastně lidová píseň s textem, Katka vyhledala původní slova, a tak vznikla naše verze, kterou jsme se rozhodli nahrát na nové CD. 

Další dvě písně na vašem novém albu pocházejí od Roberta Tannahilla, skotského básníka a vlastně písničkáře z přelomu 18. a 19. století. Jak jste se k jeho dílu dostali? A čím konkrétně vás zaujaly tyto dvě skladby? 

K: Já jsem se s dílem Roberta Tannahilla (1774–1810) setkala poprvé na nahrávce skotského písničkáře Dougieho MacLeana, který nazpíval píseň Gloomy Winter’s Now Awa. Je to veskrze lyrická oslava lásky a skotské přírody. Pobavilo mě, když jsem zjistila, že její ústřední motiv použil Michael Nyman pro svůj oscarový soundtrack k filmu Piano. Druhá píseň, Fly We To Some Desert Isle, vyšla na sběratelském CD k příležitosti 200. výročí básníkova úmrtí a mne okamžitě napadlo, že by se hodila do našeho repertoáru. 

Katko, i když žiješ v Irsku, na novém albu převažují skotské vlivy nad irskými. Je ti v něčem skotská hudba momentálně bližší než irská?  

K: Nedá se říct, že by mi skotská hudba byla v poslední době bližší. Skotské písně mam ráda odjakživa a zpívám je tak dlouho jako irské. Například Fine Flowers In The Valley zpívám už čtrnáct let! Jen jsem buď neměla příležitost je dosud zpracovat nebo tak nějak nedozrály, až teď. Snažím se do svého repertoáru začleňovat písně méně známé, což právě tyto relativně jsou. V současné době se snažím rozšiřovat svůj irský repertoár o písně v irštině, ale jsou jazykově poměrně náročné, takže je to běh na dlouhou trať. Náhodou se stalo, že na tomto albu je o jednu skotskou píseň víc. Nemyslím si ale, že by v tom byl vědomý záměr. 

Další změna oproti debutu Woven Ways je ta, že na Before Dawn najdeme víc vašich autorských kompozic. Čím to je? 

L: Já odjakživa preferuju vlastní tvorbu před převzatými skladbami, ale ono to samozřejmě není tak jednoduché, písničku si člověk nevycucá z prstu. K vlastní tvorbě je třeba dospět přirozeně, což je i náš případ.

K: Já osobně jsem se vždy soustředila na interpretaci lidových písní a neměla jsem potřebu písně skládat sama. Až se najednou stalo, že jsem pocítila potřebu zareagovat na určitou situaci a píseň byla v tu chvíli tím jediným možným prostředkem. Souhlasím s Lubošem, že k tomu si každý musí najít cestu sám a každému to také trvá jinak dlouho.  

Mně se na obou vašich deskách líbí aranže písní: hlavně to, že často stojí moderní doprovod (fúze různých stylů) proti tradičně pojatému zpěvu. Jak práce na aranžích v kapele probíhají? Podílejí se na nich všichni muzikanti? 

L: Často je to tak, že se nejdřív sejde Katka s Petrem Košumberským a připraví spolu takový nástin písně, kterou pak víceméně všichni dohromady dotvoříme.

K: Myslím, že je důležité s tradičním materiálem experimentovat. Samozřejmě je to nelehký úkol, protože tradiční písně byly utvářené a cizelované generacemi hudebníků a zpěváků. Myslím ale, že pokud se k nim přistupuje s pokorou, mohou moderní a staré vlivy existovat vedle sebe.  

Katko, zpíváš i a cappella. Čím tě musí melodie uchvátit, abys byla ochotná ji zpívat bez doprovodu nástrojů? 

K: Zpěv a cappella je v Irsku běžná záležitost, lidé zpívají bez doprovodu při různých sešlostech, rodinných oslavách a jiných setkáních. Kromě toho je v Irsku velice silná tradice zpěvu sean-nós, v irském jazyce a zásadně a cappella. Běžně se předpokládá, že pokud se považujete za zpěváka, zazpíváte na vyzvání píseň bez doprovodu (je známkou dobrého vychování nenechat se dlouho přemlouvat!). Zpěv a cappella klade zvláštní nároky nejen na přednes, ale i na píseň samotnou. Musí mít natolik nosnou a zajímavou melodii, aby zaujala posluchače a obstála sama o sobě, bez harmonického či rytmického doprovodu. Kromě toho je zde i hledisko textové – písně zpívané a cappella jsou často výpravné, jsou to složité příběhy o mnoha slokách, nebo básně, které odrážejí zvyky a historii národa. 

Zastavme se na chvíli u kapely. Vzpomínám si, že skupina Garcia vznikla z Katčiny spolupráce s Malinabandem, ale v době nahrávání Woven Ways jsi, Luboši, byl fakticky jediným členem Garcia a současně Malinabandu ty. Jak Garcia funguje dnes? 

L: Malinaband je název pro Druhou trávu, když doprovází někoho jiného než Roberta Křesťana. A tak tomu bylo i v začátcích mé spolupráce s Katkou. Dnes jsme v kapele Garcia z Druhé trávy dva, já a bubeník David Landštof, ale ten mimochodem hrál s Katkou dřív než s Druhou trávou. Sestava se od prvního CD nezměnila, ale s fungováním Garcii je to dnes komplikovanější. Kromě toho, že Katka žije už několik let v Irsku, máme my ostatní závazky v jiných kapelách (vedle Druhé trávy jsou to například Navigators, ve kterých hraje Adam Stivín). Ale o to větší radostí je každé setkání! 

Občas s vámi hostuje Honza Hrubý. Jak tato spolupráce probíhá?  

L: Spolupráce s Honzou začala asi před třemi lety. Dostal jsem tenkrát nabídku zahrát na jednom minifestiválku v Litoměřicích a protože Katka nemohla přiletět, zavolal jsem Honzovi, se kterým jsem si stejně chtěl někdy zahrát. Nacvičili jsme asi hodinový repertoár a přestože se příliš necítím na instrumentální koncertování, všichni byli spokojeni. Od té doby s námi Honza občas hostuje, pokud mu do toho něco nevleze. Základem jsou v tom případě instrumentálky, písniček s námi hraje jenom pár. 

Kde jste nahrávali nové album? A lišil se nějak vznik Before Dawn od Woven Ways?  

L: Nahrávali jsme ve studiu dvorního zvukaře Druhé trávy Jirky Maška Good Day, v Nuslích a v Modleticích. Zásadní rozdíl od Woven Ways nebyl v natáčení, ale v přípravě. Tentokrát jsme všechny aranže zkoušeli už s bicími a do studia jsme šli připraveni. Základy jsme točili většinou dohromady a zbytek dohrávali individuálně později. 

Zatímco první CD jste vydali u Supraphonu, tentokrát jste se rozhodli pro brněnské vydavatelství Indies Happy Trails. Proč?

L: U Supraphonu se změnilo vedení a s ním i firemní politika a přestože naše první CD se poměrně dobře prodávalo a stále prodává, o druhé neměli zájem. S Indies jsme jednali už před čtyřmi lety a já jsem moc rád, že na nás nezanevřeli. Moc se těším na spolupráci!   

Katko, ty ses nedávno provdala. Znamená to, že už chceš v Irsku zůstat natrvalo?  

K: Svoji budoucnost, tedy alespoň v příštích několika letech, si představuju – jak jen to bude možné – mezi Irskem a Českou republikou. Díky kapele Garcia do České republiky jezdím poměrně často. V souvislosti s novou deskou máme různé plány, a tak věřím, že tomu tak bude i nadále. 

A máš v Irsku nějaké hudební aktivity, o kterých tví čeští fanoušci nevědí? 

K: V Dublinu spolupracuju s Jamesem Ryanem a Alanem Dohertym (kapela Gráda). Hrajeme repertoár složený z irských a španělských písní. Momentálně dokončujeme CD, které by mělo vyjít co nejdříve, vlastním nákladem. Příležitostně vystupuju se svým dlouholetým kamarádem z kapely Dún an Doras Jonnym Tennantem, který momentálně žije v Dublinu. Kromě toho také zpívám sama, a cappella, při různých kulturních akcích v Dublinu i jinde. Snažím co nejčastěji chodit na sessiony – tam člověk nejčastěji narazí na nové písně a vždy je zajímavé seznámit se s novými lidmi, které spojuje stejný zájem. 

Před třemi lety jsi v rozhovoru pro FOLK & COUNTRY vysvětlovala, jak funguje muzicírování v irských hospodách. Chodíš si jen tak pro radost zahrát nebo zazpívat? 

K: Zpívat jen tak pro radost chodím ráda. V Irsku je zpěváků hodně a často se setkáte s lidmi, kteří zpívají skvěle a přitom by je nikdy nenapadlo věnovat se zpěvu profesionálně. To člověka naučí pokoře. Mezi má oblíbená místa v Dublinu patří Clé Club, zpěvácký session, který se schází vždy ve středu večer. A v pátek někdy zajdu do An Goilín. 

Ve zmíněném rozhovoru jsi také řekla, že tě mrzí, že neumíš noty. Jak se učíš nové písně? 

K: Většinu písní se učím podle sluchu: Opatřím si nahrávku přímo „v terénu“ nebo se poohlédnu po nahrávce písně, která mě zaujme. Několik skladeb jsem našla také v Národním archivu irské tradiční hudby, kde vám velmi ochotně vyhledají notový záznam a všechny nahrávky dané skladby, které byly kdy pořízeny. Uvědomuju si, že znalost not je součástí vzdělání každého muzikanta, a plánuji se tomu v budoucnu, až jednou budu mít více času, věnovat. Zatím jsem ale stále schopna fungovat bez not!   

Plánujete k novému albu nějakou větší koncertní šňůru?  

Šňůru se křtem plánujeme až po Novém roce, ale letos se ještě několikrát potkáme a zahrajeme. Podrobnosti najdete na www.myspace.com/garciacz.                                                                       

Kateřina García (zpěv, whistle, akustická kytara): Spoluzakladatelka skupiny Dún an doras, v níž působila do roku 2007 a s níž natočila alba Bossa Nudski (1999), Sweet & Sour (2002) a Rua (2005). Se sestrou Bárou García založila volné hudební uskupení Kal y Kanto, zaměřené na interpretaci španělských, sefardských a balkánských písní. Od roku 2004 příležitostně vystupuje jako host na koncertech Druhé trávy a Malinabandu. Jako host se podílela na albech Teagrassu, Luboše Maliny, Pavla Bobka nebo na soundtracku k filmu Petra Zelenky Příběhy obyčejného šílenství. V současné době žije a působí v Irsku.

Luboš Malina (banjo, whistle, tarogáto, kaval): Někdejší člen Poutníků, spoluzakladatel a kapelník Druhé trávy, vyhledávaný producent a studiový hráč. Spolupracoval například s Teagrassem, Lenkou Dusilovou, skupinami Lucie, Kabát nebo Mig 21. Natočil sólová alba Naper se a pukni! (1995), Zákusek (1998), Afterparty (2004) a Dueling Fingers (2005 – s Martinem Fridrichem). V současné době vedle Druhé trávy a skupiny Garcia nejintenzivněji spolupracuje s Pavlem Bobkem (mj. album Víc nehledám).

Další členové:
Petr Košumberský – kytara
Adam Stivín – baskytara
David Landštof – bicí, perkuse

Diskografie:
Woven Ways (Supraphon 2007)
Before Dawn (Indies Happy Trails 2010)

Milan Tesař (Radio Proglas)
Folk 11/2010

HOME